O Luciferském pekle

rubrika: Pohádky


Bylo, nebylo, jak už to tak bývá i nebývá, jednou, nikdo si však nepamatuje kdy, jedno Peklo, někteří však tvrdí, že jich bylo více…

 

Lucifer


… No a pak tu bylo ještě něco jako Nebe, jemuž šéfoval Nebeský šéf. Nebeský šéf měl obrovský byrokratický aparát, v němž se motaly celé houfy andělů, kteří často nevěděli, do čeho dřív svými křídly píchnout. Práce bylo zkrátka nad hlavu v oblacích, neboť Nebe mělo na starost neuvěřitelné zástupy lidských i nelidských bytostí, o něž se muselo nějak postarat: vytřídit, zařadit, přeřadit, vyřadit, upomínat, vyzpovídat, navigovat, chválit, trestat a tak dále. Šanony se v Nebeském byrokratickém centru doslova prohýbaly, úřadující andělé zmateně pobíhali a Nebeský šéf, který trůnil uprostřed celého toho nebeského mumraje, nestačil podepisovat rozkazy, zákazy, příkazy, odkazy a další a další podobná lejstra. Jeho zrak už byl poměrně chabý, a tak si sám přidělil jednoho anděla, jehož pracovní náplní bylo na všechna ta lejstra svítit. Začalo se mu říkat Světlonoš alias Lucifer.

 

Nebeský šéf si svého Lucíka, jak mu začal říkat, docela oblíbil, jenže ta byrokratická zaneprázdněnost mu dávala velmi málo, anebo vůbec žádného času, aby tu oblibu mohl nějak citově vyjádřit. Lucifer to však vytušil, a tak ke svému Šéfovi pociťoval velkou náklonnost, uctivost a neutuchající lásku, takže zlostné výbuchy Šéfa, kterými doprovázel parafování některých lejster, blahosklonně ignoroval.

 

Jednou se však stalo, že Nebeský šéf při pohledu na jakési lejstro doslova a do písmene zbrunátněl a začal řvát jako tur po dávce maniodepresivních injekcí. Rozeřval se dokonce i na svého Lucíka, že jako svítí blbě a motá se jako můra po těžké dávce halucinogenních preparátů. Luciferovi bylo Šéfa docela líto a rozhodl se, že se ho pokusí nějak uklidnit a jeho psychiku nastavit opět do rovnováhy. Šel na to však blbě: „Šéfe, nesmíte se tolik rozčilovat, praskne vám nějaká cévka, nebeská záchranka vás odklidí na JIPku, a co my tady potom s těmi lejstry…“

 

Lucifer v tom konejšení chtěl pokračovat, ale Nebeský šéf zbrunátněl ještě více, takže i červený trpaslík by zbledl závistí, a zařval jako tur po dvojité dávce maniodepresivních injekcí: „Já že se rozčiluji?“ začal mu přeskakovat hlas, „kde jsi na takovou pitomost ty jeden svítící tajtrlíku přišel?“ Nebeský šéf burácel s takovou frekvencí, že mráček, na kterém se spolu s trůnem a Luciferem nacházel, rozkmital tak úděsně, že Lucifer ztratil balanc a z toho nebeského trůnního mráčku se zřítil někam dolů.

 

Lucifer se cítil tak šokovaný nejen tou křivdou, ale i strachem o duševní zdraví svého Šéfa, že úplně zapomněl, že má křídla. A tak padal a padal, postupně proletěl celým Nebem, pak lidskou a nelidskou říší, až nakonec dopadl až do Pekla.

 

Peklo byla Nebeským šéfem zřízená organizace, kam se posílali lidské duše, jež byly z celého nebeského byrokratického procesu vyřazeny, jelikož byly kompletně neopravitelné. Vládl tam Pekelný šéf, jemuž za jeho zády pekelní zaměstnanci, čerti, s posměškem říkali Satan. Ten posměšný nick vznikl podle Hřibu satan, největšího hřibu, který se vyskytuje na území bývalého Československa a který je za syrova či po nedostatečné tepelné úpravě velmi jedovatý. Tepelná úprava byla sice v Pekle velmi oblíbeným nástrojem ke zpracování Nebem vyřazených duší, na Pekelného šéfa však aplikována být nesměla ani náhodou.

