Poklábosení z ok do ok (O všeličem)

rubrika: Pel-mel


Tak se mi to slovo v levém sloupci Neviditelného čerta zalíbilo natolik, že jsem si řekla.: Tady to musí být zajímavé! Kdy naposledy jsem slyšela „poklábosení“, slovo jak z nedělního odpoledne? Oblázek v myšlenkovém a verbálním popelu na internetovém smetišti. Od té doby počty webových stránek narostly a dnes už se můžeme probírat desítkami obsažných a čtivých blogů. Přesto na to své první překvapení nezapomenu. Tenkrát jsem si totiž uvědomila, že se pohybuji v prostředí, kde si lidé vystačí s minimem slov, a kdyby na to přišlo, tak ani mluvit nemusí. Dobrej, nashle, zdravím. Čus. Ledabyle, přehlíživě, neboť nebudu kvůli někomu víc otevírat – ústa. V jistém prostředí totiž stačí: „A co já s tím? A co je mi do toho?“ Jako základní přístup, povzbuzovaný sdělovacími prostředky v textech a v pořadech o nutném sebeprosazování.

 

Stella


Necování

 

V televizi dávali dokument o tom, jak gorily pozorují člověka a potom ho napodobují. Bylo to fascinující. Stačí jim jednou uvidět a konají. Nápodoba je nám všem vlastní a nejvíc napodobujeme z touhy po originalitě. Idiot na opačné straně zeměkoule se baví tím, jak se topí jeho kamarád. Vole, nezkusíme si taky někoho utopit? Copak je možné věřit tomu, že nebylo plánované např. video s dívkami, které se u řeky co nejvíc přibližují krokodýlům, až jednu z nich zvíře strhne? Podobných podezřelých scén koluje víc. Sadismus velikých rozměrů nachází ospravedlnění ve všech válkách. Ale nevznikl až při dobývání měst a vesnic. Jenom bývá v určité době puštěn ze řetězu a zlegalizován. A zevšední. Z touhy po vzrušení vyhledáváme i v neválečné době zprávy o zločinech, a získáváme tak dvojí: navenek dáváme průchod spravedlivému rozhořčení, ale potichu zažíváme vzrušení třeba z představy, jak z těch lidí naklepávali řízky (jak kdo, tedy). Velice rád se sadismus schovává za odborným zájmem. Virtuální svět nám prostě umožňuje všechno! Leč, zatím jen vizuálně a sluchově. Ale, co není, může být...

 

Protože se prostřednictvím sítí šíří, vyměňují a sdílejí nejen informace, ale také zážitky, lépe se žije, když zjistíme, že nás úchyláků je víc. Což ovšem, pokud jde o sdílení, platí i v pozitivním smyslu. Je dobré nahlédnout, že moje tragické a neřešitelné problémy jsou vlastně úplně běžnou záležitostí. Jenomže: žijeme-li převážně u monitoru, jsme sítí lapeni.

 

Nenápadně je svět skutečný odsouván světem virtuálním, takže už nevnímáme, že máme před sebou zkreslený obraz. Za těch pár internetových let jsme si už nebezpečně zvykli zobecňovat právě na základě internetové zkušenosti. Ovšem rybáři, pro něž je síť něčím velmi důležitým, vědí svoje o zauzlování! Pohupujeme se v síti našich poloskutečných životů. Ne nadarmo bývá s využitím obrazu sítě vysvětlováno také zakřivení prostoru. Pilně síťují i sociální pracovníci, protože mezilidské vztahy též připomínají síť.

