Neviditelný čert

Férovka

rubrika: Vinárna U Čerta

Imaginární rozhovor

V: Jsi tady?

J: Jsem.

V: Jak dlouho se mnou ještě budeš.

J: Dnes asi naposled.

V: Proč?

J: Protože moje cesta už skončila.

V: Tak proč jsi ještě tady.

J: Protože jsem tě nedokázala tak rychle opustit.

V: Fyzicky to bylo opravdu rychlé. Nečekal jsem to. Byl jsem v naprostém šoku. Málem jsem se zbláznil.

J: Ty jsi byl bláznem odjakživa.

V: Tak proč ses do mě zamilovala.

J: Měl jsi v sobě i něco jiného.

V: Co.

J: To se nedá tak snadno popsat.

V: Aha.

J: Ano.

V: Jenže já jsem postupně začal chápat, co jsem v tobě vlastně ztratil, a jak jsem tě zrazoval. Choval jsem se jako malé dítě, jako zpupný chlapec, který chce dobývat svět bez ohledu na cokoli, včetně sebe a svých blízkých.

J: To jsem do jisté míry též oceňovala, avšak v tobě bylo něco ještě mnohem většího.

V: Co.

J: Už jsem ti řekla, že to nedokážu jen tak vyslovit. Najdi v sobě zase sám sebe.

V: Ale ty už u toho nebudeš.

J: Ne.

V: Ale ano, ve mně budeš navždy.

J: Dík.

V: Nemáš za co.

J: Mám.

V: Posílám ti tam nahoru píseň od Omegy.

J: Myslíš alfa a omega?

V: Tak nějak.

J: Jin a jang.

V: Ano.

J: Ta píseň je dobrá. Chápu ale, že tě zaujala baskytaristka. Hezká holka, na tebe už asi moc mladá. Jenže ty jsi byl vždycky na ženský, a budeš i na smrtelný posteli. Tak to, prosím tě, nepřeháněj.

V: Pokusím se to přiměřeně omezit. Z tý smrtelný postele ovšem odejdu za tebou, jelikož jsi byla jediná.

J: Nebyla, nekecej.

V: No dobře, nebyla. Jenže přijde čas a člověk se musí vrátit k tomu podstatnému.

J: Jsem ráda, že začínáš dospívat. Už bylo na čase.

12.07.2020, 20:14:44   Publikoval Luciferkomentářů: 0         

Budapešť

rubrika: Pel-mel

Ve svých genech mám po svém otci maďarské předky. Maďarskému jazyku vůbec nerozumím, Igen? V Budapešti jsem byl pouze jednou. S rodiči, strýcem, tetičkou a dvěma sestřenicemi jsme tudy jeli kdysi za totáče na výlet do Rumunska a Bulharska. Přítomen byl ještě můj mladší bratr, který se nám v budapešťském zábavním parku plném kolotočů ztratil. Po mnoha letech se mi ztratil na řeckém pobřeží můj mladší syn. Oba byli nalezeni, ten první už ale nežije. Věci se v našich životech točí tak nějak dokola. Asi proto, abychom z toho kolotoče našli cestu ven. Kam? Zkuste přemýšlet. V poslední době mám pocit, že už se mi přemýšlet nechce. Ale co ten kolotoč?!

Lucifer

07.07.2020, 18:34:41   Publikoval Luciferkomentářů: 15         

Fujarovka

rubrika: Vinárna U Čerta

Tohle ale fuck t není báseň, něco takového bych si složit nedovolil, jednou jsem dokonce skládal uhlí na nádraží, ne z vagónu, ale z pontónu či bontónu, paměť už mi občas neslouží, někdy si nedokážu ani vzpomenout, co je to paměť, někdy venkonce ani, co je to ani.

