Studna slz

rubrika: Pel-mel


Od Bruna Ferrera jsem zde z jeho „Hostiny pro duši“ naposledy reprodukoval krátké zamyšlení či spíše podobenství pod názvem Obrovský strom. Pro zbytek předvíkendové části týdne přicházím s jeho dalším podobenstvím, v němž se pod pouštním pískem ukrývá pramen naděje.

 

Lucifer


Jeden misionář v Marrákeši si jednoho dne všiml muže ležícího na písku. Dlaní hladil zemi a ucho měl na ní položené. Misionáře to podivné chování zaujalo, a tak se zeptal: „Co to děláte?“

„Dělám společnost poušti a utěšuji ji v její samotě a pláči.“

„Nevěděl jsem, že poušť pláče.“

„Pláče každý den. Má sen: být užitečná člověku a proměnit se v obrovskou zahradu, kde by mohl pěstovat obilí a květiny a chovat ovce.“

„Poprosím vás o laskavost. Řekněte poušti, že své poslání vykonává dosti dobře: její otevřený prostor mi dává pochopit, jak jsme před Bohem malincí. Když se podívám na její písek, představím si miliony lidí, kteří byli stvořeni jako sobě rovní a k nimž se svět zachoval ne vždy spravedlivě. Její hory mi pomáhají rozjímat. Když vidím na jejím obzoru vycházet slunce, duše se mi naplní radostí a cítím se blíž ke Stvořiteli.“

 

Nazítří potkal misionář muže na stejném místě a ve stejné pozici.

„Vyřídil jste poušti všechno, co jsem říkal?“ zeptal se. Muž přikývl.

„A přesto dál pláče?“

„Ano. Teď pláče, protože strávila miliony let tím, že si myslela, že je úplně neužitečná, a všechen ten čas promarnila naříkáním na Boha a na svůj osud.“

„Nu, tak jí řekněte, že lidská bytost také stráví mnoho svých dní pocitem neužitečnosti. Pak najednou zjistí smysl svého osudu a domnívá se, že k ní byl Bůh nespravedlivý.“

„Nevím, jestli tohle vysvětlování poušť vůbec vyslechne,“ řekl muž.

„Tak to asi nastala chvíle udělat to, co já vždycky dělám, když mám pocit, že lidé ztratili naději: modlím se. Pomodleme se.“

Oba dva si klekli a modlili se.

 

Když šel druhý den misionář na svoji ranní procházku, muž už tam nebyl. Na místě, kde obvykle hladil písek, vypadala země vlhká, jako by tam vyvěral pramínek. V následujících měsících pramen zesílil a obyvatelé města tam vykopali studnu.

 

Beduíni tomu místu říkají „Studna pouštních slz“. Tvrdí, že všichni, kdo se z ní napijí, dokážou proměnit své utrpení v důvod k radosti.

 

Říká se, že když Mojžíš zvedl ruku s holí nad Rudé moře, ten toužebně očekávaný zázrak nenastal. Stal se teprve v okamžiku, kdy se první člověk s důvěrou vrhl do vln. Tehdy se moře rozdělilo, aby mohli Izraelci projít.

 

Dovětek pouštního Lucifera:

 

Člověk v sobě někdy upadá do beznaděje, že jeho život nemá žádný smysl. Věřící se obvykle snaží tento depresivní pocit zahnat modlitbou ke svému Bohu. Ne každé náboženství to má až tak přímočaré. Nicméně každá věrouka, i ta, která se blíží přírodní filosofii, v sobě skrývá nástroje či návody, kterak se s touto sebedestrukcí vypořádat. Hůře jsou na tom naprostí ateisté. Těm může pomoci akorát Příroda, pokud alespoň v ni věří. Pokud ne, jsou na tom ještě hůře. Nejhůře na tom jsou ti, kteří nevěří ani sami sobě.

 

Někdy se stává, že před vámi vyvstane velmi složitý problém, o němž se domníváte, že ho musíte vyřešit, jinak budete naprosto odepsáni. Stojíte na břehu rozbouřeného moře a nedokážete v sobě najít dostatek síly a tvořivých schopností, abyste se mohli vnořit do jeho vln. A tak se uchýlíte k prokrastinaci a celou záležitost odkládáte na později. Třeba budete v lepší formě, třeba tu sílu, odvahu a tvořivost někdy v sobě naleznete, třeba se to vyřeší samo, třeba… Ale kdy? O tom nespekulujete, ale zalezete pod peřinu. Jenže i pod tou peřinou vám to nedá spát a rozbouřenost moře narůstá.

