Archiv - Březen 2019


« strana 1 »

Průvodce po Onom světě – Ráj a Očistec

rubrika: Pel-mel


Nechme víno vínem, ženy ženami, filosofický podtext podobojího uložme ad acta, a pojďme se podívat na Onen svět, jímž Béla Hamvas v podobě průvodce završil své vzletné dílko. Jeden z překladatelů do češtiny, Robert Svoboda, k tomu napsal: „Průvodce po Onom světě je zase satirou ‚gulliverovského‘ typu, kde mátožnost a neuspořádanost Onoho světa je zřejmou karikaturou základních rysů světa Tohoto, nahlíženého z perspektivy Hamvasova ‚autentického bytí‘. Zvolená forma autorovi umožňuje, aby si podle libosti utahoval jak ze společenských jevů a konvencí meziválečného Maďarska, tak obecněji z dobové filosofie, vědy, politiky a mnoha dalších, v Hamvasově díle důsledně znevažovaných projevů života odtrženého od ‚spásonosné‘ tradice.“ Z tohoto dovětku k Filosofii vína předkládám úvodní část, zaměřenou na Ráj a Očistec na Onom světě. Peklo vynechávám s pocitem, že na NČ již bylo přetřásáno nepřebernými způsoby. Jak se níže dozvíte, nejen Ráj a Očistec, ale i Peklo jsou zanedbatelnou součástí Onoho světa. Přesto si Hamvas neodpustil těmto mikrosvětům věnovat nezanedbatelnou pozornost, což byl jistě dobrý nápad.

 

Lucifer


Vznik této publikace si vynutila zejména skutečnost, že všechna obsáhlejší díla, která se v dřívějších dobách na danou oblast zaměřila, jsou buď zastaralá, nebo ztracená. Má se za to, že počínaje Knihou mrtvých, jejímž autorem byl sám Thoth, až po Swedenborga v 18. století mělo lidstvo příležitost seznámit se s řadou děl zpracovávajících tuto tématiku. Avšak z pohledu dnešního člověka mají všechny zmíněné knihy zásadní vadu; jsou pojaty povýtce výchovně a nábožně, tudíž vůbec neberou v úvahu ona praktická hlediska, která, jak známo, člověka moderní doby zajímají v první řadě.

 

Proto například moderní člověk, pakliže se dostane na Onen svět, na základě znalostí, které mu na Zemi byly vštípeny, začne ze všeho nejdříve hledat Ráj, Očistec a Peklo. Co se toho týče, potká cestovatele hned velké překvapení. Domnívá se totiž, že Onen svět pozůstává pouze z těchto tří částí. Naproti tomu skutečná situace je taková, že Ráj, Očistec a Peklo tvoří jen nepatrný, takřka zanedbatelný zlomek Onoho světa, tak malý a bezvýznamný, že ač se mnozí – a těch je převážná většina – zdržují na Onom světě už spoustu tisíc let, ani v jednom, ani v druhém, ba ani ve třetím ještě nikdy nebyli. Co je toho příčinou, pochopí cestovatel okamžitě, jakmile do těch míst zavítá.

 

Ráj se podobá nejluxusnějším pozemským letoviskům, podle některých názorů přímo Nice. Vstup do Ráje byl původně podmíněn komplikovaným řízením. Člověk si musel podat žádost, přiložit k ní životopis, křestní list, výpis z trestního rejstříku a úmrtní list. Důvodem požadování úmrtního listu byly obavy, aby se do Ráje nedopatřením nedostaly živé osoby (viz Odysseus, Vergilius, Dante). Navíc musel uchazeč podepsat místopřísežné prohlášení, že podle svého nejhlubšího přesvědčení do Ráje skutečně patří. Jeho akta potom přišla před komisi, která žádost posoudila. Pokud byla žádost vyřízena příznivě a komise konstatovala oprávněnost nároku, byl člověk podroben proceduře nikoli nepodobné vojenskému odvodu a potom duševnímu šetření. Uchazeč, pokud verdikt nad ním vynesený zněl „schopen“, byl posléze oblečen, tj. ústřední sklady dostaly příkaz, aby zemřelému vydaly příslušné náležitosti, dále byl vydezinfikován, a nakonec pro něho v rámci poměrně jednoduchého obřadu, při němž musel dotyčný odpřisáhnout, že v Ráji podle svého nejlepšího vědomí a svědomí… atd., vybrali biblické jméno, načež byl vpuštěn dovnitř.

