« strana 1 »

Europeana (Opsáno od Patrika Ouředníka)

rubrika: Pel-mel


Dovedu si představit, že spisovatel, který chce popsat (ještě daleko spíš vyjádřit) rozkmitané dvacáté století, dlouho přemýšlí, jak a kde a čím začít. Takové přemítání je asi jako volba mezi okamžitým pohledem do zrcadla a mezi podobiznou vnucenou nám malířem jednou provždy. Patrik Ouředník zvolil cestu, která dojem neukončenosti a roztříštěnosti poslední dějinné etapy umocňuje tím, že předkládá proud faktů, epizod, kuriózních detailů i fragmenty filozofických esejů. V knize nazvané románem je všechno a ty, čtenáři, buď pro jednou zase aktivní a věz, že se ti zde nenabízí kniha v prášku (zalít vodou, zkonzumovat). I potřebná míra absurdity, i grotesknost, i tragédie, i pohled pozorovatele jako pohled staříků posedávajících na lavičce, staříků už nezúčastněných, jen přebírajících minulost jako hrách, jako korálky růžence, jako dílky skládačky – podle toho, kým a čím který z nich byl. Oni přesně nevědí, oni jen říkají: A filozofové říkali. V takové knize jako je Europeana, je všeho moc, protože informacemi se každý člověk, který to připustí, až dusí, a teď se v tom vyznej. Ale i tento film jednou skončí a střih, a bez ohledu na cokoli: jedeme dál.

 

Stella


Velkým zklamáním 20. století bylo, že povinná školní docházka a technický pokrok a vzdělanost a kultura nevedou k tomu, že by byl člověk lepší a lidštější, jak se tomu hodně věřilo v 19. století, a že spousta zabijáků a mučitelů a masových vrahů byli milovníci umění a poslouchali opery… A mezi filozofy se čím dál víc šířil názor, že dvacátým stoletím skončila éra humanismu a začíná nová, které říkali posthumanistická, protože nebylo ještě jasné, jak ji definovat. Historikové a filozofové říkali, že humanismus byla kultura písemnosti a že umožňoval spravovat společnost jako literární obec, a to že s nástupem rozhlasu po roce 1918 a televize po roce 1945 a technologickou revolucí osmdesátých a devadesátých let už není pravda. A poslední ránu humanismu že zasadila biotechnologie. A někteří říkali, že je to tak v pořádku, že humanismus byl veliký podvod v dějinách lidského myšlení a že za celá staletí nebyl s to člověka optimizovat. A biotechnologie že dává novou příležitost k optimizaci člověka, protože poprvé v dějinách lidstva je možno uvažovat o prenatální selekci. A že nejbližším úkolem pro budoucnost je nalézt odpovídající kód optimizace.

 

A jiní říkali, že to není pravda, že humanismus optimizoval člověka v tom smyslu, že ho učinil odpovědným za jeho činy, a to že byl veliký pokrok. Ale čím dál víc lidí mělo za to, že odpovědnost je překonaná a že ve skutečnosti ji už vytlačila výkonnost a účelnost. A nový člověk že nebude odpovědný, ale výkonný. A že výkonnost je v přirozeném řádu věcí, kdežto odpovědnost je humanistický výmysl a alibistická náhražka nevýkonnosti.

 

Po první světové válce se začaly stavět pomníky padlým, aby se na ně nezapomnělo. Historikové říkali, že pomníky padlým vojákům existovaly už před první světovou válkou, ale teprve ve dvacátých letech se v západní civilizaci staly univerzálně sdíleným symbolem paměti, a sochaři a kameníci byli rádi, že mají hodně zakázek… A v roce 1920 vymysleli Francouzi pomník neznámému vojínovi s věčným ohněm, který měl velký úspěch v Anglii a Belgii a Itálii a také v nových zemích, které ještě neměly dějiny, v Československu, v Jugoslávii atd.

 

…Historikové soudili, že ve dvacátém století došlo ve světě zhruba k šedesáti genocidám, ale ne všechny že vstoupily do dějinné paměti. Historikové říkali, že dějinná paměť není součástí historie a z historické sféry že paměť přešla do sféry psychologické a to že nastolilo nový režim paměti, kde už nejde o paměť události, ale o paměť paměti. A psychologizace paměti že v lidech vzbudila pocit, že musejí minulosti splácet nějaký dluh, ale nebylo jasné jaký a komu… A historikové říkali, že od tradičního chápání historie jako kontinuity paměti přešla západní společnost k pojetí paměti promítající se do diskontinuity historie. A jiní rabíni zase říkali, že Bůh se během holokaustu stáhl do ústraní… A jedna mladá Židovka přežila válku díky tomu, že vyhrávala na nástupišti v Dachau árie z Veselé vdovy na housle. A v roce 1917 psal jeden italský voják v dopise své sestře: Připadám si den ze dne pozitivnější.

