« strana 1 »

Světlonoška

rubrika: Pohádky


Na vzdáleném okraji galaxie Jablečný protlak se nacházela potemnělá hvězda Pudink, kolem níž obíhalo devadesát devět planet, ale jenom ta devátá ještě jevila nějaký život. Jmenovala se Rozinka devátá a ve svých temnotách ukrývala království Světlonosné. Kdysi v něm bývalo hodně světla, proto ten název, jenže posledních několik milionů místních let byl Pudink už jen sotva viditelným dohořívajícím uhlíkem, zbytek galaxie téměř v nedohlednu, takže prakticky tma tmoucí.

 

Lucifer


Od samotného počátku království Světlonosného mu vládl pouze jediný rod Zářících. Praotcem tohoto rodu byl král Zářič první, který na Rozinku devátou u Pudinku dorazil po dlouhodobém putování Jablečným protlakem, k němuž byl se svým lidem donucen, když na jeho rodnou planetu Kolébka hvězdy Světlomet někde uvnitř Pudinku dorazily krvežíznivé hordy nechutných Potemníků.

 

Hvězdná flotila Zářiče prvního, jenž si časem vysloužil přezdívku Prazářič, přistála na vrcholku hory Záříp. Na dveřích všech přítomných hvězdoletů se objevil nápis: Započněte výstup, dveře se otvírají, konečná. Na Zářípu bylo za chvilku narváno jako v supermarketech při vyhlášení slevové akce. Prazářič předstoupil před tento zástup spolu se svým osobním strážcem Lemrouchem, hodil čučku do okolního kraje a pravil: A jsme tady, světla dost, mléko a strdí si vytáhněte z baťohů!

 

Avšak, jak už bylo naznačeno, po několika zářných milionech let začal Pudink další miliony let doblikávat a Potemníci nemuseli ani dorazit. Království se zvolna nořilo to temnoty. Hvězdolety k přepravě do světlejších koutů Jablečného protlaku nebyly k dispozici, jelikož bankéři zdevalvovali peníze určené vědecko-technickému pokroku majíce dojem, že je je třeba uskladnit v mnohem pro ně výnosnějších kapsářích.

 

Už to vypadalo hodně špatně, když se vlády ujal Zářič 149miliontý a narodila se mu dcera, jež z naprostého zoufalství dostala jméno Světlonoška. Když se vyhrabala z kolébky, požádala o sirky, jelikož si chtěla zapálit cigárko, které jí tajemná sudička narvala do plínek. Nikdo netušil, co jsou to sirky, ale pak se náhle odněkud vynořil potomek Lemroucha, který po něm zdědil Krabičku první pomoci, z níž vyjmul jednu sirku se škrtátkem. Princezna Světlonoška škrtla sirkou a hned na první pokus se jí ji podařilo rozškrtnout až do neobyčejné záře. Zapálila si cigárko a ještě hořící sirku telekineticky vystřelila k Pudinku. Pudink vzplál, jelikož se v něm nastartovala fyzikálně těžko uchopitelná éra dalších termojaderných reakcí.

 

Královi Zářiči 149miliontému se rozzářily všechny oční stíny, lid se rozblikal jak vánoční stromeček, hora Záříp dostala poprvé v životě sopečnou ejakulaci, princezna Světlonoška vypustila k nebi Rozinky deváté nádherné kroužky nikotinového dýmu a cigárko pak típla o plnovous Lemroucha 149miliontého.

 

A všechno zase bylo, jak má být.

 


komentářů: 5         





Romance bez potlesku

rubrika: Poetický koutek


Upadl jsem do neskonale hlubokého romanticky depresivního stavu paranormálního sentimentu a netuším kudy, jak a proč se z jeho dna, jež klesá stále toporněji a bezpříkladně níže a níže, vytáhnout alespoň do suterénu, pak bych už na vrchol mrakodrapu vyběhl i bez tkaniček u botiček. Možná mi pomůže bláznivá holka, která se točí do klubíčka na mramorovém podkladě pusté pusty, anebo to zkusím ústy přivařenými měděnými dráty k čertí díře. A když mi nepomůže, jak jistě může, když v noci skládá verše z valníku na konci cestovní růže, vytočím levým ukazováčkem na pravé dlani číslo první pomoci, abych ty na druhém konci měděného drátu ubezpečil, že už mi není pomoci, jelikož…

 

Lucifer


Romance

(Blues pro bláznivou holku)

 

Václav Hrabě

 

 Zelená zářivkami

vybledlá noční obloha

Kymácí se jako opilý kazatel

A hvězdy

i na tu dálku jsou cítit

okurkovým lákem

 

Krasavec bílý měsíc

si strčil dva prsty do krku

Takový fešák A zvrací!

