Prvoletní výlety (Nálety – Zálety – Přílety a Odlety)

rubrika: Povídání


Minulý týden jsem absolvoval (vykonal) několik výletů v Podkrušnohoří. Nazývám je „prvoletní“, jelikož zhruba od poslední třetiny května počasí připomíná spíš léto než jaro. Nejpozoruhodnějším a patrně i nejdelším byl hned první výlet. Jeho podstatná část se odehrála v zámeckém parku Krásného Dvora, jenž jsem zmínil v předmluvě (perexu) ke dvěma básním od Antonína Sovy. Byl to jeden z nejúžasnějších a do jisté míry i nejpotřeštěnějších výletů, které jsem v posledních letech vykonal (absolvoval).

 

Lucifer


Do Krásného Dvora jsem dorazil v neděli desátého června někdy po poledni jakýmsi víkendovým či svátečním vlakem (motorákem) v podobě jednoho vozu, který působil již poněkud historickým dojmem. Jelikož tak náročné výlety nejsem ochoten podnikat bez přinejmenším jednoho ženského doprovodu, jedno příruční zavazadlo tohoto typu mě doprovázelo. Jízda seniorským motoráčkem podkrušnohorskou krajinou byla úchvatná. Srdce plesalo naprostou rozkoší, občas nějaká zřícenina statku po Němcích, ale jinak spousta pestrobarevných ptáků, polí, rolí a rušné zeleně. Průvodčí byl velmi mladistvého vzhledu a kousek od nás seděl starší pán se stejně starým příručním zavazadlem ženského rodu.

 

Nádraží v Krásném Dvoře, kde všichni zámečtí výletníci vysedali, tvoří jedna čekací budka. Prý tady kdysi stávala nádražní budova, ale nejspíš si ji odnesli Němci kousek za Krušné hory. Naproti přes koleje se skvěl vysoký a košatý strom, jehož roli jsem poznal až při návratu, a za ním se rozpadala jakási stavba nejspíš nedotknuta od konce druhé světové války, kterou Němci už odvléct nestačili.

 

 

Od železniční zastávky Krásný Dvůr vedla téměř přímá cesta nahoru k zámku. Po ní jsme se vydali. Nejdříve jsme museli projít vesnicí, která se kupodivu nazývá též Krásný Dvůr. Je to pár domečků, kostelíček, jedna česká hospoda, jedna kavkazská restaurace se šašlikem, jeden rozbořený německý statek, jedno koupaliště, a pak už jenom vstup do zámeckého parku jen kousek od zámku.

 

Zámecký park v Krásném Dvoře, který jsem spatřil poprvé v životě, mi připomněl něco podobného v Průhonicích, kde je též zámek i s parkem. Elementární rozdíl je pouze v tom, že Průhonice jsou kousek za okrajem Prahy, takže jsem tu záležitost tam stihl spatřit vícekrát. O Krásném Dvoře tak přenádherně vyšperkovaném jsem až dosud neměl ani šajna, takže je jasné, že jsem ten výlet nevymyslel sám od sebe. Vymyslel ho můj ženský doprovod, což jsem musel náležitým způsobem ocenit.

 

Před zámeckou bránou nás očekával koňský povoz, jenž jsme kvitovali s pomocí fotoaparátu, nabídku k jízdě jsme však odmítli. Oba koně byli sice roztomilí, ale my sebou měli vlastní nohy. A jenom ty, někdy i včetně rukou, jsme v té zahradě hodlali využít, a popřípadě v zájmu rozkoše i zneužít. Nejdříve jsme si však šli prohlédnout zámecké nádvoří. Byla tam spousta zajímavých rostlinných i sošných věcí, mezi jiným též drobná restaurace se dvěma stolky vevnitř a třemi stolky se slunečníky venku. Musím se přiznat, že i když mě zaujala veškerá výzdoba zámeckého nádvoří, tak závěrečným úvodem nebyla prohlídka zámku, ale posezení v oné restauraci. Žízeň je žízeň, čemuž kupodivu neodporoval ani můj ženský doprovod, takž jsem stihl zhruba dvě skleničky vína.

