« strana 1 »

Falešnej metař

rubrika: Povídání


Kdysi po převratu řádil v Praze poblíž Rytířské ulice falešný policajt. Ne jako falešný číšník ve Vrchní prchni, ale stál na křižovatce ve staré uniformě z dob budování socialismu a řídil dopravu, napomínal řidiče za přestupky a radil ztraceným turistům.

 

empetr


Stěžovali si na něj opravdoví řidiči opravdovým policajtům. Možná si chlap splnil dětský sen, možná to byl vysloužilý příslušník SNB nebo to byl bývalý pomocník Veřejné bezpečnosti. Nebo to byl pošuk, jako chodíval v Rokycanech odpoledne po náměstí kovboj, který byl přes den dělníkem v čističce odpadních vod.

 

V Procházkově ulici na Pankráci jsou aleje stromů a celý rok je co zametat. Teď jsou to odkvetlé květy. Nepravidelně se tam objevuje vždy stejný metař. Stává tam v oranžové kamizole s proutěným koštětem a vozejkem na listí a svinstvo. Kromě pečlivého zametání radí řidičům, jak mají zacouvat, psovi radí, kam uhnout, aby ho nepřejeli, a mně říká, kdo dnes nepřijde do práce.

 

Sakra, napadlo mne, co když není pravej. Co když je metařem jenom pro radost. Pro radost z práce a z uklizené ulice. Z užitečnosti, ze smyslu svého života. Pro klid duše. Co když se cítí lépe než nejeden pravej úředník. Ostatně falešnej metař se nepozná od pravého, jako se nepozná pravej meteor na cestě od spečených kamenů ze strusky z hutí mezi štěrkem.

 

Na rozdíl od falešného policajta si na něj nikdo nestěžuje. Naopak, ti, co to vědí, tajemství pečlivě střeží, aby jim ho nedali, nedej bože, třeba do blázince Bohnic. I když, kdo ví, kdo tam zametá…


komentářů: 1         


Svět u nohou

rubrika: Povídání


Automobil trochu poskočil a Mary si uvědomila, že na malou chvilku usnula. Cítila se k smrti unavená, ale spát déle se jí nedařilo. Zadívala se na mladého muže vedle sebe. Poznala ho teprve včera, ale přesto mu důvěřovala. Po očku sledovala, jak mladík soustředěně sleduje silnici před sebou. Jedou už téměř osm hodin a cesta ještě stále není u konce. Možná jeho měděné vlasy v ní budily důvěru, možná jeho měkký hlas a přátelské chování.

 

Marky


Celý článek »

komentářů: 9         


Jak jsem se nestal probuzeným

rubrika: Povídání


Četl jsem si knihu „Buddha vchází do baru“ s návodem, jak se důmyslným cvičením mysli dovést ke klidu v duši. Jak nebýt vzteklý, nemít obavy ani výčitky. No jo ale, vždyť já nejsem vzkteklej a už dlouho jsem nikomu nic nezazlíval.

 

empetr


Celý článek »

komentářů: 9         


Rouper de Clotrimazolovy mikropovídky

rubrika: Povídání


Když s příchodem loňského babího léta Rouper de Clotrimazol ukončil fúzi se svým Stvořitelem, započalo se mu samostatné období hašení požárů. Požár stíhal požár a Rouper měl co dělat, aby stíhal hasit. Stalo se, že uhasil jeden a vzplály hned dva. Nezbývalo mu, než svoje hasící úsilí zdvojnásobit. Chvílemi to vypadalo, že se dohasí až k poslednímu požáru, v jiných chvílích měl zase pocit, že přijme osud Mistra Jana Husa. Nakonec se ale díky zajímavým konstelacím dohasil alespoň k slabounce kouřícímu spáleništi. Těžce znaven ulehl zpět do své sklepní kóje, vlil do sebe obsah sudu vína amontilladského a usnul spánkem hasícím. Asi tak za měsíc začalo být Stvořiteli divné, že Rouper neprojevuje žádné známky aktivity. „Asi se chystá slavit Vánoční svátky,“ řekl si, a nechal to plavat až do Nového roku. Když se ale ani poté Rouper nijak neprojevil, Stvořitel zbystřil pozornost a šel situaci omrknout do Rouperovy sklepní kóje. Na posteli našel lístek s těmito slovy: „Šel jsem se někam projít. Nevím, kdy se vrátím, a jestli vůbec ještě někdy.“ Ve spodním šuplíku nočního stolku pak Stvořitel našel zápisník s nadpisem Rouper de Clotrimazolovy mikropovídky. Jako dlouhodobého přítele mě Stvořitel o tom telepaticky vyrozuměl a teleportací mi zaslal dokonalou kopii Rouperova zápisníku mikropovídek. Zde jsou alespoň tři z nich:

