Neviditelný čert

Africký kmen Dogonů oslavuje každých 60 let pravidelný festival Síria, který se nazývá Segni. Každá oslava trvá vždy několik let. Naposledy se oslavovalo v létech 1968 – 1972. Interval mezi jednotlivými oslavami může být případně dlouhý 40, 50, i 60 let. Výzkum z roku 1941 prováděný v republice Mali zjistil, že se tato slavnost opírala o znalosti jednoho člověka, primárního informátora, kterým byl jezuitský misionář. Podle popisu obřadu se oslavovala malá hvězda, která se vyskytuje jako druhá hvězda v dvojhvězdí Síria.

Ladislav Háva

Vtip je však v tom, že tuto hvězdu nelze prostým okem spatřit. K jejímu sledování by bylo zapotřebí silného dalekohledu. Místním lidem to nevadilo. Důležitější pro ně byla okolnost, že bylo co slavit. Při tom je zajímavé, že se oslavovala právě malá hvězda, proč to nebyl na příklad sám Sírius, který má tuto konkrétní menší hvězdu jako svou společnici? Tato pověst dokládá, že se jedná o vztah s Egyptem.

Ve starém Egyptě byly úkoly hvězdám i jejich bohům přesně určeny. Mezi jinými hvězdami byly za nejdůležitější považovány dvě hvězdné soustavy. Největší souhvězdí Orionu bylo určeno pro božské panování zemřelých panovníků. V prvé řadě mělo patřit oběma mimozemšťanovým potomkům, obrům Osirisovi a Narmerovi a po nich pak všem dalším panovníkům. Hlavním kritériem byla právě velikost tohoto souhvězdí. Obrovitým panovníkům muselo být zajištěno i obrovité prostředí na obloze.

Druhou nejdůležitější hvězdou byl Sírius. Byl ztotožňován s bohyní Esetou a souvisel s pravidelným rozvodňováním Nilu. Ve starém Egyptě byl tou nejdůležitější hvězdou na obloze. Podle data objevení se Síria na obloze se určoval začátek pravidelných povodní. Zkoumáním egyptských textů se potvrdilo, že tyto informace o hvězdě pocházejí ještě z předdynastického období.

U Egypťanů bylo obvyklé, že každému bohu byla určena také jeho manželka. Stávalo se však, že ženských bohyň byl nedostatek, proto byli mužští bohové sezdáváni se svými sestrami. To byl případ právě Esety, bohyně, která se stala manželkou svého bratra Usira. V místním bájesloví panuje názor, že se král Osiris – Usir utopil v Nilu. Aby mohlo být jeho obrovité tělo pohřbeno, musilo se nejprve z vody vytáhnout. To se nepodařilo. Proto bylo jeho tělo rozřezáno na 14 dílů. Eseta se postarala o to, aby byly soustředěny tělesné pozůstatky jejího manžela k řádnému pohřbu a svým kouzelnickým uměním dokázala mrtvé tělo na okamžik oživit, aby otěhotněla a mohla porodit syna Hora. Tímto aktem se pak všichni egyptští králové stali božskými pokračovateli svých předchůdců a tak se na egyptském trůně udržela integrita vládnutí následníků bohů. Okamžik chvilkového ožití Usira přešel do bájesloví patrně proto, že je možné oživení pro všechny zemřelé osoby.

Konečně s dostáváme k jádru celé problematiky.

Pompézní pohřeb proběhnul jen v případě Osirise. Pohřební obřad sestavil sám jeho otec Král Štír. Pohřben byl v lokalitě Abúsíru, kde se zachovala jeho zděná hrobka o rozměrech 8 x 8 metrů rozdělá na místnosti, z nichž ta největší měla rozměry 5.5 metrů výšky a 3 metry šířky. Vedlejší hrobka určená pro krále Narmera zůstala nepoužita.

Po těchto událostech zůstal Egypt 400 let bez návštěv mimozemšťanů. Za tu dobu se bez cizího zásahu ustálily pohřební zvyky. V souvislosti s tím se ukázalo se, že je důležité, aby se kromě pohřebních obřadů objevil i obřad inaugurace nového panovníka a to jako osoby, která zároveň pochází z božského, tedy nebeského prostředí.

Domnívám se, že tento nápad pochází od samotného krále Štíra. Jedině ten mohl tehdy vědět, že Sírius je dvojhvězda, kterou lze využít pro okamžik narození nového panovníka po úmrtí předchozího krále. To, že takovou hvězdu nebylo možno uvidět, se stalo výhodou, protože lidé umírají v různých dobách a nikoliv jenom v přesně vyměřených časech a neviditelná hvězda byla proto velkou výhodou.

Ovšem neviditelná hvězda musela být doprovázena nějakou hvězdou viditelnou a to byl patrně důvod, aby se obřad doplnil o existenci dobře viditelné družičky, která obřad doprovázela. A k tomu se výborně hodila bohyně Sekhmet, zvaná také Sachmet.

Bohyně Sachmet byla představovaná jako žena se lví hlavou, která se spojovala s panovníkem jako zosobnění jeho ochrany a božské moci. V reliéfech ze zádušního chrámu v Abúsíru z 5. dynastie je jednou z bohyň, které krále kojí.

Tato část textu je pouze jeden z pohledů na tuto událost. Takto se na to dívám já.

Bauval a Gilbert to v knize Souhvězdí Orionu popisují tyto události takto:

Smrt faraóna a nástup nového panovníka se stal důvodem vzniku dvojitého hvězdného rituálu, při kterém se objevuje syn Esety Horus. Ten je jako potomek krále představován také hvězdou, Jitřenkou. Měla to být hvězda blízko Síria, ale tam dnes žádná planeta není. V případě kmene Dogonů se jedná o neviditelnou hvězdu Síria B, která také viditelná není. V tomto případě to měla být hvězda viditelná. Nějaká hvězda na obloze schází.

Závěr – chybějící hvězda, tedy Jitřenka byla planeta sluneční soustavy, která se v roce 1250 př. Kr. rozpadla. Přesto se jméno Jitřenka ve starých textech objevuje. Je to například Bible a Izajáš ve verši14/12 zní: „Jak jsi spadl z nebe Jitřenky synu“. Další zmínka je v Avestě v souvislosti se Zarathustrou.

10.04.2016, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 15