Neviditelný čert

Letní souhvězdí, souhvězdí Labuť

rubrika: Astronomický koutek

Pozorovatele pod letním nebem na první pohled uchvátí krása Mléčné dráhy, stříbřitého pásu hvězd, který se klene vysoko nad obzorem. Probíhá přibližně severojižním směrem. K orientaci na letní obloze nám pomohou tří jasné hvězdy, ležící v pásu Mléčné dráhy: Vega v Lyře, Deneb v Labuti a Altair v Orlu. Tuto trojici hvězd nazýváme Letní trojúhelník. Všechny hvězdy lze snadno vyhledat za večerního soumraku – jako první Vegu, typickou namodralým světlem.

Axina

Léto je zvlášť vhodné pro pozorování oblohy. Noci jsou sice krátké (v našich zeměpisných šířkách od začátku června do poloviny července dokonce vůbec nenastává tzv. astronomická noc), ale teplé a Mléčná dráha září v plné kráse. Její rozeklaný pás se klene vysoko nad východem, od jihu k severu. Letní souhvězdí tvoří bohatou skupinu kolem Mléčné dráhy, která je v této roční době velmi široká a u nás nejbohatší v souhvězdí Labutě.

Naše Galaxie je soustava asi 150 miliard hvězd uspořádaných do tvaru obrovské čočky/disku. Podle Hubblovy klasifikace je to spirální galaxie s příčkou, typu SBc. Mléčná dráha je část disku Galaxie, která se nám promítá na světovou sféru. Jinými slovy Mléčná dráha je naše Galaxie viděná zevnitř, od jedné ze 150 miliard hvězd, od našeho Slunce. Vzhledem k tomu, že se v létě díváme směrem do centra naší Galaxie, je charakter letních souhvězdí jiný, než charakter jarních souhvězdí. Na obloze nalezneme množství hvězd, hvězdokup a mlhovin, ale galaxie zde chybějí. Jsou zakryty mezihvězdnou hmotou Mléčné dráhy.

Souhvězdí Labutě má tvar kříže a proto se mu někdy říká Severní kříž. Lyra je malé, ale výrazné souhvězdí. Prodloužíme-li jedenkrát vzdálenost Deneb (α Cyg, alfa Cygni) – Vega (α Lyr, alfa Lyrae) směrem od Vegy, najdeme typický čtyřúhelník souhvězdí Herkules. Na jihu Mléčné dráhy jsou dvě zvířetníková souhvězdí. Na západě je to Štír s červeným veleobrem Antarem. Ve východní části, kde je Mléčná dráha nejjasnější, se nachází souhvězdí Střelce. V souhvězdí Střelce leží střed Mléčné dráhy (naší Galaxie). Na východ od Střelce leží souhvězdí Orla. Mezi Herkulem a Štírem se táhne rozsáhlý Hadonoš a Had. V oblasti oblohy mezi Orlem a Labutí jsou 3 drobná souhvězdí: Delfín, Lištička a Šíp. Mezi Orlem a Střelcem je Štít.

Labuť

mezinárodní zkratka: Cyg

latinské označení: Cygnus, 2. pád: Cygni

Souhvězdí Labuť má zřetelný tvar kříže nebo labutě s rozpjatými křídly letící Mléčnou dráhou k jihu. V našich zeměpisných šířkách jde zčásti o cirkumpolární souhvězdí, tj. viditelné po celý rok. Za zimních večerů je Labuť v nejhorším pozorovacím postavení (dolní kulminace nastává 12. února). Souhvězdí klesá pomalu pod severní obzor, až zůstane viditelná pouze hvězda Deneb. V průběhu zimních nocí souhvězdí pomalu zvyšuje svoji výšku. Nejlepší pozorovací podmínky nastávají za letních nocí, kdy je souhvězdí viditelné po celou noc (horní kulminace nastává 13. srpna).

Směrem do souhvězdí Labutě se rychlostí 220 km/s pohybuje naše sluneční soustava a okolní hvězdy. Je to důsledek galaktické rotace. Touto rychlostí oběhne Slunce galaktické jádro jednou za 200 miliónů roků, tzv. galaktický rok.

Báje vypráví, že v labuť se proměňoval vládce Olympu, mocný Zeus, když se chtěl podívat mezi lidi. V této podobě navštívil i spartskou královnu Lédu, která ho zaujala svou krásou. Aby se k ní mohl přiblížit, dal se pronásledovat obrovským orlem, před kterým ho královna zachránila. Léda byla matkou dvou synů – Castora a Polluxe, a dvou dcer – Klytaimnéstry a krásné Heleny, kvůli které vypukla Trojská válka. Castorův a Klytaimnéstřin otec byl Lédin manžel Tyndareos, otcem Polluxe a Heleny byl Zeus.

Labutí prochází Mléčná dráha, která je uprostřed Labutě rozdělena temným pruhem prachu, známým jako Velká trhlina v Labuti nebo „Severní uhelný pytel“. Temný pruh pokračuje přes Orla a končí v Hadonoši. V souhvězdí Labutě se nachází několik otevřených hvězdokup. Pouhým okem je viditelná hvězdokupa M39, která má jasnost 4,6 mag. Další otevřená hvězdokupa M29 leží poblíž hvězdy Sadr (γ Cyg). M29 má jasnost 7,1 mag.

Labuť je velmi bohatá na emisní a planetární mlhoviny. Severně od hvězdy Deneb se nachází emisní mlhovina Severní Amerika (NGC 7000). Svým vzhledem opravdu připomíná jeden z pozemských kontinentů. Je vzdálena 800 sv. roků. Dosahuje jasnosti 6,0 mag. Pouhým okem se jeví jako slabá tečka, při použití triedru vypadá jako rozmazaná šmouha. Její krása vynikne až na fotografii. Dodnes nevíme, která hvězda ionizuje plyn v mlhovině. Pravděpodobně je to hvězda Deneb. V oblasti pravého křídla Labutě, poblíž hvězdy Gienah (ε Cyg) leží emisní mlhovina zvaná Řasová (NGC 6992), která má jasnost 7,0 mag. Je vzdálena 1400 sv. roků. Má zvláštní vláknitou strukturu stáčející se do oblouku. Neznáme mechanismus jejího záření, není ozařována žádnou blízkou hvězdou. Patrně je zbytkem po výbuchu supernovy. Zajímavá je také planetární mlhovina NGC 6826, která má jasnost 9,8 mag. Je vzdálena 3200 sv. roků. Často se jí říká Blikající planetární mlhovina.

