Znovu o podobném (Žena a svoboda)

rubrika: Pel-mel


To mi manžel nedovolí, dá se zaslechnout ještě dnes. Za tou větou se skrývá: do toho se mi nechce a hotovo, konec diskuse. Ještě v současnosti, prosím, může manžel posloužit jako autorita, o níž se nepochybuje. Když mě manžel nekontroluje a můžu všechno, je to projev důvěry, rezignace, nebo lhostejnosti? Vymlouvat se na něj ale nebudu, sama svého štěstí i neštěstí strůjcem, dobře mi tak.

 

Stella


To, že muž ženě něco nedovolí, je docela roztomilý (a zarážející) pozůstatek z dob, kdy žena spadala pod ochranu svého otce a po sňatku pod ochranu a dohled manžela. Pokud jde o práva žen a o možnost plnohodnotně uplatnit rozum i talent, sotva nás napadne, že ještě před rokem 1918 bylo znevýhodnění ženy v pracovním procesu na úrovni pozdního středověku a v určitém ohledu horší než v raném středověku. Tehdy totiž některé ženy dosahovaly vyššího vzdělání než muži. Obdivovaná, košatá renesance považovala akademické vzdělání žen za zbytečné. Obchodnicím a řemeslnicím stačila základní gramotnost a jinak se od ženy očekávalo, že bude reprezentovat muže: měla umět zpívat, hrát a konverzovat. Ostatně, do 15. století se dívky vdávaly už ve třinácti, pak se věk vhodný pro vstup do manželství posunul na patnáct. Vyšší vzdělání tedy postrádalo smysl, navíc bylo zatíženo investicemi.

 

V knize Žena ve středověku se Edith Ennenová zabývá postavením ženy na západě Evropy. Ještě na počátku středověku se žena těšila většímu respektu než žena doby sociálně i hospodářsky rozvinutější. Bylo to dáno tím, že muž odjakživa v ženě tušil skryté tajemství, tajemný kontakt s přírodními živly. Ale pohanství odeznělo a tajemná žena přišla o svou dosavadní moc.

 

Raný středověk nezná pojem „stát“ a neexistuje v něm téměř žádná byrokracie. Obrovský a vůbec nejdůležitější význam měl dům a rodina. Jednotlivec byl pod ochranou příbuzných a v domě vládla pánova vůle. Muž měl právo ženu trestat (i zabít), neboť konstantou této historické etapy byla patriarchální rodinná struktura. Úplně jiná byla situace otroků, ti neměli právo na manželství. (O otroctví na našem území se dočteme málo, ale k ranému středověku patřilo, do doby, než se otrok stal poddaným.)

 

Protože středověk nezná touhu po osobní svobodě, muži i ženy usilují o svobodu v rámci určitých vazeb. V rámci těchto vazeb hledají cestu k uspokojení duchovních potřeb vedle mužů také ženy. Ne každá totiž toužila po manželství. Samostatně žijících žen bylo přitom mnoho: kromě neprovdaných ještě děvečky a vdovy. Můžeme považovat za středověkou zvláštnost, že tyto ženy nacházely plné uplatnění pod ochranou nábožensko-církevního prostředí, dokonce jejich touha následovat Krista byla vítána. Ve 12. a 13. století dobrovolně vstupovaly do klášterů ve velkém počtu a nové řády jim ochotně vycházely vstříc. Později jako by se řeholníci zalekli ženského náboženského zanícení až exaltovanosti, a vyšší ženskou emocionalitu v přístupu k víře začali pociťovat jako nebezpečnou. Stále častěji pak ženy volily klášter kvůli jistotě materiálního zabezpečení. Život v klášteře založeném králem nebo vyšším šlechticem se totiž příliš nelišil od života dvorského, běžně poskytoval obvyklé dobové radovánky.

 

Jak šel čas, postoj některých přemýšlivých žen k víře začínal mít blízko k herezi (kacířství) a ženy od kláštera očekávaly spíše vzdělání. Papežové sice zakládali stále více ženských klášterů, avšak život v nich už byl velmi prostý až bídný. Vedle toho se však zrodily nové, mimoinstitucionální formy následování Boha. Nejproslulejší bylo společenství bekyň, objevující se už v 11. století a působící v podstatě až do doby nejnovější.

