« strana 1 »

V novém roce (Co zbylo po svátcích)

rubrika: Povídání


Gauč v rohu kuchyně zabrumlal: A nezdá se ti nějaký divný, že oni staví tunel za devět miliard, aby se o deset minut zkrátila cesta? Ne, tatínku, to mě vůbec nepřekvapuje. Taky jsi už dost starý na to, abys takovou absurditu přijal jako běžnou věc. Když naší babičce bylo tolik, jako je dnes mně, nedovedla si vysvětlit, proč se chvílemi zableskne okenní tabule. Nikdy neuvěřila, že za tou záhadou je projíždějící auto. Považovala to za nesmysl, protože vyrostla v polské vesnici, kudy sice jednou týdně projel spřátelený gazik, ale něco takového nikdy nezpůsobil. Takže, kdo ví, jak to vlastně je, říkávala. Otázka vnesla neklid do jejího života dosud vyplněného sezením na tvrdé židli, čtením bible a očekáváním konce. Ani nepředpokládala, ani nechtěla víc. Dnes, kdy její svět definitivně odešel, jsme v úplně jiné situaci. (Nebo si to jenom ze samého přeceňování své přítomnosti myslíme). Minulé století párkrát obrátilo přesýpací hodiny a současnost nečeká, až si člověk na něco pořádně zvykne. Nebo spíš: až se v něčem pořádně najde. A protože všeho kvapem přibývá, přestali jsme se věcem divit a nad věcmi se zamýšlet. Zkrátka – nestačíme všechno pobrat, a tak nějak po té své cestě kloužeme. Pak ovšem nemá cenu se trápit nad smyslem (nesmyslem) ušetřených deseti minut!

 

Stella


Ale něco vykazuje pořádnou setrvačnost. Tak třeba: já stojím u válu – a ty jsi kde? Dobře víš, jaký jsem zmatkař, když na něčem opravdu záleží. Snažím se, snažím, ale cukr se sype do všech stran, ořechy se kutálejí za sporák, já kloužu po mastné podlaze, v mouce na zemi nechávám stopy – hergot, nemohl by ses taky pohnout? Vidíš, k čemu mě doháníš? O adventu se nesmí klít! A neříkej ámen, když nevíš, co to znamená.

 

Upocená, žíznivá, čím dál hlouběji se vžívám do cítění těch midsomerských občanek (rezidentek), které se šťastně smějí, když se vražda vyvede. (Kdepak máme tělo? V obyváku a v kuchyni.) Také o tobě by se pak mohlo říkat: Miloval život. Byl to mizera, ale takový konec si nezasloužil. Zase by nějaký neholený policajt s dobrým srdcem (dcera či chlapeček ve vlastní péči) mohl všechny přesvědčit o oprávněnosti svých zvrhlých metod. Skromně by pak přiznával, že Elementy strachu se tam skrývaly.

 

Neboť moje vidění světa už neformuje bible s velkými písmeny, ale televize s velkým monitorem.

 

Uleví se mi pokaždé až po Vánocích, kdy všechny Madlenky, Markytky a Matějové odhopkají tu za humna, tu k oltáři, ale hlavně do filmového archivu, aby znovu uvolnili místo donekonečna reprízovanému Andělu na horách a Andělu na dovolené, tomuto zabetonovanému prokletí několika televizních stanic. V duchu vidím, jak si někdo někde v televizním sklepení mne seschlé ručičky a bezzubými ústy jásá: A je tam! Loni padesátkrát, letos zkusím rekord. Juch! Aspoň něco bude po Vánocích zase na svém místě. Však ten film je slavný brand. Říkali tuhle v televizi o něčem podobném.

 

To mi tedy hodně pomůže, když si čteš, že se dvacet žen svléklo na protest proti sexismu. Nevím, nevím, jestli neudělaly chybu, když chtěly předvést, že se od mužů ničím neliší. Říkáš, že některé v tom byly úspěšné? Já jsem úspěšná právě teď: poslední plech cukroví, a bez připálení. Budu tě následovat v intenzivním nicnedělání, konečně můžu taky ulevit oteklým nohám a sednout si k počítači.

 

Proč na mě z monitoru vyskakuje otázka, jestli poptávám pokrývače? Co je komu po tom? Ačkoli, takový statný pokrývač… Vyhledám své oblíbené stránky, potřebuji slušný kabát. A vida! Jsou tady nějaké e-shopy, které ještě neznám. Hmm, cizina. Zbožňujeme oblečení. Tak to by mě nenapadlo. Nesouvisí to s tím ženským protestem? Vzhledem k soudobému mišmaši tohle musel napsat chlap. Všechny popisy jsou tady naštěstí česky. Např. u širokého modrého flaušáku je upozornění: Držte se mimo dosah požáru. Nebo tady u svetru: Svetr má kapsičku na víčko. Je to dámy svetr. Pyžamo se skládá z vrcholu a kalhot. Límec přes konstrukci hlavy a rolovací krk. Celer posádky krku. Tyto boty nepoužívat! Polstrování 100% polyester.

