Neviditelný čert

Malá óda na Agathu

rubrika: Pel-mel

Napadlo vás někdy, že spisovatelé by měli být i tak trochu psychology? Spisovatel totiž musí zvlášť pečlivě vykreslit charaktery jednotlivých osob příběhu, aby bylo jejich chování uvěřitelné. Jedním z míst, kde se v beletrii můžete setkat s psychologií, jsou detektivní romány. Úspěšní autoři detektivek musí být proto velice dobrými pozorovateli a znalci lidské povahy. Nejlépe psychologicky propracovanými románovými postavami bývají zločinci, jejich oběti a samozřejmě postava detektiva. Hlavně u vrahů se můžeme setkat se zajímavými psychopatickými osobnostmi, které dokážou své odchylky před okolním světem šikovně tajit. Psychologie v praxi.

Marky

Přiznám se, že pro mě je zdaleka nejlepším autorem detektivních románů Agatha Christie. Její romány jsem začala číst ještě jako dítě školou povinné a obávám se, že jsem je, bohužel, už přečetla všechny. Když jsem na vysoké škole studovala psychologii, vybrala jsem si ji v jednom semináři jako objekt zkoumání. Při studiu materiálů jsem se tak s Agathou a jejím životem ještě více seznámila a získala jsem k ní osobní vztah a ženské pochopení. Takže ano, jsem zaujatá, a proto jsem svůj krátký článek nazvala ódou.

„Celý vtip dobré detektivky je v tom, že někdo musí být zřejmým pachatelem, ale zároveň z nějakého důvodu pochopíte, že to tak zřejmě očividně není, že to dost dobře spáchat nemohl. I když ve skutečnosti samozřejmě vraždu spáchal“ Agatha Christie, Vlastní životopis

Agatha první knihu napsala v době, kdy její manžel, pilot, byl povolán do války a ona byla zaměstnána ve výdejně léků. Vymýšlení příběhů pro ni byla tehdy určitým způsobem relaxace a psaní knihy jí pomáhalo překonávat samotu a odloučení od milovaného manžela. Až mnohem později se začala cítit jako spisovatelka – profesionál. Stala se oblíbenou hlavně proto, že vždy dokázala své čtenáře udržet v napětí až do posledního okamžiku.

Ve svém nejznámějším románu „Vražda Rogera Ackroyda“ dokonce udělala vraha z vypravěče! To bylo v tehdejší době naprosto nečekané. Velice často také využívala taktiku „omyl v osobě“, kdy například ušlápnutá manželka je ve skutečnosti femme fatale, nebo krásná a bohatá atraktivní žena je oklamaná chudinka. Myslím si, že se tím vyrovnávala se svým zklamáním z prvního manželství. Její muž Archie ji opustil kvůli mladší ženě zrovna v době, kdy se vzpamatovávala ze smrti své matky. Bylo to pro ni velmi bolestivé a těžké období, dokonce tenkrát opustila domov i svou malou dceru, zmizela na několik dní. Co se možná tehdy stalo, jsem naznačila ve svém předchozím příspěvku „Svět u nohou“.

Podle mě bylo pro Agathu psaní příběhů opravdu hodně důležité, bylo pro ni jak seberealizací, tak terapií, prostě musela psát. Psala vášnivě ráda, a proto jsou její romány tak dobré. Dávala do příběhů nejen fantazii, ale i sebe. Románovým hrdinům vkládala své vlastní myšlenky a touhy. Aspoň na papíře tak vládla jejich a tak trochu i svému osudu. Vytvořila pro sebe a pro své čtenáře svět, kde nakonec přece jen vyhrává dobro nad zlem, kde geniální detektiv dokáže zodpovědět všechny otázky.

PS: Některé postavy, které Agatha vytvořila, pro ni byli přátelé, se kterými prožívala i svůj skutečný život. O svém oblíbeném detektivovi, pořádkumilovném puntičkáři, napsala: „Byl s námi ještě kdosi třetí, i když jsem si to neuvědomovala. Na krk se mi pověsil Hercule Poirot, můj vymyšlený Belgičan, a držel se mě jako klíště“.

24.02.2020, 19:23:49   Publikoval Luciferkomentářů: 1         

Moje apatie

rubrika: Vinárna U Čerta

V poslední době se mi čím dál častěji stává, že upadnu do apatie. Zatímco ve stoické filosofii se pod pojmem apatie (apatheia) myslí odolnost člověka vůči vášním a různým hnutím mysli, v současné češtině se tím myslí netečnost a rezignace. Mezi těmito dvěma póly se různým způsobem pohybuji. Někdy si ale nejsem jistý, kterému z nich jsem vlastně blíže.

Lucifer

21.02.2020, 21:45:21   Publikoval Luciferkomentářů: 11         

V bublině

rubrika: Pel-mel

Touto úvahou bych chtěla navázat na předchozí články o psychologii mezilidské komunikace (Proč v té polívce není hrášek? Chápeš, co tím chci říct? Mars není Venuše a Inteligentní lidé jsou plni pochybností). Dnes především na ten posledně jmenovaný, protože bych se chtěla bavit o problémech při komunikaci, o zvláštních brýlích, přes které se díváme na svět a lidi kolem sebe. A podle kterých také s ostatními komunikujeme. Dnes se často pro tento jev používá přirovnání k lidem v bublině.