 

Bekyně se po všechny časy jevily trochu podezřelé. Samotné jejich pojmenování pochází od slova, kterým se označovali kacíři. Souvisí to i s přetrvávajícím pocitem, že žena byla pro muže stále spojena s představou něčeho nesrozumitelného a magického. Navíc byl ženský duchovní život rozmanitější a realizoval se ve větším množství forem než duchovní život mužů. Mimo jiné se ženy významně zapsaly do dobové literatury. Do městského života, do světské správy je muži nepustili, ale dovolili jim organizovat péči o chudé, o staré lidi, o nemocné – studovat medicínu ovšem ženy nesměly. Právě tak ženy nemohly studovat teologii, a muži se pak těžce smiřovali s tím, že se bekyně zabývají náboženským hloubáním a některé mají doma oltáře a slouží mše. Péči o hřbitovy, tkaní, vyšívání, výrobu hedvábí nebo krajek jim ovšem ponechali bez výhrad (bekyně ovšem zase představovaly konkurenci např. pro tzv. hedvábnice a trnem v oku byly i řemeslným cechům).

 

Bekyně žily ve vlastních obydlích – bekinážích. Jejich domky (záduší) bývaly od jiných sídel oddělené zdí. Dá se říci, že společenství bekyň (dušek) představuje ekonomicky soběstačná náboženská sdružení v rámci římsko-katolické církve. Protože nebyly vázány chudobou a brzy projevovaly značnou volnost v myšlení (odmítaly panenství Panny Marie, božskou podstatu Krista), byly roku 1311 v Nizozemí zrušeny. Oficiálně… Až do husitství bylo podobných společenství v Praze devatenáct, blízko Betlémské kaple se nacházelo pět bekináží. Ovšem v Kolíně nad Rýnem ještě v 17. století patřilo bekyním 169 domů. K nám přicházely bekyně ze zemí, kde jim hrozilo nebezpečí. Zde pořádaly tajné mše v jamách, v jeskyních. Také odtud jeden z významů slova jamník. S bekyněmi se pojí ještě jedno zajímavé slovo: konvršky manuální pracovnice. Ovšemže muži konvrši mohli svůj klášter opouštět, ženy konvršky nikoli…

 

No, a pokud samostatná žena nikterak neprojevovala sklony k náboženské meditaci, libovala si v hříchu a nemínila se spoutat sňatkem, mohla se stát nevěstkou. Je zajímavé, že okrajovou skupinou společnosti se tyto ženy staly až v pozdním středověku. Jejich zařazení mezi zloděje a povaleče nastalo až s „ghettoizací“ – vymezením jejich pobytu na určitá místa. Tento fakt přinesl také „stigmatizaci“. Protože prostitutky obtěžovaly kolem klášterů a kostelů a stěžovala si na ně i tři kolínská (Německo) gymnázia, bylo zapotřebí jejich živnost usměrnit. Prodejné ženy tedy spadly do péče mistra popravčího, jemuž odevzdávaly část zisku, a chodily označené (červený šátek).

 

Města se snažila pro lidi z okraje společnosti zajistit práci a bydlení. Trestala kuplířky a kuplíře, zakládala domy pro padlé ženy kajícnice. Kdo pracovat nechtěl, mohl být z města vyhnán, a pokud se vrátil, byl z města vymrskán, nahý a s kovovým obojkem. Snahy o integraci ale většinou byly marné. Vždyť pokud jde o nevěstky, bylo mezi nimi mnoho „farářových kurev“ a běžný byl i tzv. konkubinát. Nakonec se na prostituci začalo pohlížet jako na řádné (ne počestné) řemeslo a platila pro ni obvyklá pravidla včetně zákazu noční práce… Velká města měla také velké vykřičené čtvrti. Nejproslulejší v tomto ohledu byla Paříž. Avšak když nevěstky chtěly zaplatit ze svých prostředků okno v nové pařížské katedrále, byly odmítnuty, jakkoli ne všemi, představiteli církve. Zato při kostelích existovaly tzv. „inklusy“, pobožné ženy poustevnice, zazděné do malých cel u zdi kostela. Kterých žen asi bylo víc?

 

Samostatnou kapitolou je pohled na ženy – čarodějnice. Oni nám mužové vůbec připisují mnohé. V poslední době třeba vynalezli multitasking, tedy přioděli do vědeckého hávu svoji neochotu a lenost, vymysleli si rozdíly v mozcích, nemohou totiž jinak (muži mají mozek větší, načechranější).