 

K první genocidě ve dvacátém století došlo v Turecku v roce 1915… A Francouzi a Angličané a Rusové podali protestní nótu, ve které se poprvé v dějinách psalo o zločinu proti lidskosti… A v letech 1928 až 1949 deportovali Rusové šest milionů občanů podezřelé národnosti, Armény, a Tatary a Litevce a Estonce a Ukrajince a Poláky a Němce a Moldavany a Řeky a Korejce a Kalmyky a Kurdy a Inguše apod. A 30% z nich zahynulo po cestě a 20% zemřelo v následujícím roce. Komunisté později říkali, že nešlo o deportace, ale o optimizaci geografického prostoru a první krok k nové nadnárodní společnosti, ve které už nebude důležité, kde kdo žije, ale jak usilovně pracuje pro blaho všech… A v roce 1944 deportovali do Kazachstánu a Kyrgyzstánu 477 000 Čečenců v 12 525 dobytčích vagonech a 190 000 Čečenců zahynulo po cestě hlady a mrazem, a v roce 1999 vymysleli pro podezřelé Čečence zvláštní tábory, kterým se říkalo tábory přechodného vysídlení.

 

Cyklon B spadal svým složením do skupiny dezinfekčních látek a poprvé byl vyzkoušen v únoru roku 1940 v koncentračním táboře v Buchenwaldu na 250 romských dětech, které česká policie zadržela v Brně, a test prokázal, že je k danému účelu vhodnější než jiné plyny.

 

Konečné vítězství Německa:

 

A v roce 1918 vymysleli Němci dělo, které se jmenovalo Tlustá Berta a střílelo 128 kilometrů daleko, a v roce 1944 vymysleli řízenou střelu Vergeltungswaffe, která dosahovala rychlosti 5 800 km v hodině a měla rozhodnout o konečném vítězství Německa. A v roce 1947 vymysleli Američané nadzvukové letadlo a v roce 1957 vymysleli Rusové umělou družici a v roce 1961 vyslali do vesmíru prvního člověka a v roce 1969 vyslal Američané tři kosmonauty na Měsíc, a když první kosmonaut sestoupil po žebříku na měsíční povrch, řekl historickou větu: Je to malý krůček pro člověka, ale obrovský skok pro lidstvo. Hlavním inženýrem amerického kosmického programu byl bývalý plukovník zvláštních jednotek německé armády Schutzstaffeln, který v roce 1944 vymyslel řízenou střelu Vergeltungswaffe. Později se vedly spory o tom, jestli si kosmonaut historickou větu vymyslel sám, nebo jestli mu ji předem nevymyslel odborník pro styk s veřejností.

 

Řízená střela Vergeltungswaffe se vyráběla v koncentračním táboře v Doře, a 528 milionů televizních diváků sledovalo přistání na Měsíci v přímém přenosu a politikové a odborníci pro styk s veřejností říkali, že je to důležitý krok k všesvětové komunikaci a k naplnění hodnotnějších mezilidských vztahů.

 

A za druhé světové války přehodnotili fyzikové teorii relativity a matematikové vymysleli teorii informace, která byla novátorská tím, že ponechala stranou sémantické pole a pojala informaci jako něco, co nesouvisí s významem. A někteří matematikové a astrofyzikové říkali, že informace je jedním z konstitutivních prvků vesmíru a organizace vesmíru že je výslednicí konverzní relace mezi energií a informací na jedné straně a informací a hmotou na druhé. Filozofové říkali, že informace je pojem z filozofie a že jde o uložení jsoucna do formy a nějaký obsah se najde vždycky…

 

První světová válka byla národní a vlastenecká a lidé hodně věřili na patriotismus a národní duši a pomníky padlým vojákům a ještě dlouho po druhé světové válce, o které se říkalo, že byla válka civilizační, uvažovali lidé v pojmech národa spíš než civilizace, a každý národ měl svá specifika. A Angličané byli pragmatičtí a Angličanky měly velké nohy a Italky velká prsa a Italové byli bezstarostní a Němci dbali na hygienu a neměli smysl pro humor. A Irové byli věčně opilí a Skotové byli zdatní chodci a Francouzi byli arogantní a Řekové zakomplexovaní a Češi zbabělí a Poláci věčně opilí a Italové hluční a Bulhaři zaostalí a Španělé ponuří a Maďaři namyšlení. A sochaři a kameníci byli rádi, že mají hodně zakázek.

