« strana 1 »

Jak se dělají peníze z ničeho

rubrika: Pel-mel


Víkend odvanul do pozdních srpnových dálek, před námi se skví poslední celý srpnový víkend, špačci z kmene meteorologů na svých bidýlcích štěbetají, že léto je v prachu, už je tu prý podzim, asi je třeba nakupovat vánoční dárky, popřípadě atakdále. Inu, léto ještě v prachu sněhu není, jen někteří jedinci, jejichž počet narůstá geometrickou řadou, mají pocit, že je třeba neustále předbíhat dobu, sebe samého. Nedokáží chvíli stát na místě, které tu zrovna je, ale musí se sápat na místo, které je ještě někde v dáli, jelikož prostě či spíš neprostě se potřebují zakousnout vpředu do vlastního ocasu, kterého mají vzadu. Ti pomatenci zapomněli, že nás čeká ještě babí léto, a že podzim je fakt ještě někde v prachu. Jenže i prachy jsou někdy v prachu či spíše z prachu tedy z ničeho. A tak jsem se rozhodl, že začátek tohohle posledního celého srpnového týdne zahájím mnou nastíněným pojednáním ze zde již mnohokráte zmíněného zdroje, abychom si vyjasnili, kdo jsou skuteční vládci světa.

 

Lucifer


Centrální bankou či spíše centrálním bankovním systémem Spojených států amerických je Federální rezervní systém (FED, někdy též Fed). Oficiálně se považuje za jakousi neziskovou společnost, která není nikým formálně vlastněna. Heiko Schrang se domnívá (na základě svých podrobných rešerší), že se jedná o čistě soukromou instituci založenou v roce 1913.

 

Celý plán vznikl v roce 1910 na ostrově Jekyll v americkém státě Georgia. Návrh zákona předloženým soukromými bankéři (tzv. Aldrichův plán) počítal se zřízením centrální banky – Federální rezervy. Pod vedením obou velkých finančních skupin Rothschildů a Rockefellerů se podařilo vytvořit centrální banku s právem vydávat vlastní měnu, která se stala zákonným platidlem a za kterou se z počátku ještě musela zaručit americká vláda.

 

Při zrodu FEDu patřily k největším akcionářům následující instituce:

  • pařížské a londýnské bankovní domy Rothschildů;
  • newyorská Rockefellers Chase Manhattan Bank;
  • newyorská Goldman Sachs bank;
  • pařížská Lazard Brothers Bank;
  • Warburg Bank v Amsterdamu a Hamburku;
  • newyorská Lehman bank;
  • newyorská Kuhn & Co. Bank.

 

Je přitom velmi možné, že celý tento záměr byl od samého počátku v rozporu s americkou ústavou. Její článek 1, odstavce 1 a 8 totiž naprosto jednoznačně říkají, že jediný, kdo má právo tisknout peníze, je stát! Založením FEDu však tehdejší americká politická garnitura v roli přisluhovačů předala svou moc do rukou konsorcia mezinárodních bankéřů.

 

Roku 1913 byl také přijat 16. dodatek k americké ústavě, který vládě dával možnost zatěžovat soukromý majetek občanů USA daněmi. Tím si mezinárodní bankéři zajistili nepřímý přístup k osobnímu vlastnictví amerických občanů. FED funguje na velmi jednoduchém principu. Produkuje tzv. „federální rezervní bankovky“, které pak dává k dispozici vládě USA výměnou za obligace (dluhopisy), jež FEDu slouží jako záruka. Tyto obligace zůstávají majetkem FEDu, který z nich běžným způsobem získává roční úrok. Částka úroků hrazených americkými daňovými poplatníky neustále roste – FED přitom americké vládě pouze půjčil peníze a inkasuje za to pohádkové částky.

 

O zpětném zrušení platnosti zákona o federálním rezervním systému se snažila řada soudních žalob, prozatím však bez jakéhokoli efektu. První, kdo se v tomto směru pokusil jednat, byl prezident John F. Kennedy. Krátce před svým zavražděním rukou údajného šílence jednajícího na vlastní pěst hodlal položit základní kámen k tomu, aby americká vláda mohla znovu vydávat vlastní peníze nezatížené dluhy. Dne 4. července 1963 podepsal prezidentské nařízení označované jako Executive Order Number 11110. Rušil jím platnost dřívějšího nařízení číslo 10289, které 23. prosince 1913 stálo za zrodem FEDu. Měl v úmyslu pravomoc vydávat bankovky znovu svěřit americkému Kongresu a státní peníze dostat do oběhu a pro blaho všech amerických občanů. Zabránil mu v tom opravdu jenom jakýsi náhodně se kolem zrovna motající šílenec?

