Psycho(pato)logický dav

rubrika: Populárně naučný koutek


Lidé se mohou shlukovat buď do různorodých společenství, v nichž si uchovávají víceméně soudnost, kontrolu svého myšlení, cítění a chování, anebo do davů, v nichž jsou zbaveni výše zmíněného a patologickým způsobem se podrobují jakési davové psychologii (psychóze). Tento dav má vlastnosti, které se liší od vlastností jedinců, kteří dav tvoří. Myšlenky a city jedinců tvořících dav jsou zaměřeny týmž směrem. Jedinec se stává automatem a v davu nabývá pocit nepřekonatelné moci. Tento davový efekt mu dovoluje chovat se způsobem, který by jako jedinec potlačil – například s vražednou nebo sebevražednou ničivostí.

 

Lucifer


Zvláštní vlastnosti a chování davu podmiňuje jakási duševní nákaza. S touto myšlenkou přišel francouzský sociální psycholog, sociolog, archeolog a amatérský fyzik Gustave Le Bon a zevrubně ji zpracoval v knížce Psychologie davů, která vyšla v roce 1895. Již před 120 lety Le Bon nastínil něco, co dnes dosahuje tak neuvěřitelně psychopatologických rozměrů, o nichž se tomuto věrozvěstovi zřejmě nezdálo ani v nejdivočejších snech. Pro dnešek bych zde uvedl některé úvahy z této knížky, jak je ve své rozšířené mikroeseji O davu cituje František Koukolík:

 

Le Bon píše, že se společnost dostala do období davů. Psychologický dav dle něj tvoří jedinou bytost, v níž jedincova vědomá osobnost mizí a city i myšlenky jsou zaměřeny týmž směrem. Tvoří se jakási přechodná kolektivní duše, která však má velmi určité vlastnosti. Tato duše způsobuje, že jedinci tvořící psychologický dav cítí, myslí a jednají naprosto odlišně, než by každý z nich cítil, myslel a jednal, kdyby byl sám. Vysvětlením je, že lidé s velmi rozdílnou inteligencí a vzděláním mají často totožné pudy, vášně a city. V kolektivní duši se stírají intelektuální vlastnosti lidí – a tím také jejich individualita. Převládají neuvědomělé vlastnosti. Ty se stanou společnými, proto davy nejsou schopny činu vyžadujícího inteligenci. Dav poskytuje jedinci pocit nepřekonatelné moci, který doprovází ztráta odpovědnosti. Jedná se o jakousi psychickou infekci, která má mimo jiné za následek impulsivitu, neschopnost rozumně uvažovat, nedostatek soudnosti a kritického ducha.

 

Davy jsou popudlivé, proměnlivé a vysoce dráždivé, přehánějí a zjednodušují city, jsou autoritativní, nesnášenlivé a přitom konzervativní. Davy jsou schopny vražd a žhářství stejně, jako dokážou být oddané a nezištné, často v mnohem vyšší míře než jedinec. Mají velkou, přitom jednoduchou obrazotvornost. Davová přesvědčení mají náboženské rysy. Přejí-li si davy některé věci vášnivě, nedomáhají se jich nikdy dlouho. Jsou právě tak neschopny trvalé vůle jako trvalé myšlenky. Davy neznají pochybnosti ani nejistotu. Hlupák, nevzdělanec i závistivec jsou v davech zbaveni své bezvýznamnosti i bezmocnosti a nabývají vědomí brutální, pomíjivé, ale nesmírné síly.

