Archiv - Březen 2017


« strana 1 »

Magie jako všední věc (Podle Yeatse)

rubrika: Pel-mel


Jak jsem se tak dívala, článků o záhadách lidské duše, o tajemství našeho nitra, je Neviditelném čertovi nejméně dvacet. Podobnými otázkami se zabývají i příspěvky o představitelích různých filozofických či psychologických škol. Také dnešní povídání staví na eseji jednoho ze „zmítajících se“ básníků. Williama Butlera Yeatse. Zrychlený společenský a vědecký vývoj v devatenáctém století postavil před člověka nutnost vyrovnat se s novými poznatky, které narušily dosavadní samozřejmost, s níž člověk nahlížel na svět. Všechno bylo najednou jinak. Rychlý útok na rozum se střetával se zdůrazněním citu jako tou nejdůležitější věcí – v sentimentalismu a v romantismu – a vznikla tak zajímavá, kolotající směs. Pro umělce jedinečná, úrodná půda. Pro myslitele příležitost, jak pátrat po zdrojích dosud nevysvětleného v hlubinách historie, až nakonec (pro současnost to platí také) téměř všichni dospěli k existenci jednoho společného zdroje, jemuž jen různí lidé dávají různá jména. (Z bezradnosti?) Ukázalo se přitom, že staré mýty nejsou staré, jsou – trvalé.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 2         


Noc plná andělů

rubrika: Poetický koutek


a hotelů

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 8         


test

rubrika: Pel-mel


test


Celý článek »

komentářů: 0         


Kudy a jak?

rubrika: Povídání


Jsou věci, které moje hlava nebere a nebere. Třeba, proč každé ráno přijíždějí děti do školy autem, když to mají sotva čtvrt hodiny pěšky. Jen skončí vyučování, přešlapují na parkovišti a čekají, kdy je rodiče – řidiči vyzvednou. Nedivila bych se, kdyby zdejší ulice byly opravdu nebezpečné a kdyby se naše obec nedala z jednoho konce na druhý projít úplně celá za půl hodiny. A protože tu každý zná každého, vím, že k tomu dojíždění nevede většinou nic jiného, než to, že rodina prostě – má auto. A tak hurá do auta, když potřebujeme hodit dopis do schránky, koupit rohlíky a když „jdeme“ k doktorovi.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 8         


Proteinová bomba a Poruchová lavina

rubrika: Pel-mel


Pro poslední březnový víkend jsem pro vás připravil dva příběhy z mého běžného života. První se odehrál před devíti lety na mém pracovišti, druhý poslední sobotu v mém bydlišti. Nemají spolu kromě mě skoro nic společného, ale abyste nenabyli pocitu, že můj život je jednotvárný, sešil jsem je horkou jehlou do jednoho balíčku. Pro ještě větší podporu tohoto záměru jsem mohl přibalit pár dalších nekompatibilních šotů ze svého životního filmu, ale začala na mně pracovat jarní únava. Předpokládám, že v noci ze soboty na neděli se ještě více prohloubí.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 20         


Fyzikální modelování reality - Úvod

rubrika: Populárně naučný koutek


Možná jste si všimli, že Populárně naučný koutek, který je v seznamu témat zařazen hned na druhém místě, je v poslední době poněkud zanedbáván. Není to tím, že bych neměl k dispozici nějaká témata, ale někdy v první polovině minulého roku jsem se jaksi zašprajcoval. Začaly se mi kupit knížky s podivuhodnými interpretacemi dvou úhelných kamenů moderní fyziky: kvantové mechaniky a teorie relativity. A tak jsem se rozhodl, že všechno, co jsem na toto téma tady různým způsobem vypouštěl již několik let, skloubím do jednoho všeobjímajícího pojednání, k němuž připojím své aktuální závěry. Příprava spočívala v tom, že jsem převážně při jízdě metrem plnil papírky poznámkami k jednotlivým knížkám, rozvíjel je ve vlastních úvahách atd. Už to trvá dost dlouho a finální ucelené pojednání je stále v nedohlednu. Takže jinak. Rozhodl jsem se místo jednoho uceleného pojednání začít vše nahromaděné vypouštět postupně v neucelených balíčcích, jejichž systematičnost by však měla narůstat. Na úvod toho mnoho nečekejte, ale startovní výstřel jsem musel učinit, jinak by ty popsané papírky úplně vybledly a mé odhodlání své pojednání završit vyvanulo do ztracena.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 4         