 

Síťování je ale spojeno také s děrováním! Pokud se vlivnému jedinci podaří vztahovou síť narušit (a takoví jedinci to dělají zcela plánovitě a vědomě), snadno se dopracuje k vyšší moci. Starým trikem: rozeštve skupiny, rozeštve frustrované. Čím víc, tím líp. Najednou lidé mají pocit, že je tu někdo, kdo jim rozumí, a mylně si kamarádské klábosení (ve skutečnosti urážlivě shovívavé) nejvyššího představitele elity vykládají jako boj na obranu prostého lidu. Aniž by jim Nejvyšší Klábosník vysvětlil, koho pod pojmem „prostý lid“ rozumí. Vážně babičky s nůší, křižující se při spatření auta? Negramotné prosebníky před magistrátem, mačkající poníženě v rukou čepici? Manuálně pracující? Fyzicky pracující přece nejsou lidé bez přehledu a bez soudnosti. A když takovému obroditeli v tisku sekunduje oblíbený spisovatel myšlenkově přimrzlý k Rudému právu z roku 1951, pak jsme zástupnému cíli, touze po podpoře od početného davu, zase o kus blíž.

 

V síti slov

 

No a tak se prostřednictvím psaného slova a obrazu tvoří ještě jedna, posunutá skutečnost. Místo čerpání z původních pramenů saháme po zprostředkovaných zdrojích. Nezřídka instantních, tedy snadno rozpustných. Necháme se krmit. Na informacích v prášku (rozemletých, nahřátých, přibarvených a okořeněných) nemůžeme uvidět, odkud kam nitky vedou a nakolik pevná vlákna síť utvořila. Ale přijímáme ji jako směrodatnou a navazujeme na ni další nitečky. Slabší a slabší, protože odvozené. Nepozorujeme, že nezadržitelně hloupneme, nepoužíváme-li a neprocvičujeme-li všechny své smysly v reálném životě.

 

Nebo je něco jiného než zhloupnutí a předpokládané zhloupnutí, když z nových letních šatů musím odstřihnout barevnou ceduli z tvrdého papíru (cca 1 ar), která mě důrazně varuje, abych ji před vypráním šatiček odstřihla? (A co s ní potom? Přišít? Použít jako brož?) Podobné upozornění je uvedeno na dně krabice se syrovým masem. Prý ten savý papír na dně není určen k jídlu. (A já se tak těšila!) O upozorněních na „znepokojivá fakta“ před uvedením filmů už jsme zde psali. Nebudou v porodnicích k zdravotní dokumentaci přikládat varování před možnými riziky existence? Podepsané zákonnými zástupci, s adresou právníka a psychologa.

 

Ale k jiné síti jsem chtěla v tomto spletenci dojít: ony dokumenty (z úvodu textu) o opicích a jejich příbuzných bývají doprovázeny komentáři. Vím, že je často tvoří studenti, dovedu si představit, že narychlo, ale: přece jen. Náš jazyk je jazyk ohebný, flektivní.  Je schopen nás chytit do sítě plynulých vět, neboť naše řeč není řeč rázných povelů a vyštěknutí. Není to řeč hlubokých propadů a nečekaných vzletů (to se podařilo jen několika málo básníkům). Jedno slovo je přiháčkováno k druhému prostřednictvím přípon a koncovek. Jedno slovo k sobě váže druhé důmyslnou syntaxí.

 

Náš jazyk je jazyk plynoucí, svázaný, svazující a unášející. Není bodavý a bodající. Vlní se přenášením gramatických kategorií. Dorozumívat se můžeme úplně jinak než slovy – k přežití stačí i gesto či piktogram. Ale bylo nám historicky dáno mnohem, mnohem víc. Jakkoli nejspíš plujeme (skáčeme?) ke zkratce a úspornosti (stará angličtina byla také flektivní), nepřipravujme se dobrovolně o melodii, o plynulý rytmus.

 

I když není daleko doba, kdy nějaký Vladimír pošle dotaz: Pif paf? A odpovědí mu bude od Donalda: Jés, bác! I když tedy ta doba není daleko, buďme rádi, že nemusíme vypisovat slovy Pan Novák a paní Novák a děti Novák sdělují, že.... V češtině můžeme rozlišit rod jednoduše, gramaticky.

