Archiv - Květen 2014


« strana 1 »

Světlonošovy víkendové střípky a střepiny 0

rubrika: Pel-mel


Jak mi tak některé rituály zvolna mizí někde vzadu za obzorem, na druhém obzoru někde přede mnou se začínají rýsovat jiné. Zrovna se mi dorýsoval jeden takový. Rozhodl jsem se, že zde o víkendu budou vycházet moje střípky, střepiny, úlomky, drobky, atd. Zkrátka taková myšlenková drť, kterou budu občas krmit zredigovanými texty z dávnějších časů. Tento víkendový seriál bude vycházet pod stejným názvem s tím, že na jeho konci bude narůstat číslo. Jako první jsem nezvolil jedničku, ale nulu (ex nihilo nihil fit), jelikož si nejsem jistý, jestli tento můj nový rituál bez dalšího pokračování nevyčpí a nezmizí někde za mým zadním obzorem. Pokud nezmizí, tak se to číslo přemístí do množiny přirozených čísel. Vzhledem k tomu, že můj odpor k pravidelným rituálům je již téměř nepřekonatelný, očekávejte, že ani tento už nemusí být pravidelný. Takže když se tady příští sobotu neobjeví jednička, nemusí to ještě znamenat, že nastalo ono ex nihilo nihil fit. Nemusí se tady objevit vůbec nic, anebo něco úplně jiného, jak v sobotu, tak v neděli.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 11         


Falešné vesmíry – Simulovaná realita II

rubrika: Populárně naučný koutek


Je pátek, blázni mají svátek, a ti simulovaní ze všeho nejvíce. Není se třeba tedy divit, že včerejší první část o simulované realitě dnes zcela zákonitě dokončím její druhou a ještě mnohem bláznivější částí. Tohle téměř filosoficky a sci-fi kořením obdarované pojednání z Barrowovy Knihy vesmírů mě zaujalo především proto, že jsem v něm nalezl leckterá vysvětlení jevů, obzvláště pak v chování lidí, s nimiž se každodenně střetávám ve veřejně bulvárním teritoriu. Hluboce jsem se nad tím zamyslel a dospěl k závěru, že s komparzisty už nechci mít nic společného. Jen pro ten dnešní den…

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 15         


Falešné vesmíry – Simulovaná realita I

rubrika: Populárně naučný koutek


Po delším čase se vracím ke Knize vesmírů od Johna D. Barrowa. Ačkoli jsem i tuto část zařadil do Populárně naučného koutku, očekávejte spíš něco na pomezí čisté vědy a sci-fi, fantasy či poněkud ujeté filosofie, a možná i za tímto pomezím. Otázka, zda existujeme v simulovaném světě (něco jako Matrix) zde již byla několikrát nadhozena, kupříkladu v sérii článků z knížky Grazyny Fosarová a Franze Bludorfa Chyby v matrix. Myšlenka o tom, že bychom se mohli nacházet v nějaké simulaci, vyvěrá z novodobých představ kosmologů, že počet vesmírů s nejroztodivnějšími fyzikálními vlastnostmi může být takřka nekonečný, čemuž obecná teorie relativity (OTR) vůbec nepřekáží. Prvním krokem k této představě byl inflační model vesmíru, z něhož vyplynulo, že ona inflace (nadsvětelná rychlost rozpínání prostoru, což také není v rozporu s OTR) mohla probíhat v prakticky nekonečném množství původně nepatrných oblastí našeho „pravesmíru“, čímž mohlo vzniknout naprosté univerzum nejrůznějších vesmírných „bublin“. Mnohost vesmírů se začala vymykat kontrole během revoluce strunových teorií, o nichž mám stále dost silné pochyby, ale budiž. Strunaři došli k závěru, že těch teorií mohou mít nejrůznější množství a celé to zastřešili jakousi hypotetickou „teorií všeho“ – M-teorií. Něco z těchto úvah jsem částečně sesumíroval v části Vesmír z ničeho – Naše bídná budoucnost?, včetně tam uvedených odkazů. Mezi nimi chybí kupříkladu Vítejte do Multiverza či Dokonce ani ne špatně.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 15         


Kubitschek – Kubíček

rubrika: Pel-mel


Když manželka brazilského prezidenta, paní Sarah Kubitschek, opouštěla Československo, na hranici s Rakouskem se její dvě dcery daly do hovoru s příslušníkem pohraniční stráže Kubíčkem. Pro obě dívky byl tento staršina okamžitě bratrancem a paní Sarah ho pozvala do Brazílie. Myslela své pozvání vážně, a tak uvedla do značných rozpaků československého vyslance v Brazílii, když chtěla znát přesné datum návštěvy. Rozjel se byrokratický kolotoč, v němž se řešilo především to, kdo by návštěvu hradil… Psal se rok 1959.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 16         


