« strana 1 »

Bláznivá

rubrika: Poetický koutek


Valentýnská

 

Lucifer


Někdy mívám pocit

Že jsem se trochu zbláznil

Ale jenom trošičku

Asi jako ty

Když mi říkáš

Tak už přestaň brečet

 

Ty o tom jistě

Víš mnohem více

Než kohout zakokrhá

A nedospané chvilky

Se zamotají

Do pavoučích sítí

 

Někdy mívám pocit

Že tvé bláznivosti nedosáhnu

Ani kdybych úplně zešílel

A o tom vím jistě

Zase víc já

Aniž bych brečel

 

Možná si myslíš

Že někdy nemyslím

Ale to dělám schválně

Abys neměla pocit

Že musím vždycky myslet

Ty víš na co

 

Jsou okamžiky

Kdy mám pocit

Že tvůj pohled

Padá přímo do mých očí

Aniž bych ho tam čekal

A ty ani nevzlykáš

 

Díváš se na mě

Jako lovec na kořist

A já vím

Že ti budu chutnat

Ty však nikdy nevíš

Jak

 

Nikdy nemívám pocit

Že bych tě nemohl ulovit

S tím se musíš smířit

A neplač

Bláznivé holky

Se vždycky smějí

 


komentářů: 8         


Stát se mudrcem, tichým pozorovatelem a být pořád přirozený

rubrika: Pel-mel


Milí studenti Univerzity pokročilých kočičích studií, dnešní přednáška, která volně navazuje na tu předchozí, se týká tří důležitých duševních schopností, jichž nedosáhnete monotónním biflováním nic neříkajících traktátů přestárlých akademiků, ale upřímným pohledem do kočičích očí: Pokuste se zmoudřet dříve, než bude pozdě; pozorujte svět kolem sebe bez zbytečných keců; suverénně si stůjte za svou přirozeností.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 27         


Jára to nebyl (E. E. Kisch: Staří páni)

rubrika: Pel-mel


Když onemocní významná osobnost, zvláště pak panovník (volený jako nevolený), už se v novinách chystají nekrology. Kisch vzpomíná, jak měl potomek rodu Voků z Rožmberka, sám rytíř, za úkol shánět pro noviny ty nejbanálnější zprávy. Navíc musel hlídat, kdy zemře někdo, o kom stojí za to se v tisku zmínit. Tak svého času chodil každý večer vztekle a s nerytířskými kletbami zjišťovat, jestli už zemřel nemocný Svatopluk Čech. Někdy ten nejprůměrnější politik překvapí nečekaně vytříbeným vystoupením. Kdopak mu to asi napsal, napadne nejednoho z nás. Za monarchie v Čechách vycházely dvoje německy psané noviny určené německy mluvícímu českému obyvatelstvu. Jedny vydávali Němci (Bohemia), druhé Češi (Politik - Union). V Unionu pracoval autor slavného císařova provolání z roku 1914. Jak jen trochu mohl, tak se, zcela anonymní, snažil svými projevy ovlivňovat události… O tom vypráví druhá část dnešního příspěvku. První dokládá, že novinář se často vyjadřuje i k tomu, o čem neví vůbec nic.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 19         


Moje Pandořina skřínka

rubrika: Povídání


Když jsem se narodil, nasáčkovaly se k mé kolíbce v době, kdy máma usnula vyčerpáním, tři sudičky s dárečky. První pravila: „Přinesla jsem ti logaritmické pravítko s multiprocesorem sto čtyřicáté deváté generace. Pokud ti nebude stačit deset prstů na rukou, vezmi do levé ruky logaritmické pravítko a pravou rukou ho začni mnout. Výsledky výpočtů, kterých takto dosáhneš oběma rukama, ti zaručí neutuchající slávu plnou bohatých zážitků.“ Druhá pravila: „Přinesla jsem ti tajnou a dosud nepublikovanou verzi Kámasútry. Pokud ji se zájmem prolistuješ, stačí pravou rukou, levou nech zatím v záloze, a její obsah do sebe vstřebáš, nebude na Zemi žena, která by tvému umu neodolala.“ Třetí pravila: „Přinesla jsem ti Pandořinu skřínku vygenerovanou tobě přesně na míru. Pokud pocítíš, že selhalo jak logaritmické pravítko, tak Kámasútra, otevři ji. Najdeš v ní návod, jak se obejít bez všeho a přitom všeho dosáhnout.“

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 52         


Franz baron von Trenck, rabující psychopat a jeho panduři

rubrika: Pel-mel


Zpět k psychopatům z knížky bratrů Honzáků, z níž se zde naposledy probírala kreativita v souvislosti s patologickým lhaním. Řeč bude o jednom z historických psychopatů zmíněných ve druhém oddílu knížky, jehož převážnou část měl na starost František Honzák: Franz von Trenck byl nespoutaný živel s vysokou vzdělaností a tělesnou výškou. Kromě toho, že ovládal sedm jazyků a už od malička se jako pozorovatel účastnil vojenských tažení, měl ještě jednu vlastnost, která je charakteristická pro psychopaty – absenci prožitku strachu. Ta se projevovala nejen tím, že neustále přicházel do těžkých sporů, obzvláště s autoritami, ale také tím, že sestavil „soukromou armádu“ z tzv. pandurů, kteří vynikali neobyčejnou statečností a krutostí.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 14         


