Jeden mohl být kameníkem či prodavačem, druhý uměleckým řezbářem. Zdravý selský rozum zprvu jejich otcům velel zabezpečit budoucnost synů jistotou řemesla. Ale ani Dopplerův, ani Machův otec se nebáli překročit meze jistoty a umožnili synům náročné studium. A synové se zase nebáli jít neprošlapanými cestami, aby dosáhli výsledků, které stojí na prahu moderní vědy. To nejplodnější období obou, Dopplera i Macha, je těsně spjato s naším hlavním městem – jak o tom svědčí i pamětní desky nebo názvy institucí. „Každá změna je poruchou stability systému – vyvolá pochyby o zavedených vztazích, znepokojuje nás, dává vznik novému problému, nutí nás hledat nové souvislosti a pátrat po jejich příčinách. Hlavní funkcí při získávání nových poznatků má právě abstrakce a fantazie. Právě taková fantazie nás může dovést jak k novému poznatku, tak i k omylu. Poznání i omyly mají tedy stejný původ a rozlišit je můžeme jen prostřednictvím zkušenosti. Jenom díky fantazii lze v empirických vědách použít tak významnou metodu, jakou je myšlenkový experiment.“ (Ernst Mach)
Stella
30.10.2018, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 14
Pro tenhle víkend, který se na NČ protáhne až do pondělka, jsem připravil třetí vstup z knížky Paula Watzlawicka na téma, že všechno dobré může být k něčemu zlé. Tentokrát se jedná o problém digitalizace našich životů odspoda až nahoru. Hlavním hrdinou tohoto pojednání či spíše nezávazného zamyšlení je počítač v roli jakéhosi mechanického otroka, v první vedlejší roli vystupuje již mnohem více zakořeněná televize, vládnoucí kompars je přidělen lidem, kteří představují chybějící článek mezi opicí a homo sapiens. Ještě dříve než na vás vysypu mnou subtilně poupravenou verzi kapitoly Krásný digitalizovaný svět, se musím vyznat ke svému vztahu k digitalizovanému světu, který nás bezpochyby v blízké budoucnosti do sebe vstřebá jako kočka myš. Vystudoval jsem fyziku a mnohá léta jsem se zabýval její aplikací ve vědecké instituci. Bylo mi zřejmé, že pokud chci v tomto oboru uspět, musím s dostatečnou kvalifikací ovládnout matematiku – především její digitální čili číselnou formu. Všechny výsledky své práce, které jsem měl publikovat, měly být podloženy matematickými výpočty. Mohl jsem se samozřejmě pohybovat i v jiných sférách, ale osudově jsem byl ukotven ve sféře digitální. Ve své podstatě jsem však byl od samého počátku analogický. K tomu, abych si ujasnil pohled na svět, který mě obklopoval, jsem cifry (integrály, derivace a jakékoli další matematické konstrukce) nepotřeboval. V žádném případě jsem matematikou neopovrhoval a byly časy, kdy jsem si opatřil řadu úderných matematických knížek, abych do toho pronikl; jenže můj průnik povětšinou končil někde na periferii. Vše podstatné, co jsem ke zpracování fyzikálními přístroji změřených dat potřeboval, jsem bez problémů digitálně zpracoval – v tom nebyl problém. Problém se objevil až ve chvíli, když jsem chtěl digitální výsledky svých měření analyzovat a patřičným způsobem interpretovat. Po čase jsem pochopil, že základem mé existence není digitalizace, ale analogizace. To je moje doména, v níž se hodlám nadále pohybovat. Nic proti digitálům, ale utopit se v číslech, která mohou být výsledkem procedury GIGO (viz níže), analogově nehodlám. Nejsem počítač.
