Neviditelný čert

Vasyl Vyšyvanyj (Habsburk v ukrajinské košili)

rubrika: Pel-mel

Nevím, jestli o Vilémovi Habsburském (1895-1948), který snil o tom, že bude ukrajinským králem, byl někdy natočen nějaký film, ale jsem přesvědčena, že by jeho životní příběh byl nesmírně přitažlivý jak pro filmaře, tak pro diváky. Ještě víc to podle mého názoru platí o Vilémově švagrové, statečné a zásadové ženě Alici Akarcroně Badeinové. Jedna z jejích dcer, Maria Krystyna Habsburková, neokázale dožila (2012) ve slezském městě Zywiec. V Zywieci prosperuje pivovar Heineken založený Krystyniným dědečkem Štěpánem.

U nás dobře známý Otto von Habsburk (hovořil čtrnácti jazyky – prostě typický zdegenerovaný šlechtic) říkával: Život je jako bicykl. Dokud šlapeš do pedálů, jedeš. Otto šlapal do pedálů v Evropském parlamentu, v unii, která je obklopena slabými státy, jež se přizpůsobují jejím představám, zatímco Habsburkové byli obklopeni národy, které vznikaly částečně podle představ vlastních. Evropská unie se nachází ve velmi podobné situaci, jako se nacházeli kdysi Habsburkové: kontroluje volný obchod, má centralizovanou ekonomiku, není schopna vytvořit obrannou sílu, v rámci EU je možné cestovat bez dokladů. Ale protože nemá národní identitu, musí řešit národnostní otázky svých členů. I v této věci si vede podobně jako Habsburkové, a stejně tak i relativně úspěšně, s využitím ekonomického nátlaku.

Stella

29.06.2018, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 7         

Levandulová

rubrika: Povídání

Minulý týden v pondělí jsem kolem poledne kráčel přes Sluneční náměstí (SN). V tento den tam bývají farmářské trhy. Kruhová vozová hradba stánků – venkov se hlásí k husitům. Občas se přidám ke kališníkům, ale mým cílem byl tentokrát asiatský krámek, který se nachází na opačné straně obvodu SN než moje bydliště – v přízemí Slunečního domu hned vedle radnice.

Lucifer

27.06.2018, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 10         

Josef a Kajetán podruhé

rubrika: Povídání

Milý čtenáři, nebo milí čtenáři? To je fuk, kdo chce, ať čte. Kdo nechce, ať čte stranický tisk. Dovoluji si napsat druhé pojednání o Tyláku, kam jsem se dnes opět po delším čase vydala nasát vůni z českých luhů.

Astra (Tahiti)

25.06.2018, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 18         

Using Brain Plasticity to Supercharge Your Brain

rubrika: Populárně naučný koutek

Brain plasticity, also known as neuroplasticity, is a term used by neuroscientists that refers to the brain's ability to change and grow at any age. This flexibility is critically important during our brain development and in shaping personalities. Prior to the 1960s, scientists believed that changes in the brain only took place during infancy and childhood. Most believed that the brain's physical structure was permanent by adulthood. Modern research has concluded that the brain creates new neural pathways and alters existing ones to adapt to new experiences, create new memories, and learn new information, right up until the day we die.

Anna Kucirkova

22.06.2018, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 65         

Europeana (Opsáno od Patrika Ouředníka)

rubrika: Pel-mel

Dovedu si představit, že spisovatel, který chce popsat (ještě daleko spíš vyjádřit) rozkmitané dvacáté století, dlouho přemýšlí, jak a kde a čím začít. Takové přemítání je asi jako volba mezi okamžitým pohledem do zrcadla a mezi podobiznou vnucenou nám malířem jednou provždy. Patrik Ouředník zvolil cestu, která dojem neukončenosti a roztříštěnosti poslední dějinné etapy umocňuje tím, že předkládá proud faktů, epizod, kuriózních detailů i fragmenty filozofických esejů. V knize nazvané románem je všechno a ty, čtenáři, buď pro jednou zase aktivní a věz, že se ti zde nenabízí kniha v prášku (zalít vodou, zkonzumovat). I potřebná míra absurdity, i grotesknost, i tragédie, i pohled pozorovatele jako pohled staříků posedávajících na lavičce, staříků už nezúčastněných, jen přebírajících minulost jako hrách, jako korálky růžence, jako dílky skládačky – podle toho, kým a čím který z nich byl. Oni přesně nevědí, oni jen říkají: A filozofové říkali. V takové knize jako je Europeana, je všeho moc, protože informacemi se každý člověk, který to připustí, až dusí, a teď se v tom vyznej. Ale i tento film jednou skončí a střih, a bez ohledu na cokoli: jedeme dál.