Vosa – Cukr a papír

rubrika: Pel-mel


Pro dnešní den jsem se po předchozím cituplně duševním vyčerpání v důsledku nadměrně náročného přechodu z larvy do motýla rozhodl zklidnit rozbouřenou čertí hladinu s pomocí již zde drahný čas nepovšimnutou živočišnou galerií Johna Lloyda a Johna Mitchinsona. Naposledy jsem z této kouzelné a britským humorem okořeněné zoologické zahrady zmínil ochechuli. Dnes, tedy vlastně včera, jsem se z internetových zpravodajských webů dozvěděl, že se má zatáhnout a ochladit, v důsledku čehož nás čeká invaze vos. „Jakápak invaze?“, znejistěl jsem. Neznám živočicha, kterého bych neměl alespoň kapku rád a skoro s každým si dokážu v jeho řeči popovídat. Jsou samozřejmě výjimky, jejich počet je však velmi malý. Jednou mě třeba naštvala kutilka obecná, ale jenom proto, že se pokoušela dost hlasitě kutit v mé institucionální pracovně. I s vosami si dokážu klidně popovídat, ačkoli na rozdíl od včel mě medem nemohou oblažit. A kromě toho, vosy začínají být protivné až na konci léta a my teď máme teprve začátek jeho náběhu.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 18         


Zrnění a Probuzení

rubrika: Slovo Neviditelného čerta


Přicházím se závěrečnou částí mého povídavého kvarteta, abych doplnil ten předchozí triptych - Opět v noční kavárně Satori, Povídavá nálada, Víkendová kouřová clona – za účelem vyjasnění jeho obsahu.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 7         


Víkendová kouřová clona

rubrika: Pel-mel


Tenhle víkend tady bude klid. Vypouštím kouřovou clonu. Vlastně už letní, ačkoli to v kalendáři ještě napsáno není, ale ten hic. Žádná povídavá nálada, zatvrdil jsem se jako žulový kámen na podstavci indiferentní mohyly. Jediné, co ode mne můžete čekat, jsou ty těžko luštitelné kouřové signály.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 20         


Vždycky se stane něco, co přehodí výhybku

rubrika: Pel-mel


To řekl tento týden v rádiu známý cestovatel Miroslav Zikmund. A pokračoval, že život je přesným součtem náhod. Jestli za přehození výhybky může prozřetelnost, osud, pánbůh – to není důležité. Faktem je, že člověk jede úplně jinam, než kam měl namířeno, říkal M. Zikmund, když vzpomínal na veletoče vlastního života. Náhoda ovlivňuje jednotlivé životy někdy neuvěřitelným, až bizarním způsobem. To by člověk nevymyslel, říkáme. Je přece známo, že ty nejabsurdnější příběhy píše sám život. 

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 24         


Povídavá nálada

rubrika: Pel-mel


Mám takovou povídavou náladu, která se projevuje v tom, že mám chuť neustále něco povídat. Po včerejší  rozlučce s kavárnou Satori, která se zde objevila dva roky a jeden den poté, kdy tu nic nebylo, to, co se během té rozlučky událo, ve mně začalo dozrávat. Prvním příznakem dozrávání toho jevu, který nastal ve chvíli, kdy, jak jste si možná ani nevšimli, jsem upadl do jakési hluboké trudnomyslnosti, je pocit, že bych se chtěl vypovídat. Nečekejte nějaký pokus o literární skvost či hlubokomyslné filosofické máchání ručičkama na všechny světové strany doprovázené bohorovným pokyvováním neskonalou moudrostí naducanou hlavičkou. Čekejte spíše takové téměř nanicovaté tlachání znovunarozeného dítěte.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 10         


Opět v noční kavárně Satori

rubrika: Vinárna U Čerta


V poslední době jsem tuto svoji oblíbenou a téměř pravidelnou zastávku, o níž jsem se tady již několikrát zmiňoval (viz třeba Satori, Satori II, Osvícený stůl v Satori) stále více vynechával. Přinesla mi hodně. Po návratu ze svého šíleného pádu do kolejí metra (viz třeba Kterak oholit neviditelného čerta, Solaris, Vánočněnka) jsem v ní postupně nalézal jakýsi azyl, místo popracovního rozjímání, probouzení, kde jsem si zvykl připravovat některé příspěvky do Neviditelného čerta. V poslední době však toto kouzlo začalo vyprchávat.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 4         


«     1    2  3   »