« strana 16 »

Odpojení

rubrika: Slovo Neviditelného čerta


Rozhodl jsem se odpojit od leckterých věcí, k nimž jsem byl až dosud připojený. Už nějakou dobu tuto aktivitu činím, ale zatím to byla jen jakási lehká verze, která sice znamenala řadu změn, ale ve svém jádru po skutečném odpojení netoužila. No a teď přichází na řadu verze tvrdá.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 17         


Zvědavě a okouzleně (Egon Ervín Kisch)

rubrika: Pel-mel


„Já, nejmladší člen redakce, jsem měl jenom reálku a byl jsem ještě vášnivým hráčem kopané, což se zdálo být vrcholem neserióznosti nejen šéfredaktorovi, nýbrž i všem humanisticky vzdělaným kolegům. Kdo veřejně píše, musí zachovávat i v soukromí důstojnost, to byl předpoklad úspěchu a uznání. Já jsem se důstojnosti nikdy neučil, to mně škodilo v celém mém životě, a často jsem uvažoval, nemám-li napsat knihu „Úloha plnovousu a břicha ve společnosti“ jako polemiku proti důstojnosti.“ Důstojnost tedy byla tím, co se očekávalo od žurnalisty na počátku 20. století. Kisch ovšem lačnil po konkrétních informacích a byl ochoten kvůli nim podstoupit cokoli. Není to dávno, kdy do našeho života vstoupilo slovo „investigativní“. Kisch toto slovo nepoužívá, ale byl investigativcem do morku kostí. S odvahou sobě vlastní uvádí všude konkrétní jména žijících osob a konkrétní fakta, jež by ho v současnosti mohla stát i život. Býval rychlejší než policejní vyšetřovatelé. Sám přitom zastával názor, že reportér nesmí nic obhajovat a „nesmí zastávat stanovisko“. Níže uvedený text pochází ze slavného Tržiště senzací, od autora, jenž dokázal v duchu své zásady „být při tom“ neosobně popisovat např. i průběh popravy…

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 16         


Lady Fuckingham (Oscar Wilde)

rubrika: Pel-mel


RISKOVAT SE MUSÍ. To by nikdy nevzniklo nic. Vymyslela jsem si ale pěknou ptákovinu. Copak tohletotady se dá zveřejňovat? Pan Oscar Wilde byl mezi spisovateli běžný nemrava, kterých bylo, je a bude kolem nás i v nás dostatek až do skonání světa. Koho nikdy nebavil sex? Ten je buď chorý nebo nějak úchylný, zkrátka nenormální. Ať jsme hetero, nebo homo, to je fuck. Jen jsem pořád hledala formu, tvar k vyjádření, ale asi vznikne PATVAR.

 

Astra


Celý článek »

komentářů: 28         


Jak jsem v Prokopském údolí potkal…

rubrika: Povídání


… dvě kočky, jednu paní se slepeckou hůlkou, která šla naboso, pět koz, jedna z nich byla obrovská, možná to byl kozel, dvě malé černé kozičky, které se pásly bez dozoru u křoví kousek za jezírkem mezi skalami, dvě větší kozičky, které měla paní se slepeckou hůlkou na volno pod blůzou, jednu ovci, dva vlaky a jednu drezínu, tři železniční můstky a dva velké železniční viadukty, a spoustu dalších zajímavých věcí.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 18         


Humanita, divinita, bestialita

rubrika: Pel-mel


Od Paula Watzlawicka jsem zde naposledy prezentoval patendové řešení (konečné řešení, viz první odstavec pod perexem zde) v podobě Krásný digitalizovaný svět. Dnes přicházím s dalším příkladem patendu na rozum, jenž se týká okamžitého a velkolepého nastolení všeobecného blaha. Zpočátku to byly jenom jakési vize některých filosofů, kteří se cítili být obdařeni absolutní a nikým nezpochybnitelnou pravdou. Jedním z nich byl řecký filosof, pedagog a matematik Aristoklés, jenž byl znám pod pseudonymem Platón. Dokud se těchto myšlenek neujali ideologové, tak se v podstatě jednalo jen o jakési krasořečnění. S ideology se však začali objevovat neochvějní vůdci lidských mas a budování dobra na věčné časy se velice rychle zvrátilo ve zlo provázené nezkrotnou bestialitou.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 22         