Stella

20.06.2018, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 15         

Prvoletní výlety (Nálety – Zálety – Přílety a Odlety)

rubrika: Povídání

Minulý týden jsem absolvoval (vykonal) několik výletů v Podkrušnohoří. Nazývám je „prvoletní“, jelikož zhruba od poslední třetiny května počasí připomíná spíš léto než jaro. Nejpozoruhodnějším a patrně i nejdelším byl hned první výlet. Jeho podstatná část se odehrála v zámeckém parku Krásného Dvora, jenž jsem zmínil v předmluvě (perexu) ke dvěma básním od Antonína Sovy. Byl to jeden z nejúžasnějších a do jisté míry i nejpotřeštěnějších výletů, které jsem v posledních letech vykonal (absolvoval).

Lucifer

18.06.2018, 00:14:45   Publikoval Luciferkomentářů: 34         

Letní pohlazení

rubrika: Poetický koutek

(Erotickomaniakálněepické)

Lucifer

15.06.2018, 21:22:23   Publikoval Luciferkomentářů: 15         

Hromadění

rubrika: Povídání

Někdy loni dávali v televizi pro mě dost neobvyklou šou o tom, že jsou mezi námi jedinci, kteří mají chorobu, jíž se česky říká hromadění – jak je to latinsky, to nevím, ale určitě to má nějakou zvučnou diagnózu. Seriál to byl z Emeriky, z Kalifornie a z různých městeček tamtéž. Dvě elegantní "hospodyňky" – jedna štíhlá domina a druhá tlustá mamina – navštívily postiženou osobu, promluvily jí do duše, vysvětlily, jak se žije normálně, a udělaly všechno pro to, aby nešťastníkovo obydlí zase dostalo lidský vzhled. A jaká to byla fuška, umí si asi málokdo představit. Tenkrát jsem netušila, že i mě potká podobný zážitek. Stalo s e dnes dopoledne…

Astra (Tahiti)

13.06.2018, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 49         

Slunce po bouři

rubrika: Poetický koutek

V zámeckém parku v Krásném Dvoře hromy bily do korun stromů a blesky objímaly jejich kořeny. Dvě ztracené duše sochal deštný příval, a pak zase vysvitlo slunce. Ta horkost v jeho objetí však netrvala dlouze. Opět se zatmělo, když kalíšek vína byl už skoro prázdný. Bum! Prásk! Slzavé údolí.! U vlakové zastávky bez budovy jim do úst popadaly třešně ze stromu poznání, který tam stál tak sám. Ona řekla: Ještě! Ještě? A sluneční vlak vyjel z deště.

Lucifer

10.06.2018, 22:22:41   Publikoval Luciferkomentářů: 1         

Josef Kajetán

rubrika: Povídání

Následující věty jsem našla v dnešním červnovém čísle Novin Prahy 2. Jak to bylo tenkrát – před sto lety?

"Bezpříkladné lehkovážnosti dopouštějí se na Tylově náměstí oni obchodníci s potravinami, kteří zkažené zboží, hlavně ovoce, vystavují před svými krámy napospas chudině. Tuto hnusně páchnoucí, mnohdy až tekutou hmotu, obklopují celé zástupy dětí, ba i dospělých, kteří celistvější partie ovoce vybírají a pojídají přímo na místě."

No, dnes je to jinak. Nedovedu si představit, že by tam dnes prodejce zapomněl byť jen mrkvičku, jeden ks cca 6 Kč. Večer je plácek vymetený do posledního lístečku růže, a v noci je tam pré pro noční život Pražanů, ale spíš turistů z nejbližších několika hotelů a žroutů v KFC.

Astra (Tahiti)

08.06.2018, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 25