« strana 1 »

Boží vůle: bludiště nebo cesta?

rubrika: Pel-mel


Stalo se mi včera, že jsem se rozhodl tak nějak ulítnout kamkoli a do čehokoli. Sedl jsem z prvního popudu na metro a vyjel do Zličína. Je tam několik nákupních center včetně hlavního stanu jménem Metropole. Po cestě, která trvala pár minut, jsem usoudil, že bych si v Metropoli mohl koupit kraťasy. Už nějaké mám, ale zásoba není nikdy od věci.

 

Lucifer


Když jsem dorazil do Metropole, dostal jsem hlad. Uvědomil jsem si, že jsem ještě nic nejedl, a ono se už začínalo klonit odpoledne. Takže pizzerie. Věděl jsem o ní, je v horním patře, takže jsem šel na jistotu. Ale ještě než jsem si to pojistil, napadlo mě, že bych si mohl koupit nějakou drobounkou knížečku, abych měl při konzumaci pizzy do čeho nakukovat. Ono se potom obvykle líp tráví. Pokud je samozřejmě ta knížka stravitelná.

 

S kručícím žaludkem jsem zašel do místního knihkupectví, a jelikož jsem nehodlal ztrácet čas, žaludek fakt řádil jako vzteklý pes, tak jsem naběhl k jednomu z regálů, uchopil takovou malou brožurku a makal ke kase. Když jsem tam takhle naběhl, hned u vchodu mě velmi graciézně uvítala místní zaměstnankyně. To jsem ještě netušil, že s ženami se roztrhne pytel

 

U kasy nebyla žádná fronta, jen jedna dospělá žena a její asi vlastní nedospělá žena. Za kasou byla též žena a tak nějak do kupy tam asi dvacet minut řešily všechny tři, co jako kdo a proč kupuje. Až později jsem pochopil, že ta kasírka to zřejmě schválně brzdila, jelikož si chtěla mé přítomnosti užít co nejdéle.

 

Poněkud jsem začal vychládat, žaludek zavřel svoji klapačku, klid se ve mně začínal rozpínat, a tak jsem nakoukl do brožurky, kterou jsem přivlekl ke kase. Její autorka se jmenuje Veronika Katarína Barátová, vystudovala VUT v Brně a od roku 1990 je členkou Komunity Blahoslavenství. Na obalu je její fotka, kde vypadá jako jeptiška, takže jsem jí začal říkat jeptiška, ačkoli asi není, nevyznám se v tom, ale jinak se tváří velmi hezky a příjemně. Narodila se v roce 1959, což mě zaujalo.

 

Knížka je o tom, co si máme počít s Boží vůlí. O Ježíši Kristovi jsem tady psal už mnohokrát, ale nejsem křesťanem. Ne že bych k tomuto partnerství měl nějaký špatný vztah, ale třeba buddhismus mě oslovil o trochu více. To však není důležité. Křesťané i jiní věřící si představují, že existuje něco jako Bůh. Jakási bytost, která se nachází někde nad námi a je mnohem moudřejší než jsme my. O něco málo vzdělanější lidé podobného druhu si pak představují, že existuje jakási vesmírná mysl, která nemá žádnou lidskou podobu, jelikož jí to není vůbec zapotřebí. Nehodlám tuhle věroučnou záležitost dále rozvíjet, takže zpět k těm ženským.

 

Ještě než jsem přišel na řadu u kasy se třemi ženami, vylíhla se odněkud z nitra knihkupecké prodejny další žena, která třímala v ruce též nějakou knížku. Upozornil jsem ji, že nemusí spěchat, jelikož tady to vypadá na delší švitoření. Velmi mile se na mě usmála a odkýblovala se zpět k nějakému jinému regálu. Venkoncem jsem na tu kasovní řadu konečně přišel a během několika pár sekund zakoupil brožurku od jeptišky V. K. B.

 

Když jsem se otočil a pokusil uniknout směrem k pizzerii, žaludek už začal zase řvát, málem jsem zakopl o asi dvouletou holčičku, která se mezitím ke kase nenápadně přimotala s maminkou. Ucedil jsem nějaké velmi roztomilé hlášení a u východu z knihkupectví jsem musel vyslechnout další děkovný pozdrav od již jednou se takto exhibující zaměstnankyně téhož knižního krámu.

 

V pizzerii to vypadalo podobně, asi pět ženských na jednoho mužného nebožáka s kručícím žaludkem a malou knížečkou. Žaludek se mi podařilo konečně naplnit. Když jsem dorazil zpět do NB, zašel jsem ještě do malého Alberta dokoupit potřebnou tekutinu. Když jsem z toho obchůdku nedaleko stanice metra Hůrka vycházel, čekaly mě u vchodu dvě fenky. Ano, psí ženský. Takhle jsem dopadl.

