Archiv - Červenec 2018


« strana 1 »

Letní imaginace

rubrika: Poetický koutek


(Bez jakékoli performance)

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 35         


Jako někdy o slavnostech

rubrika: Poetický koutek


Domnívám se, že v těchto vedrech není možné nic než básnit. Nejlépe v ledovém bazénu, ale kdo ho má. Upřímně se přiznám, že nemám bazén, natožpak ledový a nemám ani jakýkoli momentální sklon k básnění, jelikož moje neurony se smaží na pekáči. Takže přenechám slovo někomu jinému. Někomu, kdo své básně smažil, když jeho neurony prskaly jako škvarky v ledničce. Přenechávám slovo nejen tomu básníkovi, jemuž se klaním až úplně hluboko do země, ale i Stelle, která po prvním výběru „V sadě mezi jabloněmi“ připravila s razantním ženským předstihem i tento druhý, slavnostní.
(Perex sepsal bez vědomí autorky tohoto poetického příspěvku, jakož i bez vědomí autora básní Ivana Wernische Lucifer v letním bezvědomí.)
 
Stella

Celý článek »

komentářů: 4         


Sponsoring

rubrika: Slovo Neviditelného čerta


Neviditelného čerta

 

Lucifer


Neviditelný čert je soukromá webová záležitost, kterou vlastním já (Lucifer) a jejíž provoz si též platím. Po nějaké době tohoto provozu mě napadlo, že by mohl být částečně sponzorován třeba reklamami. Zkusil jsem Sklik a Google AdSense. V obou případech jsem pohořel. Kdejaký prťavý web může mít milion reklam, z nichž jeho autor žije, ale Neviditelný čert je v tomto směru zakázaný. Navždy. Prý na něm probíhalo jakési nepřiměřené klikání. Ono tam samozřejmě probíhá. Jsem jeho vlastníkem, ale ne správcem, což mi vůbec nevadí, jelikož se nemusím zabývat správou celého webu, mohu však spravovat jeho redakci s právy admina. Takže jsem vlastně též návštěvník a jakýkoli můj počin se započítává do kliků na NČ. Ano, při pokusech dávat sem reklamy jsem si na ně několikrát kliknul, abych jako vlastník NČ věděl, co vlastně reklamuji. Možná i za to jsem byl zlikvidován jak Sklikem, tak Google AdSensem. Seru jim na to. Je mi to jedno. Jsou to bastardi. Ale přece jenom si říkám:

 

Pokud by někdo chtěl sponzorovat Neviditelného čerta, tak to Neviditelný čert uvítá. Ne proto, že bych na tom chtěl nějak vydělat, ale alespoň částečná podpora provozu by nebyla od věci. Každý takový sponzor si může říct o zveřejnění reklamy na jeho záležitosti (viz redakční email pod jménem Lucifer). Bylo by to jen mezi námi, ne přes nějaké bastardy od Skliku čí Google AdSensu.

 

Účet Neviditelného čerta: 451106103/0800

Pro úhrady v cizí měně:

Číslo účtu (IBAN): CZ32 0800 0000 0004 5110 6103

Kód banky (BIC): GIBACZPX

 

Nepíšu to tady proto, že bych chtěl žebrat. Žebrání nikdy nebylo zakódováno do smyslu mého života. Tohoto způsobu se odjakživa štítím. Je to samozřejmě moje věc, že píšu články na NČ. Ale nejen já. Možná by nějaká pozornost za tuto činnost mohla k provozu NČ nějakým způsobem přispět.

 

Tímto nechci nijakého čtenáře NČ k ničemu nabádat. Jen mě to tak prostě napadlo. Osm let po založení Neviditelného čerta, Antoníne Pavloviči Čechove.


komentářů: 30         


Pravdu o sobě máš ty, o sobě mám ji já (K narozeninám Ludvíka Vaculíka)

rubrika: Pel-mel


21. 10. 2009

Milá Astro!

Zajímavé: nic mě nebaví číst, všecko mě naštve. Tak jsem hledal něco, co neznám, a našel jsem v naší knihovně tuto knížečku. Když jsem ji začal číst, poznal jsem, že jsem ji už jednou začal číst a nedočetl jsem ji. A teď zas: je to příšerná blbost. A proč ti ji posílám: abys řekla, jaký je rozdíl mezi tímto a tím, co píšu já. Úplně se mi to zošklivilo a považuju se za blba.

A tak to mám se vším. Vadí mi, když se děj zřetelně vyvíjí k nějakému neštěstí. Nebo pár chyb gramatických, a už to odkládám…

... Všude pod prsty cítím jemný píseček, sype se nám to ze stropu, jak nad námi bouchají a vrtají. Na večírku LN jsem se byl ukázat, a když jsem se s několika lidmi pozdravil, za půl hodiny jsem odešel… Nebyl jsem na Státní ceně, nepřihlásil jsem se na koncert Semaforu… Tak ti, milá Astro, se mi všecko zdá blbost! Ale já si to nějak vymluvím… a potom přijdu.

F., v. v.