 

Avšak procedura odpovídající původním představám nikdy nevstoupila v platnost. Dnes se věci mají tak, že kdo chce do Ráje vejít, musí podepsat předtištěný blanket, podle jehož schematického textu uchazeč v hloubi duše cítí, že jeho nárok na pobyt v Ráji je oprávněný. Toto prohlášení kontrasignuje ředitel detašovaného úřadu, načež přijatý bez prodlení vyfasuje bílou řízu, žaltář, ešus a polní lahev. K takovému vývinu situace vedla skutečnost, že Ráj je dnes nejhůře fungujícím úsekem Onoho světa. Nejen proto, že je v něm slovy nevylíčitelná nuda, nýbrž i proto, že pobyt v něm činí bezmála nesnesitelným řada závažných i méně závažných nešvarů.

 

Zásobování v Ráji vázne. Ústřední ředitel se o svěřené záležitosti nestará, a tak všelijací poradci, náměstci a inspektoři mají pré a zneužívají svého postavení naprosto nezřízeným způsobem. Podle předpisů by měl být ešus každého obyvatele Ráje dvakrát denně po okraj naplněn manou a k tomu by měl být vydán půllitr nektaru na osobu. Příděly byly ovšem svévolně sníženy a dnes už zesnulý může být rád, když má ešus naplněný aspoň do poloviny. Také kvalita stravy doznala nejhorší možné úrovně.

 

Zcela běžným jevem je, že se místo čerstvé vydává mana ztuchlá, žluklá, ba plesnivá, zatímco nektar je zkyslý a kalný; mnozí tvrdí, že připomíná okurkový lák. Formou oficiální stížnosti dosud nikdo nic nepořídil, neboť příslušný spis zmizí dříve, než by mohl dorazit na konec spletité úřední cesty. Někteří už byli i na slyšení u ústředního ředitele, který přislíbil, že zahájí přísné šetření, nakonec ale k žádnému opatření nedošlo.

 

Co ovšem znepříjemňuje pobyt v Ráji tak, že už to přesahuje všechny meze, to je chování hurisek. Hurisky jsou ženy přijaté do Ráje proto, že na Zemi nepoznaly lásku. Takových je tu všude plno. Nasládle se usmívají, bez sebemenší stopy po graciéznosti, půvabu či ženském teple, jejich mluva představuje nejodpornější směs harapanenských rysů a svatouškovské mravnosti, s každým mužem se hned dají do řeči, svádějí ho, lísají se k němu a zpívají mu falešným hlasem. Nelze se jich zbavit. V žádnou denní hodinu si člověk nemůže být jistý, že nepřijdou a nezačnou se chovat vyzývavě.

 

Situace není příliš lákavá, a tak nikoho ani neláká. Ráj prosperuje velice mizerně. Už několikrát se proslýchalo, že celý tento úsek bude zrušen nebo přebudován na něco jiného. K tomu však dosud nedošlo, což se dá odůvodnit jedině tím, že ještě nebylo objeveno nic, co by Ráj dokázalo plně nahradit.

 

Jestliže jsme Ráj přirovnali k letovisku, musíme Očistec přirovnat k jakési nemocnici nebo sanatoriu. Na Onom světě panuje všeobecné přesvědčení, že do Očistce jdou lidé trpící nedostatkem sebedůvěry, neurastenií, schizofrenií, hypochondrií, nějakou mánií nebo takoví, co mají sklony k sebetrýznění. I tady zpočátku platily pro uchazeče poměrně přísné předpisy. Oprávněnost nároku bylo nutno věrohodně doložit, a když se tak nestalo, Očistová komise stanovila způsob kání. Dnes už si umrlí mohou sami domluvit očistnou kůru s dozorčími orgány, ba dokonce se bez jakéhokoli dozoru mohou podrobovat libovolnému druhu léčby.