Lucifer
27.10.2018, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 18
(Bezbožně zbožná pražcová symfonieta)
24.10.2018, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 26
To je ale zajímavé: hněv, vztek, zlost, hnus, bum a prásk a tu máš – všechno to jsou slova o jedné slabice! Takové bouchnutí, a teď už dost! Proč si tak často nerozumíme? Protože emoce, rozum, akce jdou v řadě za sebou, ale někdo dává přednost opačnému pořadí, přičemž běží zkratkou a rozum přeskočí. A potom nastupuje čoromoro, televizní noviny a bulvár a Paní, už jste to slyšela? Vzal na ni nůž a televizi vyhodil z okna. Odborníci radí, abychom právě nůž, kamení a jiné argumentačně použitelné předměty drželi mimo dosah, pokud o sobě víme, že nás vztek lehce vyhodí ze sedla rozumu a před očima se nám zatmí. Jak znovu krásně vyjadřuje naše mateřština: když se necháme vytočit.
21.10.2018, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 16
Když jsem včera vyrazil na krátkou obhlídku obchodního centra Galerie Butovice, abych skromným způsobem doplnil zásoby poživatin a tekutin, a míjel prodejnu knihkupectví Kosmas, kde jsem zmíněné zásoby rozhodně neměl v úmyslu vyhledat, tak nějak zčistajasna mě napadlo, že bych mohl na chvíli odložit zde již dvakrát zde reklamovanou knížku od Paula Watzlawicka, a poohlédnout se po něčem takříkajíc z jiného soudku. Vzhledem k tomu, že se ze mne postupně stává takový šetřílek, tak jsem při obzírání knižních regálů pragmaticky dospěl k závěru, že by ta knížka nemusela být až tak drahá. Tu pojednou se mé oči zastavily v přímém pohledu na dvě tlusté knížky, mezi nimž se choulil velmi útlý brožovaný svazeček. Vyndal jsem ho ze spárů těch otylých spisků, nejdříve kouknul na cenu, sto padesát českých korun, to by šlo, a pak si nalistoval Předmluvu. Po několika větách jsem téměř doslova a do písmene zcepeněl v jakési skulptuře, za kterou by se nestyděl ani David Černý. Ten skromný svazeček, který má dva autory, přičemž tím prvním je svérázný katolický filosof Jiří Fuchs, totiž zcela synchronisticky navazuje na druhý příděl od Paula Watzlawicka Všechno dobré je k něčemu zlé. Posuďte sami.
18.10.2018, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 6
Pro začátek tohoto týdne, jenž se zřejmě rozhodl i nadále setrvat ve stavu ne již babího, ale indiánského léta, předkládám mnou sestřižený a stylisticky lehce poupravený obsah třetí eseje z knížky Paula Watzlawicka, kterou jsem zde uvedl výňatkem z její Předmluvy v podobě „Patend“ na rozum - Operace se zdařila, pacient zemřel. Hlavním a svým způsobem tragikomickým hrdinou této úvahy je jistý „dobromil“ („dobroser“) Ide Olog, který se v režii bohyně Hekaté a jejích tří čarodějek (agentek) pokusí nasměrovat lidstvo k absolutnímu dobru, a to i v případě, že by ho měl celé vyhodit do povětří. První vydání originálu této knížky vyšlo v roce 1986 (dole zmíněný rok originálu, z něhož byl učiněn český překlad, je třetím vydáním). Od té doby uplynulo již 32 let a agentura Hekaté s.r.n. (společnost s ručením neomezeným) dokázala sestavit celou armádu podobných Ide Ologů, kteří se mají neobvykle výbušným způsobem čile ke svému „milovanému“ lidstvu. A to téměř ve všech kulturách a na všech stranách či frontách kumulujícího se boje za vítězství absolutní pravdy, kterou si po svém způsobu uzurpuje zpravidla zcela jinak každá z těchto dobráckých armád. Tenhle způsob šíření dobra zdá se mi poněkud nešťastným (slušně a romanticky řečeno). Předávám slovo Paulu Watzlawickovi:
15.10.2018, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 4
Jejda, váš panel právě spadl, zanaříkal můj počítač a já se rychle ohlédla. Když jsem se vzpamatovala, napadlo mě: Jak je na tom můj PC vůbec s orientací? Takový soucitný tón! To abych nemusela myslet na orientaci jiného druhu – na svoji mizernou adaptaci na svět čidel, ovladačů a světelných tabulí, tlačítek u vagonových dveří a nových názorů na staré věci a na Určitě a Mohu pro vás ještě něco udělat (pořád nechápu, že už jsme domluvili) a Mohu vám pomoci a Krásný den a Zdravím! Naučit se s modernějším mobilem, který řve barvami – to přímo bolí!