Pelyněk černobýl (Podle Světlany Alexijevičové)

rubrika: Pel-mel


„Zahrady kvetly a ve slunci se jásavě třpytila mladá tráva. Byl to známý… velmi známý svět. Tak mě ze všeho nejdřív napadlo, že vše je na svém místě a vše je jako dřív. Je tu táž země, táž voda, tytéž stromy. Jejich tvar, barva a vůně jsou věčné a nikdo tu nedokáže cokoli změnit. Hned první den mi ale bylo řečeno, že květiny trhat nemám, sedět na zemi taky ne a pít vodu ze studánky už vůbec ne… Smrt se skrývala všude, ale byla to jakási jiná smrt. S novou maskou. A neznámou podobou. Člověka to zaskočilo, protože na něco takového nebyl připraven. Nebyl na to připraven jakožto biologický druh, což platí i o jeho přirozených nástrojích, které jsou nastaveny tak, aby uviděly, uslyšely a dotýkaly se. Nic z toho najednou nefungovalo, oči, uši i prsty nebyly k ničemu a pomoci nedokázaly, protože radiace je neviditelná a nevydává žádný pach ani zvuk. Je nehmotná… Zabíjela pokosená tráva, ulovené ryby, zastřelená zvěř. Nebo třeba jablko…“

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 7         


Maska perfekcionismu a vytěsňování vlastní nedokonalosti

rubrika: Pel-mel


Perfekcionista si nasazuje masku, protože má neodbytný pocit studu za to, co se pod ní skrývá. Není to jenom stud, ale strach, že v očích ostatních budou odhaleny jeho chyby, včetně těch, které ve skutečnosti nemá, ale nasugeroval si je. Každý máme nějakou chybu. Někteří se tím dokonce chlubí a zdůrazňují, že je to takové smítko na kráse, které je dělá jedinečnými. Perfekcionista ze sebe jakýmsi zvláštním způsobem vytěsnil svou vlastní přirozenost se všemi nedokonalostmi. Jeho jediným cílem je být vnímán jako bezchybný a dokonalý člověk. Vše ostatní jde stranou, včetně jeho vlastní podstaty – přirozenosti. Nasazování masek se však netýká jen perfekcionistů, odjakživa po nich sahali i jinak založení lidé. V podstatě ze stejných důvodů: pociťovali stud vypadat takoví, jací od přírody jsou. Podnětů k tomu je celá řada. Třeba vypadat jako tamta celebrita či zařadit se do jednotně uniformovaného stáda, které působí jistým průbojným způsobem atp. Vraťme se však k perfekcionistickým záležitostem. Naposledy zde bylo probíráno schéma IDEÁL – REALITA – POVINNOST, nyní pojďme nakouknout pod perfekcionistovu masku.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 3         


Bolehlav

rubrika: Poetický koutek


Na samotném vrcholu ničeho

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 6         


Do krčmy bez tulichu? To ne! (Ze života na vysokých školách v 15. a 16. století.)

rubrika: Pel-mel


Karel Veliký se po nocích učil psát – a nedařilo se mu. Velmi dobře si ale uvědomoval důležitost vzdělání jako cesty ke studiu Písma. Reformami z roku 789 podpořil zakládání škol pro děti poddaných i svobodných. Školy vznikaly v každém klášteře a v každém biskupství, učiteli tedy byli mniši a kněží. Žáci se učili číst, psát, počítat, zpívat a zaznamenávat noty. Osvojovali si i latinskou gramatiku. Ostatně, podobný školský model se uplatňoval už od 6. století v Itálii, Provenci a ve Španělsku. Od 13. století tradiční církevní školy ustupují univerzitám. Mezitím začaly vznikat také malé městské a vesnické školy. Už v polovině 13. století jich v Anglii působí třicet dva, v Paříži šedesát dva. Co potřeboval takový žáček? Voskovou tabulku, brusný kámen, křídu, pravítko, pero … Jak kde. Ale podle dobových záznamů bylo možné tabulkou spolužáka utlouci.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 5         


«     1    2   »