Archiv - Červen 2019


« strana 1 »

Vzpomínka na Karla Kryla

rubrika: Vinárna U Čerta


Nevím proč mě ro napadlo zrovna teď, když jsou venku taková vedra, ale možná z úpalu či úžehu. Napadlo mě náhle vzpomenout si na Karla Kryla. Za hlubokého totáče jsem potajmu poslouchal jeho písničky, a ačkoli jsem totáč neměl rád, textům Krylových písniček jsem začal rozumět až mnohem později. Škoda že Karel Kryl odešel až tak brzy. Někdo takový tady chybí – a ačkoli se někteří snaží, neříkám, že špatně, takový náboj, jaký měl v sobě Kryl, nemá nikdo z nich.

 

Lucifer


Tenhle kratinký článek vkládám do Vinárny U Čerta. Kdyby tady Karel Kryl ještě byl, tak bych ho pozval právě tam. Na jednu či dvě skleničky vína – a bezpochyby s kytarou. A bezpochyby s jeho nezaměnitelnou, někdy až hodně drsnou, nicméně však naprosto vždy pravdomluvnou poezií.

 

V písni, kterou níže přikládám, se vyskytuje jméno Libuše. Evidentně je to ženské jméno. Dokonce v daném případě se jedná o jméno jedné ze tří dcer mýtického českého vojvody Kroka. Další dvě děvčata se jmenovala Kazi a Teta. O nich toho moc v mýtických spisech není – avšak Libuše se tam skví v celé své kráse. Byla to prý Libuše, která nechala odchytit někde na poli nedaleko Vyšehradu jakéhosi přitroublého oráče jménem Přemysl. Navzdory jeho orby si ho vzala za muže a patřičně ho zkultivovala, takže přemyslovský rod mohl začít pučet.

 

Jméno Libuše se mi strašně líbí. Ještě žádnou ženu tohoto jména jsem neměl čest poctít ve svém loži. Asi nejsem až tak dobrým Bivojem. Asi… co ještě nebylo, může se stát…

 


komentářů: 3         


Krátká cesta do Dalejského údolí

rubrika: Povídání


Z astronomického hlediska se právě začalo léto. Došlo totiž k tzv. letnímu slunovratu – tedy k okamžiku, kdy je nejdelší den a nejkratší noc. Od této chvíle se bude den krátit, noc prodlužovat, až se vyrovnají na počátku astronomického podzimu, kdy dojde k tzv. podzimní rovnodennosti, a kdy skončí astronomické léto. Meteorologové však kladou začátek léta na začátek června, s čímž souhlasím. Obzvláště letos jede léto na plný výkon již někdy od druhé poloviny května. Pátého června, velmi žhavého letního dne, jsem se vydal na krátkou procházku do Dalejského údolí.

 

Lucifer


Dalejské údolí tvoří spolu s Prokopským údolím jednu z největších přírodních rezervací na území města Prahy. Obě údolí docela často navštěvuji za účelem protažení svých údů a pokochání se divukrásnou květenou. Připadám si přitom jako v divočině někde daleko od Prahy, ačkoli se nacházím stále uvnitř Prahy. Takových míst je v Praze víc, kupříkladu Divoká Šárka, kam také občas zaskočím.

 

Chodím tam nejen kvůli protažení svého těla, ale hlavně proto, abych si vyčistil hlavu od hloupých myšlenek. Žijeme dnes strašně rychle a celý den nám v hlavě kolotá nepřeberné množství někdy až velmi dotěrných myšlenek, z nichž drtivá většina představuje jenom jakousi chaotickou změť nestravitelného odpadu. Někdy je zapotřebí ten odpad uklidit někam do septiku, hlavu vydesinfikovat a pokusit se zastavit v sobě čas, nastolit ničím nerušený klid a soustředit se jenom na jednu jedinou myšlenku – být alespoň na chvíli zase sám sebou – navrátit se ke kořenům své podstaty.

 

Pátého červnového dne jsem pociťoval již takový rámus v hlavě, že jsem se rozhodl vyhledat nejbližší očistec. Původně jsem měl v úmyslu vyrazit do Prokopského údolí, ale tam jsem byl relativně nedávno v listopadu. „Nedávno?“ řeknete si. Jasně, už je to víc jak půl roku, od té doby jsem navštívil i jiná květnatá místa, ale Dalejské údolí mezi ně nepatřilo, a to tak, že už mnohem déle. „Takže jdu tam,“ řekl jsem si.

 

Jdu…? Z Nových Butovic to není až tak daleko a pěšmo jsem tuhle trasu vcelku už několikráte absolvoval. Jenže bylo strašné vedro – počátek meteorologického léta, které se možná navzdory meteorologům i astronomům protáhne až do listopadu – a tak jsem usoudil, že vstoupit do Dalejského údolí zpocený jako dveře od chlíva není dobrý nápad. Vyrazil jsem tedy na autobusovou zastávku u stanice metra Nové Butovice, abych se kolmo přemístil až na konec Velké Ohrady, kde už je Dalejské údolí na dohled i došlap.

 

V autobusu jsem byl nucen sednout si vedle nějaké slečny, což se mi zpočátku zdálo být dobrým nápadem. Jenže s přibývajícími minutami jízdy jsem byl nucen čím dál tím úporněji zápolit s tím, abych svoji spolujezdkyni neobtěžoval hromadícími se výměšky potních žláz. Nevím, jak to přežila ona, ale na koncovém obratu ve Velké Ohradě jsem vystupoval suchý jako troud. Došlo mi, že spustit se do Dalejského údolí v tomto stavu zřejmě nebude dost dobrý nápad. A tak jsem se rozhlédl, jestli bych nemohl někde poblíž obnovit svůj pitný režim.

