Opět v noční kavárně Satori

rubrika: Vinárna U Čerta


V poslední době jsem tuto svoji oblíbenou a téměř pravidelnou zastávku, o níž jsem se tady již několikrát zmiňoval (viz třeba Satori, Satori II, Osvícený stůl v Satori) stále více vynechával. Přinesla mi hodně. Po návratu ze svého šíleného pádu do kolejí metra (viz třeba Kterak oholit neviditelného čerta, Solaris, Vánočněnka) jsem v ní postupně nalézal jakýsi azyl, místo popracovního rozjímání, probouzení, kde jsem si zvykl připravovat některé příspěvky do Neviditelného čerta. V poslední době však toto kouzlo začalo vyprchávat.

 

Lucifer


Člověk může mít řadu rituálů, jež ho obšťastní, osvětlí, probudí, inspirují a do žil či spíše tepen mu nalijí novou krev. Je však třeba počítat s tím, že každý rituál může časem vyčpět do ztracena, a pokud se ho budeme pokoušet oživit, tak nás navzdory předchozím zkušenostem ještě více umrtví. Daleko lepší je zavčasu ho nahradit nějakým jiným, novým a ještě nevyčpělým rituálem.

 

Jenže, jak se říká, vrah se vrací na místo činu, a stejně tak se člověk z náhlého popudu ohlédne zpět ke svým již odeznělým rituálům. Někdy nenalezne nic než písek v poušti, někdy nalezne totéž ovšem v zcela jiném, a opět povzbudivém hávu.

 

A tak jsem opět usedl ve své noční kavárně Satori a pokusil se ten rituál obléci do nového hávu. Moje snaha však byla marná, žádné nové zenové probuzení nepřicházelo. Připadal jsem si tam jako koráb, který zabloudil do naprosto cizího přístavu. Kolem sebe jsem viděl několik tváří, které se tvářily, že bych je měl znát, ale já jsem je už neznal. Pokoušel jsem se navodit tu úžasnou atmosféru, kterou jsem kdysi do sebe tak slastně, božsky, až skoro rozjíveně vdechoval, která mě zahalovala do tajemné mlhy, z níž se vynořovaly imaginární a přece tak živé vidiny, myšlenky, podněty, překrásné přeludy zhlížející ke mně z nebeských sfér. Nic. Jen jakési šumění tekoucího písku.

 

Malátnou rukou jsem uchopil tužku a alespoň se pokusil napsat to, co teď čtete. Možná jste v tom stenografickém zápisu z mé poslední návštěvy kavárny Satori něco podnětného nalezli, já však v něm vidím pouze toporný pozdrav na rozloučenou s něčím, co mě kdysi tak krásně a jurodivě provázelo. Moje karavana velbloudů se musí zase vydat jinam. Do nějaké jiné oázy uprostřed tekoucích pouštních písků.

 

Dovětek:

 

Toto psaníčko vkládám do vinárny U Čerta, jelikož nic takového nikam jinam dát nemohu. Píseň, kterou k němu připojuji, je na první poslech jakoby úplně o něčem jiném. Jenže jsou to tekuté písky. Jenže až tak o něčem úplně jiném možná není.

 


komentářů: 4         



Komentáře (4)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Lucifer
4
Lucifer * 21.05.2014, 23:15:48
No, už jsem se trochu otřepal, takže po půlnoci to tady bude zase jako obvykle pěkný nářez.

http://www.youtube.com/watch?v=Pg2np37JNEg

Úžasný

Stella
3
Stella 21.05.2014, 08:34:38
Vrátila jsem, se a přečetla si odkaz Kterak oholit... a reakce na něj. Pozoruhodné.

Astra
2
Astra 21.05.2014, 08:22:36
Změna je život, Lucifere! S vyplazeným jazykem

Stella
1
Stella 21.05.2014, 08:21:20
Dobrý slunečný den.
Čas prostě plyne a na nic se neptá. Možná se najednou udiveně zastavíme a rozhlížíme se, kam jsme se to nechtěně dostali a kudy dál, ale ta cesta může přijít sama a nenápadně. Nespěchat.
Kainarovské veršování u Kryla schovává trochu hořkosti, trochu odevzdanosti, trochu cynismu.
Jo, pomíjí všechno... Tak to prostě je.
Jeden člověk říkává: Ponech tomu přirozený průběh.

«     1     »