Nejjasnější hvězda souhvězdí Deneb (α Cyg, alfa Cygni) je modrý veleobr o jasností 1,3 mag. Jméno pochází z arabského dhanab = ocas. Je vzdálena 3200 světelných roků. Kdyby byla ve vzdálenosti hvězdy Siria (9 sv. roků), zářila by na obloze jako Měsíc v úplňku. Obří rozměry hvězdy v kombinaci s vysokou povrchovou teplotou činí z Denebu jednu z nejsvítivějších hvězd v Galaxii.

Albireo (β Cyg, beta Cygni), v překladu „zobák“, je krásná barevná dvojhvězda. Zlatavě žlutá jasnější hvězda (3,1 mag.) má modrého průvodce (5,1 mag.). Nachází se ve vzdálenosti 385 světelných roků.

Hvězda 61 Cygni (tvoří s hvězdami alfa, gama a epsilon rovnoběžník) je proslulá tím, že je první hvězdou, u níž byla zjištěna její vzdálenost od Slunce. V letech 1837 až 1838 německý astronom a matematik Friedrich Wilhelm Bessel změřil její paralaxu a vzdálenost určil výpočtem na 10,4 světelných let. Hodnota byla blízko skutečné vzdálenosti, která je 11,4 světelných let. 61 Cygni není jediná hvězda, ale soustava několika těles. V souhvězdí Labutě je známo přes 400 proměnných hvězd a přes 1000 dvojhvězd.

V Labuti se nachází rádiový zdroj Cygnus A, který je po Slunci a Cassiopeie A nejjasnější rádiový zdroj na obloze. 

Cygnus X-1 je silný zdroj rentgenového záření, první rentgenový zdroj objevený v Labuti. Z posuvu spektrálních čar usuzujeme, že nadobr obíhá okolo neviditelné složky. Předpokládáme, že touto neviditelnou složkou je černá díra. Pokud tomu tak je, jedná se o Zemi nejbližší černou díru. Nachází se ve vzdálenosti 8000 světelných let.

α Cyg (alfa Cygni, Deneb)

β Cyg (beta Cygni, Albireo)

γ Cyg (gama Cygni, Sadr)

Fotografie:

souhvězdí Labutě

otevřená hvězdokupa M39

otevřená hvězdokupa M29

emisní mlhovina Severní Amerika (NGC 7000)

Řasová mlhovina (NGC 6992)

Blikající planetární mlhovina (NGC 6826)

Zdroje:

Josip Kleczek: Naše souhvězdí

Pavel Příhoda: Souhvězdí naší oblohy

Michael Vogel: Hvězdy a souhvězdí

Wikipedie

Aldebaran

Průvodce hvězdnou oblohou

19.06.2013, 00:01:49   Publikoval Axinakomentářů: 2         

Prozření lidstva a Lidenové

rubrika: Pel-mel

K dnešnímu zamyšlení, které původně nebylo vůbec plánováno, jsem dospěl na základě včerejšího komentáře Starého kocoura k pojednání Nad propastí, ve kterém jsem s drobnými úpravami a poznámkami předložil předmluvu ke knížce Od Atlantidy k duté Zemi od Viktora Farkase. V tomto pojednání se praví, že lidská civilizace má na kahánku, a to s důvodu své převažující kriminální a autodestruktivní povahy. Starý kocour prohlásil, že počítat s náhlým prozřením lidstva je utopie. Svým způsobem je to pravda, ovšem dle mého neutuchajícího optimistického názoru to ještě nemusí znamenat její konec, ani její pravidelnou recyklaci v rámci přirozené deratizace. Věci se mohou odvíjet jinak a doufám, že k tomuto odvíjení, k němuž evidentně nadešel čas, dojde, a možná již dochází. Předem chci upozornit, že následující řádky byly šity horkou jehlou, nicméně podstata jejich sdělení ve mně dřímá už delší čas.

Lucifer

S náhlým prozřením lidstva vcelku nelze samozřejmě počítat. Není to jen utopie, ale spíš naivita vycházející z odtržení od současné reality. Koneckonců Farkas ani nepočítá s tím, že by něco takového vyšlo přímo z dnešních lidí, ale že jim někdo pomůže, někdo moudrý z naší dávné minulosti. Nechme však tuhle záhadologickou ideu stranou. Současný stav je takový, že pro lidskou civilizaci je v nejbližších desetiletích naprosto neudržitelný a od běžného člověka se nedá očekávat, že to včas zpozoruje, natož aby se tomu přizpůsobil, tedy prozřel. Dnešní běžný člověk se nachází ve stavu jako žába v kádince, která se zahřívá dostatečně pomalu na to, aby to nezaznamenala, přesto však tak rychle, že se už brzy uvaří.

Současní vládci naší planety sledují pouze svůj bezprostřední užitek, vidí si jen na špičku nosu, tedy do nejbližší budoucnosti, a nejsou tak blbí, ve skutečnosti jsou dost chytří, ale ne moudří, že o té neudržitelnosti ví. Už ví, která bije, a jejich plán je takový, že se pokusí populaci běžných lidí zdecimovat a přeživší zbytek zmanipulovat tak, aby si udrželi totální nadvládu. Tedy zhruba řečeno. Výsledkem bude tak jako tak cyklický návrat naší civilizace do pravěkého stavu, což se může opakovat ještě mnohokráte, dokud naše sluneční soustava zcela přirozeně nezkolabuje. Finančně a mocensky předimenzovaní vládci naší planety totiž, i přes svou neoddiskutovatelnou inteligenci, netuší, že tímto směrem cesta nevede. Ve skutečnosti se pohybují na stejné rozumové úrovni jako jimi zmanipulované stádo.

Existuje však jiná verze, která spočívá v tom, že se „homo criminalis“ či „homo autodestructus“ stane skutečným „homo sapiens“, tedy člověkem moudrým. Pokud člověk tuto hranici nepřekoná, nedostane se na vyšší level, tak není samozřejmě o čem mluvit. Země (Gaia) se s tím hravě vyrovná a časem se zde třeba vyvine nějaký adaptabilnější a kreativnější druh. Jsem optimista, a tak si myslím, že se s tím člověk vyrovná. Nepočítám s našimi dávnými předky, kteří přežívají někde v skrytu, ale s moudrými lidmi, kteří nad touto planetou převezmou vládu. Z lidské literatury, filosofických či vědeckých pojednání atd., a samozřejmě z úžasných vědeckotechnických výdobytků je zřejmé, že se mezi lidmi vyskytovali a vyskytují velmi moudří jedinci, avšak propast mezi jejich moudrostí a konzumně dekadentní stupiditou či deprivantstvím běžného člověka se prohlubuje. Je to na nich, aby se vymanili ze jha oněch světovládců a převzali zodpovědnost za budoucnost lidské rasy. Už nějakou dobu je známo, že se mezi námi rodí neuvěřitelně nadaní jedinci, něco jako mutanti. Lidstvo se zatím nezdá být zcela ztracené. Jde jen o to, zda to ti „mutanti“ stihnou.

