O Luciferském pekle

rubrika: Pohádky


Bylo, nebylo, jak už to tak bývá i nebývá, jednou, nikdo si však nepamatuje kdy, jedno Peklo, někteří však tvrdí, že jich bylo více…

 

Lucifer


… No a pak tu bylo ještě něco jako Nebe, jemuž šéfoval Nebeský šéf. Nebeský šéf měl obrovský byrokratický aparát, v němž se motaly celé houfy andělů, kteří často nevěděli, do čeho dřív svými křídly píchnout. Práce bylo zkrátka nad hlavu v oblacích, neboť Nebe mělo na starost neuvěřitelné zástupy lidských i nelidských bytostí, o něž se muselo nějak postarat: vytřídit, zařadit, přeřadit, vyřadit, upomínat, vyzpovídat, navigovat, chválit, trestat a tak dále. Šanony se v Nebeském byrokratickém centru doslova prohýbaly, úřadující andělé zmateně pobíhali a Nebeský šéf, který trůnil uprostřed celého toho nebeského mumraje, nestačil podepisovat rozkazy, zákazy, příkazy, odkazy a další a další podobná lejstra. Jeho zrak už byl poměrně chabý, a tak si sám přidělil jednoho anděla, jehož pracovní náplní bylo na všechna ta lejstra svítit. Začalo se mu říkat Světlonoš alias Lucifer.

 

Nebeský šéf si svého Lucíka, jak mu začal říkat, docela oblíbil, jenže ta byrokratická zaneprázdněnost mu dávala velmi málo, anebo vůbec žádného času, aby tu oblibu mohl nějak citově vyjádřit. Lucifer to však vytušil, a tak ke svému Šéfovi pociťoval velkou náklonnost, uctivost a neutuchající lásku, takže zlostné výbuchy Šéfa, kterými doprovázel parafování některých lejster, blahosklonně ignoroval.

 

Jednou se však stalo, že Nebeský šéf při pohledu na jakési lejstro doslova a do písmene zbrunátněl a začal řvát jako tur po dávce maniodepresivních injekcí. Rozeřval se dokonce i na svého Lucíka, že jako svítí blbě a motá se jako můra po těžké dávce halucinogenních preparátů. Luciferovi bylo Šéfa docela líto a rozhodl se, že se ho pokusí nějak uklidnit a jeho psychiku nastavit opět do rovnováhy. Šel na to však blbě: „Šéfe, nesmíte se tolik rozčilovat, praskne vám nějaká cévka, nebeská záchranka vás odklidí na JIPku, a co my tady potom s těmi lejstry…“

 

Lucifer v tom konejšení chtěl pokračovat, ale Nebeský šéf zbrunátněl ještě více, takže i červený trpaslík by zbledl závistí, a zařval jako tur po dvojité dávce maniodepresivních injekcí: „Já že se rozčiluji?“ začal mu přeskakovat hlas, „kde jsi na takovou pitomost ty jeden svítící tajtrlíku přišel?“ Nebeský šéf burácel s takovou frekvencí, že mráček, na kterém se spolu s trůnem a Luciferem nacházel, rozkmital tak úděsně, že Lucifer ztratil balanc a z toho nebeského trůnního mráčku se zřítil někam dolů.

 

Lucifer se cítil tak šokovaný nejen tou křivdou, ale i strachem o duševní zdraví svého Šéfa, že úplně zapomněl, že má křídla. A tak padal a padal, postupně proletěl celým Nebem, pak lidskou a nelidskou říší, až nakonec dopadl až do Pekla.

 

Peklo byla Nebeským šéfem zřízená organizace, kam se posílali lidské duše, jež byly z celého nebeského byrokratického procesu vyřazeny, jelikož byly kompletně neopravitelné. Vládl tam Pekelný šéf, jemuž za jeho zády pekelní zaměstnanci, čerti, s posměškem říkali Satan. Ten posměšný nick vznikl podle Hřibu satan, největšího hřibu, který se vyskytuje na území bývalého Československa a který je za syrova či po nedostatečné tepelné úpravě velmi jedovatý. Tepelná úprava byla sice v Pekle velmi oblíbeným nástrojem ke zpracování Nebem vyřazených duší, na Pekelného šéfa však aplikována být nesměla ani náhodou.