 

Dostupné indicie ukazují, že prvním oficiálním rozhodnutím Kennedyho nástupce Lyndona B. Johnsona, které podepsal ještě v prezidentském letadle během návratu z Dallasu do Washingtonu, bylo právě zrušení Executive Order Number 11110.

 

Aktivity FEDu zašly v poslední době až tak daleko, že i jeho někdejší guvernér Alan Greenspan prohlásil: „Americký bankovní systém je plný podvodů a potřebuje proti nim mnohem přísnější zákony. Děly se věci, které byly nepochybně nezákonné, a v některých případech dokonce trestné. Podvody jsou holým faktem. Na konkurenčních trzích přitom podobné podvody vytvářejí velkou nestabilitu.“ Tím jen potvrdil to, co na adresu FEDu již před mnoha lety konstatoval poslanec amerického Kongresu Ron Paul: „Je to instituce zcela nemorální, protože jsme tajnůstkářské instituci dali privilegium vytvářet peníze z ‚ničeho‘. Kdybychom něco takového dělali vy nebo já, hned bychom byli označeni za padělatele. Tak proč jsme legalizovali padělání?“

 

V dřívějších dobách politici po svých chybných rozhodnutích obvykle projevovali lítost – i když třeba opožděně a mnohdy až krátce před smrtí. Výjimkou v tomto směru nebyl ani prezident Woodrow Wilson, s jehož pomocí byl Federální rezervní systém zaveden. Tohoto kroku později hluboce litoval: „Náš velký průmyslový národ je kvůli svému úvěrovému systému držen v šachu. Růst národa a veškeré záležitosti jsou v rukou několika málo mužů.“ Krátce před svou smrtí pak údajně prohlásil: „Byl jsem oklamán a podvedl svou zemi.“

 

Poroba diktovaná úvěrovým systémem, o němž Wilson hovořil, je založena na teorii úroků z úroků, tzv. složeném úročení, a tedy exponenciálním růstu množství peněz z ničeho.

 

Luciferova poznámka:

 

Heiko Schrang je Němec. Dle mého soudu takový, jakého si představuji. Mám v genech, a víc pak mí synové, germánské geny. Též třeba maďarské, slovenské a kdoví ještě jaké, a samozřejmě české – v každém případě smíšené středoevropské. Když se v první světovou válkou finančně porobeném Německu dostal k moci jakýsi týpek jménem Hitler, tak to bylo mimo jiné také tím, že jeho krajinu opanovali židovští lichváři. Proto židy po převzetí moci začal sáčkovat do koncentračních táborů, aby je ubezdušil v plynových komorách. Zajímavé je, že v zájmu zakotvení Třetí říše byl při budování válečného průmyslu až téměř do Jaltské dohody financován nadnárodními finančními uskupeními, v jejichž čele byl povětšinou bankéř židovského původu.

 

Hodně jsem nad těmihle historickými i současnými na první pohled totálně absurdními zádrhely již mnohokrát přemýšlel. V čem je ten problém. V čem? V kom? V nás všech? Nemám problém s přemýšlením a paměť mám perfektní. Proč se běžný člověk chová, jako by neměl ani jedno z obou? Mraky komentátorů na internetu oslavují „zlaté komunisty“. V čele s nejhromadnějším vrahem a úchylem Stalinem? Chápu ten zmarněný pocit, že z dříve vládnoucích tzv. komoušů se vykutali současní komouši téhož typu, týpci, kteří vám vědrem do hlavy lijí jakési vyblité ideologické žvásty, mimo jiné třeba islám, a okrádají vás ještě hůř než židovští lichváři mezi dvěma světovými válkami. Dokážete být zcela přirozenými rozumnými bytostmi? Mám pocit, že asi ne. Kdybyste toho byli schopni, tak nějaká parazitická verbež – ačkoli se tváří, že má všechny páky světa v rukou – by byla okamžitě pacifikována.

