« strana 19 »

Jak bude svět vypadat za padesát let? III – Sám doma

rubrika: Pel-mel


A je tady zase pondělí. Poslední dva pondělky jsem věnoval vizionářským představám australského futuristického spisovatele Richarda Watsona. Posledně čili po druhé jsem zde z jeho knížky Akta budoucnosti… replikoval čtyři humorně pojaté fiktivní dopisy z nedaleké budoucnosti. Dnes čili po třetí (prvničko má samodruhá, je ti tohle zapotřetí? – zdroj: Vlasta Třešňák) přicházím s poněkud závažnějším tématem, jenž se kromě solitérního rozpuštění lidského společenského fyzična do masivního společenského virtuálna zabývá též možností, že si tímto zahráváním s džinem vypuštěným z vědeckotechnologické lahve můžeme způsobit těžkou újmu na existencionálním zdraví.

Není vyloučeno, že v tomto pondělním trendu budu pokračovat, nejméně do Nového roku 2017, a když vyčerpám Watsonův zdroj, započnu čerpat ze svého vlastního zdroje. Není vyloučeno, že mi to může vydržet až do roku 2050. Futuristické pondělky by se tak staly vlajkovou lodí Neviditelné čerta až do jeho úplného zviditelnění a následného vyzmizíkování.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 11         


Chrlení (To dáš! Vole!)

rubrika: Pel-mel


Že existuje něco jako jazyková kultura, je pro mnohé profesionály živící se jazykovým projevem věcí neznámou. Možná i vám zatrne, když ve zprávách slyšíte: OBEC POTŘEBUJE VRAZIT PENÍZE DO SILNIC. RADNICE PŘEŠVIHLA LIMITY SPOTŘEBY. MINISTR DNES DOSTAL PADÁKA. AUTO TO NARVALO DO ZDI. NA SLOVENSKU BOURAL VLAK. NA NÁMĚSTÍ OBČANÉ DĚLALI BORDEL. PO TRAGICKÉ SMRTI DÍTĚTE UŽ SE ŽENA OTŘEPALA. Nemělo by to poslední být přímo trestné? Ale asi ne, protože mamince takové vyjádření zjevně nevadí: JEHO SMRT MĚ ZDRCHALA, ALE UŽ JSEM SE Z TOHO VYHRABALA. Nerozlišování mezi různou situací a prostředím, mizerné zacházení s jazykem jako s pracovním nástrojem, obyčejný nedostatek slušného vychování? Nedostatek kultivovanosti, citu pro přiměřenost – citu, který poslední dlaždič mít musí i nemusí, ale profesionál ho postrádat nesmí! Ale dost rozčilování, blýská se na lepší časy!

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 25         


Sentimentální blues

rubrika: Poetický koutek


(Podzimního splínu, který mizí)

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 2         


Jak bude svět vypadat za padesát let? II

rubrika: Pel-mel


Po týdenní přestávce se vracím k Aktům budoucnosti od Richarda Watsona, která obsahuje zajímavé vize vývoje naší civilizace v blízkých desetiletích. Už jsem ji trochu pročetl, ne vše se mi jeví zcela reálné, některé předpovědi zřejmě nevyjdou, ale jako zdroj k zamyšlení považuji tuto knížku velmi inspirativní. Dnešní dávka z ní není zaměřena příliš vážně, ale spíš komicky, jelikož obsahuje čtyři fiktivní (hypotetické) dopisy (emaily) z budoucnosti, ačkoli vám může při jejich četbě úsměv tak trochu zamrznout. Na úvod předkládám jeden odstavec z autorovy Předmluvy. Ještě je třeba říci, že se jedná o český překlad z roku 2012 originálu z roku 2009, jenž je aktualizovanou verzí prvního vydání z roku 2007, takže je zřejmé, že hypotetická aktualizace z roku 2016 může vypadat poněkud jinak. Následující text je téměř neupravenou citací zdroje, k čemuž se pro tentokrát vyjadřovat nebudu.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 5         


Otevřená síť (Dobré nápady 2)

rubrika: Pel-mel


Při uvažování o tom, co je podmínkou vzniku inovací, cituje Steven Johnson (autor knihy Odkud se berou dobré nápady) z dopisu Thomase Jeffersona filadelfskému vynálezci, který roku 1813 požádal Jeffersona o radu ve sporu o prvenství patentu na automatický mlýn. Thomas Jefferson – jako právník – vynálezci odpověděl, že ochrana soukromého vlastnictví je dar nového sociálního řádu. Ale je sporné, zda se za výhradní a stabilní vlastnictví může považovat myšlenka, „prchavý vzruch individuálního mozku“. Myšlenka je zvláštní tím, že jakmile se o ni podělíme, nepřijdeme o ni, přestože se zároveň stává majetkem ostatních. A podle Jeffersona je cirkulace myšlenek planetou velkorysým záměrem přírody z důvodu posilování blaha všech lidí. Je jako vzduch, je pro všechny. Proto vynálezy nemohou být předmětem vlastnictví. Steven Johnson mnohokrát opakuje, že myšlenky „v přirozeném skupenství“ proudí, přelévají se a spojují s ostatními. Ale je úkolem státu zajistit, aby kreativní lidé nebo organizace mohli na svých nápadech vydělávat. Přitom stát musí zároveň být otevřenou platformou, nikoli centralizovanou byrokracií.

