Archiv - Únor 2020


« strana 1 »

V bublině

rubrika: Pel-mel


Touto úvahou bych chtěla navázat na předchozí články o psychologii mezilidské komunikace (Proč v té polívce není hrášek? Chápeš, co tím chci říct? Mars není Venuše a Inteligentní lidé jsou plni pochybností). Dnes především na ten posledně jmenovaný, protože bych se chtěla bavit o problémech při komunikaci, o zvláštních brýlích, přes které se díváme na svět a lidi kolem sebe. A podle kterých také s ostatními komunikujeme. Dnes se často pro tento jev používá přirovnání k lidem v bublině.

 

Marky


„Vzhledem k místu zrození, ve vztahu ke kultuře a poměrům, jakož i díky rozdílným životním zkušenostem, máme každý určitý rámec-způsoby vnímání a hodnocení světa, lidí i sebe sama. Máme zcela určité konstrukce světa včetně toho, kam, jak a spolu s kým se po světě pohybovat. Druhé lidi i svůj vztah k nim vnímáme, prožíváme a posuzujeme jakoby zvláštními brýlemi. Abychom si porozuměli a mohli pospolitě žít, je nezbytné o brýlích vědět, a měly by to být brýle, které dovolují vidět podobně nebo o to aspoň usilovat. A kdo vidí víc, přesněji a širším zorným úhlem-ten má větší šanci druhým porozumět.“ Ivo Plaňava, Průvodce mezilidskou komunikací

 

Myslím, že se dnes lidé čím dál více uzavírají do svých bublin. A nemyslím si, že je to dobře. Není špatné to, že žijeme ve svých bublinách, že svět vidíme optikou svých zkušeností a svých znalostí. Myslím, že špatně je to, že přestáváme být ochotni poslouchat názory jiných lidí. Dokonce se obávám, že už jsme tak daleko, že by někteří z nás chtěli jiné názory zakazovat, trestat, kriminalizovat, prostě vymazat z povrchu země (a to občas včetně člověka v bublině). Je to jen můj pocit, že lidé s odlišnými názory bývají často zesměšňováni a dehonestováni?

 

Cenzura myšlení ale není krok správným směrem, ani autocenzura. Lidská historie má svá temná i světlejší období a podle mého názoru, ty lepší časy, kdy se někam posunulo lidské poznání, časy, kdy se i lidé měli lépe, souvisí se svobodou myšlenek. K novým vynálezům, technologiím a objevům dochází prostřednictvím svobodné mysli, dialogu, konkurencí názorů, někdy i protichůdných. Tvrdit nekompromisně, že existuje jen jedno řešení, jedna pravda, jeden správný názor je podle mě velice nebezpečné a sebedestruktivní. Pokud člověk nebude chtít připustit diskuzi o nějakém problému, tématu, nebo události, zbavuje se tím možnosti získat další informace, které se k uvedenému pojí. Je tím v nevýhodě, protože má méně znalostí, než by mohl mít a jeho rozhodování tak může být zatíženo chybou. Měli bychom si vážit svých oponentů, nutí nás totiž o věcech přemýšlet.

 

Poznámka: Možná bychom se mohli inspirovat moudrostí Indiánů a jejich poradního kruhu. Když se potřebovali náčelníci kmene domluvit na nějaké společné věci, sešli se v jednom týpí. Seděli v kruhu vedle sebe (zdůraznění stejné vyjednávací pozice) a předávali si jeden po druhém nějaký rituální předmět, třeba orlí pero. Kdo v ruce držel orlí pero, mohl hovořit a nikdo mu nesměl skákat do řeči, když pak jeden náčelník předal druhému slovo společně s orlím perem, druhý náčelník zopakoval zhruba názor toho prvního a požádal ho, aby mu řekl, jestli to pochopil správně, případně uvedl na správnou míru, teprve potom druhý náčelník sdělil ostatním svůj vlastní názor. A takto se dostal ke slovu každý náčelník kmene. Nemyslím si, že by bylo nutné přesně tímto způsobem mezi sebou komunikovat, jen si připomenout, že každý má právo na svůj názor a na to, abychom ho slušně vzali na vědomí a snažili se ho pochopit správně, tak, jak byl myšlený.

