« strana 1 »

Podzimní samota

rubrika: Poetický koutek


Když vyjde tato báseň od mého kultovního básníka, babí léto bude dosahovat svého vrcholu. Bude pátek posledního dne v září. Na svém vrcholu báseň setrvá až do druhého dne v říjnu. Bude neděle, babí léto se bude loučit a skutečný podzim odemykat svoje vrátka. Zprvu jen nesměle, po ránu však může i trochu mrazit. Stromy se začnou zbavovat svého listí, pavouci balit svoje sítě, samotáři hledat ještě větší samotu, mraky se mračit ještě více, slunce se slunit ještě méně… vše však čím dál tím pomaleji. I čas se bude zpomalovat. Podzim je zkrátka záchranná brzda rozjetého letního vlaku. Nádherně pochmurná zkratka do zimovišť jarních ptáků.

 

Lucifer


Samotářův podzim

 

Georg Trakl

 

(Do češtiny poeticky přeformuloval Milan Kundera)

 

Pochmurný podzim plný plodů vchází,

vyrudlý třpyt z dnů překrásného léta;

čistotná modř jej věrně doprovází;

houf ptáků legendami zní, když vzlétá.

Víno je v sudech; mírně, bez extází

otázkám odpovídá tichá věta.

 

Tu a tam kříž ční nad pustotné témě;

stádo se ztrácí v purpurovém háji.

Mrak nad rybníkem hnízdí temně

a tváře rolníka se klidné zdají.

Doškové střechy, černočerné země

se podvečerní křídla dotýkají.

 

V znavených brvách hvězdy tiše plují;

do jizeb chladno uskrovnění vnáší,

milencům z modrých očí vystupují

andělé, pro které je hoře snazší.

Šum rákosí; a hrůza hrobních tújí,

když z holých vrb se černá rosa snáší.

 


komentářů: 1         





Andělíku rozkochaný

rubrika: Pel-mel


Nejeden autor vážně míněného a sofistikovaného webu by mohl závidět paním (ano, jde většinou právě o ženy), které provozují stránky s nadpozemskou tematikou. Čtenost takového webu bývá obdivuhodná. S čím si od dávných dob lámou hlavu mudrci a vědci, je nám zde předkládáno jako věc jednoduchá a nezpochybnitelná. Nahlížet do hlubin duše nebo se proletět galaxií – žádný problém! Popovídat si s andělem? Inu, paní, denně několikrát a o čem chci. A tak se můžete dočíst, že andělé ve skutečnosti nemají nic na práci, a proto čekají na naše rozkazy. Že jsou podle funkcí rozděleni na 72 druhů. Např. andělé statistiky oborů vědních, technických i mystických. Teoretici – ideologové. Andělé „komunikující sítěmi technických prostředků s rozlehlostí kosmu“. Andělé mocných myšlenek, jimiž se rozkládají supernovy nebo se tvoří velehory na planetách. (Které to asi jsou, ty horotvorné myšlenky?) Nejen to. Andělům můžeme také zadat jakýkoli všední, praktický úkol. Ale i bez přivolání nás anděl varuje třeba před tím, abychom nenechávali plechovku s barvou příliš blízko, nebo se převrhne – naše chyba, když nevyslyšíme hlas božího posla. To všechno se dočteme na jediném úhledném webu.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 19         


Uline Ice Company

rubrika: Pel-mel


Babím létě padlých andělů jsem naznačil, že závěrečný díl letošního ústředního letního seriálu o šokujících lékařských postupech napříč staletími vypustím na konci babího léta. Babí léto, jak se zdá, má v úmyslu vydržet ještě hodně dlouho, což mě přivádí k myšlence, že se ho, jistě neúspěšně, pokusím zkrátit, jelikož jsem si zrovna koupil nové podzimní polobotky. Takže jdeme do finále. Pokud dobře počítám, závěrečný díl je po osmém a devátém sakumprásk desátý. Každý, kdo má na svých rukou všechny prsty, umí počítat do deseti, pakliže ovšem netrpí nějakou duševní chorobou. Takže duševní choroby a sekáček na led.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 9         


Babí léto padlých andělů

rubrika: Slovo Neviditelného čerta


Z pohledu astronomického kalendáře se včera započal podzim, jenže ne ten skutečný. Po občasně se vyskytujícím mariánském létu, letos velmi horkém, nastává koncem září léto babí. S pocitem, že tentokrát nedorazí, jsem se smiřoval s myšlenkou, že se musím bez mezery adaptovat na podzim. Jenže dorazilo. Včera. A s maximálními denními teplotami kolem dvaceti stupňů Celsiových vydrží až někdy do konce příštího týdne. Pokud se nebudete potloukat po nocích, tak lehký téměř letní oděv by měl postačit. A všude kolem spousta malých pavoučků na pavučinových padáčcích.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 8         


