Archiv - Srpen 2018


« strana 1 »

Předposlední srpnový víkend

rubrika: Pel-mel


Jak se zdá, tak létu se ještě nechce skončit. Koneckonců podle astronomického kalendáře má skončit až někdy kolem dvacátého září, kdy jako svoji náhražku nastrčí léto babí. Ne že by se zrovna v tomto čase kolem motaly nějaké baby (ženský, ty se kolem motají furt), ale pavouci v té době vypouštějí své malé pavoučky na stříbrných vzdušných plachetnicích. A všechno, i slunce kolem září. Proto se tomu měsíci říká září. Až teprve v říjnu, kdy někteří samci začnou pociťovat říji, se zvolna začne podzim. Jenže léto je ještě pořád tady, a má to odpíchnuto už někdy od počátku května, kdy ještě mělo bujet jaro. Nikdy v životě jsem nezažil tak dlouhé léto.

 

Lucifer


Jsou věci, které se nedají vrátit. Ručičky na hodinkách můžete otočit zpět, i ty hodinky na mobilu či počítači můžete přeprogramovat, kamkoli se vám zachce. Jenže vámi naondulované hodinky jsou vám k ničemu. Můžete si na nich nastavit letní, zimní, jarní, marťanský a kdovíjaký ještě čas, což byrokrati rádi dělají, ale skutečný čas běží pořád stejně a jedním směrem. Některé věci v čase minulém se prostě nedají vrátit. Ten čas už minul. Něco se dá opravit a lépe opakovat, znovu a znovu, ale pokaždé je to už jenom nová variace, která samozřejmě též pomine. V čase. Čas, ani váš život se zkrátka nedá přehrávat zpětně či ve smyčce. Něco můžete vrátit v nové, vylepšené podobě, ale jsou věci, které už vrátit nemůžete. Koneckonců proč taky.

 

Proč se pokoušet hrát starou obehranou desku, když si můžete opatřit úplně novou. Dnes už i takovou, která se sama od sebe obnovuje, aktualizuje. I vy sami můžete od rána do večera a od noci zpět do rána neustále aktualizovat. Nejen sebe, ale všechno, co vás obklopuje. Třeba i celý vesmír. Venkoncem je zřejmé, že to univerzum nečeká na nic jiného než na aktualizaci. Nejen od vás. Aktualizovat se snaží všichni. I výrobci virů – tak na ty si dejte bacha. Nejlepší je zakoupit si nějakého antivirového aktualizátora. Můžete samozřejmě aktualizovat i své vlastní viry, které vypustíte tam, kde cítíte, že se jim bude ve vašem zájmu dařit.

 

Nejdůležitější je aktualizovat svůj vlastní zájem. Na tom stojí celá vaše existence. A pokud padne na držku, tak ji můžete restartovat, protože je evidentní, že dnes se dá restartovat už takřka všechno, a v nejbližším supermarketu zakoupit aktuální uživatelskou masturbaci. Není nadto pořádně si zamasturbovat. Je to zdraví velmi prospěšné. Tím vlastně své zdraví můžete úspěšně aktualizovat.

 

Jsou ovšem věci, které se vrátit nedají. Kupříkladu vám někdo umře, a i kdybyste byli nejbohatším člověkem na této planetě, tak už ho neaktualizujete. Některé věci se prostě i neprostě aktualizovat nedají. Soustřeďte se tedy na aktualizaci těch věcí i nevěcí, se kterými je tahle operace skutečně uskutečnitelná. Ostatní hoďte za hlavu či za zadek. Anebo si to strčte rovnou do zadku. Hlavně to vypusťte z hlavy. Z mozku. Tedy pokud ho tam ještě máte. Aktualizovaného. To je totiž ten nejlepší způsob, jak se předčasně nezbláznit.

 

Nakonec se stejné zblázníte. Ale i to se dá aktualizovat.

 

Někdy se však stává, že vás přestane bavit aktualizovat cokoli. To jsou jediné okamžiky v životě člověka, které se dají vrátit bez jakékoli aktualizace. V tom případě usedněte do křesla, na pohovku či na záchod a tlačte. Vytlačte ze sebe veškerou svoji minulost bez jakékoli aktualizace. Přehrajte si ji jako film, který režíruje třeba Quentin Tarantino (ten to fakt umí), a staňte se vůdčí postavou tohoto filmu, která nemá na výběr než doklopýtat až do konce filmu, aniž by utrpěla nějakou vážnou újmu jak na duševním, tak na tělesném zdraví. Anebo se rovnou zabijte. Třeba elektrickým proudem nebo sekáčkem na maso. Nebo na zeleninu. Vejce jsou též dobrá. Na hniličku.