V románu bratří Strugackých Vlny ztišují vítr se vyskytují jacísi Lidenové, lidé-mutanti, jejichž rozum dospěl na zcela jinou, vyšší úroveň, než rozum běžných lidí. Členové této nové lidské formy se zcela vymanili z běžného konzumního přežívání svých lidských souputníků a zamířili někam do vyšších sfér. Se svými primitivnějšími bratry se snaží udržovat nějaký nenápadný kontakt, a hlavně nad nimi bdí jako rodiče nad dětmi. Ne však všichni. Mnozí z nich se už zcela odpoutali…

Od současného konzumního světa, ani pod taktovkou za oponou skrytých vládců planety, se skutečně nedá očekávat nic než pád na držku. Otázka je, jestli a jak si s tím poradí „Lidenové“. Jak si s tím poradí skutečný lidský rozum a jeho moudrost, jestli dokáže překonat onu pomyslnou bariéru, která se tyčí mezi „homo criminalis“ či „homo autodestructus“ a Homo sapiens.

18.06.2013, 00:00:37   Publikoval Luciferkomentářů: 23         

Nad propastí

rubrika: Pel-mel

Při nedělním letmém přehrabávání ve své knihovně a v přidružených hromádkách převážně populárně naučných svazků jsem narazil na knížku, kterou jsem musel zakoupit již před několika lety, ale nejspíš k tomu došlo až po mém „pádu“ v první polovině roku 2010. Knížka se jmenuje Od Atlantidy k duté Zemi a napsal ji rakouský novinář a jeden z nejvýznamnějších evropských záhadologů Viktor Farkas (30. 5. 1945 Vídeň – 1. 11. 2011 Vídeň), který téměř celý svůj život prožil ve Vídni. Docela mě překvapilo, že jsem se tady o ní ještě nezmínil, a při jejím letmém prolistování jsem dokonce nabyl dojmu, že jsem ji ani pořádně nečetl. Důvod, proč jsem s ní tady nevyrukoval, možná spočívá v jejím názvu, který mě v době, kdy jsem začínal pilovat Populárně naučný koutek, odradil. Při nedělním nahlédnutí do této knížky jsem usoudil, že už mě neodrazuje. Ba naopak, její předmluva Nad propastí a první kapitola, která rekapituluje, kam kráčí lidstvo, mi přišly velmi podnětné a aktuální.        

Lucifer

Viktor Farkas nás na úvod své knížky zve na toulky po světě třetího tisíciletí, aby nám v krátkém nahlédnutí do našeho globálního blázince demonstroval, že vývoj lidské civilizace se již nemůže dlouho ubírat dosavadním směrem. Vzhledem k tomu uvítání do třetího tisíciletí je třeba podotknout, že první originální vydání této knížky (Geheimsache Zukunft. Von Atlantis zur hohlen Erde), vyšlo v roce 2001, mně se do rukou dostal první český překlad, který vyšel v roce 2006.

Informace, které ve své knize Farkas předkládá, jsou založeny na ověřitelných pramenech, na otázku, jaká je vyhlídka na přežití lidstva, však odpovídá dost šokující prorockou větou: „Naše záchrana přijde z minulosti!“ Farkas tvrdí, že Země existuje podstatně déle, než soudí současná věda. Sleduje tisícileté stopy minulosti od legendární Thule přes Atlantidu až k údajně obývaným hlubinám naší planety. Dozvíme se o archeologických nesrovnanostech, o vzpomínkách starých národů, o zamlčených katastrofách, tajných výzkumech a utajovaných informacích, o všemocné technice takzvaných bohů, o těch, kteří žijí nedaleko nás a o nevyvratitelných důkazech jejich minulého i současného působení atd.

Mnohé na svět realisticky dívající se čtenáře, kteří jsou zvyklí stát na pevné zemi, mohou záhadologické „zkazky“ o Atlantidě či tajemných obyvatelích hlubin naší planety odradit, což zřejmě byl i můj důvod k jejímu odložení. Dnes se k ní opět vracím, především proto, jak jsem naznačil v perexu, že mě zaujala její úvodní část, ale i další záhadologické kapitoly se pokusím v některých odpočinkových chvílích projít.

Zde je její lehce upravená a zredukovaná předmluva:

Měli bychom učinit povinnosti zadost a pohlédnout do očí tvrdé realitě. Není možné kojit se fantastickými nadějemi o skvělém životě v třetím tisíciletí. Možná měl pravdu jistý teolog, který tvrdil: „Lidstvo je epidemií své planety.“ Pokud by Země mohla mluvit, jistě by mu dala za pravdu. Jak to vypadá, dělá „Homo sapiens“ v současné době všechno pro to, aby opustil scénu světa - ovšem až ve chvíli, kdy vše bude obráceno v trosky. Ostatně název „člověk rozumný“ je hodně zavádějící. Spíše bychom se měli nazývat „Homo criminalis“ nebo „autodestructus“. Nelze spoléhat na naivní představy, že člověk je ve své podstatě dobrý a stačí mu jen vytvořit ideální podmínky, aby si všichni vzájemně padli do náruče. Pokud jde o jeho existenci, hodiny ukazují za pět minut dvanáct (nejdou-li špatně a není-li už po dvanácté).

Každý ví, že nekontrolovatelný růst populace vede k nevyhnutelné katastrofě. Stejně tak je zřejmé, že války představují pro lidstvo ohromnou tragédii a že zásoby surovin planety budou v relativně krátké době vyčerpány. Přesto na světě neustále zuří boje, populace obyvatel Země roste bez omezení a znečištění životního prostředí dosahuje katastrofálních rozměrů - to vše navzdory rozumu. Nadešlo třetí tisíciletí. A s ním přichází i konec lakování situace naší planety na růžovo. Ve všech koutech světa pracují lidé na zničení posledních pozemských rájů (v důsledku klimatických změn se již například potopily první ostrovy). Už dávno jsme zpřetrhali onu jemnou, neviditelnou a velice citlivou spojovací síť mezi námi a „zbytkem“ přírody. Člověk se přímo sebevražedným způsobem připravuje o své existenční základy. Ale není na tom vlastně nic divného, když si uvědomíme, jak dokáže člověk zacházet s člověkem.