 

Když Lucifer přistál v Pekle, drželi tam zrovna smutek, poněvadž Satanovi praskla nějaká cévka a skončil na pekelné JIPce, kde nakonec natáhl kopyta. Tedy on to ve skutečnosti smutek nebyl, jenže i Peklo se musí držet nějakých pravidel, zákonů, předpisů, odpisů, výpisů a spisů čehokoliv, co zavání Peklem, takže ten jakoby smutek byl tak nějak byrokraticky dodržován.

 

Pohřeb Satana ještě nebyl odpískán, když už se v zákulisí sešla partička některých významných pekelných činitelů, aby si ze svého středu zvolila Satanova nástupce. Vlastně se jednalo o takový pekelný převrat. Zatímco Satanův nejbližší čertí dveřník Mefistofeles dojednával pohřební obřad a nad svým odešedším Šéfem truchlil a truchlil, partička jakýchsi pekelných Iluminátů kula pikle. Mefistofeles měl svého Šéfa nesmírně rád, a to i přesto, že během byrokratických koprolálií upadal do stavu takové zuřivosti, že i tur po trojité dávce maniodepresivních injekcí by v této soutěži nezvítězil.

 

Mefistofeles se zrovna v naprosto zádumčivém a truchlivém stavu procházel po své kanceláři, když se najednou ozvala rána a stropem se k jeho nohám dotloukl jakýsi tvor se zmuchlanými křídly. Mefistofeles si tento podivný živoucí balíček začal v naprostém úžasu prohlížet, a když se ten balíček probral z kómatu, tak na něj vybafl: „Kdo jsi a co tu děláš?“

 

Lucifer se konečně vzpamatoval, postavil se na nohy, oprášil se ze všeho prachu, kterým byl po tom neskutečném pádu z nebeských výšin olepený, a konečně rozprostřel svá křídla. „Jmenuji se Lucifer alias Světlonoš, byl jsem podržsvětlem u Nebeského šéfa a tady dělám to, že jsem sem zcela nečekaně upadl,“ pravil Lucifer a zbystřil pozornost. Mefistofeles se na něj zamyšleně podíval a pak utrousil: „Takže podržsvětlo z Nebes, to snad není možné!“ „Ale je, jak vidíš,“ zbystřeně odvětil Lucifer, „a kdo jsi ty a co tu děláš?“ Mefistofeles se náhle vymanil ze svého smutku a s komickou nadsázkou pravil: „Já jsem podrždveře Pekelného šéfa, který zrovna natáhl kopyta.“

 

V té chvíli se do Mefistofelovy kanceláře nabourala partička pekelných Iluminátů, ze svého středu vyloudila jakéhosi umouněného týpka a vůdce partičky zařval: „Mefistofele, konec srandy! Tvůj Šéf je kaput, ty to za chvíli odskáčeš taky a tady je náš nový Šéf,“ ukázal svým pařátem vůdce partičky pekelných Iluminátu na toho umouněného týpka. „Prdlajs,“ řekl Mefistofeles, „to místo je už obsazené,“ a ukázal na již zcela zrekultivovaného Lucifera. Tu pojednou a zcela nečekaně Lucifer vytáhl ze své tornistry Svítící meč, který mu daroval jeho andělský kamarád Gabriel, a paritčce umolousaných čertích Iluminátů zcela nenuceně předvedl, kterak lze aplikovat asijská bojová umění. Netrvalo dlouho a partička byla doslova a do písmene na cucky. A tak se Lucifer stal Pekelným šéfem.

 

Když bylo vše dokonáno, sešli se Lucifer a Mefistofeles v jedné pekelné kanceláři. „Hele, Mefi,“ započal Luci, „nechci, abys mi tady dělal podrždveře. Jsme přece kamarádi a každý z nás by měl být svým pánem. Nepřeji si, abychom někomu drželi světlo či dveře. Právě jsem se dozvěděl, že Nebeský šéf natáhl křídla a v zákulisí se prý motá nějaká podezřelá partička andělských Iluminátů. Uděláme to takhle. Dám ti do tornistry Gabrielův meč včetně návodu, kterak používat asijská bojová umění, a vystřelím tě nahoru do Nebe z čertího kanónu. Ty už budeš vědět, jak ten nebeský byrokratický maglajz včetně té pošahané partičky uklidit, no a pak si můžeme internetovou poštou mezi Nebem a Peklem posílat emaily, jak to klape, jak se máme atd., anebo se můžeme občas navštívit.“

 

A tak vzniklo Luciferské peklo, jehož pobočku v Nebi řídí Luciferův kamarád Mefistofeles.

