Neviditelný čert

Člověka napadne: jak to ten Bacon mohl vědět? Holedbáme se, na co jsme to nepřišli, studujeme ekonomické teorie, rozvíjíme sociální vědy a spřádáme úvahy o vlivu médií, o manipulovatelných masách, ale, jak to bývá, pravda o věci už tady dávno je, stejná, daná tisíciletou zkušeností. I kdybychom si hlavičky chytře lámali sebevíc, najdeme jen jiná slova k vyjádření téhož. Měníme se moc málo, pokud se ovšem nemění jen kulisy.

Fr. Bacon má dar jasného a konkrétního vyjádření. Ať se vyslovuje k náboženství, lidumilnosti, nebo k lásce. Tento myslitel a politik, prosazovatel induktivní metody, je ve svém projevu přirozený, ve vztahu k životu realistický i optimistický. Alžbětinská osobnost bez iluzí, ale s vyrovnaným nadhledem. Stojí pevně na zemi, s vědomím, že není nad zkušenost.

Stella

Pastýři lidí by měli mít dobrou znalost pranostického kalendáře, aby věděli, kdy ve státě nadchází období bouří. Nejmocnější jsou tehdy, vzroste-li rovnostářství, právě tak, jako se v přírodě schyluje k největším bouřím v časech rovnodenních…

… K příznakům nadcházejících bouří patří: osočování a pomlouvání státu (je-li časté a veřejné) a dále rozšiřování a kolování falešných zpráv, které poškozují stát a docházejí širokého sluchu.

… Z toho nicméně neplyne, že tvrdé potlačování škodlivých pověstí, jakožto známek neklidu, léčí neklid. Leckdy je líp vykoření jistá přezíravost, kdežto naopak zákaz jim propůjčí neutuchající životnost.

Diskutovat o výnosech a nařízeních, zlehčovat je a vznášet proti nim námitky není ničím jiným než svým způsobem setřásání jha, pokusem o odepření poslušnosti. To platí zejména v případech, když ti, kdo jsou pro výnos, hájí jej zakřiknutě a zdrženlivě, kdežto ti, kdo jsou proti, mluví nebojácně.

Správný je dále Machiavelliho poznatek, že když se vladař, jenž by měl být všem otcem, přikloní k jedné straně, je to, jako by se nerovnoměrným zatížením převrátil člun na bok… Je-li totiž vladař pouhým spoluúčastníkem v nějakém sporu a jsou-li ve hře i vyšší závazky než závazek vůči svrchovanosti trůnu, král téměř pozbývá svých práv.

…Veřejné a urputně vedené spory, sváry a třenice svědčí rovněž o tom, že vláda ztratila na vážnosti. Když se některý ze čtyř pilířů státu povážlivě viklá či otřásá (těmi pilíři jsou náboženství, spravedlnost, státní rada a poklad), tu aby šli raději lidé orodovat za příznivé počasí.

... Nejbezpečnější způsob, jak zabránit vzpourám, je odstranit jejich příčiny, pokud to dovolí čas. Materiální podmínky vzpour jsou dvojího druhu: velká chudoba a velká nespokojenost.

... Neboť nejhorší ze všech jsou rebelie břicha.

Žádný vladař ať nesoudí míru nebezpečí podle toho, zda je nespokojenost oprávněná nebo neoprávněná, protože to by si představoval lid jako nadmíru rozumný, a on si zatím velmi často sám šlape po štěstí. Rovněž ať nesoudí podle toho, zda stížnosti, z nichž nespokojenost povstala, jsou vpravdě vážné nebo nanicovaté. Protože nejnebezpečnější je nespokojenost, která vyvěrá spíš ze strachu než z trápení.

Příčinami a motivací vzpour jsou náboženské novoty, daně, reformy zákonů a zvyků, rušení privilegií, obecný útisk, vyznamenávání nehodných lidí, cizí dělníci, drahota, rozpuštěná vojska, strany přivedené k zoufalství a vůbec vše, co lidi poškozuje, a tím je zároveň spojuje a uvazuje pro společnou věc.