 

Ale s rozvojem spotřební společnosti a komunikačních prostředků se život lidí v Evropě postupně připodobňoval a někteří sociologové a historikové se domnívali, že uvažovat v pojmech národa je překonané, a říkali, že nejvýraznějším rysem vyspělé západní společnosti je kosmopolitismus a nic takového jako Němci nebo Rumuni nebo Švédové vlastně neexistuje, že jsou to jen sebeprojekce do společenských stereotypů a předsudků. Ale jiní sociologové s tím nesouhlasili a říkali, že s rozvojem spotřební společnosti a komunikačních prostředků lidé postupně ztratili většinu orientačních bodů a národní společenství že se paradoxně stalo důležitější než kdy předtím.

 

A stereotypy že jsou nutné pro uchování kolektivní a dějinné paměti, bez které by západní společnost ztratila svou kulturní jednotu, protože jednota nemůže být heterogenní. A kolektivní paměť že je kompromisní interakcí mezi minulostí a přítomností  A stereotypy a předsudky že mají tu výhodu, že stárnou pomaleji než dějiny a technologické novinky atd...

 

A v roce 1989 vymyslel jeden americký politolog teorii o konci dějin, podle které dějiny roku 1989 vlastně skončily, protože moderní věda a nové komunikační prostředky umožňují lidem žít v blahobytu a všeobecný blahobyt že je zárukou demokracie a ne naopak, jak si to kdysi mysleli osvícenci a humanisté. A občan že je vlastně spotřebitel a spotřebitel je také občan a všechny formy společnosti že se vyvíjejí k liberální demokracii a liberální demokracie zase povede k zániku všech autoritářských forem vlády a k politické a ekonomické svobodě a rovnosti a novému věku v lidských dějinách, který už ale nebude dějinný. Ale hodně lidí tu teorii neznalo a dál dělali dějiny, jako by se nechumelilo.

 

Stella:

 

A ono se chumelí pořád a pořád jedeme dál, jako by se nechumelilo. Europeana je jako přehlídka dějin z vláčku, který veze turisty a z kterého průvodce ukazuje vpravo vlevo a vypráví, co se kde semlelo. A vyprávění prokládá historkami pro zpestření… Skrytá ironie a nerozlišování monumentálního a nicotného – to je pro Ouředníkův text charakteristické. Protože spisovatel není soudce, aby rozhodl, co je důležité, a co nikoli. Vždyť se podívejme na zaslepenost některých teoretiků: jak mohou v marasmu současných událostí dělat závěry o všeobecném blahobytu, jak mohou ze svého zastíněného bezpečného dvorku vynášet soudy o směřování celosvětových dějin? Nelze hovořit o vítězícím kosmopolitismu a vítězící demokracii v době, kdy se v Maďarsku nálepkami označují domy Orbánových odpůrců, v době, kdy se jasně ukazuje, že se komunistická mentalita změnila v nacionalistickou (jak říká Drago Jančar), v době, kdy se i u nás obyčejná četba knih čím dál víc považuje za projev povýšenosti až blbosti, proti níž je nutné bojovat z pragmatických pozic… Že by na tom humanismu a jeho výzvě k osobní odpovědnosti přece jen něco bylo?

 

Europeana, nejpřekládanější česká kniha současnosti, vznikla v roce 2001, v roce, kdy byl zahájen program Wikipedie, kdy vypukla ve Velké Británii epidemie slintavky a kulhavky, kdy se odehrál útok na newyorská „dvojčata“, kdy začala válka v Afghánistánu, kdy zemřeli pilot Maresjev a zpěváci Gilbert Bécaud a George Harrison a byla vypuštěna družice Mars Odyssey, aby prozkoumala, jak je tomu s vodou na Marsu…

 

Jedeme.

