Neviditelný čert

Ráj

rubrika: Pel-mel

Už jste někdy odešli z divadelního představení o přestávce? Já s manželem občas ano, někdy se nám po zhlédnutí první části představení zdá, že čekání na jeho konec by bylo zbytečné plýtvání času. Radši si koupíme na zbytek večera lahev červeného a zatlačíme slzu nad cenou vstupenek.

Marky

Neodcházíme často, divadlo máme rádi, některé herce známe i osobně, ale tento týden se opět (ne)zadařilo. Představení mělo být o ráji, jenže autor asi chtěl tak moc úpěnlivě vyjádřit, tak moc věcí, že se do toho trochu zamotal a výsledek byl, podle mého mínění, křeč a zoufalství. Nové bylo to, že se nás snažila zadržet šatnářka, která tvrdila, že i jí se první část zdála prapodivná, ale že pak nakonec zazní poselství, které je „wau“. To poselství měla být myšlenka, že kdyby lidé nebyli blbí, byl by na světě ráj. Nechci rozebírat informační hodnotu takového sdělení, ani to, že ráj si představujeme každý jinak a už vůbec ne, co autor myslel tím, že lidé jsou blbí.

Lidský ráj ponechme stranou. Osud (nebo synchronicita?) tomu chtěl a ten stejný den, který jsme byli v divadle shlédnout “ráj”, odešla ráno do nebe šestnáctiletá členka našeho domácího kočičího gangu, dá se říct, že vlastně jedna ze zakládajících členek. Jsem si naprosto jistá, že odešla do kočičího ráje. Chcete vědět, jak takový kočičí ráj vypadá? Pokládám se ohledně koček tak trochu za znalce. Po domě nám totiž již druhé desetiletí pobíhá kočičí parta, která teď čítá dva statné kocoury a již jen jednu kočičí slečnu. Takže nějakou odbornou představu ohledně místa, kam odchází kočičí duše, mám.

Tak především, je tam spousta kartonových krabic všech velikostí. Krabice jsou samozřejmě otevřené a v některých jsou polštářky. Takový krabicový nebeský ostrov, ve kterém kočky bydlí. Také je tam nekonečně mnoho kožených sedaček, aby se po nich dalo válet a brousit si o ně drápky. V kočičím ráji nesmí chybět použité froté papuče, houbičky na nádobí, korkové zátky, lesklé náušnice a malé plyšové myšky na hraní. Kolem dokola je veliká zahrada se spoustou stromů, keřů a záhonů s hráškem, šantou a bájnou bylinkou, na které rostou výborné nakládané olivy. Jsou tam koberce a koberečky na schovávání a značkování, a také květináče na vyhrabávání hlíny a shazování z čehokoliv dolů.

Kočky jsou tam v tlupách, dvojicích, nebo i jako samotáři, můžou si dělat, co chtějí a kdy chtějí. Takže spát celý den a v noci řádit. A možná tam mají i kopie svých lidí, kterým dovolí, aby je hladili, mazlili se s nimi a nosili jim kapsičky Felix, případně vyčesávali kožíšek.

Tak takhle nějak asi vypadá kočičí ráj, a protože kočky nejsou blbé, mají ho některé už na zemi. 

28.02.2020, 00:06:53   Publikoval Luciferkomentářů: 3         

Malá óda na Agathu

rubrika: Pel-mel

Napadlo vás někdy, že spisovatelé by měli být i tak trochu psychology? Spisovatel totiž musí zvlášť pečlivě vykreslit charaktery jednotlivých osob příběhu, aby bylo jejich chování uvěřitelné. Jedním z míst, kde se v beletrii můžete setkat s psychologií, jsou detektivní romány. Úspěšní autoři detektivek musí být proto velice dobrými pozorovateli a znalci lidské povahy. Nejlépe psychologicky propracovanými románovými postavami bývají zločinci, jejich oběti a samozřejmě postava detektiva. Hlavně u vrahů se můžeme setkat se zajímavými psychopatickými osobnostmi, které dokážou své odchylky před okolním světem šikovně tajit. Psychologie v praxi.

Marky

24.02.2020, 19:23:49   Publikoval Luciferkomentářů: 5         

Moje apatie

rubrika: Vinárna U Čerta

V poslední době se mi čím dál častěji stává, že upadnu do apatie. Zatímco ve stoické filosofii se pod pojmem apatie (apatheia) myslí odolnost člověka vůči vášním a různým hnutím mysli, v současné češtině se tím myslí netečnost a rezignace. Mezi těmito dvěma póly se různým způsobem pohybuji. Někdy si ale nejsem jistý, kterému z nich jsem vlastně blíže.

Lucifer

21.02.2020, 21:45:21   Publikoval Luciferkomentářů: 11         

V bublině

rubrika: Pel-mel

Touto úvahou bych chtěla navázat na předchozí články o psychologii mezilidské komunikace (Proč v té polívce není hrášek? Chápeš, co tím chci říct? Mars není Venuše a Inteligentní lidé jsou plni pochybností). Dnes především na ten posledně jmenovaný, protože bych se chtěla bavit o problémech při komunikaci, o zvláštních brýlích, přes které se díváme na svět a lidi kolem sebe. A podle kterých také s ostatními komunikujeme. Dnes se často pro tento jev používá přirovnání k lidem v bublině.