 

Z neznalosti, možná z nedostatku pokory, se běžně v televizních komentářích objevují podobné věci, jako (vybírám jen opakované): „Dotváříme a formulujeme svůj svět.“ „Energické zdroje planety.“ „Primáti to měli ve svých kapacitách.“ „Vědci šmejdili po centrech výzkumu, až zjistili...“ „Chtěl být od něj v bezpečí.“ Že se slovo „author“ ve významu spisovatel překládá téměř výhradně jako „autor“, na to si budeme muset zvyknout. A co takové formulace, jako že v centru velkoměsta každou noc probíhá akční večer? Že ráno je akční doprava ve všech ulicích? Že teorii relativity dosud nikdo nevěděl? Co režiséři, co děláte...

 

Lapeni sítěmi, chceme zestejnět v jeden druh mřenky? Až nás za podobné provokace „svedou k zemi“, než vůči nám „bude použito donucovacích prostředků“ a „přiloží nám pouta“, aby nás „omezili na osobní svobodě“, vezměme si do „nápravného výchovného zařízení“ třeba Bibli kralickou jako vzor češtiny (a vůbec, obracení hříšníků na víru je teď v base v módě), a přečtěme si z Přísloví: Bezpečněji člověku potkati se s medvědicí osiřelou, nežli s bláznem v bláznovství jeho. Nebo: Bratr křivdou uražený nesnadnější bývá než město nedobyté, a svárové mezi bratřími jsou jako závora u hradu.

 

A ještě příklad využití sítě: Punčocháče.


komentářů: 27         



Komentáře (27)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Stella
27
Stella 02.08.2017, 08:28:58
Posedlost a tvůrčí muka!
Kdekoli.

26 To Stella
Starý kocour (neregistrovaný) 01.08.2017, 23:22:57
Stres. Je tam docela určitě.
Po konci té hrůzy, představení, kterou ale herci podstupují dobrovolně a nechtějí se jí za žádnou cenu vzdát (hrají i s horečkou nebo zlomenou rukou), stejně jak vášnivý sázkař sází je potřeba se odreagovat, nějak to spláchnout. Jde se tedy do hospody. Kromě pití piva a panáčků se tam hodnotí dnešní souboj s divákem a podíl toho kterého na vítězství nebo prohře. Co kdo neřekl nebo naopak řekl a neměl atd. Hlavně po premiéře. To bývá v divadelním klubu. Koncert samolibosti a drobných nenávistí.

Proto jsem záhy přestal na takové sešlosti chodit a chodíval jsem raději po nočním městě, než se mi hlava vyčistila. Ona i moje práce je (byla) nějaký souboj, závod s časem, dá se tam spoustu věcí zkazit a když představení skončí, nelze jít spát.
Neusnete. Ověřeno.

Platí to kupodivu i o natáčení, kde se dá ledacos vrátit, opravit, zopakovat. Když zalezete pod kanafas hned, tak se vám v hlavě začnou přehrávat kousky, které se nepovedly, které se ještě měly nechat opravit a poskakujete na prostěradle až do rozednívání. Jak druhý den vypadáte asi nemusím líčit.

Stella
25
Stella 01.08.2017, 21:58:09
Máte k hercům blízko, něco o nich víte...
Všeobecně se říká, že musí být hysteričtí, že to k profesi patří. Vypjaté emoce spojené s vžíváním do jiných postav.
Neukázněnost a nespolehlivost (nezodpovědnost?) je zpravidla průvodcem tvůrčího přístupu.
Myslím, že stres za to nemůže, oni potřebují ze sebe vyjít. Mají to jinak v hlavě i v srdci poskládané.



24 Honza Hájek
Starý kocour (neregistrovaný) 01.08.2017, 20:57:02
Obrovský talent. Má to, čemu se nepřesně říká charisma. Byl by skvělý sňatkový podvodník. Nebo politik.