Je to racionální? (Theodore Roszak: Mýtus objektivního vědomí)

rubrika: Pel-mel


Jakmile dojde k dopravní nehodě většího rozsahu či k jiné katastrofě, dostaví se na místo neštěstí policie, „záchranné složky“ a „intervenují“ zde i psychologové. Abychom se lépe vyrovnali s tím, co bohužel život (nebo naše nezodpovědnost) přináší. Abychom se co nejrychleji navrátili k původnímu „neutrálnímu“ stavu. Jako kdybychom všichni byli střiženi podle jednoho mustru a potřebovali v okamžiku velké ztráty za všeho nejvíc právě odborníka na objetí kolem ramen. Jsme o tolik méně otužilí, než byly generace proživší války, bídu a bezpočet přírodních pohrom? Nebo v nás někdo (něco) potřebuje vidět bezbranné bytosti, které se neobejdou bez experta? Bytosti, které se nesmějí ponořit do hloubi bolesti a žalu? Nepodceňují nás ti, kteří na základě experimentů a statistik zjistili, že budeme nejspíš reagovat, jak nám příroda velí – a že právě to je nepřípustné? Proč? Protože oni to vědí nejlíp. A my se na ně spoléháme.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 21         


Někdy pozdě k ránu II

rubrika: Poetický koutek


(Na pokraji tmy a světla)

 

Lucifer


Někdy pozdě k ránu

Napíšu do tvých vlasů verše

Které jsem nikdy napsat nechtěl

A ty je spočítáš

Jako já tvé vlasy

 

Na pokraji tmy a světla

Najdeme oba planou růži

Kterou jsme si nikdy nechtěli dát

A já k ní přivoním

Jako ty k mé kůži

 

Když hledíš do tmy

Nic neuvidíš

Když hledíš do světla

Oslepneš

Přílišná tma nebo světlo

Je totéž

 

Když hledíš do svítání

Nebo do soumraku

Nacházíš spoustu věcí

Ve svítání se probouzíš

V soumraku začneš snít

 

Na pokraji světla a tmy hledej

Co potřebuješ

Vždy na rozhraní všech extrémů

 

V extrémech nehledej nic

Pouze svůj vlastní extrém

Který však nepotřebuješ najít

Ale zatratit

 


komentářů: 13         


Spirituální Kuks

rubrika: Povídání


Pozornější čtenář z perexu předchozího pojednání z cizí ruky Znovu dítětem jistě pochopil, že na počátku tohoto týdne, který se započal minulou neděli, jsem nenavštívil keks, koks ani kiks, ale Kuks. Jednalo se o jeden z mých nejúžasnějších výletů do míst, která barokním způsobem obdaroval syn pasáčka krav, jenž zahodil pasteveckou hůl, vyfasoval bubínek a mundúr a narukoval do habsburské armády jako tambor. Proti Turkovi to dobubnoval až na generála, pročež byl uveden do šlechtického stavu, což mu velmi svědčilo a z pasáčka krav se stal jeden z nejbohatších feudálů Českého království. Jeho již zmíněný syn nebubnoval, ale nechal vystavět na jednom břehu potůčku Labe zámek a na druhém špitál pro vojenské důchodce, vše v barokním stylu a s obrovským množstvím soch od jistého rakouského sochaře Matyáše Bernarda Brauna, mezi nimiž profitují především sochy ctnosti a neřesti.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 6         


Znovu dítětem

rubrika: Pel-mel


Jistě jste si všimli mé dočasné nepřítomnosti na Neviditelném čertovi. Důvod spočívá v tom, že jsem se rozhodl navštívit jedno do nedávné doby poměrně izolované místo kousek na sever od Hradce Králové. Jméno tohoto místa mé momentální lokalizace vám neprozradím. Rozhodně se nejedná o keks, koks nebo kiks. Cílem mé nenadálé návštěvy tohoto tajnosnubného místa bylo stát se znovu dítětem. Zaměnil jsem resveratrol za inzulin a občas se zabuším do hlavy, kterou jsem nevyfasoval.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 15         


Kafíčko pro krásenky (Poučení od Magdaleny Dobromily Rettigové)

rubrika: Pel-mel


Zatímco jména i zásluhy mnohých významných obrozenců jsme už nejspíš dávno zapomněli, s Rettigovou se nám to sotva přihodí. První velké básnické dílo novodobé české literatury, Kollárova Slávy dcera, byla vydána roku 1824, Česká kuchařka M. D. Rettigové roku 1826. Kollárovy sonety se vyznačují strojenou češtinou a malou srozumitelností, jen aby básník dodržel přísná pravidla poetiky. Vedle toho je Česká kuchařka, zamýšlená autorkou také jako krásná literatura, jazykově i stylově mnohem přirozenější – a není to jen tématem a uvolněnou formou. Při tomto srovnávání nesrovnatelného si uvědomme, že Rettigová byla typickým příkladem toho zvláštního jevu, že české národní obrození realizovali nezřídka Němci (viz také M. Tyrš) Údajně mluvila do osmnácti let pouze německy. (Její manžel, horlivý buditel, měl také „ryze české“ jméno, podobně jako J. Jungmann…) Magdalena Dobromila dokonale plnila povinnosti matky a hospodyně, ale byla také velmi činorodá společensky. Přesto její Česká kuchařka jako jedno z mnoha děl, jež vytvořila, bývá chápána jako symbol ženské podřízenosti měšťáckému manželovi. Ale právě její muž má rozhodující zásluhu o to, že se M. D. Rettigová mohla plně realizovat po všech stránkách. Všechna čest takovému úkazu. (Kde má pan Rettig pomník?)