 

 

Po lehkém občerstvení následovalo romantické putování zámeckým parkem. Svítilo sluníčko, ptáci cvrlikali, zurčel potůček, občas se zaleskla i hladina jezírka a za každým stromem nás čekalo překvapení. Kromě kytek a hmyzu se tak vyskytovaly i skupinky lidí… A kromě toho všeho se začala vyskytovat i temná mračna. Ke slovu či spíše hromu se přihlásila bouřková činnost.

 

Hromy, blesky a nevím, co ještě bouchalo ze všech stran, déšť střídal různé fáze od kapání až po stříkání či sprchování, tu a tam šípy slunečních paprsků… Můj ženský doprovod roztáhl deštník, já pouze ruce a nechal jsem se smáčet štěstím zcela bez sebe anebo vlastně úplně v sobě. Pořád krásně a teplo, můj oděv mokval radostí a můj ženský doprovod se třásl strachy, že ho nějaký ten blesk utluče. Jako plazmový fyzik jsem se mu snažil vysvětlit, že vlastně nejde o nic jiného než o plazmu, a protož jsem též něco jako čert, tak si s blesky lehce poradím. Kdybyste viděli tu hrůzu v očích mého ženského doprovodu, ty rozklepané nohy i ruce, ten rozklepaný deštník…

 

 

Když jsme dorazili zpět k zámku, hromy, blesky i s deštěm to jakoby zabalily. Zase vysvitlo sluníčko a v zahrádce restaurace na zámeckém nádvoří bylo krásné místo. Tož jsme se tam usadili a já se pokusil obnovit pitný režim. Šlo to docela dobře, jen nad hlavní části zámku se začalo kupit zase nějaké mračno a na hodinkách to vypadalo, že budeme muset brzy vyrazit k vlakové zastávce. Už trochu pršelo, když jsem svému ženskému doprovodu sdělil, že si odskočím támhle k těm nedalekým dveřím, za nimž si mohu tak nějak ulevit. No a pak vyrazíme k vlaku.

 

Trvalo mi to jenom pár minut, ale návrat vypadal, že se vracím na úplně jiné místo, než které jsem opustil. Nad slunečníkem, pod kterým jsme seděli, se urval okap, voda z něho valila jako z Niagarských vodopádů, pod stolem se tvořila přehradní nádrž a poslední, kdo tuto spoušť opouštěl, byl můj ženský doprovod, který se snažil zachránit moji skleničku nedopitého ale již vodou dolitého vína. Ukryli jsme se uvnitř restaurace spolu s ostatními návštěvníky.

 

 

Čas se nachyloval k odjezdu, ale déšť neustával. Vydal jsem tudíž rozkaz k odchodu v dešti dolů. Můj ženský doprovod si opět rozmotal deštník, já se šel opět sprchovat. Když jsme se schovali do čekací vlakové budky, déšť začínal ustávat. Pak už zase slunce a nádherný letní den. K příjezdu historického vlakového vagónu zbývalo ještě několik minut, a tak jsem zaostřil svůj zrak na mohutný strom přes koleje. Byla to třešeň plná zralých třešní. A tak jsem se vydal přes koleje doplnit svoji třešňovou náladu.

 

Mezitím k nádražní budce dorazil onen pár, se kterým jsme sem přijeli. Ženský doprovod mužské části páru se bez váhání vydal přes koleje trhat a jíst se mnou třešně. Nastala chvíle, kdy jsme se tak nějak promísili. Pán přes koleje měl jako příruční zavazadlo mé příruční zavazadlo a já za kolejemi baštil s jeho příručním zavazadlem třešně. A když přijel vlak, tak jsme se zase smísili. Bylo to krásné.


komentářů: 34         



Komentáře (34)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

34
G (neregistrovaný) 20.06.2018, 12:49:52
Tu jest eště sijestová prémije, čerstvý fazolka »
https://youtu.be/TA-yER0hGus
Písk