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 2         


Slova z prostoru

rubrika: Pel-mel


Je po Vánocích i radovánkách souvisejících s koncem starého a začátkem nového roku a já se vracím zpět k tématu lucidních snů. Jak už jsem psala v příspěvku „Co se Ti dnes zdálo?“, je to pro mě zajímavá oblast, protože jsem tímto fenoménem postižena už od malička. Dnes bych se chtěla zabývat kontroverzními, ale o to lákavějšími otázkami. „Jsou lucidní sny pouze výtvorem fantazie – mozku snícího, nebo se v nich objevují i informace a vize odjinud? A jestli ano, tak odkud?“ Nechci se pouštět sama na tak tenký led a ani se pohybovat na metafyzické úrovni. Vzala jsem si proto na pomoc knihu „Lucidní snění“ od Stephena LaBerge, psychologa, který pracuje v oblasti vědeckého studia lucidního snění a který v roce 1988 založil Lucidity institut (zabývá se zkoumáním a využitím lucidních snů pro zlepšení kvality lidského zdraví a života).

 

Marky


Celý článek »

komentářů: 17         


Za koho mne mají?

rubrika: Povídání


Naproti bývalému sirotčinci ve Vratislavově ulici se vchází podloubím a úzkou uličkou přes dvůr mezi domy na Vyšehrad. Potkávám tam brzy ráno podsaditého důchodce, který poulí vodnaté oči a druhá brada mu zakrývá krk. V cestě proti mně se zastaví, nasadí nenávistný pohled a volá jakoby pro sebe: „Už jsou ty popelnice zase plný. Podnikatelé zasraný. Šmejdi!“

 

empetr


Celý článek »

komentářů: 9         


Zpívání Ivana Wernische

rubrika: Poetický koutek


Osobitý, hravý, u Čerta jako doma. Přivítejme první dny roku ještě jedním ohlédnutím za rokem minulým a neříkejme, že o žádné bilanční verše nejde! Tak myslíme, tak mluvíme, tak žijeme… Nebo se mi to jen zdá?

Mlýny mlely vítr,/ vítr mlely mlýny,/ mlýny vítr mlely,/ mlely mlýny vítr,/ mlely mlýny vítr,/ vítr mlýny mlely.// Mlýny mlýny mlely,/ mlely mlely vítr,/ Vítr vítr mlely,// mlýny mlýny vítr,/ vítr vítr mlýny,/ mlely mlely mlely.

 

Stella


Zpívání o hrnci

 

V den svatého Vincence, Inocence nebo snad Fulgence vypadl hrnec z kredence, válel se po kuchyni, kuchařkám překážel, nohy jim podrážel a koukal, co mají pod sukněmi,

 

nikdo ho neznal, mládence, sháněli o něm reference, ptali se vachmistra, ptali se tancmistra, ptali se sklepmistra i drnomistra, koho kde potkali, toho se zeptali, odpověď řádnou však nedostali,

 

a hrnec, ó zalkej, lyrníku, řádil jak liška v kurníku, namaloval si fousky, daremné tropil kousky, šmejdil jak užovka po rybníku, jen se někde jedlo, pilo, zpívalo se a tak dále, už se k tomu přikutálel, a jakmile se rozjařil, nebylo ženské, již by nezmařil:

 

i vyškubli mamá Alině z klobouku pero, zavřeli se na radnici, sedli si tam na zadnici, sedli a psali žádost o dobrou radu, a když ji docela sepsali, přemýšleli, kam by ji poslali, a někdo si vzpomněl, že má v Praze starou tetu, tak ten dal dopis vandrákovi, který šel zrovna tím směrem,

 

vandrák šel a šel, až do té Prahy však nedošel, sedí v šatlavě v Cerhovicích, zašívá si díry v nohavicích a skládá tuhletu veselou písničku, která je taky smutná trošičku,

 

neboť letošek celý zkažen byl, klasy daly málo zrna, ořechy vyschly a sýr zhovnivěl, kuřátka se poškaredila, poctivé dcery chodí s outěžkem, blíží se zima, noci se dlouží, lidé se bezduše po ulicích plouží, je v městě mnoho pláče a kvílení kvůlivá všelijakému zmýlení

 

(kostelnice se opila, velký randál ztropila, na náměstí se v neřádu válela, celá se blátem zkálela a zavřeli ji do chlíva, leč o tom už se nezpívá).

