« strana 1 »

Glosa: Home Office

rubrika: Pel-mel


Práce z domu bývá zmiňována při náboru nových zaměstnanců většinou jako benefit. V posledních týdnech si tento benefit užívá docela dost lidí. Podle informace operátorů, v současné době do práce přestala jezdit skoro polovina zaměstnanců. Vím, někteří mají úplné volno, ale těch asi není tolik, jako těch co se ráno připojují ze svých kuchyní, obýváků, ložnic, teras, (koupelen!?), v ideálním případě pracoven, do firemních sítí.

 

Marky


Zamysleli jste se někdy nad historií Home Office? Teď nemyslím takové ty domácí práce manuální, ať už je to úklid, nebo prostě domácí dílna či výroba. Myslím práci, kdy si ten, který s Vámi komunikuje přes telefon, nebo počítač nemůže být jistý, kde vlastně jste. Jako první mi naskočí “sex po telefonu”, představa paní v natáčkách a teplákách, co jednou rukou žehlí a má u ucha telefon: “ Ahoj zlato, mám teď na sobě jen vůni Channel No5…” Tyto dámy byly podle mě skutečnými průkopnicemi home office, tak jak jej známe dnes.

 

U nás doma teď visíme na vzdálených připojeních všichni. Manžel sedí s bezdrátovými sluchátky hluboko vraženými do uší u stolu v pracovně a já buším do klávesnice v obývákokuchyni. Syn je na clasroom google, učí se fyziku a baští u toho čínskou polívku…už vidím, jak budu z klávesnice vytahovat nudle…ach jo. Výhody práce z domu jsou podle mě hlavně v tom, že nemusím každý den brzy vstávat a probouzet (zpravidla opakovaně) zbytek rodiny, nemusím se malovat a nemusím přemýšlet, co si obleču (i když tedy náš šéf říkal, že dress code platí pořád). Četla jsem v jednom článku, že je dobré se na home office držet pravidla Bridget Jones, “Budu si měnit prádlo každý den”…tak aspoň takto. Mezi výhody jsem z počátku počítala i skutečnost, že můžu v průběhu pracovní doby průběžně vařit, ale trochu se to zvrhlo, takže vaření už za bonus nepokládám.

 

Ale teď trochu vážně, pracovat z domova není pro všechny tak úplně jednoduché a ne každý má disciplínu, nebo vůbec možnost (prostor, děti, partner, babička…atd) fungovat z domu stejně jako z kanceláře. Docela dobré rady a doporučení, jak to zvládnout, jsem našla na tomto bio blogu.

 

Home Office: Jak na práci z domova od A do Z

 

Z uvedených rad jsem si vzala nejvíc k srdci tu odpočinkovou a občerstvovací část :-)

 

Nejvíc asi naše nové pracovní prostředí vyhovuje kočičímu gangu, jsme jimi celý den různě obskládáni (snaží se usilovně dosáhnout nejprestižnějšího místa na světě, které je na klávesnici, ale uspokojí se i podložkou na myš) a když utichnou všechny confcally a videokonference, spí tak usedavě, že je slyšet jejich chrápání. Ne, nepředou, chrápou…hlasitě.

 

Naštěstí jsme se svými kolegy propojeni kromě firemních emailů i dalšími sociálními sítěmi (Messenger, Whatsapp atd) a kromě pracovních záležitostí si mohutně přeposíláme nově vzniklé tematické vtípky, videa a fotografie.

 

 

 

PS: Zatím si ale nemám na co stěžovat, otázka je, za jak dlouho i nám začne hrabat. Můj syn včera napsal (mimo jiné) učitelce češtiny (na dotaz, jak se má a jak to všechno zvládásmiley

“Takže poprvé a naposled to říkám, chci zpátky do školy.” 


komentářů: 5         


Nejen o shromažďování věcí

rubrika: Povídání


Luciferova úvodní poznámka:

V posledním příspěvku od emeptra Odkud jsou ti osamělí lidé, jsem vás seznámil s tím, že mi zaslal výbor ze svého povídkového díla, a předložil jsem jeho čtyři mikropovídky. Začal jsem od prostředka, jak mi doporučil, s tím že příště začnu od začátku. A to právě nyní činím.

Tentokrát jsem jich vybral pět. První, dle níž se jmenuje tento příspěvek, se zabývá marnotratným shromažďováním věcí. První je proto, že mi padla do oka jako první, protože toto téma je velmi vážné. I mně se někdy stává, že začnu shromažďovat věci, k nimž se povětšinou už nikdy nevrátím, a přestávám vnímat mnohem důležitější věci, ke kterým se pak už vrátit nemohu. Druhá je o sázení stromů. Kdysi jsem si přinesl domů semínka borovice, zasel do květináčů a čekal, až vzejdou. Vzešly, a po krátké době uschly. Třetí je o mimoslovní komunikaci. Je velmi krátká, ale zařadil jsem ji, protože s tímto jevem mám už dlouholeté zkušenosti. Ženy mají „oči“ i na té straně, kde mají zadek. Čtvrtou, Noe, jsem vybral, protože se v ní objevují moje vidle, a pátá, pornografická, je jenom taková laškovní třešnička na tomto výběrovém dortu.