 

Davy znají pouze prosté a výstřední city: názory, myšlenky a víry, jež jsou jim vsugerovány, jsou přijímány jako uzavřený celek a jsou pokládány buď za absolutní pravdy, nebo za absolutní omyly. Davy si váží síly a dobrota na ně působí jen průměrně, poněvadž ji snadno zaměňují se slabostí. Jejich sympatie neplatily nikdy laskavým pánům, nýbrž naopak pevnou rukou je ovládajícím tyranům. Davům vsugerované ideje jakéhokoli druhu mohou nabýt převahy jenom tehdy, mají-li velmi prostou podobu a mohou-li si je lidé obrazně představit. U davu lze často pozorovat, že nejprotichůdnější ideje následuj těsně za sebou. Ideje zpravidla potřebují mnoho času, aby se se v duši davu ustálily, právě tak jako tomu, aby z ní byly vypuzeny.

 

Moc slov je těsně spjata s představami, jež slova vyvolávají, a je úplně nezávislá na jejich skutečném významu. Obyčejně jsou nejpůsobivější právě ta slova, jejichž smysl je nejméně vymezený. Takové jsou např. výrazy: demokracie, socialismus, rovnost, svoboda atp. Proti určitým slovům a formulím nemohou rozumné důvody vůbec bojovat. Jsou slavnostně přednášeny před davy, a jakmile se tak stane, dostanou všechny obličeje uctivý výraz a hlavy se sklánějí. Davy nikdy nežízní po pravdě; odvracejí se od skutečností, které se jim nelíbí, a zbožňují raději klam, když je oslňuje. Kdo v nich umí vzbudit iluze, ovládne je velmi snadno; kdo se je snaží zbavit iluzí, stane se vždy jejich obětí.

 

Dav je stádo, jež se nemůže obejít bez pána (kupř. Hitler, Stalin, Putin atd.). Vůdcové nebývají zpravidla muži myšlenky, ale činu. Vycházejí z lidí nervózních, podrážděných a polopomatených, kteří se pohybují na hranici šílenství. Ať je idea, kterou hájí, nebo cíl, který sledují, sebenesmyslnější, rozbíjí se každá rozumová úvaha o jejich přesvědčení. Pohrdání a pronásledování je pouze ještě více popudí. Osobní zájem, rodina a vše ostatní je obětováno. I sám pud sebezáchovy je u nich potlačen do té míry, že jediná odměna, po které často touží, je mučednictví. Duši davu neovládá potřeba svobody, ale potřeba otroctví. Dav žízní po poslušnosti tou měrou, že se instinktivně podrobuje tomu, kdo se prohlásí za jeho pána.

 

Konec výtažku z knížky Psychologie davu od Le Bona. František Koukolík k tomu dodává:

 

Teprve dnes začínáme tušit, co by mohlo za psychickou infekcí stát. Podkladem primitivních emocí, například strachu, hnusu, zuřivosti, je činnost vývojově staré, v hloubce mozku uložené neuronální sítě. Nejvyšší úrovní této sítě jsou levá a pravá amygdala, mandlová jádra pod kůrou přední části spánkových laloků. Propojují ohromný počet nejrozmanitějších částí mozku kontrolujících nejrůznější stránky chování, včetně pohybů.

 

Pokusné krysy jsou sociální zvířata stejně jako lidé. Jednu členku páru krys je možné emočně zatěžovat. Druhou nechat, aby se dívala, jak emoční zátěž na její partnerku působí. Emoční zátěži odpovídá činnost amygdaly. Ta se dá měřit. Zjistilo se, že zvíře, které bylo pouhým pozorovatelem emocí svého bližního, mělo stejně nabuzenou amygdalu jako zvíře vystavené emoční zátěži.

 

Možná, že tady je klíč k pochopení psychické infekce a ztrátě rozumové kontroly. Nad chováním převezmou kontrolu primitivní části citového mozku. Možná, že toto skupinové chování bylo ve chvílích stresu pro naše předky výhodné. Jako dav zmohli víc. Teď však o sobě tvrdíme, že jsme v civilizaci. To je pravda – ale jen do chvíle, v níž se necháme proměnit v dav.

