Všichni lidé bratři jsou? (Pomsta geografie podruhé)

rubrika: Pel-mel


Z interview Přemysla Houdy s Radkinem Honzákem o tragédii letadla Germanwings. (Zoufalí sebevrazi? Psychopati!, LN, 4. dubna 2015, str. 14): … Podle Greena jsme my, Homo sapiens, za 70 tisíc let zvládli tak nějak vztah já – ty, nějak, a ne zrovna slavně, vztah já – my, ale nezvládli jsme vztah my – oni. Bohužel. Dřív půl roku zabralo cestování, než jste potkal úplně jinou civilizaci, dnes sednete do letadla a jste tam za pár hodin. Potkáváme se s těmi druhými všude. (LN: Proč nás setkávání spíš nesbližuje?) A proč by nás mělo sbližovat? Vždyť jsme přece vybaveni instinkty, které nám říkají „nevěřte nikomu na světě širém,“ jak napsal Svatopluk Čech. Máme v době instinktivně xenofobii. Máme morálku skupiny, hordy. Nám stačí my a oni s cikány, a ani to nedokážeme zvládnout. Navíc žijeme v tom zparchantělém konzumu, v němž už nemluvíme o žádných zásadách. … Postmodernismus rozmazává hranice, přestávají u něj existovat. My v psychiatrii pojem hranice máme také a umění stanovit hranice je velký kumšt. Otázka stanovení hranic je přitom otázkou o možnosti dohody o čemkoli. Postmodernismus hranice neumí. Nacházíme se na takzvaném slippery slope, kluzkém svahu, a jedeme…

 

Stella


Nejsou hranice jako hranice. Každé jsou omezením, ale zároveň také vymezením. To jest, také stanovením možností. Trauma z nespravedlivého uspořádání hranic může poznamenat národ na desetiletí i staletí. Na takovou křivdu se nezapomíná. Celé dějiny jsou dějinami boje o rozšíření území a národy oslavují hrdiny, kteří přinesli nejvíc kořisti. Rozdíly mezi zeměmi jsou do velké míry dány způsobem, který země volí pro zvětšení svého prostoru nebo pro získání přístupu ke zdrojům bohatství. Tradiční způsob, jak ovládnout cizí území, představuje použití pozemní vojenské síly nebo síly námořní. Toto hledisko se stalo východiskem pro dvě známé teorie, pro Hearthland a Rimland. Ale nejprve se zastavme doma, v té části světa, která se obvykle považuje za mírumilovnou.

 

Střední Evropa

 

Tradičně se považujeme za Středoevropany a dokonce o své zemi mluvíme jako o „srdci Evropy“. Ale, jak řekl kdysi Jiří Suchý, jsme možná spíš infarktem Evropy. O pojmu „střední Evropa“ uvažuje Robert D. Kaplan v Pomstě geografie, v kapitole Geografie evropského rozdělení.

 

Starověk byl určen kontrolou Středomoří. Když polevil římský tlak, zrodil se středověk. Severní Afriku zaplavili Arabové. Středomoří s málo úrodnou půdou časem hospodářsky i politicky ustrnulo. V oblastech s úrodnější půdou na severu Evropy došlo k rychlému rozvoji feudalismu, který s sebou přinesl řadu technologií. Novou dobu také výrazně předznamenalo působení protestantských reformátorů, díky němuž Evropa získala vůdčí postavení v moderních dějinách. Vliv velikých reformátorů by sám o sobě kontinent nezměnil, kdyby sever Evropy neměl značné nerostné bohatství a také velké řeky a přístup k oceánu. Otevření celosvětových přepravních tras umožnilo severu brzy předstihnout možnosti Středomoří. Z námořních cest jako první prosperovaly Portugalsko a Španělsko, ale pod tlakem okupace severoafrickými muslimy tyto země přenechaly svou pozici Holandsku, Francii a Anglii.

 

Dnešní Evropu poznamenávají rozdíly mezi severem a jihem, ale také mezi západem a východem. Nemenší rozdíly můžeme pozorovat i mezi centrem a severozápadem. O důvodech těchto rozdílů podrobně hovoří článek The Geographical Pivot of History od Mackindera. Zdá se, že od vydání Mackinderova díla v roce 1904 současný vývoj jeho myšlenky jen potvrzuje. Dnes už je zřejmé, že rozdíly mezi byzantsko – osmanskou Evropou, pruskou Evropou a habsburskou Evropou nesmaže ani společná měna. Navíc severní Evropa prožívá rozklad společnosti a demografickou stagnaci. V roce 2050 budou obyvatelé Evropy, Spojených států a Kanady tvořit 12% světové populace ve srovnání s 33% po první světové válce. Mapa Evropy se posouvá k jihu. Evropská populace se stává africkou a blízkovýchodní. Skutečnou jižní hranici Evropy podle Mackindera představuje Sahara.