Úsměvy rady do života vyčichlé

pivo

smutek špiritus a saze z řas

 

Až skončí dotáhnu ho do postele

Vždyť celé noci nespí

A potom přijde

můj zlatý hřeb programu

žongluji s láhvemi

V každé z nich trochu vody písku a slepeného peří

a v jedné ještě srdcová dáma

napůl rozmočená

 

Musím to dělat rychle

aby se to aspoň trochu podobalo

ohňostroji

závrati z milování

bílému úsměvu klaunů

něžným piruetám kormoránů a divokých hus

blýskavému a vratkému kruhu

života

 

Musím to dělat tak rychle

aby to nešlo napodobit

Aby slušný oholený pán z první řady nemohl vstát

poklepat mi otcovsky na rameno

a říci: „Příteli omlouváme vaši ztřeštěnost

ale víme že to všechno je jen namáhavá práce

dovedných rukou

Tak příteli nač potom ty iluze nač ty iluze?“

 

Musím to dělat tak rychle aby nikdo nepoznal

jak se mi třesou ruce

a s opatrností tak velkou

jako je velký můj strach

že by se tyto jinak obyčejné láhve

letící vzduchem v touze napodobit

lásku ohňostroje lidi a ptáky

mohly rozbít

Jen tak

Vinou roztřesených rukou

a zemské gravitace

 

Končím bez potlesku

ráno mne uvidíte

jak krmím racky nad řekou svým povídáním

a plivaje na oblohu dělám obláčky

neboť božský měsíc

má kocovinu

a je potřeba aby to někdo udělal

než pojedou lidé do práce

 


komentářů: 9         


Boj o uchování moci, Za zrcadlem a Teplé pivo

rubrika: Pel-mel


Přicházím se sedmou částí ústředního letního seriálu nastiňujícího mnohdy až šokující lékařské postupy napříč staletími, s nimiž se však můžeme za těch či oněch okolností v závislosti na místním koloritu setkat i dnes. Z epochy heroické medicíny, která kulminovala v šesté části vzteklými psy, rentgenem na boty a jarním úklidem, se vracím zpět do romantické epochy renesance. Započnu bojem o uchování moci lékařských celebrit (ne moči, tu uchovávat ani lékařským celebritám netřeba), mrknu se za zrcadlo mikroskopu a zapiju to teplým pivem, jelikož se nám na obzoru začíná vrtět podzim a v jeho závěsu pak samozřejmě zima a Vánoce (vánoční výzdoba v super a hypermarketech se už začíná zvolna klubat na povrch poradních sedánků příslušných managorů), a tropická vedra prý příští víkend dotropí.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 8         


Už ráno začal večírek (Kontrakultura)

rubrika: Pel-mel


Nedávno přinesla MF DNES článek o ulepených a pitvorných šedesátých letech. Možná, že stejně hloupě a nepoučeně jako autor onoho článku jsme tenkrát posuzovali dobu před půlstoletím my, kteří jsme to dynamické, barevné a nadějeplné desetiletí prožívali. Za padesát let se svět překulí několikrát a nedbá na naše představy o směru. Po oné době naivního, ale tvůrčího vzmachu se kyvadlo světových hodin trochu líně pohupovalo, až se zívnutím odkoplo některé zahnívající režimy. Technokracie přešlapující u hranic se nenápadně uvelebila na nových hnízdištích, a protože byla nadšeně přikrmována, ani nemusela použít všechny ze svých vyzkoušených lstivých metod. Jenom pořádně zaktivizovala jednu, která kdysi nehrála tak velkou roli: mnohem víc než kdysi využívá média.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 11         


