« strana 1 »

Když jsem se zbláznil

rubrika: Pel-mel


Už když jsem se narodil, byl jsem evidentně bláznem. Tomu se nedalo nijak zabránit. Kolem byli samí normální lidi, jen já byl kompletně mimo. Časem jsem pochopil, že nejsem sám. To mě uklidnilo. Být bláznem sám není dobrý nápad. A tak jsem začal číst knížky a hledal další blázny.

 

Lucifer


Nejen v knížkách, ale třeba i v restauracích jsem za onoho totalitního režimu blázny nacházel. Dřív či později jsem pochopil, že to nejsou žádní blbci, že jsou pouze nenormální. Norma byla být blbcem. Vzpomínám si na jednoho kluka, který měl dlouhé vlasy svázané do copu, což tehdy bylo zcela nenormální. Dnes už ne. Vyhýbal se tehdejšímu systému tak, že se občas nechal zavřít do blázince. Tam jsem nakonec skončil i já, když jsem se snažil vyhnout vojenské službě, která neměla s vojenstvím nic společného, byla to totiž prachsprostá buzerace.

 

Jsem synem vojáka z povolání. Můj táta pocházel ze zaostalé vesnice kousek na východ od Vysokých Tater, na hranicích s Polskem. Měl tři starší sestry, on byl nejmladší a zároveň jediný mužský potomek rodu, který i za totáče hospodařil na svých pozemcích. Nelíbilo se mu tam, jelikož vesnici i za totáče vládla církev. Měl jiné sny, a tak podepsal papír na vojenskou školu, přičemž byl automaticky přijat do komunistické strany. Vzal to, protože vůbec netušil, co ta strana znamená. Myslel si, že něco lepšího než ta církev.

 

Po skončení vojenského školení byl převelen do mého rodného města, a tam si našel moji matku. Když jsem se narodil, podal žádost o ukončení vojenské služby a bylo mu vyhověno. Začal pracovat jako technik v jednom ústavu důlního strojírenství. Když přišel rok 1968, pochopil, že strana a vláda hraje špinavou hru. Své členství v ní ukončil.

 

Tehdy jsem tomu vůbec nerozuměl, nicméně vzpomínám si, jak jsme v obýváku koukali na televizi a když se v ní objevil Vasil Biľak, táta drtil mezi zuby dost sprosté urážky. Byl jediným dědicem onoho zemanství na východ od Vysokých Tater, ale vzdal se ho. Manželé jeho tří sester mu za to dali nějaké peněžní odškodnění. Já jsem jeho starším synem, takže bych dědil nejen pozemky na Slovensku, ale i to, co zůstalo v mém rodném městě. Nedědím nic. Asi jsem stejně jako táta nebojoval správným směrem. Ten vojenských duch však ve mně zůstal.

 

A tak průběžně utíkám do bláznovství, kde bojuji s něčím jako větrnými mlýny, jenže ony nejsou větrné. Je třeba jen nalézt správný kód. Anebo meč. Jeden mám už odmalička. Když bude třeba, tak ho tasím. Nesmějte se bláznům. Oni totiž vědí, co vy se nedovíte.

Poznámka: Nepodařilo se mi sem vložit funkční video, klikněte si na obrázek třetí sestrydevil

 


komentářů: 4         


Coronavirus rhapsody

rubrika: Vinárna U Čerta


In black

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 16         


Cyklistická

rubrika: Povídání


Stejně jako plavat, tak jezdit na bicyklu jsem se naučil až v pozdním dětském věku. První kolo jsem dostal na Vánoce, to už jsem byl docela velký kluk. Zima nebyla, a tak jsem ho jel hned vyzkoušet. Bylo to závodní kolo a dojel jsem až na druhý konec rodného města. Po návratu jsem kolo zaparkoval ve sklepě. Druhého dne tam nebylo. Někdo mi ho asi záviděl. Později jsem měl ještě jedno kolo, a to jsem dovezl až do Prahy. Jednou jsem se na něm vydal na Karlštejn. Byla to dost drsná túra po silnicích, dýchal jsem smrad z automobilů, cyklistické stezky ještě nebyly. Cíle jsem však dosáhl. Pak jsem kolo zaparkoval ve sklepě a nikdy ho už nevytáhl. Jestli ho někdo ukradl, je mi dodnes ukradené. Od té doby se toulám jenom pěšky. Občas využiju i nějaký veřejný dopravní prostředek. Někdy ovšem dopadnu jako pan Bartůněk v povídce Jaroslava Haška O bludném cyklistovi, kteroužto vám nyní předkládám v rámci úvodního srpnového zamyšlení.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 2         


Sluneční ráno na Junkáči

rubrika: Pel-mel


Nastal poslední den v červenci roku 2020. Po noční pracovní pauze jsem se opět usadil na lavičce v horní části Junkáče se dvěma plechovkami Gambáče, abych se přivítal se Sluncem.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 0         


Jó pes, ale vosa!