Následující text vychází z kapitol zabývajících se vznikem sítí přes jejich podíl na rozvoji civilizace, až po příklady toho, jak nezbytná je informační otevřenost a jak se dá podpořit nový dobrý nápad.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 19         


Krásná jak luna v úplňku

rubrika: Poetický koutek


která běží a běží

když k jejím nohám kladu svoji lásku…

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 7         


Jak bude svět vypadat za padesát let?

rubrika: Pel-mel


Byla neděle, byla, i sobota, vlastně celý víkend, což se opakuje pravidelně jednou za týden, který má sedm dní. Každý z nich vypadá jinak. Někteří však už tyto nuance nerozlišují. Mají furt jeden stejný den. Jistě, opakovat ten kolovrátek sedmi dní v týdnu je skoro tak nudné, jak mezi nimi nerozlišovat, ale přesto je tu ještě jakási šance. Někteří rozlišují každý den ve svém životě a na nudu nenarazí, jiní nedokáží vnímat ani tu kolovrátkovou nudu. Baví se jí tak nějak systematicky. Mají pocit, že nic lepšího už ve svém životě nemohou vykonat.

Pokouším se tomu uniknout, ale někdy se nechám chytit do těch kolovrátkových osidel. Jen na chvíli, než zase prozřu. Valí se to ze všech stran. No a já jsem se v neděli dovalil do butovické Galerie především za účelem navštívit knihkupectví Kosmas. Ano, ještě stále si kupuji knížky, i když už ne tak často jako ještě nedávno dříve. Tuhle neděli jsem zcela nečekaně narazil na Akta budoucnosti. A v nich jsem našel řadu podnětů, námětů a myšlenek, jimiž se tady už od počátku Neviditelného čerta občas zaobírám.

Pro toto pondělí vám předkládám citaci ze začátku první kapitoly této knížky:

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 2         


Odkud se berou? (Dobré nápady)

rubrika: Pel-mel


Benjamin Franklin řekl, že historie lidských omylů je mnohem cennější než historie objevů, protože pravda existuje nepřetržitě a abychom ji nalezli, stačí mít dostatečně přizpůsobenou pasivní duši. Ale omyl je nekonečně rozrůzněný a otevírá dveře k novým myšlenkám a novým objevům. Některé nové internetové firmy se řídí heslem: chybuj častěji. Jiné poskytují svým zaměstnancům jeden den v týdnu výhradně k tomu, aby zaměstnanec pracoval pouze na tom, co jeho samotného baví. Po určité době pak zaměstnanec seznámí nadřízeného s průběhem, případně s výsledkem svého přemýšlení nebo experimentování.

Mezi přesností a omylem existuje složitý vztah. Pokud je chaos („tvůrčí chaos“), šum, vyšší, stáváme se inovativnější a chytřejší, protože musíme zvažovat alternativní možnosti. Dnes už víme, že pravda představuje v mozku fázově uzamčený stav, kdy všechny neurony vysílají na stejné frekvenci. Bez šumu by stagnovala evoluce – vznikaly by nekonečné kopie téhož. Jestli se Darwin v něčem zmýlil, pak to byla jeho teorie pangeneze. Odmítal připustit, že by omyl přinášející variace mohl být tak všestrannou silou. Naše buňky jsou ovšem natolik rafinované, že opravují poškozenou DNA – udržují rovnováhu mezi rozbujelou mutací a sterilní stabilitou.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 28         


Procházka peklem všude tady

rubrika: Poetický koutek


(Nevědoucně vidoucí)

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 3         


Procházka nebem někde jinde

rubrika: Poetický koutek


Skloubil jsem do jedné hromádky dvě zdánlivě se potírající básně od dvou dost rozličných básníků. Možná se vám to mimoprostorové a nadčasové spojení nebude pozdávat či ho přímo zavrhnete a mě třeba proklejete. Byl jsem však k tomu naveden jemnou synchronicitní mlhou. Jak se to stalo? Začnu od prostředka.

V neděli jsem se vydal do nákupního centra Galerie Butovice navštívit knihkupectví Kosmas za účelem vyhledat básnickou sbírku nějakého současného a pokud možno dost mladého autora, abych sebe i Poetický koutek oblažil něčím čerstvým, jež nepochází ode mne či některých spoluautorů NČ. V regálech poetické literatury jsem se přehraboval víc jak hodinu, prolistoval značné množství sbírek, jejichž autoři spadali do předem určeného rámce, ale, i když jsem se snažil velmi vstřícně, ničeho, co by mne skutečně oslovilo, jsem se nedopídil. Nakonec v mých rukou skončila zřejmě poslední sbírka od Oldřicha Mikuláška, jehož jsem tady už několikrát citoval a jenž do kategorie současných mladých básníků evidentně nepatří. Tuhle sbírku jsem ale neznal, takže jsem s ní odešel.

Před pár dny mi z knihovny do rukou vypadla básnická sbírka od Antonína Přidala, která se nacházela v oddělení věnovanému pozůstalosti mé ženy. Teprve před asi dvěma lety jsem zjistil, že něco takového v mé knihovně existuje. Nakoukl jsem, lehký zájem, a potom odložil zpět. Nyní mne zaujala více, ale skutečně jenom čtyřmi básněmi. Jedna z nich se mnou rezonovala velmi silně. Když jsem v knihkupectví Kosmas třímal v ruce sbírku od Oldřicha Mikuláška, narazil jsem na báseň, která rezonovala nejen se mnou, ale vyvolala ve mně jakousi zvláštní spojitost s onou rezonanční básní od Antonína Přidala.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 3         


«   1  2  3  4  5 . . . . . . . . . .  15  16  17  18    19    20  21  22  23 . . . . . . . . . .  224  225  226  227  228   »