 

Jsou věci, které se vrátit nedají.

 


komentářů: 14         


Pád do propasti

rubrika: Poetický koutek


(Odkud už není kam padat)

 

Lucifer


Díval jsem se do propasti a věděl jsem

Že čím déle se budu dívat

Tím pravděpodobnější bude

Že do ní spadnu

Jenže já to chtěl

Nevěděl jsem proč

Ale nemohl jsem odvrátit svůj zrak

 

A pak jsem pochopil

Že hledám její dno

Které z mých výšin vidět nebylo

A já ho chtěl spatřit

Dotknout se podstaty propasti

Abych pochopil

Co až dosud mi bylo odepřeno

 

Tím se začal můj pád do někam

Jehož konce jsem tak lačně očekával

Ve skutečnosti to bylo

Odnikud do nikam

Ale ten pocit

Se nedal nahradit ničím

Co jsem až dosud zažil

 

Padal jsem zprvu zvolna

Něco mi v tom chtělo zabránit

Snažilo se mě to nadnášet

Ale pak jsem pochopil

Že se tomu brání má vlastní nejistota

Kterou jsem musel definitivně potlačit

Abych dopadl mnohem rychleji

 

Časový horizont se pak scvrknul

Na neuvěřitelně krátký okamžik

Což mělo za následek

Že jsem si ten pád vlastně neužil

Ale pak jsem pochopil

Že samotný pád je o ničem

O všem je dno propasti

 

A tak z nečista do čista

Ocitl jsem se na dně propasti

A konečně pochopil

Že už tam na mě čekalo

Po nekonečné věky

Jež jsem strávil zbytečnými věcmi

Které mi nebyly vlastní

 

Nemám už žádnou touhu

Vrátit se do těch nebetyčných výšin

V nichž jsem se cítil naprosto nesvůj

Jsem teď svým

Bezodkladně sám sebou

Na dně své vlastní propasti

Odkud už není kam padat

 


komentářů: 8         


Manipulace ve jménu Boží vůle

rubrika: Pel-mel


Venku padají Perseidy („Slzy svatého Vavřince“) a já se vracím ke knížce od Veroniky K. Barátové, z níž jsem tady posledně dával Spravedlnost a milosrdenství lásky. To spolu samozřejmě jakýmsi způsobem souvisí, ještě více to však souvisí s filosofickým pojednáním o existenci Boha. V diskusi pod oním pojednáním se objevil komentář, v němž se praví, že zde chybí komentář od věřícího člověka. Předně je třeba říct, že aktivních komentátorů zde není až tak mnoho, vlastně jenom taková hrstka. Pasivních čtenářů je mnohem více. A proto jsem se rozhodl přetlumočit jednu pasáž ze zmíněné knížky.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 20         


Existence Boha

rubrika: Filosofický koutek


Babylonská rybka je malá, žlutá, trochu se podobá pijavici. Je to snad nejpodivnější tvor ve vesmíru. Když si strčíte babylonskou rybku do ucha, okamžitě rozumíte čemukoliv, ať je to řečeno jakoukoliv formou jazyka. Skutečnost, že se něco tak nepochopitelně užitečného mohlo vyvinout pouhou náhodou, je tak bizarně nepravděpodobnou shodou okolností, že někteří myslitelé se rozhodli považovat to za konečný a nezvratný důkaz Boží neexistence. Argumentace vypadá následovně:

„Odmítám prokazovat svou existenci,“ praví Bůh, „protože důkaz je v rozporu s vírou a bez víry nejsem nic.“

„Jenže,“ namítne člověk, „babylonská rybka, to byla smrtelná chyba. Nemohla se přece vyvinout náhodou. To je důkaz, že existuješ, a tudíž, podle tvého vlastního tvrzení, neexistuješ. Q.E.D.*

„Ach jo, to mě nenapadlo,“ řekne Bůh a promptně zmizí v obláčku logiky.

„To ale bylo snadné,“ libuje si člověk, a protože ještě nemá dost, dokáže, že černé je bílé, a na nejbližším přechodu ho přejede auto.

D. Adams: Stopařův průvodce Galaxií

(*Quod erat demonstrandum – co se mělo dokázat. Zkratka označující konec logického důkazu.)

