Povídání


« strana 10 »

Čertí Eintopf


Eintopf je specifická forma německé gulášové polívky, kdy se do jednoho hrnce nacpe velký počet nejrůznějších ingrediencí. Od dortíku pejska a kočičky zpodobněného Josefem Čapkem se liší tím, že se dá jíst bez výrazných trávicích nepříjemností. Podstata Eintopfu spočívá ve výběru takových ingrediencí, aby vzájemnou kontroverzí nepřivedly náš žaludek do kritického stavu.

Pro dnešek jsem přichystal či vlastně takříkajíc ukuchtil takový Čertí Eintopf. Není samozřejmě určen k pozření, ale k přečtení. Takže kdo ho bude vnímat po vzoru dortíku pejska a kočičky, nebude mít problém s kritickým stavem žaludku, ale mozku – za což se samozřejmě dotyčným postiženým omlouvám.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 45         


Smíchovská nádražní oáza a setkání podivuhodného druhu podruhé


Už poněkolikáté jsem odložil výtažek z jedné kapitoly knížky Hartwiga Hausdorfa (viz Tajemný člověk z Mouillans), která se zabývá hybridními bytostmi, jakýmisi chimérami. Tohle téma je velmi zajímavé. Hausdorf se domnívá, že lidé starověkých civilizací se běžně setkávali s hybridy či kříženci člověka a nejrůznějších jiných živočišných forem. Staví na faktu, že po celém světě se nacházejí artefakty (obvykle kamenné) zpodobňující tyto hybridní bytosti. Zdrojem mohla být samozřejmě pouze umělecká fantazie či lidská touha představovat si nějaké pohádkové bytosti a metaforicky do nich projektovat svoje snové vize.  Jenže… ale to „jenže“ si nechám až na onen výtažek. Dnes vám chci povídat o něčem úplně jiném. Bude to takový hybridní kříženec mých dvou na první pohled zcela nesouvztažných zážitků.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 0         


Groteska a chyba v Matrixu


Už neskonale dlouhou dobu mám utkvělý pocit, že se nacházím v Matrixu. Někdy to vypadá, jako by si se mnou majitel Matrixu pohrával jako kočka s myší, jindy zase, že se mu v software objevily nečekané chyby. V prvním případě se zřejmě neskonale baví, jako když si na počítači hrajeme nějakou zábavnou hru, v níž manipulujeme s osudem imaginárních figurek v groteskním stylu Laurela a Hardyho. Ve hře majitele Matrixu jsem Laurelem a Hardym v jedné osobě já. Ve druhém případě si majitel Matrixu někam odskočí, třeba na oběd či do postele, a mezitím dojde k chybné aktualizaci systémového softwaru jeho Matrixu. Dříve než dorazí opravná záplata této aktualizace, jsou obyvatelé Matrixu, imaginární figurky, vystaveni prazvláštním a logicky těžko uchopitelným situacím. Ne všichni, drtivé většině to přijde zcela normální. Jen speciální výjimky, k nimž bohužel patřím, mají pocit, že tady něco nehraje – že okolnímu světu začalo hrabat.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 2         


Rouper de Clotrimazolovo prozření


Toho dne, kdy Rouper de Clotrimazol prozřel, mířil v obvyklém čase obhospodařit své pracovní závazky do jednoho výzkumného ústavu, který se nalézal v areálu jiných podobně zaměřených ústavů. Když vystoupil z podzemního dostavníku, napadlo ho, že by to mohl vzít tak trochu obloukem, kolem budovy jiného ústavu, v níž ale sídlila část jeho ústavu v době, když v ní začínal, a to tak že přímo v této části. Cestu areálem do aktuální části ústavu, v níž nyní obhospodařuje své pracovní závazky, občas pozměňuje, někdy se zacyklí v jakémsi areálovém centrálním parku, a to vše proto, aby si nepřipadal jako mechanické kyvadlo. Po delší době si zase vybral tu nejdelší trasu, jelikož ho ještě v podzemním dostavníku přepadl sentiment.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 1         