 

Zdroj: František Koukolík, Jádro – Televizní eseje

 

Poznámka:

 

Už jsem tady od Františka Koukolíka předložil spoustu zajímavých úvah, myšlenek a postřehů. Učinil jsem tak hlavně proto, že se mi jeho názory líbí, povětšinou se s nimi zcela či skoro zcela ztotožňuji. Nejeden z jeho závěrů jsem více méně učinil ještě, než jsem se s nimi v jeho publikacích setkal, což jsem zde nejednou zcela samostatně či jako poznámku k oněm publikacím prezentoval. Některé z mých úvah by se daly přiřadit k uvedenému fenoménu psychologie či přímo psychopatologie davů (najděte si třeba sérii Šílenství doby). Nejrůznější druhy davových psychóz se dnes v důsledku narůstajícího počtu vědeckotechnických možností, kterak se za dohledu konzumních manipulátorů slučovat v od skutečné reality naprosto odtržené davy, rostou jako houby po dešti.

 

Nehodlám vyvracet odborné závěry Františka Koukolíka, jelikož v jeho oboru nejsem patřičně vzdělán. Převzetí kontroly primitivní části citového mozku v tomto novodobém davovém šílenství jistě hraje nějakou roli. Myslím si však, že je třeba se ohlížet ještě po jiných zdrojích, k čemuž se patrně v blízké budoucnosti vrátím. Tedy pokud mě mezitím nerozšlape davové stádo.


komentářů: 2         



Komentáře (2)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

2 Větší než malé množství ...
mefi (neregistrovaný) 10.02.2015, 00:18:45

... hlouposti, to je definice davu.

František Koukolík rád také říkává, že inteligence davu je dána inteligencí největšího hlupáka davu dělená počtem jedinců davu.

Lepší si už ani nepouštět hromadná sdělovací média, začíná tu v této společnosti být ale sakramentsky ouzko. A to i na Internetu!

Ostatně pogromy už máme (Natálka).

Nerozhodný

1 politika a stádo
Starý kocour (neregistrovaný) 09.02.2015, 01:15:46
Koukolík je moc chytrý pán.
A dav je hrozná síla. Tupá, samonabuzovací a bez zručného vedení destrukční - i sebe vražedná. Dav se dá nahradit dobře slovem STÁDO. Stádní pud pomáhá mnohým druhům živočichů přežít. Ve stádě mají sílu. Právě proto, že společné emoce (amygdala?) převládnou nad individuální úvahou, rozumem.
Už kdysi dávno, jsem si řekl, že se budu snažit nebýt v davu. Jít (možná i) stejným směrem, ale se svou vlastní kontrolou. Tedy ne jít zásadně proti, ale vedle, vlastní cestou. A doufám, že jsem to předsevzetí splnil. Do davové psychózy jsem se sice párkrát dostal, ale naštěstí jsem si to vždy uvědomil a začal se koukat kolem sebe, jak to všechno ve skutečnosti funguje, jaká je realita. Od té předestírané, davové, kterou určují sdělovací prostředky a ona "davová spřízněnost" se ta "skutečná realita" liší často i diametrálně.

Pošupování davem, jeho názory, se jmenuje politika. Je málo věcí, kterém jsou méně čestné než politika. Jsou-li vůbec takové.
Základní premisou se mi stala pohádka Císařovy nové šaty. Rozhodl jsem se, že budu suplovat roli toho nevychovaného chlapečka, který v tichu ohromeného náměstí, kde kdekdo vidí, ale nikdo si to netroufne říct, že císař je nahý. Dělal jsem to celý život a celý život jsem kvůli tomu dostával doopravdy nebo jen jen symbolicky "přes pysk", jak se u nás říká.
Počítám s tím. Nikoho o své pravdě nepřesvědčuji, to si musí udělat každý sám.
Jenže "ohmatané, slyšené a viděné" je pro mě víc, než čtené nebo někým mluvené. A protože se celý život živím výrobou "falešných realit", vím jak se to dělá. Jenže za ty moje "iluze" mi lidé platí protože/přestože vědí, že "je to jen divadýlko".

Mrkající

«     1     »