 

V Očistci se všechno neustále točí jen kolem chorob, hříchů, poklesků, chyb, útrap, postižení, křečí, vředů a bídy. Lidé tu celý den tráví studiem svých hříchů a nemocí, čtením tlustých knih o všelijakých možnostech terapie, což je tématem všech rozhovorů, které mezi sebou vedou, navzájem se analyzují, jeden druhému udílejí rady a sami píší další a další obsáhlá veledíla o nejrozmanitějších neduzích. V Očistci vládne duch chorobnosti. Lidé sem přicházejí, aby smyli své viny, ale oprostit se od jakékoli viny v takovémto prostředí, to je podnik předem odsouzený k nezdaru. Kúry, léčebné procedury, operace, askeze, jód, chloroform, éter, komplikované řezy, zásahy, terapie, zábaly, masáže, lázně, dechová cvičení, odtučňování, vyživování, projímadla. Za to, že je Očistec vrcholně nesnesitelný, mohou ošetřovatelky. Před jejich hygienickou hysterií není nikdo ani na chvilku uchráněn. Vedle toho se tu ovšem pořádá nesmírné množství kajícnických kurzů, ba před nedávnem byla dokonce otevřena osmitřídka pro plačky, v níž vyučují opravdu slovutní odborníci.

 

Luciferův dodatek k Onomu světu z Tohoto světa:

 

Jistě je všem zřejmé, že Hamvas ve svém dovětku karikuje společenské (kulturní, politické, filosofické atd.) záležitosti, jimiž byla obohacena doba především evropského střihu před mnoha desetiletími. I přes tento časový odstup se domnívám, že se jeho popis Onoho světa, z něhož jsem vyňal Ráj a Očistec, dá bez velkých korektur napasovat i na dnešní dobu. Pokud si to nemyslíte, tak vám doporučuji: až se ocitnete na Onom světě, pokuste se vyhledat Peklo. Bezpochyby to nebude snadná práce, ale když se zadaří, možná se vám to pochopit podaří.

 

Zdroj: Béla Hamvas, Filosofie vína – Průvodce po Onom světě, nakladatelství Malvern v edici Lahvice, Praha 2008


komentářů: 3         


Res fortissima (Víno a ženy)

rubrika: Pel-mel


Ve třetím přenosu z Hamvasovy Filosofie vína jsem rázně přeskočil do její třetí části a vyloupl z ní pasáž zabývající se otázkou „Kdy pít a kdy nepít víno?“. Pasáže „Jak pít?“ a „Kde pít?“ jsem se rozhodl vynechat, jelikož vás tímto Hamvasovým vinným střikem nechci až tak unavovat, poněvadž předpokládám, že se mezi vámi najde jen zanedbatelné procento skutečných fajnšmekrů v tomto unikátním blahoslavenství. V čtvrtém přenosu vám nabízím předposlední pasáž Ceremonielu vína, v níž dochází po vzoru „res fortissima“ k prolnutí ženy a vína, bez něhož bychom se my, skuteční muži, celý život třásli jako osika ve větru.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 20         


Jako ulitá! (Matt Ridley: Evoluce všeho)

rubrika: Pel-mel


Proč jsme tak úžasní, tak výluční, proč je život na Zemi tak mnohotvárný a proč se právě tady sešly tak fantastické shody, že se pozemský život vůbec mohl zrodit? Dougles Adams ve Stopařově průvodci Galaxií říká: „Představme si kaluž, která se jednoho rána vzbudí a pomyslí si: Nacházím se v zajímavém světě – jsem v zajímavé díře – padne mi jako ulitá, že? Dokonce mi padne pozoruhodně dobře, vznikla asi proto, abych ji zaplnila právě já!“ To je přesné vystižení základního omylu antropického principu, který zaměňuje příčinu a následek. Jedinečnost života na zeměkouli není určena nějakým plánem, ale je dána tím, že život vznikl na základě fyzikálních zákonů a podle nich se vyvíjí. Jak to všechno vzniklo, proč jsme tady… Inu, jsme výsledkem předlouhé cesty metodou pokus‑omyl. Kdyby podmínky v rámci fyzikálních zákonů vypadaly jinak, byl by zde někdo jiný nebo by tu třeba nebyl nikdo.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 27         


Rouper de Clotrimazolova resuscitace

rubrika: Povídání


Před jedním rokem a téměř jedním měsícem se Rouper de Clotrimazol rozhodl uvést sebe do stavu dočasné rezignační demise. Důvodů bylo mnoho, ale ten nejdůležitější spočíval v tom, že už měl všeho plný sklepní šuplík, což se s těmi ostatními důvody nijak zvlášť nevylučovalo. Rozhodl se tedy pro jednou a zase vyzvrátit všechno nestravitelné a propláchnout žaludek, střeva a všechny ostatní tělní dutiny jedinou možnou tekutinou, která připadala v úvahu, totiž lučavkou královskou v podobě nevinného střiku.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 19         