 

 

devil


komentářů: 69         



Komentáře (69)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 3 »

39
informace (neregistrovaný) 15.10.2013, 19:22:25
'na vera e propria schifenza 'sto video. 'un se ne 'apisce 'na parola.

Lucifer
38
Lucifer * 15.10.2013, 18:30:31
Na pár skleniček bílého vína zas někdy chodím s Ješuou Ha-Nocrim, to když jsem na služební cestě tam Nahoře. Ješua nalije vodu z vodovodu, promění to na víno a páč mu už před dávným časem došlo červené barvivo, tak je to víno čistě bílé. Ale jinak je s ním docela sranda, obzvláště když před mým odletem ze služební cesty vyrazíme na Poslední večeři. S vyplazeným jazykem

Lucifer
37
Lucifer * 15.10.2013, 18:20:49
Behemoth???

http://www.youtube.com/watch?v=DLCQWF7K5pI

Tak s tím nesouhlasím, s Behemothem nemám nic společného. Občas si dáme pár skleniček červeného vína, ale to je asi tak všechno. Nevinný Úžasný

Stella
36
Stella 15.10.2013, 17:22:12
Tak to je famózní! Ty překlady.

Mimochodem. Vím, že film je vždycky něco jiného. Ale pobavila mě italská představa o ruském vězení - Vzkříšení - a o Bašmačkinovi - Plášť.

Podívala jsem se do Wikip. - o knize Job a příšerách všelijakých. V Bibli kralické - behemoth jako slon!

Samozřejmě jsem si uvědomila pozdě, že u vás je počasí úplně jiné - však jsem si zkontrolovala na webkamerách.
Tady celý den prší, je temno, mlhavo. Budiž vám přáno to slunce!

35
informace (neregistrovaný) 15.10.2013, 13:26:48
Ještě dodatek a pak zmlknu. V Itálii vydali Mistra a Markétu dvanáctkrát v deseti překladech.

34
informace (neregistrovaný) 15.10.2013, 13:03:10
Stello,
po ránu svítilo sluníčko a tak mi dodalo dobrou náladu.
Behemoth je sice legendární biblické zvíře podobné hrochu, ale v románu vystupuje jako tlustý černý kocour.
http://1.bp.blogspot.com/-PPQJciP7qT4/UaRx5zoSG2I/AAAAAAAAAO4/5uvyRCxW3yE/s1600/behemot+nel+maestro+e+Margherita.jpg
Bůh otec nevystupuje jako osoba ani v románu ani v zápiskách Bulgakova. Jen pět důkazů o jeho existenci.
http://www.ccdc.it/dettaglioDocumento.asp?IdDocumento=51 (moc zajímavá recenze)
A ani v bulgakovské encyklopedii, jak jsem se dívala.
http://www.bulgakov.ru/a/
A taky jsem přišla na to, že ruské literární stránky vydaly on line jeden z překladů Bulgakova do italštiny. Vím prozatím o třech, ale možná udělali i čvrtý.
Kniha měla obrovský úspěch.

Stella
33
Stella 15.10.2013, 11:46:28
Mému příteli? (32)Informace, vy jste v té dnešní mlze samá legrace. A Behemot - rusky hroch, ne?

Informace, dopřejme pauzu sobě i peklu - pokud jde o M plus M.. Mám obavy, že v pekle u NČ už vzniká krizový scénář s příslušnými pokyny pro strážce brány, pro případ, že by se přihnal zástup divých žen s korouhví a na ní portrét Fjodora Michajloviče. Tuším, že i na něj jednou dojde! To teprve nastane rej!
(Ale stejně - nějak si nemůžu vzpomenout, kde se u B. potuloval Bůh Otec - v Soči? Na Sachalinu? Že v tom syn zůstal sám a B. ho nepotřeboval.)

32
informace (neregistrovaný) 15.10.2013, 10:21:41
Stello,
lámeme si docela zbytečně hlavu nad problémy jako, může existovat dobro bez zla, je čert jen negativní silou, která svádí člověka ke hříchu, a pod. Vyřešil to už Lucifer ve své pohádce. Celou firmu s hlavním sídlem v pekle vede anděl omylem spadlý z nebe, zatímco nebeskou pobočku s kartotékou a archivem svěřil svému kamarádovi Mefistofelovi/Wolandovi, přivandrovalému předevčírem z Německa. No vždyť si toho Mefistofel taky váží, od předčerejška vydává jen nábožné mírumilovné skřeky.
Tady máte obraz současné situace. Snad se Vám to bude zdát postavené na hlavu, ale podívejte se kolem sebe, není to všechno právě tak? K tomu se autoři Mefistofela a Wolanda svého času ještě nedopracovali.
Měla byste dát avizo svému příteli Behemotovi. Víte přece jak to dopadlo v Moskvě s černými kocoury po odjezdu pekelných sil.
Strážný anděl nebo strážný ďábel to máte jedno. Vždycky nad sebou nějakého strážníka najdete. Nebo státního zástupce.

