Projektování našich matematických modelů do vesmírné reality

rubrika: Populárně naučný koutek


K sepsání tohoto příspěvku do Populárně naučného koutku mě podnítilo zhlédnutí interview s profesorem kvantové fyziky Janem Rakem, na které včera upozornila v Čertím poklábosení Stella pod značkou xxx. Název interview zní: Že je sklenice hmotná, je trochu iluze. Existujeme jen tady a teď, říká vědec z CERNu. Nepochybuji, že profesor Rak se v kvantové fyzice pohybuje jako ryba ve vodě – do CERNu by nepřijali jen tak nějakého samorostlého amatéra. Pochybuji však o některých jeho závěrech, ačkoli není vyloučeno, že jsem jeho podobenstvím nemusel zcela porozumět. To se stává. V každém případě nesouhlasím s tím, že sklenice (strom, vlak, Slunce, Venuše…) je hmotná jen tak trochu iluzorně. Ani v podobě jakoby demonstrativního podobenství.

 

Lucifer


Za posledních sto let dosáhlo naše poznání nejen blízké, ale i vesmírné reality neobyčejně obrovského rozmachu. Vznikla teorie relativity, jak speciální, tak obecná, a v těsném závěsu pak teorie kvantová. Obě teorie mají dodnes problém, jak se definitivně skloubit v teorii jedinou. Nicméně obě nám umožnily v relativně velmi krátké době vyvinout neuvěřitelné technické prostředky, které dnes běžný člověk považuje za zcela samozřejmé, ačkoli před více jak sto lety se něco takového v matných podobách honilo hlavou jen některým fantastům v nejdivočejších snech.

 

Pokusy vytvořit Teorii všeho jsou na denním pořádku. Slovutní myslitelé, vědci, především fyzici na teoretické úrovni s tím zápolí nejrůznějším způsobem, kupříkladu v podobě superstrun. Na toto téma jsem zde vypustil již celou řadu článků, třeba: Hledání teorie všeho se Stephenem Hawkingem; Neznámý vesmír – Temná hmota versus nová teorie gravitace; Fyzikální modelování reality – Úvod. Druhý zmíněný se dotýká gravitace, se kterou si de facto neví rady ani teorie relativity, ani standardní kvantový model, natožpak superstruny.

 

Na první pohled se může zdát, že gravitace je natolik elementární, že už o ní vlastně víme vše. V podstatě nevíme skoro nic. Gravitace je jednou ze čtyř základních interakcí, které rozlišuje současná fyzika. Další tři jsou: elektromagnetická, silná a slabá jaderná. Poslední tři se už podařilo skloubit do jednoho fyzikálního modelu. Gravitace však i nadále odolává. Gravitaci dokážeme už po pár staletích popsat pouze s pomocí jednoduché teorie Isaaca Newtona, přičemž ondulace Alberta Einsteina v podobě obecné teorie relativity to oživuje pouze v jakési matematické formulaci zakřivení prostoročasu.

 

Mimochodem: dokud nepochopíme skutečný princip gravitační interakce (alespoň dostatečně přibližně), můžeme si nechat zajít chuť cestovat po Vesmíru. K nejbližší hvězdě bychom svým prastarým reakčním motorem doletěli přinejlepším za čtyři roky – pokud bychom ovšem letěli téměř rychlostí světla, které však nemůžeme tímto způsobem dosáhnout ani tak trochu. Mnohem blíže jsou samozřejmě planety naší Sluneční soustavy. Jenže co tam!? Pokusy o zrealizování představ mnohých autorů sci-fi literatury včetně jakýchkoli jiných nadšenců vzaly za své. Základny na Měsíci, Marsu, popřípadě na nějakém měsíci Jupitera či Saturnu nemají z ekonomického, ale ani z praktického hlediska žádný smysl. Dopravovat potřebné nerostné suroviny z těles Sluneční soustavy, jejichž cena nebude mít ani desetinu investice? Nesmysl. Avšak zpět k projevu Jana Raka.

 

Jan Rak ve zmíněném interview hovoří docela zajímavě, nicméně ujíždí na tom, o čem jsem tady už několikrát psal. Projektuje natvrdo matematický aparát kvantové fyziky do reality (ztotožňuje ho s realitou). Standardní kvantový model není realita, ale jenom nástroj k popisu reality – momentálně ten nejúspěšnější k popisu mikrosvěta na úrovni elementárních částic. Na makroskopické úrovni si většinou vystačíme s aparátem klasické fyziky.

 

Představa, že už (skoro) máme či v brzké budoucnosti budeme mít Teorii všeho, která nám do puntíku a bez jakékoli výjimky popíše vše, co nás obklopuje, včetně nás, je sice pozoruhodná, ale tak nějak sebestředná. Patrně nikdy nic tak absolutního mít nebudeme. Musíme se spokojit pouze s modely, které nám umožňují s dostatečnou přesností popsat, jak to kolem nás funguje. Je však nesmyslné jakékoli prostředky těchto modelů bezvýhradně ztotožňovat s tím, co nás skutečně obklopuje. I současná představa elementárních částic je jenom představa modelová, kterou dokáže pojmout naše mysl.

 

Žonglovat v rámci kvantové fyziky s tím, že když se na něco "podívám" (očima, detektorem), tak se to na ten moment vynoří z bublající kvantově statistické pěny jako nějaká jednoznačná částice či objekt, je názorným příkladem toho, o čem píšu. Nic se pouhým "pohledem" naší či jakékoli jiné mysli nezhmotní. Ono to hmotně existuje pořád a neustále to interaguje se vším ostatním hmotným. My můžeme pouze změřit, zaznamenat, popsat výsledek té interakce a poměřit ho s naším modelem.

 

Představa, že „minulost a budoucnost je iluze vytvořená z informací.“, je tak trochu též iluzí. Budoucnost samozřejmě ještě neexistuje, ale dokážeme ji s větší či menší přesností předvídat. Minulost nicméně existuje v podobě stop (záznamů), které po sobě zanechaly minulé, tedy již proběhlé jevy způsobené všemožnými interakcemi. To, jakým způsobem interpretujeme tento záznam, jak v naší paměti, tak v okolních předmětech, není iluzorní, ale více či méně nedokonalé a individuální. Nicméně ty záznamy jsou skutečné – reálné záznamy minulosti. Montovat do toho kvantovou fyziku je za jistých okolností (na úrovni elementárních částic atp.) jistě přínosné, ale třeba to, že jsem se narodil, je nevyvratitelný fakt sídlící v minulosti.


komentářů: 2         



Komentáře (2)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

2
xxx (neregistrovaný) 10.07.2019, 09:37:18
Atd...

https://www.youtube.com/watch?v=dVs1FLN73p0

Stella
1
Stella 10.07.2019, 09:20:04
Díky, Lucifere. Je vidět, že jsi v plné síle. Usmívající se
Pro nás neznalé je velice důležité to rozlišování pojmů. Mezi teorií, nástrojem, iluzí, hypotézou...
To může vystihnout jen člověk s potřebnými znalostmi a s potřebným odstupem. O naší sebestřednosti díš velkou pravdu.

Podobné myšlenky o existenci objektivního světa se objevovaly dávno:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Mentalismus_(filosofie)

Překvapující je, že se u Raka odráží, snad náhodně, takový jungovský pohled. Myslela jsem, že mu fyzikové zrovna neholdují.

Mám otázku: musí nutně být nějaká teorie všeho?
Jakože potom nějak prakticky aplikovatelná, nebo proč?

Líbí se mi "ondulace ALb. Einst." On na ondulaci měl...

«     1     »