Marky

18.02.2020, 19:41:58   Publikoval Luciferkomentářů: 12         

Dopisy Karla Klostermanna Betty (Barboře)

rubrika: Pel-mel

Sedmého února jsem slavil narozeniny. Při této příležitosti jsem se sešel s empetrem v Nových Butovicích. Nejdříve v jedné restauraci, kde nás v podobě jedné sklenky vína oběma obsloužila robotí ruka. Pak jsme šli do jiné restaurace, kde se k nám připojil empetrův známý R. Tam jsme pili pivo, asi tři každý, ale mohu se mýlit. V čem se ale mýlit nemohu je, že jsem od empetra dostal k narozeninám knížku. Jako autor je uveden Karel Klostermann, nicméně ji z jeho pozůstalosti připravili Kristina Kaiserová a Ivan Martinovský. Celá knížka je věnována dopisům Karla Klostermanna jeho druhé ženě Barboře, kterou Klostermann něžně nazýval Betty. Klostermann byl český spisovatel německé národnosti, který se vyskytoval převážně na Šumavě a psal převážně česky. To se týká i dopisů Bettyně. V knížce je u každého z nich však uveden i německý překlad. Už jenom ty dopisy představují dost objemné a kvalitní literární dílo. 50 dopisů, první z nich je z března 1889, poslední z února 1919. Úvodu knížky vévodí úvaha Karla Klostermanna, která je mi velmi blízká, a proto jsem se rozhodl, že vám ji předložím (doslova a do písmene):

Lucifer

15.02.2020, 20:16:48   Publikoval Luciferkomentářů: 14         

Počítání oveček

rubrika: Populárně naučný koutek

Už se vám podařilo probudit se do snu? Pokud jste četli některý z mých předchozích článků (Co se Ti dnes zdálo?, Slova z prostoru), tak jistě víte, na co se vlastně ptám. Jde o takzvané lucidní snění. Lidé, kterým se to podaří (poprvé většinou jen na chvíli) bývají velice nadšení a rádi by lucidní snění znovu prožili. Dnes přináším trochu teorie ohledně spánku a pár technik, jak se ve snu probudit a pocítit lucidní sen na vlastní kůži.

Marky

12.02.2020, 16:58:18   Publikoval Luciferkomentářů: 12         

Stalo se

rubrika: Povídání

V životě se mi stávají dost početně věci, za které bych se měl stydět. A fakt (fuck) se stydím. Bezpochyby tomu neuvěříte, ale je to tak. Kupříkladu jsem jednou jel na výlet s ženou a dopadlo to špatně. Z vlaku na pražském hlavním nádraží jsem vystupoval zlitý jako carský důstojník. Skončil jsem po pádu na eskalátoru v záchytné stanici na Bulovce. Jak mě tam dostali, netuším. Netuším ani, jak jsem se dostal odtamtud.

Lucifer

09.02.2020, 18:41:43   Publikoval Luciferkomentářů: 14         

Moje další narozky

rubrika: Slovo Neviditelného čerta

Když jsem se narodil, tak jsem to vůbec neočekával. Bylo to takové překvápko, že jsem pro jistotu okamžitě usnul. V mém životě potom nastávaly téměř podobné situace, ale už tak krásně usnout se mi nikdy nepodařilo. Když jsem se narodil, usnul jsem beze snů. Teď už sny mívám a netuším, jestli je to dobře nebo špatně. Vím ale jedno: že až usnu naposled, už žádných snů mi nebude třeba.

Lucifer

07.02.2020, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 28         

Inteligentní lidé jsou plni pochybností

rubrika: Populárně naučný koutek

„Komunikování naše vzájemné vztahy i osobnost nejen odráží, nýbrž je též spoluvytváří. A tudíž, chceme-li vztahy s lidmi utvářet či měnit, zajisté k lepšímu, nabízí se šance v tom, JAK spolu kvalitněji komunikovat slovy, gesty, intonací, mimikou – a třeba i souznějícím mlčením.“ Průvodce mezilidskou komunikací, Ivo Plaňava

Jak někteří z vás již zřejmě poznali, pokračuji tímto příspěvkem v sérii článků o mezilidském komunikování (Proč je v té polívce hrášek?, Chápeš, co tím chci říct?, Mars není Venuše). Tentokrát bych se chtěla zaměřit na problémy v komunikování a tím jak vlastně taková správná komunikace vypadá.

Marky

04.02.2020, 21:25:42   Publikoval Luciferkomentářů: 18         

Boty a Klánovice

rubrika: Povídání

Lucifer: Počátkem roku mi empetr poslal 5 mikropovídek s tím, že je mohu dle svého uvážení postupně vypustit na Neviditelného čerta. Tři z nich se zde již objevily: Za koho mne mají?, Jak jsem se nestal probuzeným, Falešnej metař. Dvě zbývající jsem se rozhodl skloubit do jednoho příspěvku – dvojité mikropovídky. Z těch pěti jsou dle mého uvážení nejbližší.

empetr

01.02.2020, 21:44:55   Publikoval Luciferkomentářů: 4         

Proč nejezdí metro ze Zličína na ruzyňské letiště

rubrika: Pel-mel

Na konci názvu asi měl být otazník i vykřičník. Proč?! To se vám pokusím v krátkém a neplánovaném příspěvku naznačit. Tahle otázka s vykřičníkem se ke mně občas už po léta vrací jako bumerang. S ještě větší vehemencí však poté, když byl dokončen úsek trasy metra A do Motola. Podotýkám, že s velikým jásotem, nadšením a úpěnlivou vizí, že se pražské metro konečně brzy dokope až na své hlavní letiště. Brzy?!

Lucifer

29.01.2020, 21:12:58   Publikoval Luciferkomentářů: 3