Neviditelný čert

Rozhodl jsem se odpojit od leckterých věcí, k nimž jsem byl až dosud připojený. Už nějakou dobu tuto aktivitu činím, ale zatím to byla jen jakási lehká verze, která sice znamenala řadu změn, ale ve svém jádru po skutečném odpojení netoužila. No a teď přichází na řadu verze tvrdá.

Lucifer

Už nějakou dobu mám pocit, že se mi mezi prsty vydrolila podstata mé existence. Vnímám to především ve spánku, když mě pronásledují zvláštní sny, v nichž na jedné straně jakoby rekapituluje můj dosavadní život, na straně druhé pak vyvstávají dost chmurné představy o jeho pokračování či přímo zakončení. Mé podvědomí ve spánku pracuje úpěnlivým způsobem, aby mě varovalo, že stojím na kraji útesu.

Po probuzení jsem všechny tyhle chmury rozehnal jako mlžný opar svým stále ještě vlastním dynamitem a ve svém lpění na leckterých věcech, i když již nějakou dobu lehce přepracovávaném, jsem i přes všechen svůj odpor k nim tak nějak pokračoval. Nastal však okamžik, kdy jsem pochopil, že neexistuje žádná lehká verze přeměny toho předtím, protože tato verze ve skutečnosti je jenom jakousi blamáží, třpytivým obalem téhož samého. A na pokraji útesu si ničeho takového již nemohu dovolit. Vlastně mohu, ale jenom skokem z toho útesu do absolutního nikam – do svého definitivního sebezničení.

Věci, které hodlám kompletně odpojit, nejsou jen neživé předměty či mé zkostnatělé zvyky, ale i lidé. Ano, i od některých lidí se budu muset odpojit, ačkoli velmi nerad, jenže na pokraji útesu už opravdu na vybranou nemám. Jsem velmi citlivý člověk, takže dokážu pochopit, že jsou tací, kteří to se mnou mysleli dobře. V případech, kdy mi muselo být zcela jasné, že oni zcela nepochopili podstatu mých myšlenek, mého lidství, mé opravdové skutečnosti, jsem stále zavíral oči a snažil se tuhle patologickou kontroverzi zamést pod nejbližší stůl.

Opravdu nemá smysl naslouchat člověku, který se vám snaží v jádru namlouvat, že máte pít vodu z vodovodního kohoutku a jíst zlevněný chleba z Alberta, přičemž mu voláte mobilem týdně za čtyři sta korun, jelikož na to čeká, ale sám zavolá jenom výjimečně za pár kaček. Nemá smysl naslouchat radám člověka, v nichž vás přesvědčuje, že byste neměl utrácet sto korun za láhev vína, sedmdesát korun za krabicové jídlo a třicet korun za bylinkový čaj, protože v Albertovi mají ve slevě za pět korun nezbytné ponožky. To jsem opravdu tak hluboce klesl, abych se musel zbývat takovými „nezbytnými“ kokotinami? Takže tudy fakt (fuck) cesta nevede.

Odjakživa jsem byl svobodným člověkem, který ke svému životu až tak moc nepotřebuje. Pár sklenek vína či ovocného nápoje, nějaký ten tabák, trochu nejedovatého jídla, něco na sebe a možnost být součástí společnosti, což dnes znamená mimo jiné i připojení na internet, anebo jet vlakem někam na výlet. Nic víc nepotřebuji a jsem si jistý, že si s tím dokážu poradit. Nepotřebuji ani jakéhokoli „dobráka“, který se ze mne snaží de facto udělat jakéhosi ubožáka.

Ne, už nic takového nebudu pod nejbližší stůl zametat. Z tohoto obluzení se definitivně odpojuji.

25.11.2018, 01:16:11   Publikoval Luciferkomentářů: 17