Z knížky Záhady Orientu Arnošta Vašíčka zde naposledy bylo Posvátné zrcadlo. Dnes jsem to nasměroval až k její první kapitole, v níž Vašíček nastiňuje hlavní myšlenku, která se různým způsobem jako červená nit vine celou knížkou v různých podobách. Zatím jsem se tomu tak nějak vyhýbal a soustředil jsem se na konkrétní pozoruhodné jevy a předměty. Tou vůdčí nití je myšlenka, že jsme už po mnoha staletí či tisíciletí pod vlivem nějaké mnohem vyspělejší civilizace, která pochází buď přímo z naší planety, anebo k nám dorazila z vesmíru. K představám, že nás kdysi mohla, či vůbec může, navštívit nějaká mimozemská civilizace jsem se tady už několikrát vyjádřil více měně skepticky. Problém je především ve vzdálenosti hvězd, kolem nichž by mohla kroužit životaschopná planeta, kterou nelze dle stále platné teorie relativity překonat větší rychlostí, než je rychlost světla. V Populárně naučném koutku se nicméně objevila teorie v souvislosti s inflačním rozpínáním v prvních fázích našeho vesmíru, která tvrdí, že toto omezení rychlosti se netýká samotného prostoru. Sypu si popel na hlavu, ale teprve předevčírem jsem narazil na dva roky starý článek Nadsvětelný WARP pohon je možný. NASA už na něm pracuje. Takže pokud je to skutečně realizovatelné, pohled na cestování vesmírem se tím zásadně mění.
Lucifer
29.09.2014, 00:15:50 Publikoval Luciferkomentářů: 13
Doba jedová 3 od Stacy Malkanové je orientovaná především na kosmetiku, což není ani náhodou šálek mého čaje. Obsahuje však řadu velmi zajímavých postřehů týkajících se průmyslového znečišťování nejen našich organizmů jedovatými a nezřídka i rakovinotvornými látkami, syntetickými chemikáliemi petrochemického původu (viz Soudobá chemická zátěž našeho organizmu). Nejen do kosmetiky, ale i do potravin a dalších produktů se za účelem snadnějšího zisku cpou umělé chemické látky, jež se v přírodě ještě relativně nedávno nevyskytovaly a na něž nejsou živočichové, tedy i my, vůbec adaptováni. Je to příliš prudká změna v našem životním prostředí, která zcela zákonitě pro nás i jiné živočichy, a vlastně i pro celou přírodu, vede k velmi nelibým a nebezpečným důsledkům. Mnohem pozvolnějším a dostatečně adaptabilnějším evolučním vývojem nám však příroda nabízí spoustu našemu zdraví prospěšnějších a všeobecně bezpečnějších prostředků, metod a inspirací. Jen je třeba se kolem sebe dívat, přemýšlet a analyzovat to, co už tady vlastně dávno a zcela přirozeně je. A přitom to je někdy tak snadné. Jenže lidé zapojeni do velkého byznysu to vidí jinak. A si tak, jak to s bohulibou nadutostí prezentoval náš předchozí prezident prohlášením, že naše planeta není zelená, ale modrá. Domnívám se, že slovem „modrá“ nemyslel „jedovatá“, jelikož jeho obzor až tak daleko nesahá, ale prachy, peníze, jejichž špínu přece nelze rozeznat a ani se od ní nijak očistit.
27.09.2014, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 16
Pro dnešek jsem přichystal naprosto odpočinkovou záležitost. Nic odborného, nic odbojného, nic poetického, nic politického – politické záležitosti tady vlastně až tak moc nebývají, mám na mysli spíš ty bulvární, což jde s těmi politickými ruku v ruce, třeba tlusté hadry kolem krku nebo tak něco (Copyright: Forrest Gump). Dnes si jen tak lehounce zavzpomínám na Brno, což je taková vesnice nedaleko Prahy, jak výstižně konstatoval jeden americký internetový ekonomický Puget Sound Business Journal. Počítejte s tím, že to bude naprosto chaotické, nic podnětného z toho nebude koukat, bude to prostě taková vesnická snůška ničeho o ničem… zkrátka jako Brno.