Stella
31
Stella 15.10.2013, 08:56:02
No, nejednoznačnost, složitější výklad - všechno k věci patří.
Trošku mimo. Dočetla jsem se v J. Conradovi, že pokud má člověk anděla strážného, musí mít také svého ďábla.

30
informace (neregistrovaný) 15.10.2013, 00:09:42
xxx 28
Také jsem se knížce poprvé smála. Brala jsem to hlavně jako satiru na sovětské poměry.
A Bulgakov v první verzi románu skutečně psal satiru.
Pak ho dál rozšiřoval o nové náměty a motivy.

Stello,
přečtěte si 29. kapitolu II dílu, kde Matouš Evangelista přináší rozhodnutí o dalším osudu Mistra a Markéty. A kde Woland se ptá, k čemu by bylo dobro bez existence zla. Jak by vypadala země bez stínů, bez tmy. Všechno živé i mrtvé dělá stín, a aby na zemi vládlo jen světlo, bylo by z ní nutno udělat holou pouštinu bez ničeho. - Jsi hlupák , nic nechápeš - říká Woland Matoušovi.
Nakonec je moudřejší a lidštější právě ďábel než neúprosný vládce nebes, který trestá, a to neúměrně k proviněním, ale o lidské hemžení se nestará.
Obraz měsíčního světla, které se valí jako povodeň a pohlcuje všechno je opravdu působivý, ale právě proto, že není statický, všechno je v pohybu, už proto nemůže být symbolem věčného klidu.
Bohužel nemohu lepit citáty, azbuka se rozloží a na transkribci nemám trpělivost.
Najdete na http://www.loveread.ec/read_book.php?id=1527&p=124

Lucifer
29
Lucifer * 14.10.2013, 22:50:08
Stello, [27] je velmi výstižné.

28
xxx (neregistrovaný) 14.10.2013, 21:51:43
A Bulgakov Nebulgakov. Jak si tak v klidu znovu čtu tuhle pohádku, musím se jí smát a smát.

A kam my jsme došli - došly od tématu, s byrokratickou koprolálií...


Stella
27
Stella 14.10.2013, 21:43:38
Zkuste, informace, jenom se tomu závěrečnému obrazu poddat, bez rozumové úvahy. Někdy je to dobré. A očistné. Ledový, čistý Měsíc, cesta k němu... Všechno je vyrovnáno, nic už nikdy nebude bolet. Absolutní, nezměrný klid.

Jsem přesvědčena, že Bulgakov věřící byl. Jinak by ty fascinující kapitoly o Pilátovi ani moc nepotřeboval... A ta proměna ďábla při loučení s Moskvou - neobyčejně působivé, když nic jiného.
Možná místo tmy nikde nevyslovený motiv smrti? Jasně ale přítomný.
Berte to, prosím, jako názor laika! Který neanalyzoval...


26
informace (neregistrovaný) 14.10.2013, 13:18:59
Stello,
teď jsem si právě přečetla konec románu.
Je to skutečně složitý závěr. Opozice světla a tmy a k tomu se přidává věčný klid.
Byl skutečně Bulgakov věřící, anebo jde o kritiku křesťanské doktriny o dobrotě a milosrdenství božím?
Neuvádí do pořádku lidské neřesti nakonec vyslanec tmy?

Stella
25
Stella 14.10.2013, 11:38:13
O Měsíc tak moc myslím nejde, ale o to, čím se dnes zabývá Lucifer - o možnost zbavit se viny.
Každý si knihu konkretizuje po svém - tak to má být.

Já mám dojem, že v závěru jde spíš o konejšivou útěchu,jako nad malým dítětem, ale vina je nesmytelná, i když tě, chlapče, pochopíme, a tím ti odpustíme.

Cesta k Měsíci je tam pro mně čisté nekonečno. Ve srovnání s ním o nic nejde...

«   1  2    3    4  5   »