 

Existují dva způsoby, jak se s tím rychle vypořádat.

 

Zaprvé: Přestanete se řešením tohoto problému zabývat. Zcela ho ze své hlavy vytěsníte, ignorujete a vydáte se úplně jinou cestou. Tenhle způsob je nejjednodušší. Někdy se dá bezpochyby použít, aniž byste byli naprosto odepsáni. Někdy ale už jinou cestu nenaleznete.

 

Zadruhé: Rozběhnete se a vrhnete se do rozbouřeného moře bez zábran a s vírou, že jakýkoli problém se dá vyřešit. Někdy ne, ale často se stává, že rozbouřené moře se před vámi rozestoupí a problém se rozplyne. Jakoby sám od sebe. Ve skutečnosti ale díky vaší víře v sebe sama. A pokud se nerozestoupí, tak se ještě můžete začít modlit.

 

Zdroj: Bruno Ferrero, Hostina pro duši, Portál, s.r.o., Praha 2017 (La cena in Paradiso, Elledici, Torino 2016)

 


komentářů: 37         



Komentáře (37)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 3 »


6
Gogo (neregistrovaný) 09.01.2019, 18:00:30
Dyš motliTba, tak motliDba...
A vylezte z toho moře, donalde, vidím vás...(L.Joe) Smějící se

https://youtu.be/v-Dur3uXXCQ

5
Zuzana (neregistrovaný) 09.01.2019, 17:25:39
Modlidba za vodu

Ubývá míst kam chodívala pro vodu
starodávná milá
kde laně tišily žízeň kde žila rosnička
a poutníci skláněli se nad hladinou
aby se napili z dlaní

Voda si na to vzpomíná
voda je krásná
voda má
voda má rozpuštěné vlasy
chraňte tu vodu
nedejte aby osleplo prastaré zrcadlo hvězd

A přiveďte k té vodě koníčka
přiveďte koně vraného jak tma
voda je smutná
voda má
voda má rozcuchané vlasy
a kdo se na samé dno potopí
kdo potopí se k hvězdám pro prstýnek

Voda je zarmoucená vdova
voda má
voda má popelem posypané vlasy
voda si na nás stýská

Jan Skacel

4
Zuzana (neregistrovaný) 09.01.2019, 17:17:24
Prasklo potrubi, nemame vodu. Uz jsem byla napul v rozbourenem mori, kdyz nastala dalsi anabaze, tentokrat s byrokracii v ceske bance.
Odplavala jsem zpet na pevninu a nemam co dodat, snad poslu basen. Ne svoji, basnicka v teto karme ze mne nikdo neudela. Jsem prilis velkej PragueMatyk.
"THE WELL IF THE DESSERT'S TEARS". Úžasný

Lucifer
3
Lucifer * 09.01.2019, 16:41:18
[1] G, vzal jsem ohled na tvoji stížnost a vzpomněl jsem si na obrazový doprovod Mrkající

2
Gogo (neregistrovaný) 09.01.2019, 15:41:29
Hmm, tak to je vážný, přístup nadále vlažný...
Poďme tedy o slepičí krok dál, fširou dál!
Jakejpak kolín, že...?
Cit.z textu :

"Její hory mi pomáhají rozjímat. Když vidím na jejím obzoru vycházet slunce, duše se mi naplní radostí a cítím se blíž ke Stvořiteli.“

Nějak tagle kadle? »

https://youtu.be/ppzVo8Unors?list=PLzcCQmgmPnv9Dw_4bA7YLbSabN52jvvhV

Nádhernej podparkeťák, imho, zaplužte si, je-li skym Mrkající ...
GE, kaňéc dýzy k Hostině pro duši, lenoši

Gg
1
Gg 09.01.2019, 15:06:09
Pané, pané, dyť vyste úplně zapomňel na obrazový doprovod, něgde u kolína asi »

https://youtu.be/7TseU9vwp6E

A diskus na skus tímto zahájena, lenoši

«   1  2    3     »