 

Když Lucifer přistál v Pekle, drželi tam zrovna smutek, poněvadž Satanovi praskla nějaká cévka a skončil na pekelné JIPce, kde nakonec natáhl kopyta. Tedy on to ve skutečnosti smutek nebyl, jenže i Peklo se musí držet nějakých pravidel, zákonů, předpisů, odpisů, výpisů a spisů čehokoliv, co zavání Peklem, takže ten jakoby smutek byl tak nějak byrokraticky dodržován.

 

Pohřeb Satana ještě nebyl odpískán, když už se v zákulisí sešla partička některých významných pekelných činitelů, aby si ze svého středu zvolila Satanova nástupce. Vlastně se jednalo o takový pekelný převrat. Zatímco Satanův nejbližší čertí dveřník Mefistofeles dojednával pohřební obřad a nad svým odešedším Šéfem truchlil a truchlil, partička jakýchsi pekelných Iluminátů kula pikle. Mefistofeles měl svého Šéfa nesmírně rád, a to i přesto, že během byrokratických koprolálií upadal do stavu takové zuřivosti, že i tur po trojité dávce maniodepresivních injekcí by v této soutěži nezvítězil.

 

Mefistofeles se zrovna v naprosto zádumčivém a truchlivém stavu procházel po své kanceláři, když se najednou ozvala rána a stropem se k jeho nohám dotloukl jakýsi tvor se zmuchlanými křídly. Mefistofeles si tento podivný živoucí balíček začal v naprostém úžasu prohlížet, a když se ten balíček probral z kómatu, tak na něj vybafl: „Kdo jsi a co tu děláš?“

 

Lucifer se konečně vzpamatoval, postavil se na nohy, oprášil se ze všeho prachu, kterým byl po tom neskutečném pádu z nebeských výšin olepený, a konečně rozprostřel svá křídla. „Jmenuji se Lucifer alias Světlonoš, byl jsem podržsvětlem u Nebeského šéfa a tady dělám to, že jsem sem zcela nečekaně upadl,“ pravil Lucifer a zbystřil pozornost. Mefistofeles se na něj zamyšleně podíval a pak utrousil: „Takže podržsvětlo z Nebes, to snad není možné!“ „Ale je, jak vidíš,“ zbystřeně odvětil Lucifer, „a kdo jsi ty a co tu děláš?“ Mefistofeles se náhle vymanil ze svého smutku a s komickou nadsázkou pravil: „Já jsem podrždveře Pekelného šéfa, který zrovna natáhl kopyta.“

 

V té chvíli se do Mefistofelovy kanceláře nabourala partička pekelných Iluminátů, ze svého středu vyloudila jakéhosi umouněného týpka a vůdce partičky zařval: „Mefistofele, konec srandy! Tvůj Šéf je kaput, ty to za chvíli odskáčeš taky a tady je náš nový Šéf,“ ukázal svým pařátem vůdce partičky pekelných Iluminátu na toho umouněného týpka. „Prdlajs,“ řekl Mefistofeles, „to místo je už obsazené,“ a ukázal na již zcela zrekultivovaného Lucifera. Tu pojednou a zcela nečekaně Lucifer vytáhl ze své tornistry Svítící meč, který mu daroval jeho andělský kamarád Gabriel, a paritčce umolousaných čertích Iluminátů zcela nenuceně předvedl, kterak lze aplikovat asijská bojová umění. Netrvalo dlouho a partička byla doslova a do písmene na cucky. A tak se Lucifer stal Pekelným šéfem.

 

Když bylo vše dokonáno, sešli se Lucifer a Mefistofeles v jedné pekelné kanceláři. „Hele, Mefi,“ započal Luci, „nechci, abys mi tady dělal podrždveře. Jsme přece kamarádi a každý z nás by měl být svým pánem. Nepřeji si, abychom někomu drželi světlo či dveře. Právě jsem se dozvěděl, že Nebeský šéf natáhl křídla a v zákulisí se prý motá nějaká podezřelá partička andělských Iluminátů. Uděláme to takhle. Dám ti do tornistry Gabrielův meč včetně návodu, kterak používat asijská bojová umění, a vystřelím tě nahoru do Nebe z čertího kanónu. Ty už budeš vědět, jak ten nebeský byrokratický maglajz včetně té pošahané partičky uklidit, no a pak si můžeme internetovou poštou mezi Nebem a Peklem posílat emaily, jak to klape, jak se máme atd., anebo se můžeme občas navštívit.“

 

A tak vzniklo Luciferské peklo, jehož pobočku v Nebi řídí Luciferův kamarád Mefistofeles.