rubrika: Pel-mel


Nedávno jsem s pomocí Chodníku plném slimáků naznačil, že se v rámci pracovního nasazení zabývám nočními směnami. U této příležitosti jsem si postupně vybudoval jakýsi rituál, který aplikuji při odchodu z nočního pracoviště. Je tak roztomilý, že jsem se rozhodl podělit se o něj s vámi.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 0         


Rekonstrukce (Někdo tady řádí?)

rubrika: Slovo Neviditelného čerta


Na Neviditelném čertovi se dějí divné věci. Jako by tady řádil nějaký skřítek. Začalo to v dubnu tohoto roku, kdy zmizel skoro celý Neviditelný čert. Správce NČ ho po mém upozornění rekonstruoval a vše se zdálo být zase v pořádku. Jenže ono to není ani teď. Skřítek nedá pokoj a maže především mé příspěvky. Jeden nebo dva jsem si smazal sám, ale od dubna je řada takových, které zmizely bez mého přičinění. A tak v nejbližších dnech bude docházet k jejich resuscitaci.

 

Lucifer


Zaznamenal jsem, že zde zmizelo několik mých příspěvků. Nejdříve jsem si všiml, že chybí Alzheimerovo blues v Poetickém koutku. Mělo se nacházet mezi Sedmou cestou a Malušenkou. Odkaz na něj jsem dával v mnohem pozdějším příspěvku Sametová (V zapomnění). Tehdy fungoval, teď to vypadá takto: Článek neexistuje! Poté jsem zjistil, že v Archivu chybí příspěvky z ledna a února 2010.

 

Nejdříve počkám, co mi na to řekne správce NČ. Pokud obnoví vše, co zde chybí (mimo ten jeden nebo dva mnou smazaných), rekonstruovat a resuscitovat NČ nebudu. V opačném případě ano. Kupříkladu Předjarní II atp. Rekonstrukce prvních dvou měsíců po vzniku NČ je jiný oříšek. Je to historická záležitost a byla tam řada zajímavých komentářů. Pakliže správce NČ tuto část neobnoví, učiním částečnou reminiscenci, ovšem bez těch komentářů.


komentářů: 2         


Lidožroutská historie

rubrika: Povídání


Po Alkoholistické idylce od Jaroslava Haška vám z téhož zdroje přináším Lidožroutskou historii. J. Hašek v ní svým nenapodobitelným humorem skloubil misionářství tří hlavních křesťanských směrů s kulinářskými dovednostmi původně pohanských lidožroutů. Berte to jako druhou zahřívací oddechovku před příchodem Kámasútry. Dobrou chuť!

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 1         


Chodník plný slimáků

rubrika: Povídání


V pondělí brzy ráno jsem šel z noční směny v jedné instituci na okraji Prahy k nejbližší stanici metra, ze které mám tři stanice do stanice svého bydliště, které se kupodivu nenachází v Bohnicích, v nichž je instituce, do níž se asi budu muset brzy nastěhovat.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 1         


Alkoholistická idylka

rubrika: Povídání


Posledního dne měsíce června jsem zde uveřejnil Sexuální příručku z roku 1894 od Ruth Smythersové, kterou jsem získal na webových stránkách PDF knihy. Tato příručka působí velmi cudným dojmem, a tak jsem slíbil, že to příště vyvážím výňatkem z Kámasútry. Neslíbil jsem ovšem, kdy to příště bude, čímž chci nenápadně naznačit, že teď ještě ne. Rozhodl jsem se, že učiním takové zahřívací kolo v podobě povídky od Jaroslava Haška, jež se jmenuje Alkoholistická idylka a vyšla roku 1912 v časopise Karikatury. Zdroj, který jsem použil, se jmenuje Povídky II a pochází z téhož internetového portálu.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 1         


Podivné léto

rubrika: Pel-mel


Léto už nám překročilo polovinu července a kde nic tu nic. Zdá se, že roční období se začínají stávat bezobsažnými. Zima nezima, léto neléto, jaro a podzim též o ničem. Počasí se nám poněkud zglobalizovalo, tak jako my. Vše začíná vypadat tak nějak stejně, my též.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 3         


Férovka

rubrika: Vinárna U Čerta


Imaginární rozhovor

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 4         


Budapešť

rubrika: Pel-mel


Ve svých genech mám po svém otci maďarské předky. Maďarskému jazyku vůbec nerozumím, Igen? V Budapešti jsem byl pouze jednou. S rodiči, strýcem, tetičkou a dvěma sestřenicemi jsme tudy jeli kdysi za totáče na výlet do Rumunska a Bulharska. Přítomen byl ještě můj mladší bratr, který se nám v budapešťském zábavním parku plném kolotočů ztratil. Po mnoha letech se mi ztratil na řeckém pobřeží můj mladší syn. Oba byli nalezeni, ten první už ale nežije. Věci se v našich životech točí tak nějak dokola. Asi proto, abychom z toho kolotoče našli cestu ven. Kam? Zkuste přemýšlet. V poslední době mám pocit, že už se mi přemýšlet nechce. Ale co ten kolotoč?!

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 15         


«     1    2  3  4  5 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .  196  197  198  199  200   »