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 30         


Opravdovost (Podle Alexandra Dovženka)

rubrika: Pel-mel


Světoznámý ukrajinský režisér prožil výjimečný, do velké míry tragický život, avšak: když podobné tvrzení uslyší Polák, Ukrajinec, Rus, obvykle zdůrazní, že to se tak jenom nám, příslušníkům jiného národa, jeví, že jde o mimořádný osud. Pro miliony lidí jde o život typický. Miliony lidí přežívaly a přežívají s válečnými traumaty, bez psychoanalýzy, bez zvláštní péče… A přitom s nadějí! Dovženkovy deníky překvapí právě optimismem, pro nás těžko pochopitelným. Obsahují vize budoucích scénářů, krátké úvahy o estetice i morálce, zachycují náhodná setkání i náhodné nápady – filmové metafory.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 3         


Jak jsem navštívil Kutnou Horu s opeřeným doprovodem

rubrika: Povídání


V druhé polovině předminulého týdne jsem se jel podívat do Kutné Hory, jelikož jsem tam snad ještě nikdy nebyl, ačkoli není vyloučeno, že jsem tudy alespoň jednou projížděl. Kutná Hora je krásné město s velmi zajímavým historickým pozadím, jemuž mimo jiné vévodí impozantní chrám svaté Barbory. Ubytoval jsem se v hotelu U Vlašského dvora poblíž Palackého náměstí a nedaleko hradu Vlašský dvůr, kde se prý nějaký čas ztrácelo stříbro, jež se v Kutné Hoře kutalo. Ze svých výletů a procházek jsem tady napsal řadu povídavých příspěvků, v nichž jsem se pokoušel i o jakési literární eskamotérství. Tentokrát však musím předem upozornit, že nic takového nečekejte, vedřiny se mnou docela zacloumaly. Jenom pár postřehů a obrázků. A ještě než k tomu dojde, musím zde udělat reklamu na zmíněný hotel: Perfektní včetně personálu, dokonce mi chtěli zavolat i záchranku, když jsem ten pitný režim tak nějak přepísknul. Rozhodně si nedělám legraci (tedy dělám, ale ne výsměšnou), poněvadž jsem se v tom hotelu (a v celé Kutné Hoře) cítil úžasně (skutečně skvělí lidé).

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 2         


Koňský ohon (vocas) a vopičáci

rubrika: Pel-mel


Outfitů vopičáků je zpravidla jen několik verzí, které se vopčas tak nějak prolínají. Kupř. sluneční brejle zapíchnuté shora do hlavy za jakéhokoli počasí. Chápu, že některé osoby považují temeno své hlavy za vhodnou odkládací plochu pro optický chránič očí před sluncem ve chvíli, kdy jim slunce do očí nesvítí, anebo svítí a je jim to momentálně jedno. Někdy však mívám pocit, jenž kupodivu zřetelně narůstá, že jiní jedinci (obzvláště ženy) netuší, že to, co mají zapíchnuté shora do hlavy, neslouží jenom jako módní outfitová ozdoba.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 73         


Martin Komárek, poslanec (Ukázky z knihy Poslanec český…)

rubrika: Pel-mel


Novinář nemá lehký život. Novinář s vlastním názorem má ještě trudnější život než novinář bez názoru, ba trudnější než novinář bez elementární slovní zásoby. Martin Komárek psával vtipné a odvážné fejetony do Mladé fronty DNES. A nejednou hup ho! Dal se na politiku. Dokonce se zdálo, že to myslí vážně. Martin Komárek na obrazovce, stojící mezi partajníky, působil jako přízračné zjevení. Že on tam jde jen proto, že už ho noviny unavují a doufá, že načerpá novou inspiraci? Bůhví. A že by hokynářský premiér (ač podle Komárka génius) úplně sám vymyslel slova „To vy jste mě stvořili…“? Buď jak buď, inspiraci Komárek načerpal a potom vydal knihu s názvem Nebezpečné stádo aneb poslanec český a jiné retardované druhy. Měl, neměl právo něco takového napsat, byv sám jedním z nich? Využívá kolegy jako materiál? Je nemocný, je bezcharakterní prospěchář, jak tvrdí jeho kritici? O čem jiném by novinář psal, než o tom, co poznal. Pochopil, jako kdysi Václav Havel, že není pravda, že ti nahoře jsou určitě nějací jiní než my: poučenější, informovanější, zodpovědnější… To my jsme si je stvořili.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 11         


«     1     »