 

O jednu zastávku dříve jsem propoceným zrakem z autobusového okna přes rameno slečny zahlédl něco jako venkovní zahrádku letní hospůdky. A tak jsem tam vyrazil. Než jsem tam dorazil, přemýšlel jsem o tom, jakým způsobem doplnění tekutin do svého hardware učiním. Představa, že bych si prostě sedl do hospody a dal si pivo, byla sice lákavá, ale jak se znám, neskončil bych jenom u jednoho piva. Spočítal jsem si na prstech jedné ruky, že za těchto okolností bych do Dalejského údolí už zřejmě nedorazil. „Inu, proč ne,“ řekl jsem si – vyčistit hlavu si můžeš koneckonců i v hospodě. „No jo,“ řekl jsem si ještě, „ale ty jsi chtěl do přírody, ne do hospody“. Hospoda byla naštěstí zavřena a v mé hlavě vyklíčila jiná myšlenka. „Půjdeš do nejbližšího krámku, koupíš si plechovku piva a s pomalým upíjením z plechovky vyrazíš do Dalejského údolí,“ řekl jsem si. A tak jsem učinil.

 

Podrobnosti z onoho kratinkého výletu do Dalejského údolí vám popisovat nebudu, jelikož jsem si s pomocí piva značky Pilsner Urquell a okolní přírody čistil hlavu. Snad jenom to, že jsem se cítil strašně krásně, občas jsem potkal nějaké lidičky – třeba tři seniory, dvě ženské a jednoho chlapa, kteří mě srdečně pozdravili – a u Červeného lomu jsem na malou chvíli zcela zkameněl.

 

 


komentářů: 2         


Den a Noc

rubrika: Pel-mel


Jsou živočichové, kteří jsou aktivní ve dne, a pak jsou tací, kteří svoji aktivitu produkují v noci. Když jsem vyrůstal, tak se ze mne postupně stával noční živočich. Ne, že by se mi den nelíbil – když svítí slunce, tak je úžasný, ale moje mozková aktivita se začínala projevovat až v noci. Slunce nikde, ale když nebylo pod mrakem, tak ta úžasná hvězdná obloha – Ano, hvězdy jsou též slunce, jenže místo jednoho jich na obloze vidíte tisíce a chápete, že to je Vesmír, Kosmos, Nekonečno. Už odmalička jsem chtěl letět do Vesmíru…

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 4         


Každý příběh je třeba posuzovat z obou stran

rubrika: Slovo Neviditelného čerta


Často se stává, že dva lidé, kteří k sobě až dosud měli velmi blízký vztah, se dostanou do konfliktu. Jsou tady dva lidé, první a druhá strana, a pak se ještě objevují lidé třetích stran. A každý z nich tomu příběhu nějak naslouchá. Nejhorší je naslouchat jenom jedním uchem, vnímat argumentaci pouze jedné konfliktní strany.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 2         


Muchomůrky bílé z Mejlovy Garáže

rubrika: Vinárna U Čerta


Venku je strašně krásně, a tak jsem opět zabrousil do Vinárny U Čerta hned poté, co jsem se vrátil z lesa. Je to takový lesopark na území Košíř a Motola (kde se narodil můj mladší syn), který má na jedné straně pod sebou Nové Butovice. Tam bydlím, takže jsem až tak daleko nemusel jít…

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 0         


Sympatie pro Neviditelného čerta

rubrika: Vinárna U Čerta


Až si pustíte úplně dole uvedené Valící se Kameny, tak vám možná částečně dojde, komu je tenhle kratinký příspěvek, který umisťuji ro rubriky Vinárna U Čerta, určen. Říkám částečně, jelikož obecně je určen prakticky komukoli. Takže: Nice to meet you.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 17         


Václav Babinský, psychopatický reprezentant loupežníků a hrdlořezů

rubrika: Pel-mel


Vracím se zpět k psychopatům z knížky bratrů Honzáků. Z její druhé části, kterou sepsal především František Honzák, jsem zde naposledy reprodukoval pasáž věnovanou Franzovi von Trenckovi. Tentokrát vám předkládám lehce poupravený výtažek z roztomilého a svým způsobem poučného povídání o věhlasném lupiči a mordýři Václavovi Babinském. O člověku, který nejdříve nedokončil gymnázium, pak se vyučil loupežníkem, aby svůj život dokončil v jehněčím rouše v klášteře, kde dokonce pletl i košíky.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 20         


Zlatá brána

rubrika: Pel-mel


Když jsem na pěšině za rohem obchodního centra málem porazila roztomilého chlapečka, vzpomněla jsem si na vtip, který mi ráno přišel mailovou poštou: Tvoje první dítě spadne ze schodů. Voláš pohotovost. Tvoje druhé dítě spadne ze schodů: Jsi v pořádku? Tvoje třetí dítě spadne ze schodů: Dávej pozor, blbče! Chlapeček byl sám na cestě mezi křovisky a jeho maminka zřejmě postávala v houfu jiných maminek před „Superkrmiva pro zvířata“ a řešila. Ale k chlapečkovi se vrátím později. Dnes jsem totiž zaslechla ještě jeden vtip: Někteří čeští důchodci nemají ani tolik peněz, kolik si měli před penzí našetřit, tedy dva miliony. (Asi v korunách.) No nezačal ten den pěkně?

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 17         


«     1    2   »