Vzpomeňme si na dvacáté století, které je ze záhadných důvodů označováno za „pokrokové“ nebo dokonce „humanistické“. Jediný pokrok, k němuž došlo, byl vědecké povahy, ale i ten byl zneužit tím nejbestiálnějším způsobem. Minulé století začalo vyvražďováním Arménů a skončilo takovými hrůzami, jaké by si nedokázal představit snad ani Čingischán. Války byly v tomto století stále méně vedeny přímo proti vojákům, devadesát procent obětí patřilo k civilistům. Jednalo se především o ženy, děti, starce. Váleční protivníci se na likvidaci civilního obyvatelstva zaměřovali zcela úmyslně. Hovořilo se o „ničení lidského potenciálu“, „hladu jako zbrani“ a užívala se podobně monstrózní hesla. Ještě na přelomu devatenáctého a dvacátého století mělo na sobě devadesát pět procent padlých vojenskou uniformu a pouze pět procent válečných ztrát představovalo civilní obyvatelstvo. Pak se ale poměr obrátil.

Do současné podoby jsme svět přivedli svou naprostou krátkozrakostí. Naše činy by rozumným pozorovatelům z vesmíru musely připadat jako dílo šílence. Tváří v tvář nekonečným konferencím a jednáním o zániku ekosystému (a tím i základny života) by mimozemští návštěvníci asi potřásali svými anténami posetými hlavami, nebo co vlastně na tomto místě mají. Velmi trefně se vyjádřil filozof sir Karl Popper: „Filozofové diskutují o existenci světa, zatímco ten se přibližuje k okraji propasti.“ Občas slýcháme „uklidňující“ výroky o tom, že příroda sama poškozuje životní prostředí podstatně víc než člověk. To však připomíná známou diagnózu, podle níž trpí pacient pěti chorobami, ale naštěstí jen tři z nich jsou smrtelné.

Superkatastrofě by mohlo zabránit pouze náhlé prozření, spojené s odklonem od sobeckého způsobu života. Zdá se však, že podobný zázrak nelze na naší planetě očekávat. Homo sapiens není očividně schopen se vážně zajímat o své přežití. Na horním konci míchy se v jeho lebeční skořepině usadil „vřed“, díky němuž si člověk zajistil nadvládu nad světem - máme tím samozřejmě na mysli mozek. Vděčíme mu za moc nad životem a smrtí celé planety. Mozek však ještě neznamená rozum. Člověk není pouhým parazitem, on je navíc parazitem životaneschopným a hloupým. Chytří paraziti totiž své hostitele nezabíjejí. My ano. A ještě horší je, že to činíme při vědomí skutečnosti, že nikde jinde druhá Země neexistuje. Asi si nemůžeme pomoci.

V této situaci mnozí doufají v pozitivní zásah nadpozemských sil. Hovoří se především o astrálních bytostech, dobrotivých vesmírných bratrech z „jemnohmotného světla“, kteří přijdou doslova z vyšších sfér, ale rovněž o „klasických“ mimozemšťanech, kteří se k nám dostaví ve svých vesmírných korábech. Pokud bychom na sebe naskládali publikace s mimozemskou tematikou, vznikla by docela slušně vysoká hora. Existuje však jiná stopa, doprovázená přinejmenším stejným množstvím indicií jako domnělé působení mimozemšťanů na Zemi. Tou stopou je naše vlastní minulost. O vzniku života víme mnohé, ale zdaleka ne všechno. Údaje o stáří lidstva doznávají neustálých změn. Počátkem roku 2001 se díky neočekávanému nálezu v oblasti Baringo, v keňské příkopové propadlině Rift Valley, dosavadní odhad zdvojnásobil ze tří na šest milionů let. Během tak dlouhého období byl dostatek času na vzestup a následný zánik mnoha vyspělých civilizací, na získání a opětovné zapomenutí fantastických znalostí - ale i na jejich útržkové uchování v paměti lidstva.

Neexistuje přírodní zákon, který by civilizaci předepisoval, že se musí vyvíjet takovým způsobem, jakým prošla ta naše. V úvahu přicházejí i jiné, lepší cesty. Některé z nich známe, ale neodvažujeme se na ně vkročit. Možná se jimi však před dávnými dobami vydali naši předchůdci a díky své odvaze se nestali jen „hloupými parazity“ planety Země. Je třeba se oprostit od předsudků, ideologií a radikalismu, a začít se poohlížet po prastarém lidském typu, který mohl dosáhnout výšin, o nichž dnes jenom sníme. Vydejme se za nám podobnými, ale nesrovnatelně moudřejšími příbuznými, kteří nás možná již tisíce let vedou za ruce a snad mají připravenou koncepci zajišťující budoucnost lidstva. Na rozdíl od cizorodých mimozemských návštěvníků by naši příbuzní mohli mít zájem na tom, aby lidstvu vyvlékli hlavu z oprátky, kterou si již dlouho kolem vlastních krků tak pečlivě utahuje. Bylo by to stejné, jako když nerozumným dětem seberete z rukou nebezpečnou hračku.

Zdroj: Viktor Farkas, Od Atlantidy k duté Zemi

Poznámka: Farkasovu představu o našich dávných moudrých předchůdcích, kteří nás možná tisíce let vedou za ruce a od nichž můžeme očekávat záchranu, lze přijmout jako nějakou metaforu či nadsázku. Tím se pro mnohé z nás, jimž jsou záhadologické „zkazky“ nepřijatelné, mohou Farkasovy úvahy stát stravitelnějšími a přínosnějšími.

17.06.2013, 00:00:35   Publikoval Luciferkomentářů: 5         

Stav alfa

rubrika: Pel-mel

Náš mozek vysílá série elektromagnetických impulzů, které vznikají na základě chemických a elektrických procesů provázejících jeho činnost. Tyto mozkové vlny, jimž zde už bylo věnováno pojednání A co mozkové vlny?, mají čtyři základní frekvence, beta, alfa, théta a delta. Ve čtvrté kapitole knížky Indigový svět, která se jmenuje Programování podvědomí a ze které se zde již objevilo několik ukázek, naposledy Intuice a automatické psaní, Simon Loyd předkládá několik základních technik programování duše. Stav alfa v těchto technikách přitom hraje velmi důležitou roli.   

Lucifer

Beta, ve které se nacházíte právě nyní, když čtete tyto řádky, se vyznačuje rychle se opakujícími mozkovými vlnami s nízkou amplitudou. Frekvence se pohybuje mezi 14 až 40 Hz. Beta mozkové vlny se mozku objevují přirozeně v bdělém stavu, který se může pohybovat od ospalé bdělosti až po soustředěnou činnost. Čím je frekvence vyšší, tím více využíváte mozek. Hodnoty přesahující 30 Hz mohou být ovšem zdraví škodlivé.