O Červené Karkulce (Praštěná verze)

rubrika: Pohádky


Zná to asi každý. Někdy je dobré jen tak si zablbnout, nechat rozpálenou hlavu odpočinout a pustit věty na špacír, ať to dopadne, kam to dojde. Takže nejlépe bez koncepce, jen tak se cákat ve vodopádech myšlenek, mozek si sám najde způsoby. Napíšu pohádku na klasický motiv.

 

Astra


Celý článek »

komentářů: 20         


Bylo a není?

rubrika: Pel-mel


Jsem člověk zbabělý a nechce se mi s tím nic dělat. Mám už promyšlené (a mnohokrát vyzkoušené) únikové cesty, a to tak, že cesty opravdové. Ne nějaké abstraktní. Jinak bych se občas vůbec nedostala bez újmy domů. Především to platí pro hrozbu setkání s paní Kalousovou a potom pro náhodný střet s panem soudruhem Stehlíkem. Paní Kalousová má dar výřečnosti a zvučného hlasu, při jehož poslechu se mi pokaždé vybaví sbor burlaků na Volze. A panu Stehlíkovi byl odepřen dar byť i minimální sebereflexe. Ale paní Kalousová aspoň dokáže překvapit. Její život – to je cesta ordinacemi. Pestrost a proměny diagnóz, které si na základě týchž příznaků stanovila, by medicínu posunuly rychle dopředu, ale „nikoho to nezajímá“. Když ji nepotkám venku, můžu si její reportáže poslechnout na druhém programu: denně kolem jedenácté zvolna kráčí pod okny mé kuchyně a křičí do mobilu, že

tovypadalonainfekcialejájsemsivzpomnělažetonejsoumuchničkyjakříkalnakožnímalenastejnýmmístě

užtřikrátkouslazmijelonipředloniaposledněvíšjakjsmeuvásgrilovali.

A lidi o něm říkají hrozný věci, no bóže, tak bejvá v ordinaci opilej, taky to nemá lehký, žena mu utekla, co má potom takovej chlap dělat, ale já na něj nedám dopustit, mně vždycky napíše, o co si řeknu.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 9         


Paganini a Život

rubrika: Pel-mel


Dušičky i s předehrou v podobě Halloweenu jsou za námi, a před námi se rozprostírá ještě notná část zbytku listopadu. Prý až do poloviny bude stále ještě dost teplá, asi jako babí či indiánské léto, jen toho slunečního světla už bude poskrovnu. Na druhou stranu se nám však bude kupit pod nohama různobarevné listí a větve stromů začnou připomínat pahýly. Podzim je nádherné období, kdy příroda začíná uléhat ke spánku, a v tomto případě i za tepla. Je to v každém případě nicméně období, kdy ve mně začínají kolovat různobarevné vzpomínky na vše předchozí. Pozitivní na tom je, že mě v těchto okamžicích přehrabování se ve své minulosti tak nějak přestává zajímat má budoucnost. A za chvíli i ta minulost. Ještě než pestrobarevné listí vzpomínek překryje první sníh, vezmu do ruky kytaru, a i kdyby měla jen jednu strunu, začnu hrát. A kdyby neměla ani jednu strunu, tak vždycky zbývá ještě jedna, kterou si na kytaře mohu vykouzlit. Kterou mohu najít ve svém srdci, ve své duši. A v té chvíli má minulost a budoucnost zakotví v přítomnosti. Carpe diem.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 7         


«   1  2  3  4  5 . . . . . . . . . .  12  13  14  15    16    17  18  19  20 . . . . . . . . . .  311  312  313  314  315   »