Lucifer

02.07.2020, 20:27:07   Publikoval Luciferkomentářů: 5         

Sexuální příručka z roku 1894

rubrika: Pel-mel

Před pár dny jsem narazil na PDF knihy. To je takový portál na internetu, z něhož si můžete stáhnout nejrůznější texty či knihy v pdf formátu. Pár takových jsem si už stáhl. V této fázi mě víceméně zaujal jeden text, jehož název tkví v názvu tohoto příspěvku. Sepsala ho v roce 1894 Ruth Smythersová, milovaná žena reverenda L. D. Smytherse, pastora arkadické metodistické církve, při výročním regionálním shromáždění. Jelikož jsem vzhledem k ženám sexuálně silně založený muž, tak mi nezbývá než se s vámi o tento text podělit, abyste věděli, že dokážu být v tomto ohledu sebezpytující, ba přímo kajícný. V textu jsem provedl jenom pár stylistických změn, příště vás obdařím výňatky z Kámasútry.

Lucifer

30.06.2020, 18:11:40   Publikoval Luciferkomentářů: 3         

Nebo taky dva preclíky

rubrika: Poetický koutek

Čemu se báseň říká, ptal se mladičký Orten. Obrazu, zkratce, ve které je všechno, příčiny i následky. Jak se trápíme třeba tím, kam se ubírají dějiny a kdo za to může. Wernisch nabízí odpověď.

Stella

Dobré slovo neuškodí

Ivan Wernisch

Jen se čiňte, mladý muži,

věřte si, a štěstí jistě

se na vás usměje.

Umění moc nerozumím,

říká starý baron Zucker,

umění moc nerozumím,

ale malovaná bouře statek nepřevrátí.

Ještě se nestalo, že by někoho kousl malovaný pes,

dům je plný žen a žádná z nich nezlobí,

pověs si třeba oběšence, smrdět nezačne.

Umění moc nerozumím,

vím však, že umělcům by se mělo občas vypomoci,

protože jinak přestanou pečovat o svůj oděv,

budou strašit po ulicích

a tahat lidi za šos.

Tomu, kdo slušně žádá,

zaplatím pivo a preclík,

nebo taky dva preclíky,

někdy ještě přidám radu.

Dobré slovo neuškodí

a na stěnách ať visí obrazy.

Ale co já…

co já jsem to tenkrát vlastně

řekl tomu Hitlerovi…

Wernisch, Ivan: Pernambuco, Druhé město, Brno 2018

26.06.2020, 10:07:40   Publikoval Luciferkomentářů: 1         

Vlnky

rubrika: Povídání

Časopisy, které nosívám do domova důchodců, jsem jako vždycky položila na stolek u vchodu a teprve pak jsem si všimla mlčenlivého hloučku před prosklenými dveřmi na konci haly. Něco se stalo? Recepční se vyklonila: Bude večeře. Klienti upřeně hleděli do skla před sebou: končí další den, podobný včerejšímu a podobný možnému zítřejšímu.

Stella

23.06.2020, 23:01:48   Publikoval Luciferkomentářů: 1         

Nic víc

rubrika: Poetický koutek

Když to myslím vážně

Lucifer

Možná si myslíš

Že nic už není na svém místě

Budeš se divit

Ale souhlasím

Tentokrát poprvé

Kdy to myslím vážně

Už jsem ti říkal mnohokrát

Že věci mění svoje místa

Co ztratíš tam

Najdeš někde jinde

Jenom to NIC hledáš marně

Někdy si myslím

Že mluvím ústy ryby

A plavu v akváriu

V němž je všechno možné

Jenom ne ta voda

A taky ty

Jednou jsi mi řekla

Že když hledíš do propasti

Vidíš moje oči

Jako dvě blikající hvězdy

A nic víc

Někdy i po ránu bývá nebe krásné

Když sedím jako socha na pohovce

Hledím přes skleněnou stěnu ven

A pozoruji první ptáky

Rozcvičovat svoje křídla

Možná si myslíš

Že všechno má své místo

Budeš se divit

Ale souhlasím

Tentokrát podruhé

Kdy to myslím vážně

21.06.2020, 23:40:32   Publikoval Luciferkomentářů: 4