Alfa je stav mozkových vln při zklidnění mysli na frekvenci v rozsahu 8 až 13 Hz. Tento stav se přirozeně vyskytuje při senzorickém odpočinku (zavřená oční víčka), relaxaci nebo meditaci. Ve stavu alfa se nacházejí všechny děti ve věku do tří let, proto je neunavíte. Stav alfa způsobuje pocity uvolnění a bezpečí, duševní pohody, zlepšení spánku, studijních výkonů, zvýšení pracovní aktivity, snížení strachu a úzkosti, zvýšení imunity. Géniové se i při bdělém stavu pohybují na hranici alfa a v ezoterice se obecně soudí, že se v tu chvíli napojujeme na Universum. Ve stavu alfa jste i při vykonávání základních fyziologických potřeb na WC, protože bez této schopnosti byste zemřeli na intoxikaci organismu. Nepodceňujte tedy to, co vás napadne na toaletě…

Nízká hladina alfa stavu odpovídá frekvenci v rozsahu 7 až 8 Hz. V této hladině jsou nejčastěji popisovány stavy prohlédnutí, osvícení a osobní proměny. A to nás bude zajímat, protože naše duše je v tomto stavu otevřená jako brána do Vesmíru. Théta se pohybuje mezi 4 až 8 Hz a je označována jako snový stav. Delta je v mozku měřitelná v průběhu hlubokého spánku. Jedná se o nejpomalejší mozkové vlny o frekvenci mezi 1 až 4 Hz.

Nás tedy bude zajímat fáze alfa, obzvláště její nízké hodnoty 7 až 8 Hz, kdy už jsme blízko spánku. V podstatě se pohybujeme ve stavu spánku-nespánku. Levá hemisféra mozku je centrem logiky, analýzy a řeči, tam sídlí náš rozum. Pravá hemisféra ukrývá naši představivost, fantazii, tvůrčí schopnosti a sídlí v ní centrum emocí a citů – domov naší duše. V alfě je rozum a jeho smysl pro dokonalost vnímání reality jakoby utlumen, otupen. Pochyby neexistují, veškeré rušivé myšlenky zmizely a duše je otevřená. To je ideální stav, kdy je rozum s duší v harmonii, shodě a souladu a skutečně jsou obě hemisféry v danou chvíli propojeny. Cokoliv v tuto chvíli uložíte do duše, to tam zůstane a zrealizuje se.

Vyvolat stav alfa záměrně můžeme metodou, při které zúžíme své vědomí. Navodit si ho ale můžeme hudbou naší duší blízkou nebo obecně čímkoliv, co jí lahodí a pro rozum je akceptovatelné. Velice rychle si stav alfa navodíte při pozorování západu slunce nebo noční oblohy. Člověk pozoruje nebe miliony let, takže je mu tento obraz hodně blízký a příjemný. Okamžitě se tím uklidníte a otevřete svou duši, protože nekonečnost a krása Vesmíru tyto pocity přináší. Není rovněž nic lepšího k vyvolání inspirace. Ve stavu alfa jsme samozřejmě také minimálně dvakrát denně – před usnutím a po probuzení.

Existuje ještě jeden trik, který ovládají řidiči kamionů. Při dlouhých hodinách za volantem a nedostatku spánku jim hrozí mikrospánek a nebezpečí nehody. Profesionální řidiči přišli na to, že jim stačí krátký alfa spánek do dvaceti minut, aby zase mohli několik hodin fungovat. Jakmile by spadli do hlubší fáze, budou unavení a nevyspalí, takž si pomohli klíči. Pokud se vám přes den bude chtít spát, padne na vás únava a budou se vám zavírat oční víčka, využijte toho – lehněte si, do ruky si vezměte klíče a položte ji tak, aby se vám při usnutí otevřela dlaň a klíče spadly na zem, čímž vás probudí. Zabijete tím dvě mouchy jednou ranou – jednak během deseti až dvaceti minut načerpáte energii a hlavně přitom můžete zadarmo programovat duši metodami, jako je třeba vizualizace cíle, afirmace, o nichž ještě bude řeč, a autosugesce, o níž zde již řeč byla. Ideální je „dávat si dvacet“ pravidelně každý den asi po osmi hodinách od probuzení, respektive před spaním.

Zdroj: Simon Loyd, Indigový svět - Transformace kreativních myšlenek do reality podle kvantové fyziky

16.06.2013, 00:00:42   Publikoval Luciferkomentářů: 13         

Skok do vody

rubrika: Pel-mel

Tento sobotní, dříve můj sanitární či meditační den se na skok vracím k Synchronicitě od Davida Richo. Občas z té knížky jistě ještě něco vyzobnu, ale to podstatné již bylo řečeno. Když jsem za jízdy metrem tou knížkou listoval, narazil jsem na zajímavou úvahu, která se nazývá stejně jako nadpis tohoto příspěvku. David Richo tuhle úvahu zabudoval, jak jinak, do synchronicity, ale její podstata je mnohem obecnější. A dobře ji znám, jelikož jsem tento proces už nesčetněkrát absolvoval. Mnohokráte se mi stalo, že jsem měl z něčeho jistou obavu. Ne, strašpytel nejsem, ale můj životní styl mě občas dovede do takových situací, jichž se zaleknu, znejistím, upadnu do chaotičnosti. Někdy mě tenhle stav drží dost sveřepě, ale pak nastane okamžik, kdy do té vody skočím. Zde je ten pohled od Davida Richo.

Lucifer

15.06.2013, 00:00:25   Publikoval Luciferkomentářů: 7         

Poutníkova pravidla

rubrika: Pel-mel

Po nepříliš dlouhé odmlce se vracím ke knize od Václava Cílka Krajiny vnitřní a vnější. Pro dnešek jsem z ní vydoloval Poutníkova pravidla, neboť si myslím, že jsou velmi podnětná a ačkoli už šestadvacet let kořením ve stověžatém kutlochu, i nadále se považuji za poutníka. Když mi to můj nabitý čas dovolí, okamžitě někam vyrážím, kupříkladu asi za měsíc vyrazím na konferenci do španělské Granady, a kamkoli dorazím, tam se snažím co nejlépe putovat z jednoho zajímavého místa na jiné, třeba ještě zajímavější místo. Tady jsou ta Poutníkova pravidla dle Václava Cílka:

Lucifer

14.06.2013, 00:00:45   Publikoval Luciferkomentářů: 5         

Intuice a automatické psaní

rubrika: Filosofický koutek

Dnešní pojednání přímo navazuje na předchozí Jak se komunikuje s duší a budou v něm uvedeny další dva způsoby, jak vnímat svoji duši, jak s ní komunikovat. Fascinuje mě především ten druhý, automatické psaní, protože něco takového znám bez jakýchkoli odborných podkladů již dlouhá léta. O tuto svoji zkušenost se podělím v Poznámce.