 

A teď něco z té brožurky:

 

Několik slov k manželství

 

Je přirozené, že člověk má v sobě touhu žít v partnerském vztahu a založit rodinu. Pokud v sobě nevnímá jiné povolání, je přirozeně povolán žít v manželství. Je vhodné modlit se za budoucího partnera, ale správně: abychom byli vnímaví na lidi kolem sebe (a tedy i k možnému partnerovi, partnerce), nesnili o něm, neurčovali Bohu a sobě, jaký by ten druhý měl být. Jestliže jsme už s někým vztah navázali, modlit se, abychom ještě před uzavřením manželství viděli, co máme vidět, tolerovali, co je nutné tolerovat, nebo naopak – uměli ze vztahu odejít, jsou-li k tomu vážné důvody.

 

Při hledání partnera jde o celoživotní vztah, proto je potřeba při rozlišování používat především přirozené prostředky, nikoli spoléhat se na znamení a jiné mimořádné zásahy připisované Bohu.

 

Je třeba mít jasno alespoň v tom, že v manželství mají muž a žena co do důstojnosti rovnocenné postavení a mělo by jít o jejich celoživotní přátelství. Rozhodně bychom neměli vstupovat do manželství proto, abychom toho druhého zachránili, ze soucitu, proto, abychom jej „obrátili“, či proto, že v druhém vidíme někoho, kdo nám nahradí otce či matku.

 

Lépe to jeptiška napsat nemohla. Je to tak. Pokud máte pocit, že s nějakým člověkem byste něco chtěli mít, jelikož jste v něm nalezli něco, co vás zaujalo, obohatilo atd., nepokoušejte se nikdy toho člověka jakýmkoli způsobem umravňovat. Pokud vám to dobré v něm bude připadat slabší než to zlé, tak ho opusťte a hledejte někoho jiného. Nikdy svému partnerovi však nedělejte učitelského diktátora. Berte ho, jaký je se vším všudy. Natožpak když už je dávno dospělý. Dospělého člověka nemá absolutně žádný smysl vychovávat. Jestli si ho vážíte pro tu či onu věc vám tak drahou, tak tu výchovu nechte na něm samotném. Dospělý člověk by měl být schopen pracovat sám na sobě bez jakéhokoli vynucování zvenčí. Může a měl by se nechat vnějšími vlivy inspirovat, ale vodit ho za ručičku? – tím ho jenom degradujete. A tím i sami sebe.

 

Kraťasy jsem si nekoupil.

 

Zdroj: Veronika K. Barátová, Boží vůle: bludiště nebo cesta? Karmelitánské nakladatelství, s. r. o., Praha, 2017

 


komentářů: 15         


Rozmítač myšlenek

rubrika: Poetický koutek


(Nesmyslných)

 

Lucifer


Rozmítat myšlenky

Není tak snadné

Jak by se mohlo komukoli zdát

Zpočátku je zapotřebí se soustředit

Na cokoli

Třeba i na nic

Ten počátek je velmi neuchopitelný

Ale když ho neuchopíte

Nemůžete žádnou myšlenku rozmítat

 

A tak jsem se do toho pustil

Vypustil jsem ze svého těla nejdřív

Duši

Neměla tam co dělat

Co s duší

Když je k ničemu

Samozřejmě že nic

Takže jsem započal od ničeho

 

Kolem mne nebylo ničeho

Ani žádná myšlenka

Musel jsem se soustředit

Na ten bod

Po bodu

Až skoro k nosním dírkám

Nadechl jsem se

 

A pak už to šlo samo od sebe

Nemyšlenky se sypaly

Jako kroupy z letních mračen

Hromy a blesky

U toho samozřejmě nechyběly

Žádné stesky

Lopata a rýč

A potom ten marný chtíč

 