 

Zdroj: Ouředník, Patrik: Europeana (Stručné dějiny dvacátého věku), Ladislav Horáček – Paseka, Praha a Litomyšl 2001


komentářů: 14         


Prvoletní výlety (Nálety – Zálety – Přílety a Odlety)

rubrika: Povídání


Minulý týden jsem absolvoval (vykonal) několik výletů v Podkrušnohoří. Nazývám je „prvoletní“, jelikož zhruba od poslední třetiny května počasí připomíná spíš léto než jaro. Nejpozoruhodnějším a patrně i nejdelším byl hned první výlet. Jeho podstatná část se odehrála v zámeckém parku Krásného Dvora, jenž jsem zmínil v předmluvě (perexu) ke dvěma básním od Antonína Sovy. Byl to jeden z nejúžasnějších a do jisté míry i nejpotřeštěnějších výletů, které jsem v posledních letech vykonal (absolvoval).

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 34         


Letní pohlazení

rubrika: Poetický koutek


(Erotickomaniakálněepické)

 

Lucifer


Jaro mívá tak nějak ve zvyku

Ukončit svůj úděl předčasně

A předá svůj kotoul létu

Kalendář ztrouchnivělých poznámek

Nehraje žádnou roli

Ruka v ruce

Kolík v kolíku

 

Tak přijde letní pohlazení

Bez jakéhokoli očekávání

Bez hvizdu přijíždějícího vlaku

Jenž tak nějak zrovna náhodou

Odjíždí bez vzlyku

Jakoby kolík v ruce

A ruka v kolíku

 

A to je právě to léto

Které dokáže hladit celý čas

Jenž nám byl předurčen

Aniž by předpokládalo

Že mu budeme věřit

Aniž bychom předpokládali

Že nás bude hladit

 

Léto mívá tak nějak ve zvyku

Ukončit svůj úděl předčasně

A předat svůj kotoul podzimu

 

Je jenom na nás

Kdy ho odpískáme

A podzim přijmeme

Jakoby byl náš vlastní

 

Kdy pochopíme

Že ruka s kolíkem

Už se těší

Na zimu

 


komentářů: 15         


Hromadění

rubrika: Povídání


Někdy loni dávali v televizi pro mě dost neobvyklou šou o tom, že jsou mezi námi jedinci, kteří mají chorobu, jíž se česky říká hromadění – jak je to latinsky, to nevím, ale určitě to má nějakou zvučnou diagnózu. Seriál to byl z Emeriky, z Kalifornie a z různých městeček tamtéž. Dvě elegantní "hospodyňky" – jedna štíhlá domina a druhá tlustá mamina – navštívily postiženou osobu, promluvily jí do duše, vysvětlily, jak se žije normálně, a udělaly všechno pro to, aby nešťastníkovo obydlí zase dostalo lidský vzhled. A jaká to byla fuška, umí si asi málokdo představit. Tenkrát jsem netušila, že i mě potká podobný zážitek. Stalo s e dnes dopoledne…

 

Astra (Tahiti)


Celý článek »

komentářů: 49         


Slunce po bouři

rubrika: Poetický koutek


V zámeckém parku v Krásném Dvoře hromy bily do korun stromů a blesky objímaly jejich kořeny. Dvě ztracené duše sochal deštný příval, a pak zase vysvitlo slunce. Ta horkost v jeho objetí však netrvala dlouze. Opět se zatmělo, když kalíšek vína byl už skoro prázdný. Bum! Prásk! Slzavé údolí.! U vlakové zastávky bez budovy jim do úst popadaly třešně ze stromu poznání, který tam stál tak sám. Ona řekla: Ještě! Ještě? A sluneční vlak vyjel z deště.

 

Lucifer


Antonín Sova

 

Slunce

 

. Poledne v městě… Slunce oranžové

se v mlhu rozpíjí… Je smutné, bledé

a bez lesku a jaksi pohádkové,

a velké, plní zlatem nebe šedé.

Střechy se topí v strnulém tom svitu,

tabule oken, dráty podél domů,

pomníky černé, fasád řad a štítů,

koruny zakouřených, mrtvých stromů.

 

Má smutek barvy věcí ohořelých.

Jak bytost uvadlá a málo živá,

do zlatě liliových září skvělých

se nekonečností upjatě dívá,

má pohled zkamenělé zvědavosti

a naslouchavě v mlhy rozpíjí se…

To hory kdesi vzdychly do věčnosti?

Pláč kdesi v lidské rozpoutal se vřavě?