Lucifer

13.06.2013, 00:32:29   Publikoval Luciferkomentářů: 12         

Myš – Chlupatý souputník

rubrika: Pel-mel

Pro dnešní den, kdy se vodní počasí zřejmě už usoužilo a ve dnech následujících se teploty budou šplhat až někam ke třicítkám (tedy pokud meteorologové nekecají), tedy pro dnešní již letně omámený den jsem ze zoologického tlumoku Johna Lloyda a Johna Mitchinsona vyhrabal myš. Oni dva pánové s nenapodobitelným anglickým humorem tohoto tvora nazvali naším chlupatým souputníkem, a jak uvidíte, tohohle roztomilého plyšového tvorečka s korálkovýma očima jsme tím souputníkem udělali tím, že jsme se z lovců a sběračů transformovali do zemědělců. Když to myš, která si do té doby poklidně užívala indické prostory, pochopila, okamžitě Indii opustila, protože vycítila, že pod pokličkou lidských zemědělských výdobytků, i přes jistou averzi samotných lidí, se bude její rod kumulovat mnohem lépe.

Lucifer

12.06.2013, 00:00:24   Publikoval Luciferkomentářů: 20         

Ztráta geodiverzity

rubrika: Pel-mel

Někdy v pátek minulého týdne jsem byl jednou návštěvnicí Neviditelného čerta navigován k zakoupení knížky Krajiny vnitřní a vnější od Václava Cílka (viz tady a tady), čemuž jsem se bez většího odporu podvolil. Je to první knižní dílko od tohoto autora, které se mi dostalo do rukou, jeho i jeho tvorbu jsem předtím vůbec neznal, ale zrovna tahle knížka mě v poslední době v jednom knihkupectví zaujala. Už jsem si ji stačil trochu prolistovat a svým ostřížím zrakem utkvět na některých pasážích, takže se domnívám, že nadešel čas, abych zde z nich vydoloval některé myšlenky, přičemž to hlavní pro dnešek se týká nadpisu tohoto článku a souvisí se současnými vodními problémy v naší krajině; jak venkovské, tak městské.

Lucifer

11.06.2013, 00:00:20   Publikoval Luciferkomentářů: 6         

Kanibalové a voodoo

rubrika: Pel-mel

Pro dnešní zřejmě opět vodou usoužený den jsem vybral něco k odlehčení. Vzhledem k vodní situaci v naší zubožené krajině je jistě každé odlehčení, nadlehčení či ulehčení zapotřebí jako praseti drbání. Jak spolu souvisí kanibalové a voodoo? Ve skutečnosti nijak. Někteří možná namítnete, že obojí obsahuje jistou formu sadismu, kanibalové požírají své lidské souputníky a vyznavači voodoo propichují figurky s cílem někomu ublížit, ale není tomu tak, tedy alespoň ne v tom druhém případě. V každém případě však někdy není od věci pro svoje odlehčení spojit dohromady dvě naprosto rozdílné věci a počkat si, co se z toho vyklube.

Lucifer

10.06.2013, 00:00:32   Publikoval Luciferkomentářů: 18         

Jak se komunikuje s duší

rubrika: Filosofický koutek

Poslední pojednání SOS z knížky Indigový svět bylo zakončeno konstatováním, že aby vaše duše (podvědomí) a rozum (vědomí, ego) spolu byly v harmonii a souladu, musíte se naučit duši naslouchat a hovořit s ní. Pojďme se tedy podívat, jak se dá s duší komunikovat. Jak se dá navázat kontakt s naším strážným andělem.

Lucifer

09.06.2013, 00:00:24   Publikoval Luciferkomentářů: 13         

Nuda

rubrika: Pel-mel

Nudíte se někdy? Asi je třeba rozlišit skutečnou nudu od nudné situace, kdy se dostanete do nějakého nudného prostředí, z něhož nelze po určitý čas uniknout, a jste natolik znaveni, anebo tím prostředím natolik zmanipulováni, že se nedokážete ponořit do vlastních myšlenek. Už si nevzpomínám, kdy naposled jsem až na ony nezvládnutelné nudné situace pociťoval skutečnou nudu. Možná někdy v hodně raném věku, zatímco v poslední době mám spíš problém, abych stihl tvořivě zvládnout, popřípadě příjemně prožít to, co jsem si předsevzal.

Z níže uvedeného a již zde mnohokráte použitého zdroje vám pro tuto druhou červnovou sobotu předkládám krátké pojednání o nudě od Františka Koukolíka. To, o čem píše Koukolík, se mě absolutně netýká, ale chápu, že se to týká možná čím dál většího počtu mých lidských souputníků. Svým způsobem to vlastně podkresluje některá má zde ventilovaná pozorování okolního komunálního prostředí.

Lucifer

08.06.2013, 00:01:57   Publikoval Luciferkomentářů: 5         

Příběhy, jež prozrazují synchronicitu

rubrika: Filosofický koutek

Navazuji na předchozí část o synchronicitě, abych ji doplnil z druhé poloviny první kapitoly zmíněné knížky, jež se mimochodem jmenuje Okamžik jako moment hybnosti, některými v ní zmíněnými příběhy, v nichž se dá naleznout synchronicita. Předem podotýkám, že závěry, které z tohoto jevu vyvodil Carl Gustav Jung a jak se k tomu staví jeho „žák“ David Richo, není nutné buď automaticky přejímat, nebo automaticky zavrhovat a celý jev považovat za psychické bludy. Je nesmyslné vylít s vaničkou i dítě. Jak již bylo řečeno s pomocí knížky Bruce H. Liptona Biologie víry…, buňky nejen našeho těla, ale hlavně mozku neustále přijímají signály z prostředí a nějakým způsobem pak na ně reagují. Ty signály nepřicházejí jen v podobě molekul, ale i v podobě elektromagnetického záření, které je specificky modulováno v závislosti na vysílači. Stejně tak naše tělo a mozek fungují jako vysílač signálů, jež se šíří do prostředí a mohou být zachyceny a dešifrovány jiným přijímačem, jiným člověkem. Nemusíte se pouštět do metafyziky, abyste mohli připustit, že třeba tento zcela reálný fyzikálně podložený proces může mít za následek jev zvaný synchronicita. Jelikož je zcela zjevné, že tento „zákon série“ existuje, musí mít nějaký reálný podklad, přičemž psychické bludy se nezdají být tím pravým ořechovým.