O národnosti a o hlouposti (Z Tržiště senzací)

rubrika: Pel-mel


Být ideálním novinářem podle představy Egona Erwina Kische (1885-1948) znamená nic nehájit, nic neospravedlňovat, nezaujímat stanovisko. Pokud ale novinářem není naprostý cynik, musí se smířit s tím, že bude mít ke kischovskému ideálu daleko. Přitom Kisch rozhodně nebyl člověk bez názoru: bůhvíproč vstoupil do komunistických stran hned v několika zemích, roku 1939 pak musel jako Žid opustit Československou republiku a proslulé Tržiště senzací vydal roku 1942 v Mexiku. Za hranicemi se podílel na protihitlerovských protestech, zatímco několik jeho příbuzných skončilo v koncentráku. Vtírá se otázka, kudy by se ubírala Kischova novinářská cesta dlážděná maximální možnou objektivitou, kdyby nezemřel v březnu roku 1948, tedy záhy po slavném 25. únoru… Jako mladíček se z odstupu bavil situací v některých novinách: v Jablonci nad Nisou šéfredaktor místních novin z čiré lenosti otiskl dva dny po sobě stejný úvodník, s poukazem na to, že si jej čtenáři znovu vyžádali. Nebylo by to někdy lepší? A všimli bychom si toho vůbec?

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 31         


Umět užívat si života a nacházet svůj vnitřní klid

rubrika: Pel-mel


Předchozí lekce z kočičí učebnice se zabývala charismatem. Název příspěvku zcela jasně naznačuje, čemu bude věnována tato lekce. Takže si ji užívejte plnými doušky a pokud dosáhnete vysoké hladiny vnitřního klidu, můžete si otevřít láhev lahodného vína (abstinenti třeba krabici lahodného mléka) a připít si na zdraví, nejen tělesné, ale, a to především, duševní.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 64         


Postmoderní materiálně technicky orientovaná společnost (Infantilní)

rubrika: Pel-mel


Den předtím, než mi Stella poslala svůj příspěvek V novém roce (Co zbylo po svátcích), jsem si z prodejny knihkupectví KOSMAS přinesl knížku, kterou sepsali Josef Šmajs, Ivan Klíma a Václav Cílek. Má tři části, pod každou z nich je podepsán jeden ze zmíněných autorů v uvedeném pořadí. Na konci je pak ještě dovětek (Nájemní smlouva se Zemí) od Josefa Šmajse. Pozoruhodné a svým způsobem synchronicitní je, že se knížka zabývá problematikou, kterou nakousla Stella ve svém příspěvku a která pak byla podrobněji rozvíjena v diskusi. Během dvou dní jsem toto dílko prošel velmi rychlou četbou, a když mě něco zaujalo, podtrhl jsem si tužkou příslušný text a zaznamenal stránku, na níž se nachází. Je evidentní, že při tak rychlém průletu knížkou mi mohlo leccos podobně zajímavého uniknout, takže níže uvedené výtažky jsou tak trochu nahodilým až chaotickým leporelem. Na závěr přikládám svůj první lehce upravený komentář pod Stelliným povídáním.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 46         


V novém roce (Co zbylo po svátcích)

rubrika: Povídání


Gauč v rohu kuchyně zabrumlal: A nezdá se ti nějaký divný, že oni staví tunel za devět miliard, aby se o deset minut zkrátila cesta? Ne, tatínku, to mě vůbec nepřekvapuje. Taky jsi už dost starý na to, abys takovou absurditu přijal jako běžnou věc. Když naší babičce bylo tolik, jako je dnes mně, nedovedla si vysvětlit, proč se chvílemi zableskne okenní tabule. Nikdy neuvěřila, že za tou záhadou je projíždějící auto. Považovala to za nesmysl, protože vyrostla v polské vesnici, kudy sice jednou týdně projel spřátelený gazik, ale něco takového nikdy nezpůsobil. Takže, kdo ví, jak to vlastně je, říkávala. Otázka vnesla neklid do jejího života dosud vyplněného sezením na tvrdé židli, čtením bible a očekáváním konce. Ani nepředpokládala, ani nechtěla víc. Dnes, kdy její svět definitivně odešel, jsme v úplně jiné situaci. (Nebo si to jenom ze samého přeceňování své přítomnosti myslíme). Minulé století párkrát obrátilo přesýpací hodiny a současnost nečeká, až si člověk na něco pořádně zvykne. Nebo spíš: až se v něčem pořádně najde. A protože všeho kvapem přibývá, přestali jsme se věcem divit a nad věcmi se zamýšlet. Zkrátka – nestačíme všechno pobrat, a tak nějak po té své cestě kloužeme. Pak ovšem nemá cenu se trápit nad smyslem (nesmyslem) ušetřených deseti minut!

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 82         


Mít charisma jako kočka

rubrika: Pel-mel


V nedávném příspěvku Stanu se kočkou jsem oznámil, že to s prohlášením v jeho názvu myslím vážně. Podnětem k tomu mi bylo seznámení s knižním návodem k dosažení tohoto cíle a zároveň i některé poznatky získané letmým prolistováním knížky, které ve mně vyvolaly pocit déjà vu, totiž že jsem k tomuto cíli už byl víceméně odedávna navigován. Pro konec tohoto týdne jsem vybral jednu z prvních lekcí kočičí učebnice, která se týká charismatu. Jedno z lidových rčení praví, že prázdné sudy nejvíc duní. Pokud jste přesvědčeni, že nejste prázdným sudem, nepokoušejte se ho napodobovat. Žádný respekt natožpak charisma tím nezískáte. Budete jen otravným způsobem dunět.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 34         


«     1    2  3  4  5 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .  239  240  241  242  243   »