 

Není náhodou, že mocenská a administrativní centra Evropské unie jsou na západě, v „námořní“ Evropě. Výhledově se budou posouvat směrem k Berlínu, k „Mitteleuropě“. Bude to posun klíčový pro celou globální politiku. (Mackinder uznává pouze námořní a kontinentální Evropu s deformační zónou.) Německo upevňuje svou geopolitickou sílu z mnoha důvodů. K nelibosti Spojených států se dnešní Evropa vyznačuje odporem k jakémukoli vojenskému řešení. Cítí se být ohrožena nanejvýš „otrhanými uprchlíky“. Chceme – li si představit peripetie evropské budoucnosti, musíme uvažovat především o Německu, Rusku a Řecku. Zatím se zdá, že přes vzrůstající ruský vliv se složité vztahy budou z obou stran řešit v rovině hospodářské a politické. V každém případě je Evropa nedokončeným projektem, jehož osud nejvíce poznamená jih a východ. (Stella. Je užitečné uvažovat o budoucím charakteru našeho světadílu. Bylo by ale ještě užitečnější uvažovat nad tím, jak to provést, aby Evropa nakazila svým pacifismem ostatní kontinenty. Jenomže už taky víme něco o „černých labutích.“

 

Hearthland

 

Zatímco srdcem Evropy nazýváme to místo, v kterém jsme se tak šikovně uhnízdili chráněni ze všech stran, slovo „srdce“ používá  Halford John Mackinder ve své teorii o světovém ostrově trochu jinak. Jeho termín Hearthland je pojmenování pro východní Evropu, především pro její ruskou část. Mackinder soudí, že zeměpisná síla se vždycky prosadí na úkor snah jednotlivců a kultury. (Příkladem může být Petrohrad vybudovaný na nehostinných bažinách severu. Dvě století byl hlavním městem, než se přirozeným centrem země stala opět Moskva.)

 

Cílem geopolitiky je dosáhnout mocenské rovnováhy. Už Napoleon řekl, že poznat geografii národa znamená poznat jeho zahraniční politiku. Mackinder pak nabízí, abychom se dívali na evropské dějiny jako na dějiny podřízené asijským dějinám. Podle něj je totiž evropská civilizace výsledkem boje proti asijské invazi. Jenom díky svému uspořádání hor, údolí a poloostrovů se Evropa stala kulturním fenoménem.

 

Robert D. Kaplan uvažuje o tom, že úplně jiná byla a je situace Ruska, které se rozkládá na nekonečné rovině lesnatého severu a stepního jihu. Rovné stepi s drsným klimatem rodí tvrdé rasy lidí, kteří se neustále musí bránit nájezdům, jinak by nepřežili. Příroda zde neposkytuje žádné místo pro účinnou obranu. Základní ruskou národní emocí je nejistota, typická pro suchozemské mocnosti. Dále schopnost trpět a obětovat jednotlivce pro zájem celku. Toleranci k tyranii se Rusové naučili pod tatarským jhem. Zdánlivé ruské pohrdání osobní svobodou má podle Kaplana kořeny v mrazivé krajině – v nutnosti přežít, což bylo možné pouze v komunitě. S tím spjaté pravoslaví s nádechem pohanství pokračuje v bolševismu. Pocit bezbrannosti vštípený otevřenou krajinou vedl k potřebě dobývat. Připočtěme k tomu, že sovětský trestněprávní systém vznikl v souvislosti se sibiřskými doly. Zatímco jiné říše vznikly, prosperovaly a zanikly, ruský příběh je nepřetržitý cyklus růstu a hroucení.

 

Boje proti Asiatům umožnily vznik moderní Francie, právě tak jako zrod Benátek, Vatikánu, Německa, Rakouska, Maďarska. Mackinder upozorňuje, že Eurasie, ohraničená na severu ledem a na jihu tropickým oceánem, hraničí se čtyřmi oblastmi a tyto regiony představují čtyři velká světová náboženství. Víra je totiž s geografií spojena! První: monzunové země – buddhistické, na východě u Tichého oceánu. Druhá oblast: hinduismus na jihu u Indického oceánu, třetí: křesťanská Evropa omývaná Atlantikem, čtvrtá – Blízký východ jako domov islámu. Blízký východ představuje nestabilní, křehký svět pouští a řídkého osídlení. To tvrdí Mackinder v době před vznikem ropných společností a před existencí balistických střel.