 

Zdroj: Heiko Schrang, Lži století – Které znají jen zasvěcení, Grada Publishing, a.s., Praha 2017


komentářů: 1         


Pavlovovi psi, mytí a ekologické myšlení

rubrika: Pel-mel


Tento prodloužený víkend jsem měl v úmyslu věnovat údernému příspěvku z knihy Lži století… na téma dělání peněz z ničeho. Usoudil jsem však, že víkendové příspěvky na NČ by neměly být tak uřvané. Je třeba se trochu usadit, uklidnit a uklidit ve své mysli veškerý ten bordel shromážděný od pondělka do pátku. V případě prodlouženého víkendu vlastně do čtvrtku. A tak jsem se rozhodl, že zde vypustím tři krátké úvahy z knížky plné psychologických studií, kterou jsem zakoupil minulý víkend. Mé připojené poznámky berte jako tři třešničky na bezpochyby sladce stravitelném víkendovém dortíku.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 16         


O koši (Klevetění)

rubrika: Pel-mel


Pozůstatky nejstarších pletených výrobků, jakým je např. sandál z amerického Oregonu (Catlow Valley), pocházejí z doby před deseti tisíci lety. Svědectví o používání přírodních materiálů k pletení ale nepřinášejí jen archeologické nálezy a četná vyobrazení v Egyptě i v Asii. Pletené výrobky jako každodenní nezbytnost i estetický předmět najdeme také na plátnech slavných malířů pozdější doby. Dovedné ruce odjakživa  pracovaly s rákosím, papyrem, trávami, vrbovým proutím nebo pedigem. Splétaly se příbytky, ohrady, vrše, nebo třeba nádoby na vaření rýže. Toto umění rozhodně nezapadlo, jak o tom svědčí účast na moderních košíkářských kurzech. Jeden z takových kurzů má za sebou i moje šikovná sousedka. Ale, jako vždycky, začnu i o koších zeširoka.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 14         


Skuteční vládci světa

rubrika: Pel-mel


S knížkou Lži století – Které znají jen zasvěcení od Heiko Schranga jsem vás seznámil v krátkém příspěvku Sál tisíce zrcadel. V jeho perexu jsem naznačil, že tento pozoruhodný spisek má dvě části. Zatím jsem zde věnoval pozornost pouze druhé části (naposledy v Poznání sebe samého), která je výrazně kratší a slouží jako jakýsi filosofický doplněk první části. Ta se velmi podrobně zabývá záležitostmi týkajícími se aktivitami nejmocnějších uskupení naší planety. Jací loutkaři (manipulátoři) ovládají odněkud ze zákulisí pomocí provázků (finančních a mediálních) marionety na prknech divadla Svět. Toto téma jsem zde již ventiloval několikrát, např. v Kdo skutečně vládne světu?, Peníze hýbou světem, Nový světový řád či Totální světovláda. Nyní se k tomu opět vracím s využitím první části knihy Lži století … Pokusím se z ní vypreparovat nejzajímavější fakta, postřehy či závěry. K nim se však doberu až ve druhém vstupu. V tomto prvním ocituji pouze text ze zadní strany obálky, prohlášení autora a něco z jeho předmluvy.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 9         


O Sněhurkovi Prvním (OSP)

rubrika: Pohádky


Bylo jednou jedno Velmi teplé království, v němž slunce svítilo od východu do západu a valnou část roku téměř v nadhlavníku, což mělo za následek, že všichni jeho obyvatelé byli opáleni až téměř na uhel. Králové se svými manželkami se střídali jako roštěnky na grilu, poddaní se opékali pod grilem, ale jinak království docela vzkvétalo včetně troglokytek, parastromů, z nichž některé se dopídily až velikosti uhelných bonsají. Vše vypadalo tak, že Velmi teplému království (VTK) už lépe být nemůže. Ti, kdož si pod pojmem „lépe“ představovali „hůře“, byli okamžitě vypátráni Královskou bezpečností (KrB) a střelhbitě zpacifikováni s pomocí technologického zázemí Paramilitantních přátel žehu (PPŽ).

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 9         


Věra Nosková: Chraňme muže

rubrika: Pel-mel


Ať tady dnes promluví, kdo to opravdu umí. Věra Nosková píše dobře a přečtu si od ní ráda cokoli, i když mě zlobí svým skepticismem a působením v Sisyfovi. Je to totiž paní, která si nic nenalhává, a někteří to nalhávání moc potřebujeme. (Možná i spisovatelka jednou nahlédne sílu některých absurdních fantazií, které se ukážou být realitou!) Sympatické jsou její blogové příspěvky, např. Sexistická gramatika. Věra Nosková má bratry a syny, proto odjakživa ví, že kluci a muži jsou křehcí! Dokonce citliví! A že to ti normální tají. To jsem vážně dlouho nepředpokládala, neboť doma byl mezi kupou žen jediný, mlčící muž. A ve škole platilo automaticky: co kluk, to potencionální grázl. Ne, že by muži neměli všelijaké zhůvěřilé vlastnosti! V tom jim ale můžeme směle konkurovat. Nicméně, o tom dnes řeč nebude.