33
G (neregistrovaný) 20.06.2018, 11:43:46
Jen aby vás nepřešel ten ucul,
v zrcadle určo vizete jak hucul »

https://youtu.be/HmSKF3KuLxM

Papá a neukuckejte se mi do večera, jů

32
G (neregistrovaný) 20.06.2018, 11:00:25
Aabby naše lepší proťejšky o nic nepřišly mohou opatrňe juknout na své idoly »

https://youtu.be/tOyMPGtWbkc

Aaňňi kuci nepřídou skrátka »

https://youtu.be/-XxhX9rIZjM

Azzde raďej překrejte dětem kukadla uťerkou(suchou, čistou, s aviváží) ať si váží toho, co maj »
https://youtu.be/-fC9rdruL4g

Toštak, divnej svět vůkol...
GHN s troubou(plnou buchet)

31
G (neregistrovaný) 20.06.2018, 07:27:51
Ano, šéfe, tůze najs gerls, jenže dyž já sem na lepčí »

https://youtu.be/yyALGJPWWuQ

GM

Lucifer
30
Lucifer * 19.06.2018, 23:57:49
Free Fallin'
https://www.youtube.com/watch?v=ipanM9TwPeU
Zamilovaný

Lucifer
29
Lucifer * 19.06.2018, 19:05:39
The Beatles - Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band
https://www.youtube.com/watch?v=uKCX0StgCnI
Úžasný


27
G (neregistrovaný) 19.06.2018, 02:46:51
Peníze přece nesmrdí>
http://www.libochovice.cz/old/0705foto7.jpg

A šlus, nikolif elektrický,
GM

26
G (neregistrovaný) 19.06.2018, 02:37:21
Na obrátce >

http://www.hrady.cz/?OID=8937

Budiž světlo...
A bylo.to dobré...


25
G (neregistrovaný) 19.06.2018, 02:28:26
[22] Pastva pro oči i duši >
https://commons.wikimedia.org/wiki/Category:Libochovice_Castle
GJ(ourn.)

24
Z. (neregistrovaný) 18.06.2018, 20:53:32
'dává cukr' je tam navic, ignorujte. ;)

23
Zuzana (neregistrovaný) 18.06.2018, 20:50:58
A nejen že strachu z hladu, je to o hodně složitější, však jsem nějaké články o tom napsala. A psala bych je dál, jenže už se mi do toho nechce..v této době vůbec ne...

Cukr je hlavní problém, je první na spalování, ostatní živiny se přeměňují pomaleji, rafinovaný cukr je hotov a všechno ostani zůstává stranou a ukládá se do tuku. Cukr je adiktivni jako třeba nikotin nebo alkohol a jiná droga a tím pádem člověk, který má závislost na cukru dává cukr a má tzv. 'cravings', potřebuje 'vyproštovák' - jakmile klesne hladina cukru pod normál...
Ale tohle nemá co dělá s výletem, takže zatím.. Usmívající se

22
G (neregistrovaný) 18.06.2018, 20:32:58
Třebas takovej Ahoj Zamračený libochovickej zámek, se žabožroutským, nyní zcela určo nádherně roskvjetlým parkem po boku, a divočejším englickým v pozadí. A na konci toho pozadí, přet rohem bývalýho cukrovárku se to v tom roce 64 stalo...a když se pokračuje za nosem, dojde se ke zrenovované elektrárně, jíž do 48 šéfoval skílošůf ďed. Moc heský podívání na jes. Bes viktorky, ale voda řve téš...
Těším se na reportáš psanou na obrátce, dál cesta nevede, zpjet na stylové Libochovice- Wilsonovo nádraží (jsou zde dvje, na Masaryčce výstup) je to cobydub, a nebo busem z Liboflórence, po opčerstvení ve stylové konírně hned vedle, ceny mírné, kuchyně sjůpr, pívo víno téš...
Cóó?
GE

21
Z. (neregistrovaný) 18.06.2018, 20:18:45
Jojo. :)

20
xxx (neregistrovaný) 18.06.2018, 19:26:29
Výlety: leč jsou ještě jiná místa...
A myslím, že hezčí.
Půvab míst je v zážitcích.

«     1    2  3   »