Lucifer

07.06.2013, 00:00:24   Publikoval Luciferkomentářů: 16         

Jak se synchronicita projevuje

rubrika: Filosofický koutek

V úvodním příspěvku Synchronicita II, v němž jsem uvedl na scénu knížku od Davida Richo zabývající se synchronicitou, bylo řečeno, že „synchronicita“ je termín zavedený Carlem Gustavem Jungem pro shody okolností, jež nespojuje kauzální vztah příčiny a účinku, ale spíše smysluplnost. V dnešní druhé části předkládám některé myšlenky z první části první kapitoly této knížky, která se zabývá především tím, jak se synchronicita projevuje.

Lucifer

06.06.2013, 00:00:23   Publikoval Luciferkomentářů: 6         

Povodně a sucha - následek lidské činnosti

rubrika: Pel-mel

Síla a rozsah záplav nás šokovaly. Klademe si otázku, zda jsme způsobili záplavy my lidé svojí neuváženou činností nebo zda jsou silné srážky a povodně nezávislé na činnosti člověka. V následujícím článku doc. Jan Pokorný shrnuje některá fakta dokazující, že naše civilizace globálně mění tok energie a vody v krajině. Pochopení základních ekologických principů přitom není obtížné. Známá fakta vyznívají často spíše jako banality, přesto je při svém počínání ignorujeme.

Doc. RNDr. Jan Pokorný, CSc. dlouhodobě působí v oblasti ochrany životního prostředí, má bohaté zkušenosti ze spolupráce se zahraničními a tuzemskými výzkumnými subjekty. Publikoval na 250 původních vědeckých prací. Přednáší na Přírodovědecké fakultě UK, ČZU Praha a na Univerzitě v Turku (Finsko).  V posledních letech se odborně věnuje výzkumu efektu hospodářských zásahů v krajině na vodní oběh, distribuci teplot a tím na místní a globální klima.

Axina

05.06.2013, 00:00:27   Publikoval Luciferkomentářů: 22         

Had – Šťastný jedlík

rubrika: Pel-mel

Vltavská kaskáda se již jako v několika posledních letech, jejichž četnost se stupňuje, opět nadouvá a praská pod přívalem deště, nesmělé potůčky se osmělily a vyplavují obytné prostory, skoro kdekoli na ně narazí, a déšť se horlivě snaží neustávat. Dobrá zpráva je, že už by se ode dneška přece jenom měl poněkud umoudřit. Proč jsme při dnešních technických možnostech tak nehorázně citliví na běžné dešťové období, nechám na vaše uvážení. A abych tu situaci tak nějak nadlehčil, vytáhl jsem ze zoologického klobouku Johna Lloyda a Johna Mitchinsona hada, neboť je dostatečně kluzký.

Lucifer

04.06.2013, 00:00:22   Publikoval Luciferkomentářů: 7         

Synchronicita II

rubrika: Filosofický koutek

Jev zvaný synchronicita, což je série událostí, které mají nějaký významný společný prvek, přičemž je nespojuje kauzální vztah, jsem ve svém životě už nesčetněkrát zažil, a v poslední době na něj narážím s poměrně velkou četností. Tento pojem zavedli švýcarský psycholog Carl Gustav Jung a švýcarský fyzik Wolfgang Pauli roku 1952. Za předchůdce tohoto pojmu je považován například pojem zákon série. Do rukou se mi nyní dostala knížka od Davida Richo, psychoterapeuta, učitele a spisovatele působícího v Santa Barbaře a San Franciscu, která se velmi zajímavým a podrobným způsobem zabývá synchronicitou. Pro dnešek vybírám některé myšlenky a postřehy z jejího úvodu.

Lucifer

03.06.2013, 00:00:18   Publikoval Luciferkomentářů: 8         

Brambory

rubrika: Pel-mel

Už dvakrát jsem naznačil, že zde z již několikrát ocitované knížky Vladimíra Mikeše dodám velmi zajímavé a pro mnohé i důležité informace o bramborách. Poprvé jsem to odložil kvůli závislostem, podruhé kvůli houbám. Nadešel čas, abych svůj slib konečně splnil, přičemž první červnová neděle se k tomu bezpochyby hodí. Jak se můžete dočíst na Wikipedii, popřípadě kdekoli jinde, tedy pokud to už nevíte, tak brambory byly domestikovány v Jižní Americe někde v Peru přibližně před 4 až 5 tisíci lety, kde sídlili Inkové. Po dobytí incké říše Španěly v první polovině 16. století putovaly do Evropy kromě mnoha tun zlata a stříbra i některé exotické rostliny, mezi nimi i brambory. A od těch dob je tady máme a umíme si je připravit na mnohé způsoby, od vaření, pečení až po smažení, v podobě kaše, bramborových placek, brambůrků, hranolků atd. Takže beru do rukou brambory a nesu vám je k podrobnějšímu prozkoumání. 

Lucifer

02.06.2013, 00:00:33   Publikoval Luciferkomentářů: 7         

Pekingská polévka

rubrika: Pel-mel

V poslední době jsem si oblíbil čínskou restauraci, která se nazývá Shangai a vyskytuje se na stanici metra u areálu mé pracovní instituce. Kousek od té restaurace se nachází kavárna Satori, kam jsem asi tři roky chodíval upíjet svoji pozdně večerní skleničku vína a přitom relaxovat, probouzet se, přemýšlet a tvořit svoje zápisky. Teď už tam nechodím, protože mě obsluha nevybíravým způsobem naštvala, místo toho chodím k Číňanům, kde se ke mně chovají velmi uctivě a pokoušejí se splnit vše, co mi vidí na očích.

Lucifer

01.06.2013, 00:03:42   Publikoval Luciferkomentářů: 42         

Loďka na řece

rubrika: Vinárna U Čerta

S hrůzou jsem zjistil, že jsem už jeden a půl měsíce nenavštívil vinárnu U Čerta.

Lucifer

31.05.2013, 19:28:28   Publikoval Luciferkomentářů: 3         

Vědomí, podvědomí a nejednotný svět filosofie

rubrika: Filosofický koutek

Moje podvědomí do mého vědomého ega vyslalo signál, že už tady zase máme jurodivý pátek. No, možná tomu bylo naopak, ale v této chvíli to vůbec není podstatné. V této chvíli je tady zase ten pošahaný pátek a v poslední době mám pocit, že nastává čím dál tím častěji. Nakonec budu žít už jenom v jurodivém pátku… O podvědomí, vědomí a jejich spolupráci se tady v poslední době nashromáždilo velké množství informací. Přicházím tedy ještě s jednou malou cihličkou do této duševní stavby. Tu cihličku jsem převzal od Františka Koukolíka, a protože je fakt velmi maličká, doprovodil jsem ji nejednotným světem filosofie z téhož zdroje:

Lucifer

31.05.2013, 00:00:34   Publikoval Luciferkomentářů: 19         

Leporelo

rubrika: Povídání

Co je to leporelo, to asi všichni víte, ačkoli začínám mít pocit, že narůstající počet jedinců už neví skoro nic. Internetový naučný slovník píše: „Leporelo je harmonikově skládaná kniha, zpravidla bohatě ilustrovaná, s minimem textu a nízkým počtem stran. Každá ilustrace, případně fotografie, se většinou nachází na samostatné straně. Jednotlivé strany jsou navzájem slepeny či sešity za boční okraj, takže celou knihu lze složit do balíčku nebo rozložit do dlouhého pruhu… Název leporelo je odvozen od postavy Leporella v opeře Don Giovanni Wolfganga Amadea Mozarta. Leporello byl sluha dona Giovanniho, který sepisoval podrobný seznam milenek svého pána.“ V mém případě se bude jednat a chaoticky sestavené leporelo, jež se sluhou dona Giovanniho má něco velmi temně společného.