Současně: Slabý článek řetězu. Kdykoliv se může stát, že praskne. Že vstoupí na jeviště a nebude znát text, protože si ho nezopakoval. Nebo nepřijede na hostovačku, protože mu v Praze přejede auto nohu. (Nevím, jestli proto, že měl záchvat nebo že byl opilý. Nepátrám, po tom.)

Takových postav, jako je Honza Hájek je mezi herci hodně. Vlastně - neznám DOBRÉHO herce, který by nebyl aspoň trochu pozér, hysterik nebo občasný opilec.
Asi to nese ten stres, kdy herec stojí sám před půl tisícem lidí a má je přesvědčit o tom, že je třeba princ dánský. A musí to udělat slovy, které mu napsali jiní. Nebo za to může talent sám? Nevím.
===
Ale je ještě horší alternativa - herec bez talentu. Deklamátor textu. Dělník jeviště, jak jim někdy říkají.
Pozorovat zedníka, který umí klást cihly pěkně jednu vedle druhé je stejný zážitek, jako pozorovat takového herce. Ano, je to profesionál, bere za svůj výkon peníze. A tím to končí.

23
xxx (neregistrovaný) 31.07.2017, 09:08:16
Souvislosti: divadlo, Ostrava, náhody, poznání...

http://ona.idnes.cz/jan-hajek-epilepsie-rozhovor-dis-/nasi-muzi.aspx?c=A170719_144702_nasi-muzi_jup

Stella
22
Stella 31.07.2017, 09:05:19
To nestihnu!
Možná proto máme vesmír v sobě. Schovaný.

Ten šroub mě nikdy nenapadl, vždycky jenom spirála!
Ona je i v přírodě tím základním!
Ale řekne-li se šroub, vypovídá to víc o člověku.

21 Carpe diem!
Starý kocour (neregistrovaný) 30.07.2017, 23:22:34
Nikdy jsem nepopíral opakování dějin. Pokud člověk přečte pár knih o historii, musí si to nutně uvědomit i bez nápovědy.

Představa kola dějin je sice deprimující, ale docela odpovídá skutečnosti.
I když - upřesnil bych, že to není kolo. Nevrací se do přesně stejné polohy. Je to šroub. Závity jsou si sice velmi podobné, ale nejsou stejné. Každou otáčkou se šroub o jeden závit někam posune. Jestli nahoru nebo dolů nemůžeme, jakožto osádka šroubu, posoudit. Vidíme jen podobnosti. Chtělo by to pohled zvenku, z okolního prostoru, vesmíru.
Nadřazená bytost, entita. Někdo, kdo nahlíží do bludiště shora a dopředu vidí, které cesty jsou slepé a které vedou k cíli. A vidí cíl. A zdali nějaký cíl vůbec existuje.

I kdyby se lidstvo vzájemně nezničilo nebo nedegenerovalo (velmi pravděpodobné, možná to bude kombinace obou) máme k dispozici kolem čtyř miliard oběhů. Pak se Slunce nafoukne do podoby rudého obra a po sežehnutí Země se smrskne na bílého trpaslíka. Zbude pak málo tepla pro život na Zemi.

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cerven%C3%BD_obr

Nicméně to bude jedno. Život, ten biologický už na Zemi nebude existovat.

Jestli po lidstvu něco zůstane? Ideje? Poznatky?Stěží. Komu jinému by se hodily než lidem.
Z téhle perspektivy bychom měli užívat, pokud to jde. Jako lidstvo i jako jedinci. A snažit se vzájemně se nezničit a nedegenerovat.
Máme na to cca 4 000 000 000 let.

Stella
20
Stella 30.07.2017, 21:19:30
Skláním se před vším, co píšete, St. Kocoure, a co já spíš jen tuším. Holt, psal to člověk životní zkušenosti.
Musím si zapamatovat lapidarizování(přesně)
a reklamštinu (je taková suverénní, usměvavá, poskakující).
Jen s jedním úplně nesouhlasím - myslím, že všechno tady už ve společnosti bylo, že nejde o nové jevy. Pouze ta technika a větší tempo přibyly.
A sémantika - velmi a velmi závisí na dobovém chápání. Na nevyslovené (často) definici pojmu.
I etické kategorie, mezi nimi i tolik důležité pojetí cti, pravdy atd. se mění.
Myslím, že jednou se tady o tom psalo: že samy o sobě tato abstrakta neexistují.
Smlouva společenská.