 

Astra (Tahiti)


Celý článek »

komentářů: 7         


O princezně Ponožce

rubrika: Pohádky


Na okraji jedné galaxie na okraji vesmíru se nalézala taková nanicovatá hvězda jménem Ponožka. Kolem ní kroužilo sedm planet. První tři zely pustinou, poslední tři taktéž. Jenom ta čtvrtá na svém povrchu zplodila život. Zprvu byl takový nanicovatý, jelikož se bakteriím a virům do práce moc nechtělo. Jednoho nanicovatého dne té planety se však stalo, že na ní havarovala hvězdná bárka z nedalekého slunečního systému, kde to životem nejrůznějších forem včetně inteligentního doslova kypělo. Posádku toho hvězdoletu tvořili migranti, které už přestal bavit blahobyt v jejich domovině, a tak vzali roha, aby se upelešili v nějaké dostatečně konejšivé pustině. To se jim takříkajíc podařilo, ovšem s tím, že po přistávací havárii na Ponožce přežili pouze dva – naštěstí opačné genderové orientace. Říkejme jim třeba On a Ona. Když se On a Ona z havárie otřepali, usoudili, že jako základ jejich živočišného přežití jim baktérie a viry stačí a bezodkladně se začali věnovat sexuální kopulaci, aby tento základ obohatili.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 3         


Co když žijeme v Matrixu II

rubrika: Pel-mel


Po krátké přestávce, kterou zabezpečila Stella s Ivanem Wernischem, přicházím s dalším podnětem z knížky Michaela Hanlona, s níž jsem vás seznámil v pojednání o mimozemšťanech. Když jsem včera snídal krátce po poledni v americky orientovaném baru U Slunce a nakukoval do této knížky, zaujala mě jedenáctá kapitola „Vír totální perspektivy“. Její podstatná část spočívá v představě, že bychom se mohli nacházet ve virtuální realitě, počítačovém programu, v Matrixu. Na toto téma jsem zde už měl několik příspěvků, kupříkladu Co když žijeme v Matrixu, Chyby v Matrix, Non serviam či Groteska a chyba v Matrixu. V následujícím textu, jenž končí uvedením zdroje, vám předkládám onu lehce zpracovanou část.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 29         


V sadě mezi jabloněmi

rubrika: Poetický koutek


Jak je to krásné, když se potká radost ze života se zkušeností a když se potká tradice s modernou a – když básníci s německými jmény jsou nejčeštější…

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 37         


Kde jen ti mimozemšťané vězí?

rubrika: Pel-mel


V pátek šestého července (na Husovy upáleniny) jsem vypustil věroučné filosofické rozjímání Spravedlnost a milosrdenství lásky. Moje původní myšlenka spočívala v tom, že zde překlopím lehce korigovanou úvahu od Veroniky K. Barátové a přidám pár svých poznámek. V průběhu jejich psaní mě napadlo, že na to naroubuji záležitost mimozemských civilizací. Chtěl jsem jen krátce nastínit jakousi souvztažnost. Jelikož se mimozemská tématika v posledních dnech během nočních meditací usadila v mé hlavě neodbytným způsobem a já si musel ulevit, krátký nástin se změnil v delší mudrování. V neděli, dva dny poté, jsem zcela náhodně navštívil knihkupectví Dobrovský na Andělu a hned na třetí pokus vytáhl z regálu knížku Stopařův průvodce Galaxií a věda od Michaela Hanlona, v jejíž první kapitole se existence mimozemských civilizací zevrubně probírá. Našel jsem v ní řadu myšlenek, které jsem v onom mudrování tak nějak spatra nastínil. Následující text je jakýmsi extraktem ze zmíněné kapitoly (která nese stejný název jako tento příspěvek), jejž jsem poněkud přeformuloval a doplnil z jiných zdrojů (Wikipedie) a z vlastní hlavy. Je to dost dlouhé, takže vás nebudu unavovat kaskádou svých závěrečných poznámek. Už bych se stejně jen opakoval a nic novějšího k tomu nemám.

Poznámka: Pokud vám název knížky připadá povědomý, tak vězte, že je až na drobný dodatek převzat z věhlasné pentalogie od Douglase Adamse. Autor se k ní často obrací a začíná s Vogony, mimozemšťany, kteří zničí planetu Zemi.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 56         


Na podložku nebo závěs

rubrika: Pel-mel


Tak jsem začala váhat, když mi přišla nabídka šťouchadla na brambory za 1700, cedníku za 1300, kelímku na vařečky za 1500. Všechno dyzajnové a blyštivé. Mám, nemám si vylepšit bídnou panelákovou kuchyň? Musí být krásné, když při míchání jíšky padne zrak na luxusní „kuchyňskou pomůcku“! Kdepak, úroveň je úroveň! Proč bych nemohla šťouchat brambory stejně jako každá druhá milionářka? Proč by se zrovna moje vařečky měly jen tak povalovat v zásuvce, jako by právě přikulhaly z obecního chudobince? A pozorná manželka (domácí paní) dopřeje mužíčkovi také teleskopickou vidličku! Zvyšování naší prestiže a našeho nivó (opravdu) jsem prozatím začala dostupnější zlatou váhou.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 27         


Letní sadomasochistická

rubrika: Poetický koutek


(Pomilováníhodná)

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 20         


«     1    2   »