 

 

devil


komentářů: 69         



Komentáře (69)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 4 »

24
informace (neregistrovaný) 13.10.2013, 22:33:42
Přečetla jsem si něco v recenzích a diskuzích na stránce Arca russa o symbologii měsíce a tak se tu nebudu chlubit cizím peřím. Ale měsíc, tedy luna, nemá v románu jednoznačný význam a vůbec ne význam shovívavé katarze.
Berlioz umře, když se dívá na měsíc, Korovev vede divné řeči o světlu a tmě. Měsíční svět vyvolává neklid, duševní krizi u mnoha postav.
Je světlo, měsíční světlo skutečně útěchou nebo spásou pro člověka anebo spíš trestem? O tom prý pojednává knížka Smolina.

Bulgakov napsal osm verzí románu, pořád ho obohacoval o nové motivy a problémy.

23
xxx (neregistrovaný) 13.10.2013, 22:28:25
Na Aktuálne.sk to vidí o dost jinak. Úžasný

Lucifer
22
Lucifer * 13.10.2013, 21:53:35
Tady je jedna recenze na ten film, která se s ním moc nemazlí.

http://kultura.idnes.cz/recenze-michel-gondry-pena-dni-de1-/filmvideo.aspx?c=A130701_165842_filmvideo_vha

Teprve až ho uvidím, tak se k tomu mohu vyjádřit.

Stella
21
Stella 13.10.2013, 21:47:41
No, leukoplast se tak divně odchlipuje! Ale ona snad včas zafunguje.
Chci ještě, Lucifere, toto důležité. V uvozovkách. Skoro.
Viděla jsem deset minut seriálu Pán času - Doktor Who. Asi bychom ho měli znát? MOC se mi líbilo, jak tam mimozemšťanka vysává krev panu doktorovi. Brčkem na limonádu. Oni tam vystupují plazmožrouti. Ale od "ta plazma". Nicméně, to pojmenování by se hodilo. S vyplazeným jazykem
A taky jsem četla, že na Slovensku jsou nadšeni naprosto mimořádným filmem Pěna dní. Prý nádherný, surrealistický, strhující a neobyčejně krutý. Režisér Michel Gondry.
Mlčící Nevinný

Lucifer
20
Lucifer * 13.10.2013, 21:36:18
Kde mám leukoplast? Smějící se Mrkající S vyplazeným jazykem

Stella
19
Stella 13.10.2013, 21:33:41
Slepota je slepota vždy... Faust svého došel, cestu uzavřel. Není každému dáno.
A ještě mu ženská zachránila duši. Příznačné. A ona - co? Prostě použita, kruci.

Myslím, že ten seriál v TV šel tady před lety také,nebyl špatný.
Originál je vždycky originál, ale nedám dopustit na překlad Aleny Morávkové. V tomto případě se mi zdá originál zemitější, český překlad poetičtější.
Když je zle, vzpomenu si občas na kapitoly o Pilátovi - krásný kus poezie a veliký kus filozofie. Na loučení s Moskvou. A na závěrečnou cestu k Měsíci - taková útěšná, shovívavá katarze!

Ruští spisovatelé nám vydrží na pár desítek let - co na to Lucifer? Smějící se

18 O jedné paralele...
Sindibád nánořník (neregistrovaný) 13.10.2013, 21:02:06

Jak Goethův Faust, tak i Bulgakov ve stáří oslepli.

Když jsem se ptal lidiček (Vox Populi, Vox Dei), zda v sázce o Faustovu duši Ďábla a Boha, vyhrál Mefistofeles, když uzavřel Faustův osud jeho naplněním, bylo prý seznáno, že vítězství patří Faustovi, neb jeho duše, na přímluvu Markétky, zakotvila v nebi.

Nevím zda slepota ve stáří je vítězstvím. Ledaže Pyrrhovým.

U Bulgakova je tomu přesně naopak.

Jaký je Váš náhled?

Román jsem prvně seznalv polském rozhlase, později jsem také mohl vidět jeho polské čtyřdílné televizní zpracování, a celkem nedávno ruský desetidílný seriál (vynikající počin), ale překlad jména kocourka slovem Kocomour, no nevím.