Základním lékem či preventivním prostředkem je… odstranit chátrání a chudobu státu. K tomu účelu slouží: uvolnění obchodu a jeho správná vyváženost, podporování výroby, odstranění lenošného tuláctví a zahálky, potlačení rozmařilosti a okázalého nadbytku proti přepychovými zákony, zkvalitnění půdy a jejího obhospodařování, regulace cen zboží, snižování daní a poplatků a podobně. V zásadě také nutno hledět, aby populace země (pokud ji nepokosila válka) nepřerostla prostředky království, které ji mají živit. Přitom nelze pojímat populaci jako prostý součet obyvatel. Neboť menší počet lidí, který má větší spotřebu a menší produktivnost, zuboží stát víc než větší počet lidí, který má nižší životní úroveň a produkuje víc. Proto nepoměrný růst šlechty a jiných urozených stavů k počtu obyčejného lidu přivádí rychle stát na mizinu. Totéž platí o nadbytku duchovenstva, neboť ani ono do státních zásob nijak nepřispívá. A podobně je tomu, když se vyškoluje víc vzdělanců, než kolik jich může nalézt uplatnění.

Nade vše je nutno uplatnit správnou politiku v tom, aby se peníze a jmění nehromadily v rukou několika málo lidí. Jinak by stát mohl mít sice bohaté zázemí, přesto by však hynul hlady. Peníze jsou jako hnůj. Není-li rozházen po polích, není na nic. Toho lze dosíci zejména tak, že se potlačí nebo alespoň v přísných mezích drží nenasytná lichva, prosazování monopolů, zřizování rozlehlých pastvin a podobně.

Je známo, že v každém státě jsou dvě skupiny poddaných: šlechta a obecný lid. Je-li jedna z nich nespokojená, nevzniká z toho žádné zvláštní nebezpečí, neboť lid obecný se sám sotva k něčemu rozhýbá… K bezpečí přispívá, popřeje-li se stížnostem a nespokojenosti umírněná svoboda, aby mohly vyvřít a vypařit se…

Chytře a dovedně vznítit naděje, vodit lidi od jedné ke druhé, to patří zajisté k nejlepším protilátkám na jed nespokojenosti. A je nesporně známkou moudré správy a vlády, že umí lidská srdce vodit za nadějí, když už je nedovede uspokojit. Když umí předkládat věci tak, že žádné zlo nevypadá jako trvalé a jsou z něho nadějná východiska. To ostatně není nijak zvlášť obtížné, neboť jedinci i strany mají vždy tendenci sami sobě lichotit a holedbat se tím, čemu v podstatě ani nevěří.

Rovněž schopnost předvídat a předcházet tomu, aby si nespokojení lidé nenašli vhodnou a vlivnou hlavu, k níž by se utíkali… patří k důležitým punktům obezřetnosti… Takového člověka je třeba získat pro věc státu… To platí ostatně obecně, že rozdělit a roztrhnout všechny skupiny a strany, které jsou státu nepřátelské, a držet je od sebe nebo ve vzájemné nedůvěře, není nejhorším z léků.

Povšiml jsem si, že když někdy vyklouzly vladařům z úst sice duchaplné, leč ostré výroky, vedlo to k vzplanutí vzpour. Vladaři by si zajisté měli dát v ožehavých věcech a v choulostivých dobách dobrý pozor na to, co řeknou. Platí to zejména o pregnantních výrocích, jež se rozletí do světa jako šípy, a kdekdo si pak myslí, že se v nich tají skrytý vladařův záměr.

Nakonec dodejme, že by knížata… měla mít při sobě nějakého významného muže (jednoho nebo raději víc), který by jako vojenský odborník měl povstání potlačit v zárodku. Vojenští odborníci musí být ovšem lidé spolehliví a osvědčení, což je důležitější, než aby byli straničtí a oblíbení. Mimo to musí řádně spolupracovat s ostatními činiteli státu, protože jinak by to byl lék horší choroby.

Po čtyřech stoletích o věcech víme pořád jen tolik, kolik věděl Bacon. A trpíme stejnými neduhy. (Bacon sám doplatil na usvědčení z korupce…) Jak tento filozof říká na jiném místě, svou přirozenou povahou se člověk vyvíjí buď v bylinu, nebo v býlí. Bylinu máme včas zalévat, plevel vytrhávat. Ale nikdo nad svou přirozeností nezvítězí navždy.

Zdroj: Bacon, Francis: Eseje, Odeon, Praha 1985

13.04.2016, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 6