 

Vědci zjistili, novináři napsali, je to tedy pravda pravdoucí. Ti hrdinní novináři! Občas se obětují a seznámí nás se situací v konkrétních nevěstincích. Nikdy (na internetu v poslední době) z jejich reportáží nevyplyne, že by šlo o rizikové povolání. Vychází najevo, že prostituce a účinkování v pornofilmech je činnost nejen velice výnosná, ba, je dokonce zábavná. Nemohly by redakce zvýšit platy?

 

Zdroj: Ennenová, Edith: Ženy ve středověku, Argo, Praha 2001


komentářů: 8         



Komentáře (8)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Lucifer
10
Lucifer * 17.05.2019, 19:54:07
Rainbow - Stargazer

https://www.youtube.com/watch?v=rVXy1OhaERY

Nevinný

7
Z. (neregistrovaný) 16.05.2019, 16:19:55
https://a.msn.com/r/2/AABp5b6?m=en-us&referrerID=InAppShare

Tady taky..A jestli doctor potrat provede (ma se tykat i zakazu potratu i znasilnenych a tezce nemocnych, kterym porodem hrozi smrt) tak jde (doctor) sedet na 99 let. Podepsala to zena - senatorka.

6
Z. (neregistrovaný) 16.05.2019, 16:15:34
Lidovky: "muži jásejte,manželky budou žárlit Usmívající se)"

No a hele, funguje to...Vzdyt to pisu. Smějící se Smějící se Mrkající

5
xxx (neregistrovaný) 16.05.2019, 15:16:15
K dnešnímu tématu:

https://www.lidovky.cz/relax/cekstajl-adama-junka/muzi-jasejte-minisukne-zazivaji-renesanci-a-jsou-cim-dal-kratsi.A190515_100917_ln-cekstajl_ape

Diskuse pod tímto textem...

Mimochodem, slečna na ilustračním foto má určitě šortky.

4
Zuzana (neregistrovaný) 16.05.2019, 15:07:05
"..(muži mají mozek větší, načechranější)."

No to nemají, ale zato mají větší játra. Úžasný
A I kdyby mozek větší měli, nemělo by to to na inteligenci žádný vliv.

Jinak: když jdeš k ženám, nezapomeň na bič."

A ještě jinak: muži a ženy si něco nedovolují vzájemné, to není jen mužská věc.
Ženská věc ale je podléhat stereotypům. Proto často zároveň podléhají zaběhaným
'moudrům'.

Aneb patriarchát: muž vládne železnou pěstí a ženy dělají intriky.

Imho největší síla žen je držet pohromadě. Nemusí to být lesby ani fenimistky.
Měl by jim to dát zdravý rozum. Tím, že pohromadě nedrží, dávají mužům ten bič
do ruky.


Stella
3
Stella 16.05.2019, 09:41:16
Já jsem tu větu slýchala dost často! A ostatní ženy to braly jako samozřejmý, konečný argument. Při představě pekla, které by následovalo?

V článku se připomínají ženy, které chtěly něco víc než být opatrovnicemi.
Terciární řády jsou, myslím, dobré řešení.
Alžbětinky následovaly Alžbětu Durynskou, sestřenici Anežky české.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Al%C5%BEb%C4%9Bta_Durynsk%C3%A1

2
Milena (neregistrovaný) 16.05.2019, 09:08:13

Větu "to mi manžel nedovolí" jsem zaslechla naživo v kadeřnictví - před pár lety. Trhlo to se mnou - jak může žena vyslovit takovou nehoráznost? Vypadala normálně, ale zřejmě normální nebyla. Kadeřnice ji chtěla zušlechtit a navrhla, že jí zkrátí vlasy. Co mají manželky na hlavě - je zřejmě pro muže důležitější, než co mají v hlavě. Smutné poznání. S vyplazeným jazykem

Lucifer
1
Lucifer * 16.05.2019, 00:03:09
Vztah mezi mužem a ženou by měl být z hlediska extenzivního rovnocenný, to znamená obsahem lidské podstaty stejně veliký, důležitý; z hlediska intenzivního vzájemně se doplňující, tvořící kompatibilní celek, v němž se obě části, žena a muž, spojí svým vlastním a zprvu dost polarizovaným způsobem do něčeho mnohem vznešenějšího – Jin-Jang.

http://www.neviditelnycert.cz/blog/pel-mel/1872-zensky-princip.html

Pátý element

https://www.youtube.com/watch?v=8ENxXGR0faY

Nevinný

«     1     »