12.10.2018, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 17
Do rukou se mi dostala knížka, která u nás vyšla již před třemi lety a jejímž autorem je Paul Watzlawick, s jehož Úvodem do neštěstí jsem vás zde před lety seznámil, naposledy v podobě Kdybys mě skutečně miloval, měl bys rád česnek; což později kvitovala Stella ve svém povídání Slyšíte ty zvonky? (Drsně). I tohle dílko obsahuje soubor esejů, v nichž autor zábavným způsobem plným paradoxů a ironie zpřístupňuje odborný pohled na některé ze zákonitostí lidské komunikace a popisuje, kam vede hledání dokonalých jistot a konečných řešení (přetlumočeno z obalu). Hned třetí esej se jmenuje stejně jako hlavní část názvu knížky: Všechno dobré je k něčemu zlé, dle mého aktuálního soudu (ještě jsem nestihl přelouskat všechny eseje) „vlajková loď“ knížky, k níž se zde v blízké budoucnosti jistě dostanu. Zabývá se totiž fenoménem, kterým dnes mnohem více než kdy jindy otěhotněla západní civilizace. Jistě jste si všimli, že se to kolem nás hemží nejrůznějšími uskupeními tzv. „dobroserů“, kteří nemají na práci nic jiného, než nás zvrácenou manipulací přesvědčit, že to s námi všemi myslí dobře, a to za maniakálního předpokladu, že my všichni ostatní, až na je samotné a již dostatečně zpracovaný lidský „materiál“, o skutečném dobru nemáme ani páru. Vzhledem k tomu, že se v názvu knížky a ve všech esejích objevuje jméno starověké bohyně Hekaté, rozhodl jsem se na úvod přetlumočit Předmluvu knížky, aby byla úloha této bohyně (plus tří jejích čarodějnic) v tomto souboru Watzlawickových esejí ozřejměna.
09.10.2018, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 4
Nastává první říjnový víkend a babí léto s podzimním podkladem stále více se zabarvujícího listí běží na plný výkon. Je to zvláštní období. V noci docela zima, ale odpoledne se teploty šplhají až skoro ke dvaceti stupňům Celsia a slunce již pod docela ostrým úhlem stále hřeje jako z letních výšin. Osvětlení krajiny však vypadá úplně jinak než v létě. Jako kdyby bylo pořád ráno nebo večer a všechny objekty v přízračném koloritu vrhají celý den dlouhé stíny… A tak jsem z hromady knížek vyhrabal opět Hostinu pro duši od Bruna Ferrera, z níž jsem naposledy referoval o různém úhlu pohledu. Dnešní příspěvek jsem sestavil ze dvou po sobě jdoucích úvah, jejichž názvy se skví v názvu tohoto příspěvku. První úvahu jsem poněkud přetlumočil a zkomprimoval, druhou jsem přepsal téměř do písmene. Obě úvahy či krátká zamyšlení spolu souvisí a doplňují se zvláštním a kouzelným způsobem. Nevím, do jaké míry toto souznění pojímal autor zmíněné knížky, ale z mého úhlu pohledu jde o dvě přízračná podobenství téže podstaty. Podobu ideálního muže lze bez zábran přepsat na podobu ideální ženy, přičemž slovo „ideální“ lze nahradit slovem „přirozený“, a modlitbu přítele lze připsat oběma takto stanoveným božským bytostem.
06.10.2018, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 15
Je říjen za humny – již z větví opadává/ list žlutý za listem, již řídne starý les, / chlad zadul podzimní a cesta promrzává, / dál potok za mlýnem si žbluňká do koles, / tůň však je pod ledem… Teď nadchází můj čas, vždyť leda nudu jen / mi jaro přináší, čas tání, bláta, puchu. / Krev kvasí: um i cit je steskem zatížen…
Puškin miloval podzim kvůli čistému průzračnému vzduchu, miloval chladný čas, který mu přinášel schopnost tvůrčího soustředění. Jen jednou se cítil na podzim rozladěný – když se chystala jeho svatba s krásnou Natálií.
03.10.2018, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 26