Archiv - Listopad 2017


« strana 1 »

Trepanace

rubrika: Poetický koutek


(Tautologická)

 

Lucifer


Podzimní déšť utápějící se v asynchronní kalibraci

Něco se vymykalo opulentní kontrole

Jasnozřivá souvztažnost reprodukovaných reprodukcí

Přimykání k zamykání zámku ve spánku

Šepotavé šustění šumícího šílení

A potom zase po tom

 

Extravagantně vyšinuté tkaničky naboso obuté

Všechno už bylo korpulentně podvrženo

Ženino tělo systematicky hranilo mužské navigaci

Přimykání a odmykání spánku v zámku

Šílené šumění šustivého šepotu

A po tom zase potom

 

Podzimní kalibrace utápějící se v synchronicitním dešti

Něco se zamykalo v rekombinované koprodukci

Chápavá dekontaminace permanentní nechápavosti

Před tím zase zatím

Pouhopouhá imaginární benevolence

A závěrečná trepanace

 


komentářů: 2         


Homage to Moser

rubrika: Pel-mel


Poté, co jsem opustil Krajinu plnou omylů a dostatečně se vyspinkal v náruči vln řeky Ohře, jsem byl vyšplouchnut ke vchodu návštěvnického centra firmy Moser v Karlových Varech. Uvnitř mě čekala skleněná výheň pekla, jehož vstupní bránu jsem den předtím míjel v Ústí nad Labem. Konečně jsem se cítil jako doma.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 3         


Krajina plná omylů

rubrika: Pel-mel


Trhavé zápisky z mé pozdně podzimní cesty do míst, která dobře znám, přes místa, která mě děsí stálým nezájmem. Leporelo z chaotických poznámek, někdy přerušených v půli myšlenky, sepsaných na papírek v kupé vlaku s pohledem upřeným do krajiny plné omylů.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 12         


Atavistická

rubrika: Pel-mel


Se zájmem sleduji, jak čím dál rychleji narůstající možnosti moderních technologií způsobují stejnou měrou narůstající devastaci rozumových schopností běžného člověka, běžného uživatele výdobytků inflační vědeckotechnické revoluce. Použil jsem přídomek „inflační“, jelikož mi tento proces připomíná inflační teorii zabudovanou do soudobého standardního kosmologického modelu v zájmu jeho věrohodnosti. Tato teorie tvrdí, že na úsvitu našeho vesmíru, těsně po tzv. Velkém třesku, kdy vše jakoby z ničeho (bez prostoru a času) začalo, došlo k obrovské expanzi nově narozeného vesmírného dítěte dopované jakýmsi tajemným prostoročasovým zdrojem bleskově doplňujícím původní velkotřeskové zrníčko obrovským návdavkem další hmoty a energie.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 3         


Od vědění k moudrosti

rubrika: Pel-mel


Cítíme-li se u lékaře vždycky znovu jako malý žáček nebo jako simulant, má to své příčiny v přetrvávající myšlence, že doktor má moc nad naším tělem, a my jsme mu vydáni na milost a nemilost. Zatímco fyzika už se vyrovnala s faktem, že pozorovatel je součástí vztahové soustavy, medicína stále chápe pacienta jako objekt, jemuž je nezbytné zajistit léčbu – ale bez jiné účasti. Proč tomu tak je, tím se zabývá např. Robert Pollack v knize Chybějící okamžik (Jak nevědomí utváří moderní vědu). Medicína se totiž mýlí v jedné zásadní věci: nepřijala čas jako podstatný faktor nezbytný pro smysluplný výsledek. S tím souvisí neuznání skutečnosti, že umírání je součástí života, nikoli součástí smrti. Stejně, jako každý jiný člověk, i lékař touží po nesmrtelnosti. Proto je pro něj poslední fáze života neatraktivní. A tak, jako my všichni, myšlenku na ni vytěsňuje. Ale právě to je slepá ulička lékařství. Nebude lépe, dokud pohled na život, na člověka, nezahrne spjatost mezi nenarozenými, živými a mrtvými. Vědomí přítomnosti, to, čemu říkáme přítomnost, je ve skutečnosti půl vteřiny minulosti (exaktně změřeno). Každý jsme totiž chodící minulost... A lékař právě tak.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 11         


Waltrovka na vrtulích Pegasů

rubrika: Pel-mel


Tento příspěvek berte jako upoutávku, která má čistě přízemní charakter stručného střihu a neobsahuje žádné mé literární pokusy v podobě kulometných dávek slovních hříček, filosofických kotrmelců, patafyzických ochutnávek atp., s dvojitým Axel Paulsenem či odpíchnutým Rittbergerem popřípadě čtveritým Nelsonem, v občasném doprovodu duševního či duchovního harakiri (seppuku), jemuž se v odborných kruzích říká „plátkování mozku ostře nabroušeným samurajským mečem“. Bude krátký a pokusí se vás upoutat na nově vznikající obytnou čtvrť Waltrovka, která se nachází mezi Jinonicemi a Radlicemi na dohled Nových Butovic a Smíchova.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 4         


Patafyzicky dadaistická

rubrika: Povídání


Už asi měsíc se chystám podat zde důkaz o tom, jak si teoretičtí fyzici blouznící o finální teorii všeho hrají jako malé děti s gumovými matematickými kachničkami v halucinogenní vaničce ověnčené kvantovou pěnou. Základem mého plánovaného pojednání je knížka Neznámý vesmír od Stuarta Clarka, která se zaměřuje především na kosmology meditující o absolutním stvoření našeho vesmíru v podobě jakéhosi velkého třesku z ničeho. Knížku jsem už prošel několikrát tam a zpět a neustále jsem žasnul, jak málo stačí k dětské radosti. K radosti dětí vědeckého kalibru na nejvyšší úrovni. Dočetl jsem se, že mnohé z toho, co tato značným zdrojem intelektu obdařená dítka vykonstruovala, nelze vlastně vůbec dokázat, jelikož do svých konstrukcí dítka zazdila něco jako neviditelné, nedosažitelné a neohmatatelné věci, čímž si zajistila nevyvratitelný alibismus. Jenže mé milé dušičky kolem krouží, chtějí si hrát. Musím se jim věnovat. Nemohu se soustředit na vytříbenou kumulaci tohoto pojednání, takže posečkejte, čas ještě nevypršel. Místo toho vám pro konec tohoto týdne předkládám patafyzicky dadaistické pojednání de facto a de iure o ničem a zároveň o všem.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 8         


Kdo to kdy pochopí (Dvě ženy nejen o ženách)

rubrika: Pel-mel


Tak se pořád píše a mluví o tom, že vytěsňujeme smrt, ale kdo z nás má raději smutné téma než veselé? Všeho moc škodí, i úvah o konci pozemské pouti. Ale jsou dějinná období, v nichž smrt zevšední a volání po pomstě přivede lidi jako dobrovolné diváky k šibenicím. Arnošt Lustig vzpomíná, jak v Osvětimi kopali kluci do míče na dohled od kouřících komínů a dobře věděli, že nejspíš už zítra budou tím kouřem oni. Pud sebezáchovy má sílu. Nedovolí překročit určitou mez. Smrt zevšedněla i lidem, kteří cestovali do ruských lágrů. Každého rána bylo nutné vyházet z vagonů nebožtíky. Podél trati ležela těla žen, mužů, dětí z předchozích vlaků. Přesto mnozí z hladových vězňů poslaných osídlit nehostinné pusté kraje věřili ve velkou myšlenku revoluce a v nutnost obětí. Zdůvodnit se dá úplně všechno.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 24         


«     1     »