 

Po bouři

 

Přestály stromy bouři. Na větvích

květ opadal, tak bílý jako sníh.

A leží dole svát a rozdupán

línými stády, mizícími v lán.

 

Vroucnější vůně táhnou údolím

než jindy. Nevyřčeny, dechem mdlým

dýchaly včera, ale pláčou dnes

ztrát bolestí, jíž prudce voní ves.

 

Přestály stromy bouři za cenu

úrody příští, touhu ztracenu

ztajily v servané své zeleni.

Ó příští prázdnoto! Předčasná jeseni!

 


komentářů: 1         


Josef Kajetán

rubrika: Povídání


Následující věty jsem našla v dnešním červnovém čísle Novin Prahy 2. Jak to bylo tenkrát – před sto lety?

"Bezpříkladné lehkovážnosti dopouštějí se na Tylově náměstí oni obchodníci s potravinami, kteří zkažené zboží, hlavně ovoce, vystavují před svými krámy napospas chudině. Tuto hnusně páchnoucí, mnohdy až tekutou hmotu, obklopují celé zástupy dětí, ba i dospělých, kteří celistvější partie ovoce vybírají a pojídají přímo na místě."

No, dnes je to jinak. Nedovedu si představit, že by tam dnes prodejce zapomněl byť jen mrkvičku, jeden ks cca 6 Kč. Večer je plácek vymetený do posledního lístečku růže, a v noci je tam pré pro noční život Pražanů, ale spíš turistů z nejbližších několika hotelů a žroutů v KFC.

 

Astra (Tahiti)


Celý článek »

komentářů: 25         


Nemohu jinak (Nad Martinem Lutherem)

rubrika: Pel-mel


Také znáte lidi, kteří nepřemýšlejí o tom, jak by se nastalá situace mohla vyřešit, ale ze všeho nejdřív je zajímá, kdo za to může? Obvykle vyvolají hádku, z níž vyplyne, že oni jsou ti spravedliví, a kdybys neříkala tohle, tak já bych ne- tamto. Tak získají čas a hned jsou snáze z obliga a řešení ponechají těm druhým – těm viníkům. Hledání příčin katastrof ale není vždycky totožné s hledáním východiska k nápravě. V historickém měřítku se stalo zvykem svádět vinu za krizi současného světa (Kdy krize nebyla?) na protestantismus a na osvícenství. Docela pohodlné!

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 29         


Gratinovaná tortilla & polotmavý třináctistupňový Malvaz

rubrika: Povídání


Utekl měsíc a pár dnů od chvíle, kdy jsem se začal skutečně měnit. Co způsobilo tento poměrně dost drastický zásah do mých vyšlapaných kolejí? Tak to si nechám pro sebe. Podstata drastického impulsu není důležitá. Důležité jsou jeho následky.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 93         


Buďte více jako děti

rubrika: Pel-mel


Před pár dny jsem zcela omylem zakopl (ručně) v knihkupectví Kosmas, přesněji řečeno v jeho prodejně v butovické nákupní Galerii, o knížku, která hrdě nesla titul Zázraky na počkání. První věcí, která mě zaujala, byl fakt, že knížka se nacházela v regálu zlevněného zboží. V regálu, který jsem v posledních letech opomíjel, nad kterým jsem ohrnoval nos s tím, že pokud se knížka tváří, jako že ji nikdo nechce číst, tak bude asi nějakým zbytečným odpadem. To je samozřejmě nesmysl, jako dorůstající dítě jsem to věděl moc dobře, ale v posledních letech jsem to své dítě zazdil do temné věže ignorace. Ne úplně, občas jsem to rachitické dítě vyvenčil, jenže jeho podstata mi začala tak nějak unikat mezi prsty jako písek.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 26         


What Are Carbon Nanotubes and Why Should You Care?

rubrika: Populárně naučný koutek


Have you heard of carbon nanotubes? Probably not. They sound like a futuristic technology that has lots of vaguely high-tech properties. And that is pretty much exactly what they are. Carbon nanotubes are made from similar materials to carbon fiber, and while the nanotubes do have structural applications like carbon fiber, they also do so, so much more. In this article, we’re going to break down the what, why, and how of carbon nanotubes so that you understand what they are, and why they actually matter to you.

 

Anna Kucirkova


Celý článek »

komentářů: 27         


«     1    2  3  4  5 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .  230  231  232  233  234   »