Lucifer

30.05.2013, 00:00:27   Publikoval Luciferkomentářů: 25         

SOS

rubrika: Filosofický koutek

Po nějakém čase se opět vracím k „indigovému světu“ Simona Loyda, z něhož zde naposledy byly Závislosti. Vracím se k němu proto, že jsem v něm nalezl jednu kapitolu, která se týká vztahu vědomí a podvědomí, tedy tomu, čím byl zakončen seriál z knížky Bruce H. Liptona. Simon Loyd nazývá vědomí rozumem (egem) a podvědomí duší, přičemž jejich vztah vidí z poněkud jiného úhlu pohledu. Ostatně posuďte sami:

Lucifer

29.05.2013, 00:02:40   Publikoval Luciferkomentářů: 11         

Biologie víry - Epilog

rubrika: Filosofický koutek

V předzávěrečné části z knížky Bruce H. Liptona jsem naznačil, že brzké době zde přijdu s hlavní myšlenkou jejího epilogu. Jak se ukázalo, tak ta brzká doba se naplnila ihned. Všechny předchozí části z této knížky, jež pokryly všechny její kapitoly, jsem zde přeformuloval a komprimoval bez zásahu do podstaty jejich sdělení, a tu a tam doplnil svými poznámkami. Z Epilogu jsem na samotný závěr vybral jednu pasáž, která mi přišla být tím nejlepším závěrem, a předávám ji zde bez jakéhokoli svého zásahu. Následující text je tedy psán v první osobě Bruce H. Liptona:

Lucifer

28.05.2013, 00:00:27   Publikoval Luciferkomentářů: 5         

Podvědomá mysl: volám, a nikdo neodpovídá

rubrika: Populárně naučný koutek

Přicházím s poslední částí poslední série z knížky Bruce H. Liptona o biologii víry. V záloze mám přesto ještě jeden dodatek, který se v této knížce nalézá v jejím epilogu, z něhož jsem tady již ocitoval jeho poslední pasáž pod názvem Přežití toho, kdo miluje nejvíc. Epilog obsahuje zvláštní vizi, v níž se Lipton vyznává ze své pozoruhodné (biologické) víry. V blízké době se z toho pokusím vybrat to podstatné, a jsem docela zvědav, jak se s tím vypořádáte. Vraťme se však k dnešnímu tématu, které se týká „závěrečného“ souboje našich dvou myslí. (Epilog)

Lucifer

27.05.2013, 00:00:18   Publikoval Luciferkomentářů: 2         

Netopýr – Početný, hlučný a dokonale upravený

rubrika: Pel-mel

Pro dnešní poslední květnový odpočinkový den, jenž se květnově nijak zvlášť tvářit nebude, jsem připravil takové vcelku roztomilé povídání o netopýrech. Vlastně se divím, že jsem ze zoologické zahrady Johna Lloyda a Johna Mitchinsona o těchto přítulných tvorečcích dosud nic nevyhrabal. Kromě jiného se dozvíte, jak a proč netopýr „píská“, jak visí hlavou dolů, proč si při setkání s některými netopýry máte chránit palce u nohou, no a na závěr přidám jeden kratinký odněkud převzatý netopýří vtip, ačkoli je pravda, že s netopýry zas až tak moc legrace není. Jen se jim zkuste podívat do tváře…

Lucifer

26.05.2013, 00:00:22   Publikoval Luciferkomentářů: 0         

Aromatické látky

rubrika: Pel-mel

Započíná se poslední květnová sobota, a to tak, že docela chladně až mrazivě. Abychom se alespoň trochu zahřáli, tak jsem s pomocí knížky Vladimíra Mikeše vybral pár informací o aromatických látkách, jimiž nás k jejich spotřebě lákají nejrůznější potraviny. Ty přirozené aromatické látky nás ponoukají zcela přirozeně, ty umělé nás zase oblbují, abychom pozřeli něco, co třeba až tak moc zajímavé pro naši trávicí soustavu není. Tak si to vychutnejte, či vlastně ovoňte, na množství chilli papriček nehleďte, a já vám přeji dostatečně tepelně zajištěné prožití poslední květnové soboty.

Lucifer

25.05.2013, 00:00:20   Publikoval Luciferkomentářů: 0         

Vědomá mysl: stvořitel v nás

rubrika: Populárně naučný koutek

Po naprogramování podvědomé mysli přichází na řadu mysl vědomá a její způsob, jakým komunikuje s myslí podvědomou. Evoluce vyšších savců s sebou přinesla novou úroveň uvědomění – „vědomí vlastního já“ či, jednoduše, vědomou mysl. Starší, podvědomá mysl je naším „autopilotem“; vědomá mysl je „ručním řízením“.

Lucifer

24.05.2013, 00:00:21   Publikoval Luciferkomentářů: 3         

Usínání

rubrika: Povídání

Jako sotva odrostlý chlapec ještě základní školou povinný jsem usínal velmi rád. Těšil jsem se, co se mi zase bude zdát. Byly to takové výlety do světa fantazie, pohádek, poezie, tajemna, do světa za hranice všedních dní. Kdeže ty loňské sny jsou…

Lucifer

23.05.2013, 00:00:34   Publikoval Luciferkomentářů: 4         

Podvědomá a vědomá mysl

rubrika: Populárně naučný koutek

Závěrečná série z knížky Bruce H. Liptona byla zahájena úvodem Chiropraxe a podvědomá mysl. V této části bude naznačeno, jak je naprogramována vaše podvědomá mysl, a také to, že na velikosti vašeho mozku až tak nezáleží. Typickým příkladem je vynikající francouzský spisovatel Anatole France, který měl dvakrát menší mozek než třeba Ivan Sergejevič Turgeněv, aniž by vykazoval dvakrát menší spisovatelské nadání.

Lucifer

22.05.2013, 00:00:25   Publikoval Luciferkomentářů: 3