A ruská, originální knižní mutace, zůstane zřejmě nedostižná

Mrkající

Lucifer
17
Lucifer * 13.10.2013, 20:31:02
Tak si to užijte, informace Usmívající se

16
informace (neregistrovaný) 13.10.2013, 20:18:39
Lucifere,
román je on line i v ruštině.
http://www.loveread.ec/read_book.php?id=1527&p=1
Takže ho asi budu číst tam, abych měla text bez zprostředkovatelů.
Děkuju.

15
informace (neregistrovaný) 13.10.2013, 20:08:52
Děkuju, Lucifere.
Je stejně legrace, teď budu číst Bulgakova ve třetím jazyce. Nejdřív italský překlad, pak ruský originál, vypůjčený z ústavu Slovanské filogie a teď česky.
Co mi z toho vyjde v hlavě, nevím. Totiž překlad, ať je sebevíc dobře udělaný, není to, co originál. Překladatel, i když nechce, dává stylu své individuální podbarvení. Už jen slovosledem. Nehovoře pak o slovesném výběru.
Ale v každém případě děkuju.


13
informace (neregistrovaný) 13.10.2013, 19:26:00
Stello,
já jsem četla Bulgakova poprvé v dalekém 1967 r., kdy vyšel první italský překlad.
Teď knihu nemůžu najít, buď ji někam zašantročili anebo si ji někdo odvezl. Takže bez textu jsem z diskuze venku.
Na stránkách Arca russa (Russkij kovčeg) o ruské kultuře ale věnovali románu mnoho stránek diskuzí. V Rusku vyšly knihy, kde se sutoři zabývají tajným významem textu, na př v r. 2006 vyšlo Michail Smolin "Kody. ključi, simvoly v romane Master i Margarita.
Jestli se chcete podívat na diskuze:
http://www.arcarussa.it/forum/viewtopic.php?t=778

kenabob
12 Rád se jich zeptám...
kenabob * 13.10.2013, 18:04:35

Setkáváme se při procházkách se svými nejlepšími přáteli (nebezpečně přítulný hafánek rozmarů Mejsa Nebojsa, a koucerek známý v akademických kruzích ja doktor Mňouk - bez titulu nenůže ani kočka mezi lidi).

Bydlíme na trinadcatom etaži v bytech vedle sebe, ale v jiném domě.

Při prvních setkáních s Bulgakovými jsem jim ne zcela dobře rozuměl, dnes jsem o mravenčí krok dále - Mejsa nebojsa mne ponejprv vyděsí, a pak se ta sovětská minulost nezdá tak zcela neuchopitlelná.

Mrkající



Stella
11
Stella 13.10.2013, 17:26:23
Já myslím, informace, že ani tak ne. Hela tam běhá moc často nahatá a je velmi obětavá...

V té knize jsem asi kvůli obvyklé nepozornosti, vždycky s časovým odstupem nacházela věci dříve přehlídnuté - geniální podtext. A výborný překlad!
Jsou tam nesmrtelné a nádherné pasáže. Člověk k lecčemu musí dozrát. A musí něco vědět o době - vždyť je tam i satiry s nadsázkou dost.
Ani Divadelní román, ani Psí srdce, nic dalšího už k mně, okoralé, nepromluvilo.
Knihu dopsala žena? Tak proto!
Kenabobe, netušíte, v kterém desetiletí se přátelům z Hradce (?) dostala kniha do ruky?

kenabob
10 Psí srdce
kenabob * 13.10.2013, 13:09:20

Přátelé kdysi z Uralu, dnes z města Eliščina, mi doporučili Bulgakovo dílo uvedené výše.

On Mistr a Markét(k)a je možná určitě reflexí nejen na Geotheova Fausta v sovětské nerealitě (magický realismus).

Původně se tento příběh nepříběh měl potkat s názvem Inženýrovo kopyto.

Knihu Afanesjevičovu dopsala po jeho odchodu na výsost jeho milovaná choť, byť byla jejich celoživotním dílem, a byla jimi mnohokrát přepsána.

Pro mne byla mimo jiné nápovědou, že nastajaščij kumštýř má nejen psí srdce ale též kočičí duši.


Hapka, Bílá - Dívám se dívám

http://www.youtube.com/watch?v=PLM7cCskC3E&feature=share&list=RD02ThymL7NlRFo

Mrkající


«   1  2  3    4    5   »