Z ničeho bez duše se stalo vše

I duševno bez kuše

Střílel jsem od boku

V rozkroku se mi chvěl mozek

Rozmítat myšlenky

Které nemáte

Není tak snadné

Ale já jsem to ustál

A rozmetal svou duši

V nic

 


komentářů: 22         


Internet věcí

rubrika: Pel-mel


Internet postupně pohlcuje věci kolem sebe včetně nás, a jeho cílem je pohltit úplně všechno a přeměnit v absolutní virtualitu. Internet nemyslí ani dobře, ani zle, prostě dělá co nejlépe to, k čemu byl předurčen. Jeho původní tvůrci to mysleli velmi dobře – stvořili nástroj, jenž může čím dál tím efektivnějším způsobem uspokojovat naše potřeby. Postupně tuto úžasnou příležitost začali využívat sekundární tvůrci či spíše manipulátoři, kteří vycítili, že tímto způsobem lze velice efektivně uspokojovat naše potřeby tak, aby to ještě efektivněji uspokojovalo jejich potřeby – potřeby absolutní vlády nejen nad námi, ale nad všemi věcmi. Ale i jim se to může jednoho dne vymknout z kontroly a sami se stanou stejnými oběťmi jako my. Stop-On.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 25         


Výlet autem

rubrika: Povídání


Předkládám publiku jedno ze svých staromilských vyprávění, protože se blíží narozeniny mojí maminky, která už o tom dávno nic neví, protože už je moc let pod drnem. Ale já o tom vím dobře všechno, a tak mi nedalo vyštrachat jeden náš příběh, který jsem si napsala před mnoha lety. Jistě má každý nějakou podobnou příležitost pro vzpomínání. Aby se nezdálo být všechno zase až tak idylické, moje maminka Marie byla nejen hodná, ale taky od rány, život ji to naučil přesně. Pro pochopení – kdysi mi dala nádhernou látku na šaty a řekla mi, jak si je mám dát ušít. Dala jsem si je ušít tak, jak se to líbilo mně, a šla jsem se mámě plná radosti ukázat, protože mi to velmi slušelo. Máma koukla a řekla jen – tak to ne – a dala mi parádní facku. Bylo mi tenkrát asi dvacet, holka na vdávání. Tak jsem se natruc vdala a rok jsme spolu s mámou nemluvily.

Ale – když jsem asi tak po roce čekala miminko, dostala jsem od mámy obrovský kufr s kompletní dětskou výbavičkou, včetně plínek – a tenkrát to byl dárek nad dárky.

 

Astra (Tahiti)


Celý článek »

komentářů: 5         


Cesta do Nové Rabyně na Slapské přehradě

rubrika: Povídání


Květen se zlomil vpůli a máj plesal zářivými barvami květů. Stromy toužily po objímání, hmyz bzučel až do díkůvzdání, ryby se učily mluvit, mraky se pokoušely mezi slunečními paprsky vymačkat občas nějakou kapku deště, větry vanuly všemi směry a já se vydal autobusem do Nové Rabyně kousek nad hrází Slapské přehrady.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 36         


Mahájánový buddhismus

rubrika: Filosofický koutek


S buddhismem (v tibetské podobě) jsem se poprvé setkal někdy v době dospívání, když se mi do rukou dostala knížka Mipam, láma s Paterou moudrostí. Vzhledem k tomu, že se nejednalo o odborné pojednání, ale o román, příběh, který učený láma vylíčil francouzské tibetanistce, byl to bezpochyby jen takový závan buddhismu, který mě však velmi silně oslovil. Někde ve svém ještě velmi nezralém duchovním nitru jsem pocítil, že je mi tento pohled na svět a na život blízký (třeba tam byl vpečetěn v nějakém z mých předchozích životů). Jak čas běžel, buddhismus se ke mně vracel v nejrůznějších podobách. Zprvu velmi mlhavě, podvědomě, ale někdy kolem roku 2010 se tato přírodní filosofická nauka začala hlásit mnohem zřetelněji. Výsledkem bylo též několik příspěvků na NČ, jejichž výběr naleznete na konci textu. Následující text je přetlumočen z úvodu knížky Mahájánový buddhismus… od Paula Williamse, kterou jsem zakoupil v neděli. Mahájánový buddhismus už tady byl, viz první odkaz v seznamu na konci textu, není však od věci tuto myšlenku zde zase oživit. Williamsovo pojednání je velmi objemné, a pokud v něm naleznu něco objevnějšího, něco, co mi zatím z této formy buddhismu unikalo, přidám další příspěvek na toto téma.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 14         


Všudypřítomný dohled

rubrika: Pel-mel


Dnešní uklidňující příspěvek na prodloužený víkend je vcelku velmi prostý. Uchopil jsem obouručně jednu knížku, kterou jsem si koupil ve čtvrtek devátého května tohoto roku, když president popíjel stakany vodky na ambasádě našich osvoboditelů, a zakoukal se hned do její první kapitoly. Autora jsem tady už měl, zkuste si ho najít, i obsah první kapitoly jsem tady mnohokráte přetřásal. Ale jak se říká: opakování je matkou moudrosti (a zapomínání taťkou prostosti), tak já teď říkám, že všudypřítomný dohled je pro mnohé z nás naprosto nevyhnutelný. Jinak by mnozí z nás, čím dál ve větším počtu, nedokázali snad ani dýchat.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 23         