 

Mašině to odpustíme, ta pobaví a o synonymech a o rozdílech mezi významově blízkými slovy nic neví (necítí). Ale proč významové odstíny necítí třeba ani překladatelé pracující pro televizi?  Jejich práce (jejich řemeslo) je krásná právě vzrušujícím hledáním výrazu. Je velký rozdíl mezi dívkou obyčejnou, a dívkou úplně normální. Co není normální (ale je obvyklé), je to, že lidé bez citu pro slovo jsou přijímáni ke studiu novinářství. Utahuje si ze mne překladatel komentáře, když sděluje, že firmy spolu rivalizují? Že se už v pravěku najdou důkazy farmaření?

 

Ono je to všechno způsobeno právě těmi neomezenými možnostmi. Tipuji, že každé maloměsto i malé město má dnes nejméně dva prozaiky a několik básníků. To by časem mohlo vést k výstavbě zvláštních čvrtí určených výhradně pro budoucí muzea slavných rodáků (kavárna, vířivka a sauna v každém, multikino zatím společné). Mé staré srdce krvácí, když poslouchám takovou čerstvou spisovatelku, jak se nám z rozhlasu vemlouvá, že, jak ona to vidí, její knihy stojí za přečtení proto, že popisují život, který je o tom, jak ta láska funguje. Ach jo. Babička četla celý život jen Bibli kralickou, nerozuměla světlu a motorům, ale znala všechno důležité, natožpak to, co potřebovala ke své práci. A vo tom to přece ve svý podstatě je!

 

Dost obrozeneckého rozhořčení, život na mě vyskakuje z počítače (už jenom) dál: jeden člověk zdobí (vycpává) svůj dům před každými Vánocemi tolika symboly nejkrásnějších svátků, že se v domě pomalu nedá přebývat. Sněhuláků mají jeho děti stovku, Santů na tři sta. Pán to zdůvodňuje tím, že si v dětství nemohl nic dopřát, nikdy nemohl Vánoce řádně oslavit, a proto jeho děti musí mít úplně jiné vzpomínky. Prosperita doby umožnila další absurdnost…

 

Zamrazí mě. Trauma z dětství. Poslyš, tatínku, vzpomínáš, jak těžce nesl náš Radeček, že nemá sourozence? Dodnes nám to připomíná!! Teď, prosím tě, neříkej Ámen. Ono stačí, že je tady video s rodinou, která má jednadvacet roztomilých dětí. Nám doma říkali, že Ámen znamená Staniž se. (Já se už ale také přikláním k prostému Enter.) Neboj se, už jsem vyklidněná, jako ty mluvky a ti mluvci v ranním televizním vysílání. Aspoň to tedy o sobě říkají.

 

Jdu se uložit, abych se ráno mohla aktualizovat a přivítat další jitro doby obžerné, a proto absurdní.


komentářů: 49         


Mít charisma jako kočka

rubrika: Pel-mel


V nedávném příspěvku Stanu se kočkou jsem oznámil, že to s prohlášením v jeho názvu myslím vážně. Podnětem k tomu mi bylo seznámení s knižním návodem k dosažení tohoto cíle a zároveň i některé poznatky získané letmým prolistováním knížky, které ve mně vyvolaly pocit déjà vu, totiž že jsem k tomuto cíli už byl víceméně odedávna navigován. Pro konec tohoto týdne jsem vybral jednu z prvních lekcí kočičí učebnice, která se týká charismatu. Jedno z lidových rčení praví, že prázdné sudy nejvíc duní. Pokud jste přesvědčeni, že nejste prázdným sudem, nepokoušejte se ho napodobovat. Žádný respekt natožpak charisma tím nezískáte. Budete jen otravným způsobem dunět.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 33         


Jsem přecitlivělý, ale léčím se

rubrika: Pel-mel


Po dlouhá léta ba skoro až desetiletí jsem byl pyšný na to, že mám skvělý pozorovací talent, který jsem neustále vypilovával. Nemyslím tím, že bych se paranoicky neustále rozhlížel na všechny strany, co se kolem mne šustne. Ten monitoring běží tak nějak na pozadí, ačkoli občas zbystřím pozornost, někdy pod vlivem podnětu z podvědomí, někdy ale též cílevědomě, jelikož se potřebuji zorientovat. V podstatě to není nic mimořádného, každý mentálně vyspělý jedinec, jemuž realita neuniká, takto jedná. Troufám si nicméně tvrdit, že drtivá většina těchto jedinců zdaleka nedosahuje tak vysokého stupně pozorovatelské citlivosti jako já. A k tomu ještě patří bleskurychlá analýza a vyhodnocení povětšinou podvědomě zaznamenaných neobvyklých úkazů, procesů či předmětů.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 19         