Nevidomá


Nečekejte pohádku, ačkoli jednu chvíli mě napadlo, že bych z toho mohl pohádku zkomponovat. Ne zkompostovat, ačkoli i tímto způsobem bych mohl zapracovat. Počátek února mě však zastihl v tak těžké tvůrčí depresi, že když jsem se pokusil napsat báseň, tak jsem skončil hned u prvního verše, který se nejen vůbec nerýmoval, ale působil navíc dojmem, že má rýmu. A začalo to tak hezky. Hned prvního února v pondělí, když jsem vyrazil na své pracoviště. A o tom to bude. Ale pohádku fakt nečekejte, ačkoli jsem se cítil jako v pohádce, aspoň jenom chvíli, než jsem dojel na své pracoviště. Pak už to zase stálo za starou únorovou bačkoru, ačkoli bych měl vbrzku oslavit další z mých narozenin, jejichž řada je už tak nepřehledná, že jsem je přestal počítat. Nevím, kolik mi je, a ani bych ten součet či účet s lesem přeškrtaných čárek nechtěl vidět.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 31         


Nezištný vrah Bill Harrigan


Dnešní povídání jsem přenechal knížce od Jorge Luis Borgese Obecné dějiny hanebnosti, z níž jsem tady naposledy vypreparoval Inkoustové zrcadlo. Je to stručné literárně opentlené zpracování životopisu věhlasného pistolníka Billyho the Kida. Jeho pravé jméno bylo Henry McCarty, ale když ve svých čtrnácti letech odpráskl svého prvního zákazníka, z téměř zakřiknutého mládence, vlastně ještě dítěte pocházejícího ze sklepení jednoho newyorského činžáku, se začal klubat neohrožený pistolník Divokého Západu. Henry McCarty používal řadu různých pseudonymů, jestli k nim patřil Bill Harrigan, nepodařilo se mi dopátrat (moc jsem se s tím nepáral). Možná ano, možná si ho Jorge Luis Borges vymyslel. Něco málo jsem z té povídky odpreparoval a níže předložený zbytek lehce poupravil.

 

Takže hadr nahoru a kolty proklatě nízko u pasu.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 12         


Dědčí jarmark


Na obzoru druhé poloviny ledna se prý začíná rýsovat mráz, což by jistě bylo velmi přínosné, jelikož některý dotěrný hmyz by zredukoval svůj počet, ale nechme se překvapit. Předpovědi meteorologů bývají někdy, někdy až velmi často, nahnuté jako ta slavná věž v Pise. Zatím se však, alespoň tady v Práglu, nijak zvlášť nechumelí, na Vltavě se nebruslí a na Hradčanech se nestaví iglú.

A proto přicházím s dalším a velmi poetickým příspěvkem do koutku Povídání, avšak ne se svým. Ještě než udeří ten mráz a i Prahu zasypou tuny sněhu, tedy pokud to meteorologové myslí vážně, tak bych se s vámi podělil o jeden výňatek z knížky Borise Viana, která se nazývá Srdcerváč.

V mých výrazně mladších letech představoval Boris Vian někdy až přímo literární vlajkovou loď. Už jsem tady předložil řadu výňatků z jeho tvorby – připomenul bych pouze Láska je slepá a Kubohnát a Sláva. A právě ta druhá připomínka se týká toho, co vám dnes předkládám, jelikož je ze stejné knížky. Popisuje situaci, když se hlavní hrdina, Kubohnát, vydává na cestu mezi prostý lid, aby něco vyřídil či obstaral, a přitom narazí na dědčí jarmark.

Tak si to užijte, aby vás mráz nezastihl nepřipravené.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 6         


Směr Opava


Letos jsem absolvoval tři cesty mimo výrazný rámec mého již po delší dobu pobytového města jménem Praha. První byla do Olomouce, druhá do Brixenu (Vyrážím do Brixenu, Druhá reportáž z Brixenu, Brixenská rozlučková), třetí do Mariánských Lázní. Čtvrtá, která počíná dneškem, je do mého rodného města (Rok Ďábla, Opava, Neviditelné město). Kruh či vlastně čtverec se tak uzavírá – všimněte si, že v odkazu věnovaném Olomouci své rodné město zmiňuji.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 19         


«   1  2  3  4  5  6  7  8  9    10    11  12  13  14 . . . . . . . . . .  34  35  36  37  38   »