Je to staré a nekonečné téma: ženy vedle mužů a ženy proti mužům. Ona je otázka, nehrotíme-li v současnosti tyto vztahové problémy uměle, z nedostatku vážnějších, existenčních, existenciálních a existencionálních starostí. Nedávno jsem držela v ruce knihu obhajující muže, napsanou mužem – a bylo to čtení od silně poznamenaného vědce. Nedalo se. Zajímavě a chytře reaguje na podobné otázky spjaté také s knihou V. Noskové např. Eva Hauserová. Věra Nosková uvádí deset příběhů. Nezdá se, že by se mnoho změnilo od roku vydání knihy – 2010.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 44         


Zhasni

rubrika: Poetický koutek


(Nedívej se na mne)

 

Lucifer


Milan Kundera

(Monology, ČS, Praha 1965)

 

Jsem nyní jak ta šílená domácí paní,

která po celý den lucernou

si osvěcuje dům.

 

Bojím se i té nejkratší tmy víček.

Bojím se vůbec zamžikat.

Co kdyby, až otevřu oči,

místo tvé hlavy stála na polštáři krysa

a tenký jazýček mi přisouvala ke rtu?

 

Bojím se nějakého krutého žertu.

 

Bojím se, abys k ránu nebyl někdo jiný.

 

Bylo to tak smutné mít mnoho mužů.

Nech dneska světlo celou noc.

Můj milý,

zhasni,

nedívej se na mne…

 

Nechci, abys pořád viděl

mou škaredou tvář,

tu, kterou už od kolébky

kdosi poručil mi nést.

 

Tak nést, jak musí nést

při slavnostním marši zajatec

pro čísi smích a zábavu

nenáviděnou cizí zástavu.

 

Zhasni!

 

Nedívej se na mne…

 

Turn off the light

 


komentářů: 29         


Chmelová šiška v Žatci a svatá trojice v Kokořínském dole

rubrika: Povídání


Během léta jsem již učinil dvě výpravy za hranice Prahy. První se odehrála v půli června, kdy jsem mimo jiné navštívil Žatec a Chomutov. Druhá výprava počátkem července byla cíleně zaměřena na Kokořín. V plánu mám ještě uskutečnit nejméně třetí letní výpravu, cíl jsem však zatím nedefinoval. Napadá mě Křivoklát, Šumava, Vysoké Tatry, Tokio, Mars nebo Venuše či kulová hvězdokupa Messier 13 v souhvězdí Herkula. Návštěvu Chomutova jsem tady nenápadně naznačil v podobě Tajemné ženy z města Ch. Nyní bych se s vámi stručně podělil o zážitky z Žatce a Kokořína.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 19         


Přes překážky (Sklizeno v nejteplejším dni…)

rubrika: Pel-mel


Zdá se být marnou snahou zjistit, jestli v životě vědců bylo (a je) něco společného, co by je předurčilo k vědecké dráze završené uznáním a slávou. Talent a schopnosti si prostě budoucí vědci přinesli na svět a buď měli štěstí, že jim někdo v pravý čas poskytl podnět k přemýšlení a probudil jejich ctižádost, nebo jim nedala pokoje touha přijít věcem na kloub. Životní cesty mnohých z nich byly složité a plné překážek. O idyle se dá hovořit jen v několika málo případech, jakým je např. Alexander von Humboldt (dnes z nepochopitelných důvodů málo všeobecně známý). Jediná vědkyně nezkažená slávou, jak o Marii Curie-Skłodowské říkal Einstein, za studií omdlévala hlady i vyčerpáním ze zimy. Ale nenapadlo ji vzdát se možnosti poznání.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 28         


Do deště

rubrika: Poetický koutek


(Příště někdy ještě)

 

Lucifer


Padají kapky deště

Do deštníků

Zmatených poutníků

A tys mi řekla

Ještě

Ještě

Ještě ne

 

Dešťová mračna

Svírala naše deštníky

Jako kleště

A já ti řekl

Ještě

Ještě

Ještě ano

 

A voda tekla z oblaků

Jak z vodovodního kohoutku

Tys byla ve mně

Já v tobě

Ještě

Ještě

Ještě v sobě

 

Když hladina dosáhla

Až k našim deštníkům

Poutníci sbalili své kleště

A tak jsme si řekli

Ještě

Ještě

Ještě někdy příště

 

La donna è mobile

 


komentářů: 1         


«     1    2  3  4  5 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .  218  219  220  221  222   »