 

 


komentářů: 12         


Dopisy Karla Klostermanna Betty (Barboře)

rubrika: Pel-mel


Sedmého února jsem slavil narozeniny. Při této příležitosti jsem se sešel s empetrem v Nových Butovicích. Nejdříve v jedné restauraci, kde nás v podobě jedné sklenky vína oběma obsloužila robotí ruka. Pak jsme šli do jiné restaurace, kde se k nám připojil empetrův známý R. Tam jsme pili pivo, asi tři každý, ale mohu se mýlit. V čem se ale mýlit nemohu je, že jsem od empetra dostal k narozeninám knížku. Jako autor je uveden Karel Klostermann, nicméně ji z jeho pozůstalosti připravili Kristina Kaiserová a Ivan Martinovský. Celá knížka je věnována dopisům Karla Klostermanna jeho druhé ženě Barboře, kterou Klostermann něžně nazýval Betty. Klostermann byl český spisovatel německé národnosti, který se vyskytoval převážně na Šumavě a psal převážně česky. To se týká i dopisů Bettyně. V knížce je u každého z nich však uveden i německý překlad. Už jenom ty dopisy představují dost objemné a kvalitní literární dílo. 50 dopisů, první z nich je z března 1889, poslední z února 1919. Úvodu knížky vévodí úvaha Karla Klostermanna, která je mi velmi blízká, a proto jsem se rozhodl, že vám ji předložím (doslova a do písmene):

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 14         


Počítání oveček

rubrika: Populárně naučný koutek


Už se vám podařilo probudit se do snu? Pokud jste četli některý z mých předchozích článků (Co se Ti dnes zdálo?, Slova z prostoru), tak jistě víte, na co se vlastně ptám. Jde o takzvané lucidní snění. Lidé, kterým se to podaří (poprvé většinou jen na chvíli) bývají velice nadšení a rádi by lucidní snění znovu prožili. Dnes přináším trochu teorie ohledně spánku a pár technik, jak se ve snu probudit a pocítit lucidní sen na vlastní kůži.

 

Marky


Celý článek »

komentářů: 12         


Stalo se

rubrika: Povídání


V životě se mi stávají dost početně věci, za které bych se měl stydět. A fakt (fuck) se stydím. Bezpochyby tomu neuvěříte, ale je to tak. Kupříkladu jsem jednou jel na výlet s ženou a dopadlo to špatně. Z vlaku na pražském hlavním nádraží jsem vystupoval zlitý jako carský důstojník. Skončil jsem po pádu na eskalátoru v záchytné stanici na Bulovce. Jak mě tam dostali, netuším. Netuším ani, jak jsem se dostal odtamtud.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 14         


Moje další narozky

rubrika: Slovo Neviditelného čerta


Když jsem se narodil, tak jsem to vůbec neočekával. Bylo to takové překvápko, že jsem pro jistotu okamžitě usnul. V mém životě potom nastávaly téměř podobné situace, ale už tak krásně usnout se mi nikdy nepodařilo. Když jsem se narodil, usnul jsem beze snů. Teď už sny mívám a netuším, jestli je to dobře nebo špatně. Vím ale jedno: že až usnu naposled, už žádných snů mi nebude třeba.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 28         


Inteligentní lidé jsou plni pochybností

rubrika: Populárně naučný koutek


„Komunikování naše vzájemné vztahy i osobnost nejen odráží, nýbrž je též spoluvytváří. A tudíž, chceme-li vztahy s lidmi utvářet či měnit, zajisté k lepšímu, nabízí se šance v tom, JAK spolu kvalitněji komunikovat slovy, gesty, intonací, mimikou – a třeba i souznějícím mlčením.“ Průvodce mezilidskou komunikací, Ivo Plaňava

Jak někteří z vás již zřejmě poznali, pokračuji tímto příspěvkem v sérii článků o mezilidském komunikování (Proč je v té polívce hrášek?, Chápeš, co tím chci říct?, Mars není Venuše). Tentokrát bych se chtěla zaměřit na problémy v komunikování a tím jak vlastně taková správná komunikace vypadá.

 

Marky


Celý článek »

komentářů: 18         


Boty a Klánovice

rubrika: Povídání


Lucifer: Počátkem roku mi empetr poslal 5 mikropovídek s tím, že je mohu dle svého uvážení postupně vypustit na Neviditelného čerta. Tři z nich se zde již objevily: Za koho mne mají?, Jak jsem se nestal probuzeným, Falešnej metař. Dvě zbývající jsem se rozhodl skloubit do jednoho příspěvku – dvojité mikropovídky. Z těch pěti jsou dle mého uvážení nejbližší.

 

empetr


Celý článek »

komentářů: 4         


«     1     »