Několikrát mi sama od sebe začala hrát televize. Nikdy, když jsem byla pryč. Proto jsem zprvu pochybovala o sobě, protože, jak jednou pěkně řekla Astra: „Lojza už šmajdá okolo“. Pak jsem se marně pokoušela dohodnout s naším domácnostním poltergeistem. Co mám ale v podobných situacích po ruce vždycky nejdřív, to je – strach. Bohužel. A strach má úžasnou schopnost sebeplození, sebezrození, sebemnožení vůbec, kynutí, kypění a přetékání. Nejdřív vyskočí z toho, co se nedá okamžitě vysvětlit, pak ho vystřídá strach z úpadku duševních schopností, potom se převrátí sám v sebe: ve strach ze strachu. Co udělám, když půjde do tuhého a já se budu bát tak, že nebudu schopna vůbec žádné akce? Jak je to se spouštěním (se) televize, to jsem si vyhledala. Běžná věc. Přesto není příjemné, když vás v noci probudí hovor z prázdného pokoje, o tanku s helikoptérou nemluvě.
Stella
30.04.2018, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 8
Hříchy mládí v člověku nastartují vzpomínky. Posílám jeden z "hříchů". Tenkrát, když jsem si psala svoje básničky do šuplete - připadal mi život stráááášně zlý, a nedobytná láska ze všeho nejhorší. To jsem ale vůbec netušila, co přinese život dál. Kdybych nadále dále veršovala, vypadalo by všechno úplně jinak. Přes cedník tisíců dní ale přece jen nepropadly krásné chvíle, které se nám daří životu urvat. Člověk se naučí vážit si všeho pěkného a už ho pudy nepudí kopírovat pocity na papír. Tenkrát byly endorfiny v rozpuku… Omluvte zamilovanou holku.
Astra (Tahiti)
27.04.2018, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 11
Nějak to dopadne, řekl si Rouper de Clotrimazol, nacpal do tlumoku sadu medových koláčků s makovou polevou (MeKoMaPo), které mu nedávno darovala kouzelná babička (KouBa), když jí daroval sadu papírových kapesníků (PaKa), jelikož při pohledu na její tekoucí nos (TeNo) pocítil silný závan homeopatického humanismu (HoHu), a vyrazil na cestu do neznáma.
Lucifer
25.04.2018, 00:00:29 Publikoval Luciferkomentářů: 19
Kdysi jsme ve škole dostali domácí úlohu – napsat jarní úvahu. Tak tady jedna je. Je to "pohled" do okýnka přírody a neustále se opakujících příběhů…
23.04.2018, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 15
Tak se Neviditelný čert v poslední době básnicky rozezpíval a je to dobře. Nemusí tady pořád strašit truchlivá témata. Neunikneme jim nikdy, na to jsme zde většinou už příliš staří, ale nahlédnout je čas od času veselejšíma očima je holá nezbytnost. Někdy je humor jediným východiskem, protože pod náporem informací a dezinformací ztrácíme představu, co je, a co není normální. Člověku z toho jde hlava kolem. Svět se tak rychle mění! Věstonická venuše praská – a že už něco vydržela!
A čím to asi krmili sotva dvacetileté koučky (vědmy?), že jsou připraveny radit s věcmi, jež mohou znát leda z doslechu? Až poradí každému, kdo byl ochoten zaplatit, čím se budou živit potom? Jejich problém – říká se také moderně. Třeba pak jedna po druhé (muže mezi nimi abys pohledal) budou vydávat prohlášení, že odcházejí, aby se mohly věnovat – rodině. Tedy, v jejich případě, zakládání rodiny. Protože si náhle všimnou, že něco takového jako rodina existuje i mimo teorie a mimo film a protože si všimly politiků, kteří v potu tváře dosud pokládali na oltář vlasti úplně vše a teď s vážnou tváří říkají, že se nadále budou věnovat výhradně rodině:
Tak ukaž, Radečku, máš na zítra nějaký úkol?
Ano, tatínku, půjdu si zažádat o důchodový výměr a slíbil jsem, že po obědě vyzvednu vnoučátka.
20.04.2018, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 26
test
18.04.2018, 18:45:02 Publikoval Luciferkomentářů: 0
Tuto baladu jsem zplodila před "sto" lety, jako cvičný náboj do svojí tvůrčí pušky. A byla jsem zvědavá, zda jsem se trefila do některého z lyrických žánrů. Neustále objevujíc Ameriku jsem se až teď dopracovala prostřednictvím internetu k tomu, že ASI vím, o co jde. Ve výkladu o básnických formách se v tomto případku jedná o takzvaný tónický verš…. Abych nemarnila mnoho prostoru, přepisuju tuto baladu do tvaru prózy, nicméně obsah je zachován.
18.04.2018, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 9
(Anglie na jaře v roce 1998)
16.04.2018, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 23
Tento víkend se nám začne lámat polovina dubna za skvělého téměř letního počasí. Rozhodl jsem se tudíž oblažit vás po necelé měsíční přestávce dalším skvělým hudebním kouskem ve vinárně U Čerta. Po šíleném Paganiniho capriccio číslo 24 přicházím s něčím ještě šílenějším. Jedná se o americkou westernovou lidovou baladu, která vznikla či začala vznikat někdy v polovině devatenáctého století.
13.04.2018, 23:34:25 Publikoval Luciferkomentářů: 33
Pan Há Há přilétá se svojí paní obvykle kolem dvacátého března. Tentokrát měli zdržení, mají radary, tak věděli, že tady máme frédo. Loučili se tedy dlouze s kamarády v Itálii, kde dlí od podzimku do jara. Jsou to moji dlouholetní i dlouholetí sousedé na větvi lípy před mými okny. Znám důvěrně jejich zvyky, stačí mi jen pozvednout oči v křesle, kde si čítávám – a vidím jejich námluvy.
12.04.2018, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 22