Po nějaké době se opět vracím ke knížce od Karla Wágnera, z níž se tady naposledy objevili Magnetičtí lidé. Dnešní pojednání je z kapitoly Kde (ne)zůstává rozum stát. Nejdříve se podíváme na akustické jevy, jež doprovází telekinezi, a potom se na scéně znovu objeví plazma (Spontánní samovznícení člověka a plazmoidy). Lucifer
Je veliká škoda, že drtivá většina teoretických fyziků není obeznámena s historií pozorování přírodních jevů, označovaných dnes za spontánní projevy telekineze a fenomén zvaný poltergeist. Mezi neobjasněné projevy telekineze patří například i akustické jevy, za jejichž původce označovali spiritisté neviditelné entity či duchy. Podle spiritistů se údajní duchové s nimi domlouvali rappingem, tedy klepáním. Slovo rap však bylo ve středověku v britské angličtině chápáno ve významu "to say", tj. "něco říci". Kromě klepání a ťukání v nábytku, podlahách a ve stěnách se též jedná o rány podobající se ranám pěstí na dveře, ale i zvuky podobající se dunivým lidským krokům. Badatelé se však na seancích setkávali i s akustickým efektem elektrických jevů, často například hovoří o zvucích "podobajících se elektrickým ranám". Rozbíjení oken, ale i jiné destrukce při "řádění poltergeista", často provázejí také zvuky detonací, dle přítomných svědků se podobající malým, neviditelným explozím, u kterých můžeme pozorovat pouze jejich účinek. Nedávno se v časopise Společnosti pro psychický výzkum objevil článek od Barrieho Colvina obsahující analýzu nahrávek tzv. poltergeistova rappingu, tedy klepání, posbírané v zahraničí při deseti nejznámějších a zdokumentovaných výskytech poltergeista. Ukázalo se, že klepání vychází ze struktury daného materiálu, podobně jako tzv. praskání nábytku při náhle změně teplot. Na rozdíl od kontrolního klepání na povrchu předmětů, které často trvá jen několik milisekund a nejhlasitější část zvuku se projevuje v jeho počátku, poltergeistovo klepání je delší, začíná poměrně nenápadně a sílí až do maximální výše, než se začne rozpadat. Za nejdůležitější elektrofyzikální vlastnosti dřeva jsou dnes považovány jednosměrná elektrická vodivost, dielektrické vlastnosti, elektrická pevnost a piezoelektrické vlastnosti. Dřevo se za běžných podmínek chová jako diamagnetické látka, která se nepatrně zmagnetizuje proti směru vnějšího magnetického pole, které se následně zmenší. Výjimkou je však dřevěný popel, který vykazuje feromagnetické vlastnosti. Diamagnetismus (forma magnetismu, která se objevuje pouze v přítomnosti vnějšího magnetického pole) dřeva se využívá na detekci kovových předmětů při sortimentaci dřeva v pilařských provozech nebo při nedestruktivním zjišťování vlastností dřeva nukleární magnetickou rezonancí. Oproti magnetickému poli je vliv elektrického pole na dřevo výrazný. Výsledkem vzájemné interakce mezi elektrickým polem a dřevem je jednak díky relativně malému počtu volných nábojů velmi slabý elektrický proud, jednak výrazná polarizace dřeva vlivem velkého počtu vázaných nábojů. Schopnost polarizace je jednou z nejvýznamnějších vnitřních vlastností dřeva. Nicméně o elektrofyzikálních vlastnostech dřeva, které stojí za podivným klepáním vycházejícím z nábytku, toho zřejmě víme zatím málo. Hypotéza ruského laureáta Nobelovy ceny za fyziku Pjotra Leonidoviče Kapici předpokládá, že shluk plazmatu v kulovém blesku musí být zvenčí zásobován energií prostřednictvím elektromagnetických vln, přičemž jejich původ a charakter nebyl dosud určen. Plazma a dosud přesně neurčené elektromagnetické vlny se objevují i při pokusech o objasnění fenoménu zvaného poltergeist. Spojit elektromagnetické jevy se záhadným poltergeistem se pokoušel například u nás málo známý badatel Albert Budden, který byl na konci 90. let minulého století osobně přítomen řadě anomálních jevů v Hartfordshire, kde hledal na místech podivných zvuků zdroje elektromagnetických polí, způsobujících poltergeistovy neplechy. Budden došel k závěru, že poltergeist je ve své podstatě elektromagnetická aktivita a přišel s tzv. Hutchinsonovým efektem, při kterém elektromagnetická pole náhodně působí na okolní předměty. Naproti tomu v roce 2008 uveřejnili dva italští vědci, Brovetto a Maxia, článek nazvaný Některé domněnky o mechanismu fenoménu poltergeist, kde došli k závěru, že fenomén poltergeist lze vysvětlit snížením pevnosti molekulárních vazeb v důsledku zvýšení polarizace vakua. V jejich poněkud nejasných a málo podložených úvahách je zmiňován např. i tzv. Maxwellův démon, tedy myšlenkový experiment, který předestřel fyzik James Clerk Maxwell už v roce 1867, když pracoval na teoretických základech nauky o teple a pokusil se narušit Clausiusovou formulaci 2. věty termodynamické z roku 1850. Dodnes se však objevují i zjevně nesmyslné pokusy o interpretaci telekineze, které ignorují známá fyzikální pole a jejich kvanta, aby do interpretace poltergeista namísto fyzikálních polí zaváděly údajné "psychické" síly pod rádoby učenými názvy. Pro nás nejsmutnější příklad představují tzv. mentiony, které do psychotroniky zavedl František Kahuda (1911-1987), v letech 1956-1969 zastávající funkci předsedy Jednoty čs. matematiků a fyziků. Ten na přelomu 60. a 70. let minulého století založil pražskou Psychoenergetickou laboratoř a dospěl k názoru, že psychika člověka se v okolním světě projevuje mimo jiné i telekinezí, jež je způsobena "mentální energií", vyzařovanou z lidského mozku v podobě kvant zvaných mentiony. Zdroj: Karel Wágner, Poltergeist & čtvrtá dimenze
15.02.2013, 00:39:13 Publikoval Luciferkomentářů: 12