Z interview Přemysla Houdy s Radkinem Honzákem o tragédii letadla Germanwings. (Zoufalí sebevrazi? Psychopati!, LN, 4. dubna 2015, str. 14): … Podle Greena jsme my, Homo sapiens, za 70 tisíc let zvládli tak nějak vztah já – ty, nějak, a ne zrovna slavně, vztah já – my, ale nezvládli jsme vztah my – oni. Bohužel. Dřív půl roku zabralo cestování, než jste potkal úplně jinou civilizaci, dnes sednete do letadla a jste tam za pár hodin. Potkáváme se s těmi druhými všude. (LN: Proč nás setkávání spíš nesbližuje?) A proč by nás mělo sbližovat? Vždyť jsme přece vybaveni instinkty, které nám říkají „nevěřte nikomu na světě širém,“ jak napsal Svatopluk Čech. Máme v době instinktivně xenofobii. Máme morálku skupiny, hordy. Nám stačí my a oni s cikány, a ani to nedokážeme zvládnout. Navíc žijeme v tom zparchantělém konzumu, v němž už nemluvíme o žádných zásadách. … Postmodernismus rozmazává hranice, přestávají u něj existovat. My v psychiatrii pojem hranice máme také a umění stanovit hranice je velký kumšt. Otázka stanovení hranic je přitom otázkou o možnosti dohody o čemkoli. Postmodernismus hranice neumí. Nacházíme se na takzvaném slippery slope, kluzkém svahu, a jedeme…
Stella
30.04.2015, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 2
Přináším vám krátkou zprávu z mého prvního letošního dovolenkového výletu kousek na východ od Prahy. Je věnována místu, jež je z mého pohledu charakterizováno třemi nejdůležitějšími příznaky. Byl zde (patrně) vynalezen sýr s velmi specifickým zápachem, na Horním náměstí je pokus o napodobení pražského orloje a v detašovaném prostoru směrem k Jeseníkům se nachází Svatý Kopeček.
Lucifer
27.04.2015, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 7
Pro poslední dubnový víkend jsem pro vás přichystal další exponát z genetické galerie Marka Hendersona. Naposledy zde byla Epigenetika, nyní vás oblažím „superbugs“. Co je to super, asi víte, a v anglicko-českém slovníku můžete nalézt, že bug je něco jako brouk, porucha, štěnice, obtížný hmyz atp. V tomto případě ono sousloví znamená antibiotickou rezistenci.
25.04.2015, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 12
V osmé třídě jsme probírali zeměpis Československa a já jsem měla to štěstí, že veliká mapa republiky visela po celý školní rok kousek od mé lavice. Dnes bych tedy sotva hledala Medzilaborce u Domažlic. Ale celý ostatní svět, včetně nejbližších zemí, se nám z mnoha důvodů zdál být navždy nedostupný a představoval romantickou exotiku. Jak je to dlouho (dávno, daleko), kdy pro nás všechno čínské, korejské, arabské bylo nesmírně vzdálené? Než to všechno čínské, korejské, arabské, africké přišlo před náš práh a diví se, jak to tady vedeme…
23.04.2015, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 8
Tohle bleskové povídání z nedělní výpravy se původně mělo jmenovat Na Smíchov přes Waltrovku, podobně jako předchozí Na Hradčany přes Motol. Nakonec jsem se ale rozhodl pojmenovat ho podle tří příbuzných zástupců hmyzí třídy. Důvod této změny vám bude v průběhu reportáže postupně vysvětlen.
21.04.2015, 00:17:36 Publikoval Luciferkomentářů: 9
V sobotu jsem měl pocit, že jsem čertovým kvítkem. Proč? To jsem netušil, ale v průběhu následujícího textu, jenž se zde zjeví v neděli, se ten pocit nakonec vystříbří.
19.04.2015, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 5
(Tak krásně pomíjivá)
17.04.2015, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 20
Někdy jsem chodila do práce tak nerada, že na mě i ti psi (beztak směska sídlištní kontejnerová) doráželi víc než jindy. Kolegyně, která věděla, že dostanu kopřivku, když slyším „pozitivní myšlení“, čekávala na kopečku a s širokým úsměvem si mě dobírala. A úplně vážně mi radila, že musím pořád opakovat: Jsem šťastná, jsem šťastná. Ohavnější nesmysl aby pohledal. Ona sama se nejvíc smála, když prožívala ty nejhorší situace. Ale od ní to nebyla ani póza, ani nácvik – to tak někdy přijde, když se probudí pud sebezáchovy. Vzpomněla jsem si na její rady, když jsem otevřela knížku Úvod do neštěstí. Ta publikace mi byla povědomá. Ovšem, jistě, Lucifer si v ní už listoval před nějakým časem (Luciferova poznámka: naposledy jsem ji zde prezentoval v podobě Kdybys mě skutečně miloval, měl bys rád česnek (ne celer)). Tak musím s tématem někam uhnout. Knížku o tom, jak zdokonalovat pěstování osobního tragického pocitu, jsem si totiž půjčila tuto sobotu, na výletě do okresní metropole. Luciferův syndrom, ani Luciferův efekt jsem tam nesehnala, zato Úvod do neštěstí od Paula Watzlawicka si mě našel sám.
15.04.2015, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 26
Před týdnem jsem se v komentářích pod Velikonoce – Svátky jara zmínil o zprovoznění části trasy metra A, která dosahuje až do blízkého okolí mého bydliště. Cílovou stanicí na této straně áčka je teď Nemocnice Motol, k níž mám velmi zvláštní vztah. Narodil se tam můj mladší syn, nejspíš první člen našeho rodu, který se narodil v Praze. Zprovoznění této části metrového áčka kromě toho a ještě i jiného však znamená i podnět k zprovoznění nové trasy mých pražských výletů, která obnáší Hradčany.
13.04.2015, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 30
Někde v hloubi jakési ponuré galaxie se nacházela taková bezvýznamná hvězda, kolem níž kroužilo pár ponuře mrazivých planet. Jedna mrazivě ponuřejší než druhá. Pouze třetí jevila jistou snahu se z té ponuré mrazivosti nějak vymanit.
11.04.2015, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 8