Archiv - Březen 2018


« strana 1 »

Život je přece teď

rubrika: Pel-mel


Jak tak žiju mezi Romy, kladu si všelijaké otázky. Jak to, že se s takovým klidem co chvíli stěhují, aniž by se trápili kvalitou budoucího bytu? Prostě se dnes rozhodnou, zítra odnášejí a odvážejí. Jedni tam, jejich příbuzní sem. Kde berou odvahu najednou se sebrat a vyjet do neznáma? Do Anglie, do Kanady? Já bych cestu plánovala rok, po celou tu dobu bych špatně spala, studovala bych základní fráze… Tchán veřejně ztříská zetě a všichni to schvalují. Zbitý se večer chová jako by se nic nestalo. Malé děti jsou načinčané, větší jsou jak z poválečného italského filmu se sociální tematikou. A nerozbitné. Sousedka mi jednou sdělí, že má nádor na mozku, a když ji do zítřka nádor přejde, má těžký reumatismus. A na Slovensku dva krásné domy. Naivně se domnívám, že by se zastyděli, kdyby konečně pochopili, že žijí z části našich platů. Ono je to totiž vůbec nezajímá. Peníze přijdou, tak proč přemýšlet, kde se vzaly. A hrdost mají sousedé jinou, než je hrdost nad schopností uživit rodinu usilovnou prací. Kdyby něco: ostatní vždycky vypomohou. Koho volí? Divná otázka, zhola zbytečná. Na mnohé z uvedených otázek odpovídá kniha Isabel Fonsecové Pohřbi mě vestoje.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 42         


rubrika: Poetický koutek


"Věřím, že fantazie je silnější než vědění. Že mýty mají větší moc než historie. Že sny jsou mocnější než skutečnost. Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností. Že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt." Robert Fulghum (*1937) americký pastor a spisovatel.

 

mefi


Celý článek »

komentářů: 24         


Neznámý vesmír – Den bez včerejška

rubrika: Populárně naučný koutek


poslední části seriálu o Neznámém vesmíru byla opětovně předložena představa o jakési temné hmotě, jejíž existenci kosmologové potřebuji, aby vysvětlili svoje pozorování. Tato představa v kosmologických teoriích neochvějně zakořenila, ačkoli nikdo jednoznačně netuší, z čeho by se měla ona podivuhodná ingredience skládat a žádné pozorování zatím neuspělo její existenci jednoznačně doložit. V této části se podíváme na to, jak vznikla myšlenka, že se celý náš vesmír zrodil v podobě velkého třesku z jakoby ničeho.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 23         


Jsme hodiny z kostí (Podle Davida Mitchella)

rubrika: Pel-mel


Jsou spisovatelé zaznamenávající, spisovatelé rozprávějící, spisovatelé nadávající i usedavě plačící, spisovatelé blazeovaně předhazující, co v nich právě uzrálo, spisovatelé, kteří marně přesvědčují, že jsou spisovatelé… A pak jsou spisovatelé jako Stephen King nebo David Mitchell, kteří nám nabízejí tolik, že se utápíme v moři osudů, myšlenek a pocitů a šplháme po konstrukci příběhů, které se proplétají a zauzlovávají – a my se musíme pořád ohlížet zpátky, abychom se po té síti dostali o kousek dál, a bez úrazu. Člověk má chuť občas zakřičet: To mi nedělej, kdo je a co je zas tohle? Ale Mitchell nezná slitování a povídá a povídá. On prostě jede. V úvodu k úryvkům z Atlasu mraků jsem to nazvala marnotratností. Ono je to ale horší: je to obžerství, jeden ze sedmi smrtelných hříchů. Čechov by nejdřív jenom tak hleděl, potom by zavrtěl hlavou a usedl zpátky na svůj trůn tam nahoře. A díval by se, jak ti druzí dole plavou mezi nezměrným množstvím čehokoli, co jeho dobu minulo. A není to málo? Ne, Antone Pavloviči.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 50         


Paganiniho capriccio číslo 24

rubrika: Vinárna U Čerta


Housle jsou strunný smyčcový nástroj se čtyřmi strunami laděnými v čistých kvintách. První housle, jejichž předchůdce má původ v Arábii, se prý objevily v Polsku. Na počátku 16. století pak pronikly do Itálie. Nejstarší dochované housle vyrobil jakýsi Andrea Amati v Cremoně roku 1564. Snad nejznámější housle „Le Messie“ (známé také jako „Salabue“) vyrobil v roce 1716 Antonio Stradivari. Nikdy se na ně nehrálo a dnes jsou vystaveny v Ashmolean Museum v Oxfordu. Za největšího houslového virtuosa je považován Niccolò Paganini, taktéž Ital, který se narodil v roce 1782 v Janově.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 13         