Kdy pít a kdy nepít víno?

rubrika: Pel-mel


Ve druhém přenosu z Hamvasovy Filosofie vína jsem čerpal z první části zasvěcené metafyzice vína. V tomto třetím přenosu ladně přeskočím druhou část a předložím vám výňatek z třetí části, která se nazývá Ceremoniel vína, v podobě pasáže, jejíž titulek se skví v názvu příspěvku. Hned v úvodu se na takto položenou otázku dozvíte zdánlivě jednoznačnou odpověď. Mimochodem, tato odpověď je stejná, i když víno nahradíme láskou. Zdánlivost odstraníte uvědoměním, že vše je sice možné, ale jenom tehdy přínosné, když je to učiněno v příslušném harmonickém souladu.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 25         


Boëthius: Útěcha z filozofie (Věčné, tedy aktuální)

rubrika: Filosofický koutek


Boëthius přišel na svět roku 480, právě když skončila sláva Západořímské říše. Měl tedy to štěstí, že se narodil do doby, kdy mohl ještě bez omezení vstřebat všechno dostupné antické vědění. Byl křesťan – ale na samém počátku středověku, a tak jeho myšlení nepoznamenala církevní dogmata. (Netušil, že bude prohlášen za svatého…) Poznal světskou slávu a byl mu nabídnut i podíl na moci. Jeho přijetí vedlo k Boëthiusovu občanskému pádu i tragickému konci. Je obdivuhodné, jak tomuto teologovi a filozofovi pomáhá překonat nejtěžší chvíle nejenom pevná víra v Boha, ale také víra v možnosti hrdého, sebevědomého člověk. Kromě jiných děl nám zanechal spisek Filozofie utěšitelka, jenž shrnuje to nejlepší z antického myšlení – a to velmi srozumitelně.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 51         


Evangelium podle Matouše

rubrika: Filosofický koutek


Nedlouho poté, co jsem zde vypustil druhou část věnovanou filosofii vína, se v komentářích začalo objevovat slovo Bible. Vzpomněl jsem si, že zhruba před dvěma lety jsem z internetu stáhl její nejmodernější český překlad. Bible se skládá z dvou nepříliš kompatibilních spisků: Starý zákon, který představuje sbírku posvátných židovských knih; a Nový zákon, což je soubor 27 knih, jejichž obsahem je působení a kázání Ježíše Krista. Do Bible jsem nakukoval už od dorosteneckého věku, ale jelikož se vždy jednalo o často hodně stará česká vydání, připadal mi její text poněkud toporný a nestravitelný. Starý zákon na mě navíc působil z přírodovědného hlediska značně nevěrohodně, z hlediska humanistického příliš krutě. Nový zákon je ve skutečnosti o něčem úplně jiném. Výše zmíněná nová česká verze, šitá na míru 21. století, je mnohem čtivější. Podnícen jsem znovu do ní nahlédl, Starý zákon prolistoval s úsměvným nadhledem a začal se detailněji zaobírat Novým zákonem. V hlavě mi postupně začala klíčit myšlenka, že bych zde z něho mohl něco předložit, k čemuž mě podněcovala jakási souvztažnost s Hamvasovou Filosofií vína. Napadlo mě, že by to mohl být svým způsobem jiný úhel pohledu na totéž. Kupříkladu nepřehlédnutelná podobnost mezi farizeji a puritány, atp. Následující text představuje výňatky z Evangelia podle Matouše, převzaté doslova a do písmene z uvedeného Zdroje.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 28         


Metafyzika vína

rubrika: Filosofický koutek


Nedávno jsem vás seznámil s knížkou od Bély Hamvase, která se zabývá filosofií vína. Kromě ústředního pojednání na toto téma, které autor sepsal jako modlitební příručku pro ateisty, obsahuje knížka ještě dodatek vložený nakladatelem v podobě Průvodce po Onom světě. Po úvodní předmluvě, kterou jsem zde posledně přetlumočil, vás seznámím s první ze tří částí Hamvasova pojednání o víně, která se nazývá Metafyzika vína. Nejdříve naznačím proč a jak Hamvas rozčlenil své dílko na tři části, pak přejdu k zmíněné metafyzické části, přičemž se budu soustředit především na pasáž pojmenovanou Pohár vína: Salto mortale ateismu. Podotýkám, že následující text je jen částečně doslovným přetlumočením zdrojového textu.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 59         


«     1     »