Kafilérie s. r. o.

rubrika: Pel-mel


Kafilérie je asanační podnik, ve kterém se neškodně odstraňují odpady živočišného původu (dnes označované jako vedlejší živočišné produkty, VŽP), jako např. zkažené maso, uhynulá zvířata a především pro lidskou výživu nevyužívané části zvířat porážených na jatkách.“

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 19         


Nejopravdovější skutečnost (kaleidoskopická dětská ohrádka)

rubrika: Populárně naučný koutek


Dnem bez včerejška jsem na čas přerušil seriál o Neznámém vesmíru. Zbývá už jen teorie inflace, Kosmologie „timescape“, mnohovesmír a řešení singularity. Rád bych tyto čtyři věci skloubil do jednoho či dvou závěrečných pokračování. Popsal jsem svými poznámkami celu řadu papírků, ale kýženého výsledku se ne a ne dobrat, proto jsem ten závěrečný sprint na nějaký čas odložil. Aby však tato tématika nestihla upadnout do téměř úplného zapomnění, předkládám závěrečnou úvahu z knížky Matta Tweeda, která se zabývá kompaktním vesmírem.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 2         


Čtvrtý máj (modelový)

rubrika: Poetický koutek


Modelínová kolonie májová se kolem mě koulela jako obří popelnice. Tu a tam jsem skvostně naslouchal, ačkoli jsem už skoro hluchý. Sem a tam jsem se podíval, ačkoli jsem už skoro slepý. Ale stále ještě mohu, bez uší a bez očí, jenom hmatem, ten ještě mám v pořádku. A na každou řádku jsem schopen napsat báseň, ne jednu, třeba tisíce či miliardy. A v mých očích, které snad ještě vidí, se budou skvět všechny girlandy, anebo taky třeba vůbec nic. I naprosté temno je naprosto důležité. Jako ten čtvrtý modelínový máj.

 

Lucifer


Modelka

 

Jaroslav Seifert

 

Už aby mě zabalili do houně

a odnesli zas do ateliéru

k teplým kamnům.

A nalili do mě horký punč.

 

Stojím tu ve sněhu nahá,

jen aby Mistr Hynais

mohl přesně zachytit

odstín mrazem zmodralého těla

na obraze Zimy.

 

Dlouho prý hledal rusovlásku,

jako jsem já,

s břidlicově modrýma očima.

Kdybych byla jako havran

a oči měla červené jako myš,

nebyla bych tu stála.

 

A nebyl by mě tu oblékal

do průsvitné drapérie.

Tak pomalu, jako schválně.

Jednou, aby se rýsovala jen prsa,

mám pěkná,

podruhé, aby zas bylo vidět stehna

s husí kůží.

Pokaždé pan profesor zvolna odstoupí,

pak zřasí látku jinak

a já tu mrznu dál.

 

Dělej, ty starý blázne!

Ty máš zimní boty a kožich,

a já tu stojím nahá

v slabém průsvitném hadru.

 

Na zádech bych ten mráz vydržela,

ale vítr fouká proti mně

a tady vpředu mám dva kusy ledu

a ještě jako by mě někdo do bradavek

píchal špendlíkem.

 

Co ty vlastně víš

o ženském těle?

Ženské jsou choulostivé na břicho,

a když nastydnou odspodu,

bývá to malér na hodně dlouho.

 

Kašlu na tvůj obraz,

kašlu na budoár královské lóže.

Mám pro umění zmrznout?

Kašlu na Národní divadlo!

 

Ty budeš mít slávu,

a já zápal plic.

Na to se dost rádo umírá

a dost často, abys věděl.

 

Nepřemýšlej a maluj,

nebo ti tu paletu vyrazím

a rozdupu na sněhu.

 

Že nejsem ještě dost fialová?

Ale že mi zuby cvakají

jako kostlivci na pimprlovém divadle,

to ti nestačí?

 

Jen jsi měl zůstat v té Paříži!

Ani poslední holka z ulice

by ti takhle nestála.

A že jsou tam všelijaké coury

ochotné ke všemu.

 

Už aby přišli s tou houní,

s tou drsnou, ale teplou houní,

už aby jen zas přišli.

 


komentářů: 12         


«     1    2  3  4  5 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .  229  230  231  232  233   »