 

 

Á

                                        

Á, mladej pán se uráčil

a přišel nás navštívit

To se tedy podívejme

 

Tak my teď všeho necháme

a poslechneme si, co nám poví

 

Ale kdepak, co by se s náma bavil,

za to mu nestojíme,

že jo

 

Pocem!

Kdes byl!?

Já tě přerazím, spratku!

 

 

Byl deštivý a pěkný den

 

Byl deštivý a pěkný den,

dvě kaloše si vyšly ven,

kdejakou louži zbrouzdaly,

 

domů se vrátily ublácené a šťastné

a rozvalují se u dveří

 

Zpod kanape

zlým okem kouká bačkora

 

 

Tak nějak…

 

 

Zdroj: Wernisch, Ivan: Pernambuco, Druhé město – Martin Reiner, Brno 2018

 


komentářů: 10         


Novoroční (2020)

rubrika: Slovo Neviditelného čerta


Něco se včera skončilo a něco se dnes začalo. Podle kalendáře vlastně skoro nic. Jen jsme v kalendáři změnili devatenáctku za dvacítku. Ano, započala se dvacátá léta jednadvacátého století. Před sto lety se začala progresivně vzmáhat kvantová fyzika, hned v závěsu teorie relativity. Lidstvo mělo za sebou první světovou válku a čekala ho ještě druhá. Vědecký pokrok však navzdory tomu (nebo i díky tomu?) začínal nabírat takových obrátek, jakých v lidské historii nenajdete. Koncem minulého století jsme byli zásobeni úžasným množstvím vědeckotechnických pomůcek k ukojení našeho konzumního vzryvu. Samozřejmě že nejen toho: dumalo se nad vším možným, co by lidstvu přineslo zářné zítřky. V Cadarache budou takto dumat možná ještě desítky let, než nás s velkou slávou obdaří naprosto čistou a nejefektivnější elektrárnou, která bude chvilku dokonce i fungovat. Na Marsu se možná začnou procházet roboti a uhlíková stopa bude definitivně pacifikována. Budeme se krmit granulemi z nejživotodárnějších přírodních surovin a Armáda spásy nebude mít do čeho píchnout (vidle)…

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 7         


Dva tisíce dvacet

rubrika: Pel-mel


Podle kalendáře se nám končí rok 2019 a nahradí ho rok 2020. Je to jenom kalendář, jeden z mnoha, takže nemá smysl z toho dělat nějakou kanonádu. Každou chvíli se něco končí a něco začíná. Některé věci přetrvávají a v průběhu času nabývají jiných rozměrů, jiné se postupně vytratí do nikam. V podstatě se ale nevytratí vůbec nic, vše zůstane někde zakódováno. Je jen na nás, který z těch kódů si vybereme.

Tento příspěvek k zakončení předchozího roku a k započetí roku dalšího jsem pojal tak nějak spoluautorsky. Měl jsem prostě takový nápad, že oslovím ty, kdo už tady něčím přispěli, aby napsali krátký text jakéhokoli obsahu. Aktuální počet autorů tohoto silvestrovského a novoročního příspěvku není až tak veliký, ale v průběhu Silvestra se může zvětšovat. Každý, i ti, kteří zatím NČ jenom četli, se může připojit. Stačí mi napsat do redakčního emailu, jenž se skrývá pod mým nickem na konci seznamu autorů, pár vět včetně svého nicku. Tento příspěvek je totiž průtočný – jako celý čas, jako vše ve vesmíru, jako cokoli v nás.

 

Marky, empetr, Astra, Starý kocourLucifer


Celý článek »

komentářů: 9         


«     1    2  3  4  5 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .  280  281  282  283  284   »