 

empetr


Nejen o shromažďování věcí

 

Pud vlastnický je snad lidem, křečkům i hovniválům vrozen.  Lidé shromažďují věci užitečné či jen lesklé, až vzniknou sbírky, které více překáží, než slouží. Jim samým i těm druhým. Použitelnost věcí je dána mírou, jak často se používají nebo vnímají. Moc knížek člověk nestačí přečíst, moc bot nestačí nosit. Když příliš jezdí, nezbude čas, aby šel. Když muzice jen naslouchá, nemá čas hrát. Když projde celou zoologickou, zvířata se mu v hlavě přikrčí, aby se vešla. Když se dívá na televizi, nevnímá ze světa už vůbec nic. Stejně je to s alby známek i fotografií, ba i s počítačem plným zábavy i poučení.

 

Adolf Loos nejen stavěl domy, ale i koumal nad tím, čím je zaplnit. A přišel na to, že na počátku zařizování bytu je něco. Později přijde hodně. Nakonec se mnozí doberou k tomu, že ideál je málo. Asi to lze rozšířit na všechny věci a zážitky pod sluncem. Lze se k tomu dobrat různými způsoby. Třeba asketickou skromností. Nebo zahazováním věcí a přepisováním starých zážitků těmi čerstvými.  Nebo bejt línej. Línej shromažďovat věci, cestovat na konec světa či vařit podivuhodná jídla. Vyhneme se tak slepé uličce přemíry věcí, podnětů a zážitků. Rovnou máme málo a málo nám zůstane. Můžeme si tak věcí všímat, aniž je vlastníme, a zvolna a pozorně vnímat těch pár věcí, které máme.  A ty nejlepší navíc bývají zadarmo.

 

O sázení stromů

 

Když jdu kolem zahrádek a vidím, jak lidé kypří, plejí a sází, případně prosí a trpí, říkám si, tohle radši ne. Ale kdybych musel sázet, tak bych sázel stromy.  Vysypal jsem z šišky semena a nechal je na kamnech klíčit. Asi ztratily klíčivost, nic se nedělo. Půjčím si tedy malý stromek z lesa, z náletu. Našel jsem borovičku vedle statných kolegyň, kterou by sousedky určitě umořily stínem. A když ne, tak by ji divoké prase sežralo. Opatrně jsem ji vydoloval i s hlínou. Nevšiml jsem si, že za mnou číhá moje žena Hana.

 

„Co to máš?“ ptala se.

„Borovici.“

„Co s ní chceš dělat?“

„Zasadit.“

„Snad ne u nás na zahradě? Vždyť uschne. Mně jí je tak líto. Děti honem ji zase zasaďte.“

 

Vzali mi borovici a zasadili ji poblíž místa, kde jsem ji vykopal. Připadal jsem si trošku, trošičku jako blbec.

 

Ale když dnes na ta místa zavítám, směji se pod fousy, koukám na statnou borovici, která tam od těch dob vyrostla, a říkám si: „Kapku jsme tě přesadili, co?“

 

O mimoslovní komunikaci

 

Podívám-li se pořádně nějaké dámě na zadek, otočí se. I když je dvacet metrů přede mnou a široko daleko nikdo nikde není. Vážně. Není to silou pohledu. Pohled jde do hlavy, dovnitř. Pohled je vjem. To, že se otočí, je silou myšlenky. Očnicovými děrami v lebce vylétne ven pronikavá myšlenka. A téměř se zhmotní.

 

Noe

 

„Ceny jdou dolů – přijde peklo nebo velká voda.“ Říkal na obrázku čert, který držel Luciferovy vidle, a měl masku, šnorchl, a ploutve. Prodával zlevněné integrované obvody.

 

V kopcích nad Vráží, daleko od chat a vesnic, stál vedle lesní cesty hausbót. Zdálo se, že někdo čeká velkou vodu jako Noe. Majitel nebyl doma, asi sbíral po lese páry živočichů, které vezme sebou, až přijde potopa. Pro zachování druhů. Nahlédl jsem dovnitř a podle vybavení to vypadalo, že poveze jen jednu samičku. Stejného druhu.

 

Porno v Malých Přílepech

 

V Malých Přílepech je parádní hospoda s vikslajvantovými ubrusy a jednoduchými starými židlemi. S výčepem sousedí byt hostinské, která se okénkem ve dveřích dívá z domova, zda je třeba čepovat.

 

U velkého stolu sedí šest chlapů v montérkách. Probírají auta a choroby. Do hospody vešel mladík v béžových kalhotách, světlé bundičce a v měkkých botičkách. Ostatním nabídl, že má pro ně doma nachystané porno na videu. Chlapy to zarazilo a změnili téma debaty.