25.09.2014, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 36
„Dlouhý lovec“ a milovník kaktusů, dvoumetrový Alberto Vojtěch Frič se vrátil roku 1905 do Čech bez své domorodé paraguayské manželky. Ale indiáni nezapomněli na bílého muže, který se téměř holýma rukama ubránil útočícímu jaguárovi. Že Frič zanechal v Paraguayi dceru, o tom se jeho čeští potomci dozvěděli až v roce 2000. Zjistili, že Herminia dosud žije. (viz Radio Praha – Potomci cestovatele Friče pomáhají…) Právě Frič zažil na vlastní kůži všechno, co s sebou přinášela výjimečná životní cesta. Cesta do světa i cesta jako osud.
Stella
23.09.2014, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 9
Po levitační tématice z knížky Arnošta Vašíčka předkládám z téhož zdroje další záhadu. Týká se jednoho ze tří posvátných symbolů japonského císařství. K Japonsku mám zajímavý vztah. Jednak jsem se tam naučil jíst sushi a sashimi, japonští kolegové se občas zhmotňují na mém pracovišti, kdysi mě zaujala Yoko Ono, za což může John Lennon, nedávno mě tak trochu zaujal Tomio Okamura, jehož sekretářku jsem jednou požádal, zda bych zde mohl publikovat některé články z jeho webové stránky, k čemuž jsem dostal svolení, takže se jich tady několik vyskytuje. A kromě ještě dalších věcí je tu jedna velice nedávná, totiž mé zprvu dost dramaticky navázané přátelství s jedním potulným japonským houslistou (viz Můj nový kamarád made in Japan). Tento můj čerstvý japonský kamarád se jmenuje Hirohito, alespoň tak se mi představil a pravil, že stačí, abych mu říkal Hiro. Nevím, jak moc je jméno Hirohito v Japonsku rozšířené, ale vím, že se tak jmenoval předposlední japonský císař. Během několika setkání s Hirem jsem měl pocit, že v sobě to císařství jakýmsi způsobem zrcadlí. Že by další záhada?
21.09.2014, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 8
(Možná)
19.09.2014, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 56
Všední dny, tak jak jdou, za sebou po řadě… Pociťujeme jako samozřejmé, že náš životní rytmus je určen časovými cykly, z nichž den a týden jsou nejdůležitější. Asi také znáte rozespalé mžourající pondělí, rozpačité úterý, suverénní středu, rozjásaný čtvrtek – už se to blíží – blazeovaný pátek a potom žuch – sobota už je tady. No, a neděle? Takové přešlapování… Vím přesně, do kterého obchodu je lépe v pondělí ani nevstupovat, vím, že pro mou lékařku je kritickým dnem úterý a že v pátek bývá šéf naprosto nesnesitelný. Problémy a požadavky vyslechne nejdřív a také nejpozději ve středu. Rozhodnutí přijme až tu další středu, v některém z následujících týdnů… A se mnou se nebavte po ránu. Nikdy. Platí od pondělí do pondělí.
17.09.2014, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 17
Vracím se k záhadologické knížce od Arnošta Vašíčka, z níž jsem tady měl již jednu reprodukci – Trpká cesta k osvícení. Ta dnešní, v pořadí tedy druhá, se týká levitace. Levitace zde již byla probírána z jiného zdroje (viz Levitace I a Levitace II) a ještě i v jiných souvislostech. Zkusme se na to zase podívat tak trochu jinak, jak o tom píše Arnošt Vašíček, k čemuž jsem připojil takový kavárenský fyzikální dovětek.
15.09.2014, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 66
Tento víkendový příspěvek je klasickou luciferovinou, jako třeba ten těsně před mým metrovým pádem, který se zabýval Islámem. Při jeho četbě si jistě velmi odpočinete, jelikož o víkendu nemá smysl nic lepšího než třeba rekreovat se na psích záchodcích dělat. Komu typické luciferoviny způsobují záchvaty žaludečních vředů, takže si moc neodpočine, ať to radši nečte a na psí záchodky se odebere s nějakou mnohem libější tiskovinou ihned.
13.09.2014, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 47
H. G. Wellse roku 1920 uchvátily plány, jež se začínaly realizovat v sovětském Rusku. Lenin na něj při osobním setkání zapůsobil velmi příznivě. O několik let později Wells navštívil Stalina a označil ho za nejčestnějšího člověka, jakého kdy poznal. Ve třicátých letech Romain Rolland oslavoval novou, socialistickou zemi, do Sovětského svazu opakovaně jezdil i Louis Aragon. Myslitele a spisovatele lákal experiment – pokus o vytvoření nového člověka. Málo je známo o tom, že kořeny tohoto pokusu nejsou úplně materialistické a že přímo souvisejí s tzv. bohostrůjcovstvím.
11.09.2014, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 27