Marky

18.02.2020, 19:41:58   Publikoval Luciferkomentářů: 12         

Dopisy Karla Klostermanna Betty (Barboře)

rubrika: Pel-mel

Sedmého února jsem slavil narozeniny. Při této příležitosti jsem se sešel s empetrem v Nových Butovicích. Nejdříve v jedné restauraci, kde nás v podobě jedné sklenky vína oběma obsloužila robotí ruka. Pak jsme šli do jiné restaurace, kde se k nám připojil empetrův známý R. Tam jsme pili pivo, asi tři každý, ale mohu se mýlit. V čem se ale mýlit nemohu je, že jsem od empetra dostal k narozeninám knížku. Jako autor je uveden Karel Klostermann, nicméně ji z jeho pozůstalosti připravili Kristina Kaiserová a Ivan Martinovský. Celá knížka je věnována dopisům Karla Klostermanna jeho druhé ženě Barboře, kterou Klostermann něžně nazýval Betty. Klostermann byl český spisovatel německé národnosti, který se vyskytoval převážně na Šumavě a psal převážně česky. To se týká i dopisů Bettyně. V knížce je u každého z nich však uveden i německý překlad. Už jenom ty dopisy představují dost objemné a kvalitní literární dílo. 50 dopisů, první z nich je z března 1889, poslední z února 1919. Úvodu knížky vévodí úvaha Karla Klostermanna, která je mi velmi blízká, a proto jsem se rozhodl, že vám ji předložím (doslova a do písmene):

Lucifer

15.02.2020, 20:16:48   Publikoval Luciferkomentářů: 14         

Počítání oveček

rubrika: Populárně naučný koutek

Už se vám podařilo probudit se do snu? Pokud jste četli některý z mých předchozích článků (Co se Ti dnes zdálo?, Slova z prostoru), tak jistě víte, na co se vlastně ptám. Jde o takzvané lucidní snění. Lidé, kterým se to podaří (poprvé většinou jen na chvíli) bývají velice nadšení a rádi by lucidní snění znovu prožili. Dnes přináším trochu teorie ohledně spánku a pár technik, jak se ve snu probudit a pocítit lucidní sen na vlastní kůži.

Marky

12.02.2020, 16:58:18   Publikoval Luciferkomentářů: 12         

Stalo se

rubrika: Povídání

V životě se mi stávají dost početně věci, za které bych se měl stydět. A fakt (fuck) se stydím. Bezpochyby tomu neuvěříte, ale je to tak. Kupříkladu jsem jednou jel na výlet s ženou a dopadlo to špatně. Z vlaku na pražském hlavním nádraží jsem vystupoval zlitý jako carský důstojník. Skončil jsem po pádu na eskalátoru v záchytné stanici na Bulovce. Jak mě tam dostali, netuším. Netuším ani, jak jsem se dostal odtamtud.

Lucifer

09.02.2020, 18:41:43   Publikoval Luciferkomentářů: 14         

Moje další narozky

rubrika: Slovo Neviditelného čerta

Když jsem se narodil, tak jsem to vůbec neočekával. Bylo to takové překvápko, že jsem pro jistotu okamžitě usnul. V mém životě potom nastávaly téměř podobné situace, ale už tak krásně usnout se mi nikdy nepodařilo. Když jsem se narodil, usnul jsem beze snů. Teď už sny mívám a netuším, jestli je to dobře nebo špatně. Vím ale jedno: že až usnu naposled, už žádných snů mi nebude třeba.

Lucifer

07.02.2020, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 28         

Inteligentní lidé jsou plni pochybností

rubrika: Populárně naučný koutek

„Komunikování naše vzájemné vztahy i osobnost nejen odráží, nýbrž je též spoluvytváří. A tudíž, chceme-li vztahy s lidmi utvářet či měnit, zajisté k lepšímu, nabízí se šance v tom, JAK spolu kvalitněji komunikovat slovy, gesty, intonací, mimikou – a třeba i souznějícím mlčením.“ Průvodce mezilidskou komunikací, Ivo Plaňava

Jak někteří z vás již zřejmě poznali, pokračuji tímto příspěvkem v sérii článků o mezilidském komunikování (Proč je v té polívce hrášek?, Chápeš, co tím chci říct?, Mars není Venuše). Tentokrát bych se chtěla zaměřit na problémy v komunikování a tím jak vlastně taková správná komunikace vypadá.

Marky

04.02.2020, 21:25:42   Publikoval Luciferkomentářů: 18         

Boty a Klánovice

rubrika: Povídání

Lucifer: Počátkem roku mi empetr poslal 5 mikropovídek s tím, že je mohu dle svého uvážení postupně vypustit na Neviditelného čerta. Tři z nich se zde již objevily: Za koho mne mají?, Jak jsem se nestal probuzeným, Falešnej metař. Dvě zbývající jsem se rozhodl skloubit do jednoho příspěvku – dvojité mikropovídky. Z těch pěti jsou dle mého uvážení nejbližší.

empetr

01.02.2020, 21:44:55   Publikoval Luciferkomentářů: 4         

Proč nejezdí metro ze Zličína na ruzyňské letiště

rubrika: Pel-mel

Na konci názvu asi měl být otazník i vykřičník. Proč?! To se vám pokusím v krátkém a neplánovaném příspěvku naznačit. Tahle otázka s vykřičníkem se ke mně občas už po léta vrací jako bumerang. S ještě větší vehemencí však poté, když byl dokončen úsek trasy metra A do Motola. Podotýkám, že s velikým jásotem, nadšením a úpěnlivou vizí, že se pražské metro konečně brzy dokope až na své hlavní letiště. Brzy?!

Lucifer

29.01.2020, 21:12:58   Publikoval Luciferkomentářů: 3