Prázdné hory jsou plné větru a deště

rubrika: Poetický koutek


Neuvěřitelně náhodným a zároveň stejně tak synchronicitním způsobem se mi do rukou dostala antologie básní čtrnácti korejských zenových mistrů z 12tého až 20tého století, která se jmenuje stejně jako název tohoto poetického příspěvku a v českém překladu vyšla v roce 2002. Knížku jsem si nekoupil, ale vypůjčil od jednoho kolegy, v podvečer téhož dne, teď už vlastně včera, jsem těmi verši proplul jako rozbouřená bárka na klidném moři, vybral sedm básní, stejně jako všechny ostatní velmi krátkých, obsahově však velmi dlouhých, abych se s vámi o ně zítra, teď už vlastně dnes, podělil. Autory jmenovat nebudu, stejně je neznáte, jména nejsou důležitá, důležitý je obsah. Dnes kolegovi tu knížku vrátím, jelikož ji už mám v sobě.

 

Lucifer


Tři sny

 

Hostitel svůj sen vypráví hostu,

host svůj sen vypráví hostiteli.

Tihle dva, co si teď vyprávějí své sny,

se také nacházejí uprostřed snu!


 

Příležitostné verše

 

Loďka se zmítá na vlnách jak uschlý list hnaný větrem,

oč jsou vlny vyšší, o to zoufaleji se jim snaží odolat.

Nikdy v ní ale nic nebylo, tak proč ten strach?

I králové, kteří se bojí o život, to mají marné.

 

 

Nezbývá nic

 

Všechny světové strany zejí prázdnotou.

Zbývá tu ještě vůbec něco?

V prázdném prostoru tleskám rukama a prozpěvuji si tralala.

Neplodná žena zaslechla mou písničku a dala se do neúnavného tance.

 

 

Myšlenka

 

Snazší je přeměnit hory v rovinu a naplnit moře

než upokojit lidské srdce. Dám ti však radu:

ať se díváš na trnité houští nebo na květ broskvoně,

věz, že před tvýma očima není ani zrnko prachu.

 

 

Buddhista z poustevny Songam

 

Na osamělém polštáři poutník dosnívá svůj sen,

nebem letí pták.

Klášter tone v tichu mezi opadávajícími květy,

a náhle vlaštovka blátem ušpiní mnichovi šat.

 

 

Údolí červeného proudu

 

Déšť ustal, tráva v jarních horách se sytě zelená.

Květy rozkvétají na obou březích, potok odráží jejich červeň.

Chodím sem a tam, vzrušen tou krásou básním a zapomínám cestu zpět…

Je to snad proto, že mé tělo je prázdné a že je prázdné i všechno kolem?

 

 

Pohrávám si s měsícem

 

Prázdné hory jsou plné měsíčního svitu,

sám se tu toulám, kochaje se tou průzračností.

Má duše plná citu letí ke komusi do dáli…

vzdaluje se s prohlubující se nocí. Už se nevrátí.


komentářů: 1         


Vzteklí psi, Rentgen na boty a Jarní úklid

rubrika: Pel-mel


Pátá část ústředního letního seriálu postaveného na knížce Nathana Belofského Podivná medicína atd. se zabývala neodolatelnými důsledky masturbace. Nadešel čas přistoupit k části číslo šest, jež se opět zaobírá Epochou heroické medicíny a kterou bych zahájil vzteklými psy. Pes je vedle mobilu, internetu a potkanů nejoddanějším přítelem člověka. A to i v případě, když je vzteklý. Kupříkladu jezevčík, který mi občas a zrovna teď vztekle štěká nad hlavou, mi svoji absolutní oddanost nijak lichotněji vyjádřit nemůže. Po vyřízení vzteklých psů se budu věnovat rentgenu na boty a celou trojici zakončím jarním úklidem organismu. Proč zrovna jarním, když je léto? Tak si ho klidně přejmenujte na letní či rovnou na celoroční úklid. Popřípadě se na tento úklid kompletně vybodněte, věnujte se tělesnému cvičení a poohlídněte se po zdravé stravě.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 5         


Rouper de Clotrimazolovo rozjímání (Chechtací pytlík)

rubrika: Povídání


Léto se překulilo do své srpnové fáze, slunce se chechtalo, až mu ten škleb někdy i zamrzl, ale jinak vše podle plánu. Rouper de Clotrimazol se vyhrabal ze svého sklepního šuplíku, rozhlédl se kolem jako tkanička od bot, zpozorněl a dospěl k závěru, že je čas vyrazit k nějakému rozjímání. To samozřejmě činil i v šuplíku, jenže nic moc. Dovtípil se tedy, že mnohem efektivnější bude rozjímat někde v exteriéru, a když bude k dispozici nějaká přírodní scenérie, budiž bezpochyby jen ku prospěchu. Koukl na kalendář, zaznamenal, že je srpen, což ho ještě více navnadilo, takže vyrazil.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 6         