Kreativita a patologické lhaní

rubrika: Pel-mel


Jedno lidové přísloví praví, že lež má krátké nohy a daleko nedojde. U běžné lži je to samozřejmě pravda, ovšem když je lež podložena dostatečnou kreativitou, jako byste ty krátké nohy obuli do sedmimílových bot. A právě tomuto efektu se věnuje Radkin Honzák v jedné kapitole prvního oddílu knihy, z níž jsem tady posledně citoval Narcistickou poruchu osobnosti.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 48         


Studna slz

rubrika: Pel-mel


Od Bruna Ferrera jsem zde z jeho „Hostiny pro duši“ naposledy reprodukoval krátké zamyšlení či spíše podobenství pod názvem Obrovský strom. Pro zbytek předvíkendové části týdne přicházím s jeho dalším podobenstvím, v němž se pod pouštním pískem ukrývá pramen naděje.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 37         


Stanu se kočkou

rubrika: Pel-mel


Samozřejmě, že tím mám na mysli kočku mužského rodu čili kocoura, nejsem transvestita natožpak transsexuál. Jde mi o podstatu kočičí duše, a z tohoto hlediska je rozdíl mezi kočkou a kocourem vzhledem k člověku zanedbatelný. Tuto proměnu nebudu pochopitelně realizovat fyzicky – i kdyby to bylo možné, jako že to dosud není možné, tak fyzická proměna je sama o sobě k ničemu –, ale psychicky. Faktem je, že některé vlastnosti kočičí duše na sobě pozoruji již od kolébky, nicméně jsem usoudil, že v tomto směru mohu učinit mnohá vylepšení. Za tímto účelem jsem zakoupil knížku od francouzského všeuměla Stéphane Garniera (pracoval jako zvukař, truhlář, webmaster, účetní, zpěvák, prodavač, realitní makléř, třídič balíků, satirik, bloger, spisovatel…), která obsahuje podrobný návod, kterak a proč se chovat jako kočka. Následující text je ukázkou z této kočičí učebnice.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 31         


Narcistická porucha osobnosti

rubrika: Pel-mel


Nedávno jsem byl zde upozorněn na novou knížku od Radkina Honzáka, která se jmenuje Čas psychopatů. Ještě téhož dne jsem vystartoval do prodejny knihkupectví Kosmas, nacházející se v OC Galerie Butovice. Prvního prodavače jsem se zeptal, jestli čerstvě vydanou knížku, kterou napsal Radkin Honzák a v názvu se skví něco o psychopatech, už mají na skladě. Měli. Letmo jsem ji prolistoval a teprve tehdy jsem si všiml, že má ještě druhého autora – Františka Honzáka, bratra Radkina Honzáka. Dlouho jsem se zakoupením neváhal. Později jsem však váhal s tím, jestli z ní něco vytěžím pro potřeby článku na Neviditelném čertovi. Včera jsem se konečně rozhodl, že to zkusím. Výtěžek však nebude o psychopatech, ale o narcistech.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 20         


Novoroční pozdrav Neviditelného čerta

rubrika: Slovo Neviditelného čerta


Všechno nejpříjemnější Vám přeje

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 33         


Poslední desátá prosincová

rubrika: Pel-mel


Nezbývá mi, než se s tímto rokem rozloučit a přivítat rok následující. V deváté prosincové jsem slíbil, že budu ještě stručnější. Pokusím se, ale zaručit to nemohu, jelikož každý urputně připravený plán má urputnou tendenci vymknout se z kloubů.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 19         


Deváté prosincové zamyšlení

rubrika: Pel-mel


Tohle je předposlední díl seriálu Krátká prosincová zamyšlení. Ne všechny předchozí díly, obzvláště pak Bezďáci, byly skutečně krátké. Když jsem ten seriál začal „natáčet“, krátkost jednotlivých dílů byla skutečně předem naplánovaná. Jenže člověk plánuje, plánuje, plánuje…, až se mu to časem úplně rozplánuje. Tak to bývá. I v reálném životě. Vracím se nicméně a nic více k původnímu plánu. Tohle deváté prosincové zamyšlení bude skutečně krátké. No a to desáté, vpečetěné do posledního dne tohoto roku, bude ještě kratší.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 14         


«     1    2  3  4  5 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .  239  240  241  242  243   »