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 5         


Ještě chvíli zůstaň

rubrika: Poetický koutek


(Říkáš mi)

 

Lucifer


Ještě chvíli zůstaň

Řekla jsi

A dívala ses do mých očí

Ve kterých jsi kdysi něco tak krásného

Nacházela

Ale už to tam nebylo

 

Věděl jsem to

A tak jsem chtěl odejít

Ale tys řekla

Že mám zůstat ještě aspoň chvíli

Dokud tvůj pohled nevyvane

Do usmíření

 

Ve skutečnosti

Jsi mě chtěla znovu najít

A přinutit mě najít tebe

Ta chvíle měla být věčnou

Jenže nebyla

Protože jsi náhle musela odejít

 

Ještě chvíli zůstaň

Řekl jsem

Když jsi odcházela

V mých očích zase bylo

Cos tam kdysi tak ráda měla

Ale už jsi to nemohla spatřit

 

Ještě chvíli zůstaň

Říkáš mi

I když už tu nejsi

Tu chvíli věčnou s tebou v sobě

A díváš se do mých očí

Dokud za tebou neodejdu

 

Dokud náš pohled nevyvane

Do usmíření


komentářů: 3         


Bluebird

rubrika: Poetický koutek


(Delirium jarní)

 

Lucifer


Ve zlatém hvozdu modrý pták

 

Georg Trakl

 

Ve zlatém hvozdu modrý pták krvácí

chlapec tají dech a klopýtá o své slzy

Malý zpěváček vypadlý z hnízda hvězd

 

Tvář bělejší vápna hřbitovní děsí konvalinku

vůně prší na jeho zkrvavělé kotníky

a jeho truchlivost zní varhanami

 

v tajnosnubném kapradí zaševelí hedvábný stín

a povzlétnouti snaží se pohádka

Meč úsměvu sráží hlavu černému přízraku nad chlapcovou hlavou

 

Jektá zuby překvapen štěstím jež je až nestvůrné

a přece prsty své jak myrtu na hlavu nevěsty

vine kolem čela zlaté víly útlé

 

Tehda jeho spravedlivé dny jsou naplněny

a chlapec proměněn v krystal

stává se trůnem lásky

 

Jeho něha zní strachem kolouchů a pláče

nanebevzetí jejích ňader se usmívá

a říká jí jménem při němž mlknou ptáci

 

 

Blackbird


komentářů: 4         


Sladké sny

rubrika: Pel-mel


Započalo se září, jeden z nejúžasnějších měsíců roku, kdy začínám ožívat, znovu se rodit, probouzet a omývat jako obvykle nestrávené zbytky končícího se léta, od kterého jsem v posledních letech očekával mnohem více, ale nedočkal se. Léto samozřejmě ještě nekončí. Astronomicky skončí někdy kolem jednadvacátého září, ale nenaváže na něj podzim, nýbrž babí léto. Skutečnému podzimu je, alespoň dle mého soudu, zasvěcen až říjen a listopad. Ústřední letní seriál o pozoruhodných ekvilibristických výkonech nejrůznějším lékařských kapacit až do epochy heroické medicíny tudíž taktéž ještě nekončí. Po jeho sedmé části přicházím s částí osmou a všem, jež září rovněž probudilo, přeji sladké a dostatečně vlhké sny.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 0         


Maniodepresivní ovulace

rubrika: Poetický koutek


(Bez gravitace)

 

Lucifer


Něco se možná dalo tušit

Ale cestu k tomu nedokázal najít

Jen jakési divné city bez pocitu

Spojené v obruč stalagmitu

 

Ven asi ano

Ale zpět dovnitř už ne

Granulované piktogramy asi ne

Ale celistvé anagramy už ano

 

Ve zpětném zrcátku spatřil kopulaci

A k tomu neopeření tažní ptáci

Co asi měly sakra v plánu

Holubí vejce v marcipánu

 

Dovnitř asi ano

Ale zpět ven už ne

Maniodepresivní ovulace asi ne

Ale perforace bez gravitace už ano

 

Něco se možná dalo zrušit

Ale cestu k tomu nedokázal najít

Jen jakési divné pocity bez citu

Spojené v obruč stalaktitu

 


komentářů: 4         


«     1    2  3  4  5 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .  156  157  158  159  160   »