Dny, Ráno a Břímě neporozumění

rubrika: Poetický koutek


(V jednom kuse něco říkáš, ale…)

 

Lucifer


Georgina

(Deník nalezený ve skříni)

 

 

Dny

 

Do šuplíku zamykám svá tajemství,

do milovaných knih si dělám poznámky,

házím dopis do schránky a chvilku mlčky postojím,

bezohledně si ve větru prohlížím chodce,

střežím se neónem ozářených výkladních skříní,

vhazuji minci do telefonního automatu.

Shledávám se před potemnělým zrcadlem u vchodu do divadla,

přes mlžný opar hledím na sebe

a když mě záclona oddělí od hvězdného moře,

prohlížím si ve světle lampy blednoucí fotografie a stopy slov.


 

Ráno

 

Vzdala jsme se měsíce

a sněhu, stáhla žaluzie

před oslněním.

A každou noc se zříkám svého těla

úd po údu směrem vzhůru

přes trup k srdci.

Ale ráno,

ráno s kávou a ptačím zpěvem

přináší vždy úlevu.

Strom před mým oknem,

který byl před chvíli jen stínem,

opět nabývá svou podobu

větévku po větévce.

A když znovu objevím své tělo,

slunce mi klade svůj teplý čenich na čelo

jako odškodné.

 

 

Břímě neporozumění

 

Čím víc se do sebe navzájem noříme,

tím větší kruhy zdání jsou mezi námi.

Ať zůstane času ta podoba,

jak si ji vymyslel.

My dva už víme každý své,

snášíme se.

Hloupé je,

když pustíš po vantrokách vodu,

a mlýnské kolo stojí

pár kroků stranou.

To je ovšem přirovnání

bez sebemenší ambice.

V jednom kuse něco říkáš, ale dovol mi,

abych se zeptala: co říkáš?

 

 


komentářů: 2         


Hučí a sténá (Dněpr, Taras, Oksana, Lesja…)

rubrika: Pel-mel


Tak nám dokončili zateplení domu, nové balkony udělali, vzorně uklidili všechno, co by na trávnících před panelákem mohlo připomínat řádění stavební firmy, a ještě takový zarostlý hošík umyl okna. Zvenku, z lešení. A to, když začínali, byli každý den vystaveni kritickým pohledům i hlasitým poznámkám nájemníků, kteří totiž, co čert nechtěl, pracují skoro všichni jako zedníci u jiných firem, a vědí tudíž všechno nejlíp. Zato mondéna z druhého vchodu co chvíli ťukala na některé dveře a nechávala se slyšet, že po chodbě šel támhleten Ukrajinec a divně na mě koukal! Ale nikoho neokradli, nikoho nezabili, ba, ani ty skryté tužby, dřímající v blonďaté hlavě z druhého vchodu, nenaplnili. Zato nastupovali v půl sedmé ráno a končili v půl sedmé večer. Léto k nim bylo milosrdné. Během hodinové polední přestávky se povalovali v trávě a pojídali ty svoje každodenní rohlíky koupené v krámku na rohu. (Ne, Vietnamci s nimi na lešení nebyli.)

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 5         


Příšerné důsledky masturbace

rubrika: Pel-mel


Ve čtvrté části ústředního letního seriálu zabývajícího se některými obzvláště vykutálenými výdobytky a úspěchy (zatvrzelí pesimisté by je označili za neúspěchy) medicíny z dávnějších i nedávných dob jsem s pomocí Belofského spisku zabrousil do renesančního období. V dnešní páté části, jež na tu čtvrtou tematicky svým způsobem navazuje, se vracím zpět do epochy heroické medicíny, která místy zasahuje až do dneška. Řeč bude o masturbaci, jež byla až do osmnáctého století považována za zcela přirozený způsob, jak se v případě nedosažitelnosti partnera opačného (někdy i stejného) pohlaví svolného k sexuálnímu styku vyhnout nepříjemným důsledkům v podobě erotické melancholie. Ve zmíněném století dospěli lékaři k závěru, že tento jaksi náhražkový způsob k ukojení nahromaděného libida je zdravotně velmi závadný. Tato medicínská válka s masturbací vedená často nevybíravými prostředky přetrvala až do počátku dvacátého století, někde i déle.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 3         