Mluvíme moc. Píšeme moc, a tak sílu slova nevnímáme. Nevychutnáme si jeho zvuk. Slovo mělo úplně jiný účinek při nedělním kázání, po celotýdenní práci na poli, bez médií. Také proto úcta k tomu, kdo jím vládl. Byl prostředníkem mezi hroudou a vyššími sférami.

Stella
19
Stella 29.07.2017, 21:40:03
Starý Kocoure, díky. Ale vrátím se ke komentářům, až se trochu vzpamatuju z neinternetových záležitostí...
Škoda, že jste toto vše nedal opět jako samostatný článek!

Dobrý předsváteční Mrkající večer!

18 Slova, slova, slova....
Starý kocour (neregistrovaný) 28.07.2017, 23:58:39
Věta je vyslovená myšlenka.
Pokud je věta složena z nepoctivých, vadných slov, znamená to, že i myšlenka byla nepoctivá. Narážím na to, že mnohá slova dneska mají zcela jiný význam, než měla v době, kdy jsme se je jako děti učili. Mnohá slova jsou dnes tak neurčitá, vágní, že se nedá přesně určit, co vlastně znamenají. Kdysi bylo jasné, kdo je vrah, oběť, soudce. Co znamená lež, podvod, právo, spravedlnost, pravda. Kdo je muž, kdo žena. Co znamená být rodičem. Vlast, národ, boj, čest nebo zbabělost. Soužití, asimilace nebo podřízení. Tahle slova dnes mají významy opravdu roztodivné. Leckde na webu visí menší i větší slovníčky, kde je uvedeno původní slovo a to, co dneska obvykle znamená. Když na takový slovník narazím, je mi smutno. Slovo? Ne. Slova, slova, slova.
Vezměte jenom synonyma nebo "skoro synonyma": Imigrant - přistěhovalec - uprchlík - utečenec. Když k nim přidáme nějaké adjektivum, třeba válečný nebo ekonomický, dostáváme dvojice, se kterými se dá popsat vlastně cokoliv. Ale nemůžeme si být jisti, co chtěl autor vyjádřit. Neboli - výklad slov může vše zamotat do naprosté nesrozumitelnosti. Tahle nezřetelnost, kterou nám vnutili politici a žurnalisté je sice obyčejnými lidmi většinou dekódována správně - ale k nelibosti výše zmíněných. Těm se správný odhad toho, co chce autor textu doopravdy říci, hrubě nelíbí. Mají raději texty s možností různého, často zcela opačného výkladu, kdy se dá smysl textu vyložit podle momentální potřeby. Řeč advokátů, politiků, podvodníků všeho druhu.
To, že se na internetu objevují pravopisné hrubky by se \\\"snad\\\" dalo pochopit. Nemají na korektora - a dneska píše každý, kdo se dovede trefit do správného písmenka na klávesnici. (I já.) To, že jsou tam pak věty s nesmyslným výkladem je už horší. Ale nejhorší je právě onen nezřetelný až slizký styl.

Jak píše Stella: klišé střídá střídá klišé. Já tomu říkám nálepky. Takové zkratky, kterým rozumí autor a které chce číst povrchní čtenář. Něco jako když se naši předci modlili růženec. Věc povrchní, ale přesto žádaná, předpokládaná. Sborová, bezhlasá recitace.
Reklama ta raději vymýšlí nová slova. Dnes večer v TV třeba "natucnout se". Nebo "nejvíce pečující". Reklamština by si zasloužila samostatný článek. Je to, podle mě, už zcela legální obor verbální i písemné komunikace. .

«     1    2  3   »