 

Roku 1904 Mackinder ve svém slavném článku o Hearthlandu, (Spykman říká, že jde o území zhruba odpovídající sovětskému impériu), říká, že svět ovládá ten, kdo ovládá východní Evropu. Po 1. světové válce doplňuje své názory o poznání, že je naprosto nezbytné, aby mezi Německem a Ruskem vzniklo několik nezávislých států. Představoval si je jako nezávislé státy od Estonska po Bulharsko. Dokonce navrhl podobnou „nárazníkovou zónu“ na východě: Bělorusko, Ukrajinu, Gruzii, Arménii, Ázerbájdžán, Dagestán, jako ochranu před bolševismem. Pouze, kdyby tyto státy dokázaly přežít, byla by naděje na přežití duchovní střední Evropy.

 

Myšlenka Hearthlandu se jeví jako zjednodušující. Ale je důležitá jako ukazatel moci na východní polokouli. Mackinderovy názory potvrdil další vývoj, v němž se stal Sovětský svaz mocností vyvažující světovou rovnováhu, spolu se Spojenými státy. Podle Kaplana se Rusko chytilo do pasti afghánských partyzánů, když usilovalo o přístup k Indickému oceánu. Právě to podle něj vedlo k rozpadu SSSR. A dnes chce Rusko vybudovat Hearthland s Běloruskem, Ukrajinou, Kavkazem a Střední Asií.

 

Rimland

 

Současní indičtí a čínští stratégové prý pilně studují spisy kapitána amerického námořnictva Alfreda Thayera Mahana, který přišel na samém počátku 20. století s názorem, že pro světový vývoj je podstatné, kdo ovládne Indický a Tichý oceán. Roku 1902 Mahan jako první použil termín Blízký východ. Rozuměl jím oblast mezi Arábií a Indií s rozhodujícím významem Afghánistánu a Íránu. Vytvořil doktrínu námořní moci. Nadnárodní námořní aliance mohou ochránit celý svět. Zatímco síly amerického námořnictva se v současnosti zmenšují, čínské námořní síly rostou…

 

Z Mahanových názorů vyšel Spykman ve své teorii Rimlandu. Zamýšlí se nad tím, proč se Spojené státy mohly stát světovým hegemonem. Došlo k tomu proto, že historie se tvoří na severní polokouli, kde je víc pevniny. Amerika má nesčetná místa pro tvorbu přístavů. Nejdůležitější je ale oblast „amerického Středomoří“, to jest, karibská oblast, včetně Mexického zálivu. Amerika pochopila význam budování pásu námořních základen v tzv. Rimlandu. Vznikl oblouk obkličující Hearthland. Rimland zahrnuje pomezní, pobřežní okrajové oblasti Eurasie, námořní klíč k ovládnutí světa. Spykman vyslovuje obavy o hegemonii USA, pokud by došlo k sjednocení Evropy. Nicméně připouští, a to už ve 40. letech, že svět je příliš velký na to, aby existoval pouze jeden hegemon. Svět se musí stát multipolárním. Největší nebezpečí by světu hrozilo, kdyby jej ovládla jedna pozemní síla nebo jedna námořní síla. A to je v dohledné době nereálné.

 

Závěrem:

 

Co nás ovlivňuje? Náš temperament, postoje i fyziognomii? Reliéf krajiny, klima? Dvounohé vzpřímené zvíře dokáže přírodními podmínkami ospravedlnit nezřízené holdování alkoholu u Skandinávců stejně, jako zálibu ve víně u jižanů. Touhu po moci a bohatství zdůvodní i podpoří teoriemi ze všech myslitelných oborů. Nicméně někteří vizionáři geografie a politologie viděli přece jen obdivuhodně dopředu. Mezi nimi Malthus, Mackinder, Mahan a Spykman především.

 

Zdroj: Kaplan D., Robert: Pomsta geografie, Bourdon 2013


komentářů: 2         



Komentáře (2)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

astra2
2
astra2 30.04.2015, 10:47:04
Milá Stello, jako obvykle vynikající výcuc z díla. Líné duše v celosvětovém měřítku si mnou ručičky, často zde nacházejí úvahy a rozklady, které se jim hodí do jejich studijních krámů. Dovedu si představit (nebo ne?), co ti to dá práce. Najít materiál, vyhmátnout podstatu, dát do souvislostí, a nakonec to přepsat do úhledného šatu, ještě navíc s odkazy. Obdivuju tvoji výdrž a klaním se tvojí trpělivosti.

Když to tak krásně dovedeš, nezkusíš to někdy s beletrií? Současní literáti kolikrát hynou na nezájem čtenářů, protože ti ani netuší, co skvostů se u nás nachází. Zkus to! Prosím... Usmívající se Ahoj

1 To Stella:
Starý kocour (neregistrovaný) 30.04.2015, 09:41:55
...Naše přebujelá ega do sebe narážejí v podstatě více a bolestivěji než ve společnosti s platnými pravidly...
Mrkající
To je nejhezčí věta z celého článku. Podepisuji.
Ale rozbor sám o sobě je dost dobrý na to, aby měl i třetí pokračování.

«     1     »