Varhaník

rubrika: Poetický koutek


(Bez varhan)

 

Lucifer


Byl jednou jeden varhaník

Omšelý a zpustlý věkem

Jenž kráčel v půli léta

Odnikud nikam

A neměl na co hrát

 

Jak brouzdal loukou lesem

Přes hory a přes údolí

Po řekách a na mořích či v oceánech

Tak všude zněla hudba

Ne však jeho

 

Zpočátku ji nevnímal

Ale časem už bez ní nemohl jít dál

Slyšel ji i ve snu

Když skláněla se k němu duhová tráva

Jež měnila se v píšťaly

 

A pak konečně pochopil

Že zas má na co hrát

Tak lehce krásně a přirozeně

A s celým orchestrem

Bez varhan

 


komentářů: 4         


Podivnosti moci (Canetti: Hitler Speerovýma očima)

rubrika: Pel-mel


Je známá věc, že autoritativní režimy si málokdy rozumějí s moderním uměním. Totalita upevňuje stávající a vrací se k minulému, osvědčenému, zatímco boření konvencí všeho druhu je přímo zákonem nadcházejícího času (pokud vládce nevyhnal ze země skutečně tvůrčí umělce). Není náhodou, že sochy a obrazy z dílen německých a sovětských umělců meziválečné doby jsou si tak podobné. Popisný realismus, masová dostupnost a didaktičnost – víc není režimu třeba. Od architektury se pak očekává monumentálnost. Z důvodů velmi politických. Albert Speer nebyl architektem ani tak vynikajícím, jako proslaveným. Jeho osud je naprosto výjimečný i v tom, jakou sebereflexí prošel během mnohaletého žaláře. Přesto: když v 75 letech vzplanul láskou k mladé ženě (a ona se zamilovala do něj), on, otec šesti dětí a manžel příkladné manželky, poprvé v životě pocítil jinou vášeň, než závrať z možnosti podílet se na moci. Přiznává to. Najednou pochopil, že v jeho životě bylo všechno náhražkou. Prožil domnělé přátelství, domnělou lásku, miloval domnělé umění. Opravdovým bylo jen jeho opojení mocí.
 
Stella

Celý článek »

komentářů: 7         


Když přijde láska

rubrika: Pel-mel


Červenec se zvolna začíná dobírat k srpenci, léto je v plném proudu, občas tak nějak sprchne, někdy i víc takže laskavé vodní přívaly tu a tam něco vyplaví, do toho burácí hromy a blyští blesky, nicméně teploty mají neustále tendenci držet se ve svých maximech okolo třicítky. Takže je furt horko. V průměru víc než v májovém květenci, kdy „hrdliččin zval ku lásce hlas“. To pravil Karel Hynek Mácha a mnozí ten květnový měsíc považují za měsíc lásky. I já jsem k tomuto májovému ulpívání k lásce vždy znovu a znovu směřoval, a téměř vždy znovu a znovu jsem byl těžce vyveden z míry. Každý, kdo si pořádně přečetl Máchův Máj, musel bezpochyby dospět k závěru, že v tomto zlovolně květnatém měsíci není láska tím nejdůležitějším. Mně to trvalo hodně dlouho, než jsem k tomuto závěru tak nějak dospěl. Ale nakonec se mi to podařilo. Láska může nicméně kvést v kterémkoli ročním období. Každé z nich k tomu má své vlastní a ničím nezaměnitelné páky. Takže teď bych rád oslavil lásku letní, k čemuž jsem si dovolil přichystat čtvrtou část ústředního letního seriálu na téma podivuhodných výdobytků medicíny napříč historií. Ve třetí části jsem s pomocí na konci zmíněného zdroje zabrousil do epochy heroické medicíny. Dnes se vracím do epochy renesance, jelikož tam je třeba hledati ty nejromantičtější projevy lásky.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 9         


«     1    2  3  4  5 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .  155  156  157  158  159   »