 

„Jak se může nějaká ženská přitom nechat filmovat?“

„Třeba to má ráda.“

„To je jako kdyby mě přišli filmovat.“

„To já viděl jednu a ta ji měla…“

„Nebo ten černoch…“

 

Debata se zase rozproudila. Chlapi dopili, zvedli se, a že se půjdou podívat. Poslední host se ve dveřích otočil a zve i hostinskou.

 

„Já to nemám zapotřebí. To ani nemám zapotřebí!“ Volá na něj hostinská a jde mi dotočit pivo.


komentářů: 15         


Z perspektivy satelitu (Trochu pod mikroskopem, více dalekohledem)

rubrika: Pel-mel


Současná situace není ani přirozená, ani nevyhnutelná. Ale zároveň máme mnohem více možností, než si myslíme. Znalost historie slouží právě tomu, abychom si nekonečných možností byli vědomi. Historické události se ovšem nedají předvídat a vývoj nelze vysvětlit žádnou nevyhnutelnou zákonitostí. Dějiny jsou totiž chaotické, a nepatrné změny mohou vést k úplně odlišnému než předpokládanému výsledku. V Číně luskne šupinami zvířátko, v Austrálii se vznese černá labuť… Žádný historický optimismus, o němž jsme se učili ve škole, v knize Yuvala Noaha Harariho (Sapiens, Stručné dějiny lidstva) nehledejte.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 9         


Glosárium

rubrika: Pel-mel


Mám pocit, že právě teď se toho kolem nás děje nějak hodně. Není to moc sranda, ale co už, virům neporučíš. Napsala jsem pro vás dvě malé glosy k událostem minulého týdne. Říkám si, že by se z toho třeba dala udělat tradice.

 

Marky


Celý článek »

komentářů: 8         


Stručný popis mojí ranní návštěvy praktického lékaře

rubrika: Pel-mel


U praktika ani noha. Veplula jsem tam majestátně se slovy - nic mi neschází, jen pár léků, a lascivně jsem mu podala lékařskou zprávu od mojí plicařky. A hlavně každému - sestře samozřejmě taky, podala jsem jednu studentskou pečeť z hořké čokolády s dalšími slovy - to máte na nervy.

 

Astra


Celý článek »

komentářů: 27         


Odkud jsou ti osamělí lidé

rubrika: Povídání


Luciferova úvodní poznámka:

Dostal jsem od empetra poměrně obsáhlý výbor jeho krátkých povídek. Něco z toho jsem si už stačil přečíst a stačilo mi to. Abych usoudil, že píše dobře. Dokonce jsem se začal stydět, že ještě lépe než já. A to je co říci. Já, do sebe zahleděný literát, jehož úžasné počinky zatím ještě papírově nevyšly, ale vyjdou, po mé smrti určitě, třeba pak dostanu Nobelovu cenu za literaturu, samozřejmě po smrti, a teď se klepu, že někdo píše ještě lépe? Pro dnešek jsem z empetrových zápisků vybral čtyři mikropovídky. Náhodně. Napsal mi, že mám začít někde od prostředka. Vzal jsem jeho slova vážně a začal. Příště začnu od začátku. Také je co číst. Ani konce nejsou tak špatné.

Úvodní povídka, podle jejíhož názvu jsem nazval celý příspěvek, naráží na osamělou ženu Lucii v karlínském domě.  Hned na začátku je zmíněna Eleanor Rigby, jak o ní zpívají The Beatles. Chtěl jsem tu píseň přiřadit v podobě videa z YouTube na samotný konec. Jenže až na výjimky, převážně v podobě českých videí, to už nefunguje. Takže jsem tam vložil obrázek, na který si můžete kliknout. Měla by se vám objevit Eleanor Rigby na YouTube. Ze Žluté ponorky. Od Brouků.

 

empetr


Celý článek »

komentářů: 5         


Věda a myšlení Západu podle W. Pauliho

rubrika: Populárně naučný koutek


Západní myšlení bylo trvale pod vlivem Blízkého i Dálného východu, přesto však panuje jednota v názoru, že pro západní kulturu je právě věda charakterističtější než cokoliv jiného. Matematika a přírodní věda se odlišují od ostatních duchovních aktivit člověka možností výuky a dokazatelnosti. V přírodovědě neexistuje žádné obecné pravidlo, jak přejít od empirického materiálu k novým matematicky formulovatelným pojmům a teoriím. Ne každý jednotlivý výrok přírodovědecké teorie může být empiricky přímo ověřitelný, a přece musí myšlenkový systém jako celek, obsahovat možnost kontroly empirickou metodou. V tom spočívá jeho dokazatelnost. Možnost výuky má přírodověda společnou s matematikou, založenou na logicky dokazatelných postupech.

 

Marky


Celý článek »

komentářů: 1         


«     1    2  3  4  5 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .  359  360  361  362  363   »