Fascinující příběhy z periodické tabulky prvků – rtuť

rubrika: Pel-mel


Když Stella předložila první pojednání z Periodických příběhů, prohlásil jsem v komentáři, že „Shodou okolností jsem asi před 14 dny zakoupil knihu Mizející lžíce, růžový sníh a jiskřící bonbóny: Fascinující příběhy o vědě, šílenství a lásce z periodické tabulky prvků od Sama Keana“. Měl jsem úmyslu zde z této knížky vybrat několik zajímavých postřehů, ovšem až dokončím seriál o Neznámém vesmíru, jehož další část jsem chtěl vypustit pro tento víkend. Od tohoto úmyslu jsem však nečekaně ustoupil, a místo kosmologického dramatu předkládám něco z úvodní části Mizejících lžící, která má podtitulek Hg (hydrargyrum, což latinsky znamená „vodní stříbro“).

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 4         


Na konci všeho – olovo

rubrika: Pel-mel


O ponurých šedivých mračnech básník řekne, že jsou olověná. Temnou barvou navozují úzkost a bezútěšnost, pocit tíhy. Když se někdy ve snu, strnulí hrůzou, nemůžeme pohnout, zdál se nám, že máme nohy jak z olova. Těžké olovo dává tušit blízkost něčeho zlověstného, spjatého s koncem, s posledním zúčtováním. S těžkým dopadem, s uzavřením kapitoly. Ocelová nebo olověná mračna neletí oblohou. Hrozivě visí nad krajinou, schovala slunce a nebe zavřela.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 3         


Otevři oči

rubrika: Poetický koutek


Zavři oči

Dole na ulici kropicí auto napodobuje déšť

Beránci sbíhají do údolí a usínají

ve tvém stínu zatímco ručičky hodin se zastavují

protože tato chvíle se už nebude opakovat

 

(Václav Hrabě)

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 3         


Neznámý vesmír – Temná hmota versus nová teorie gravitace

rubrika: Populárně naučný koutek


Jak bylo řečeno v části Neznámý vesmír – Opravdoví bastardi, s představou o jakési „temné hmotě“ přišel švýcarsko-americký astronom Fritz Zwicky, jelikož mu z výpočtů vyplynulo, že se galaxie v jedné z galaktických kup pohybují mnohem rychleji, než jak by odpovídalo jejich hmotnosti, tedy té „viditelné“. V roce 1959 zkoumání Galaxie v Andromedě ukázalo, že rychlost, s jakou se přibližuje k Mléčné dráze, naznačuje, že tyto dvě galaxie jsou k sobě přitahovány gravitační silou, která je asi 1000x větší než kolik odpovídá jejich vzájemné hmotnosti. A to nebylo všechno.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 11         


Czeslaw Milosz: Zotročený duch

rubrika: Pel-mel


Když se příroda zblázní nebo splete, klidně nás ošidí a úplně jinde přivede na svět člověka s neuvěřitelnými rozumovými schopnostmi a ještě třeba s mnohostranným uměleckým talentem. A je zajímavé, že následovníci takového výjimečného jedince bývají někdy proslulejší než on sám. Např., než polyhistor a umělec v jednom, Swedenborg. Uvažte sami: K těm, komu Swedenborg ukázal cestu, patří i nositel Nobelovy ceny za literaturu, Czeslaw Milosz. Podobně jako v roce 1949 Orwell, Milosz roku 1953 v eseji Zotročený duch podává představu jediného možného vývoje v zemích socialismu. Devět částí knihy znovu potvrzuje, že při vší úctě k domácí tradici a k domácí literatuře máme pořád co a koho závidět Polákům. Následující řádky jsou citacemi vybranými z VIII. kapitoly nazvané Nepřítel pořádku – člověk. Připomeňme si čas boje proti individualismu, proti vnitřnímu nepříteli, čas schůzí a optimistických hesel. Czeslaw Milosz objasňuje podstatu historického experimentu, jenž u nás započal právě před sedmdesáti lety.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 29         


«     1    2   »