.:: Neviditelný čert ::.

Leonardo Vincio

rubrika: Pel-mel

Věděli jste, že tímto jménem,(nebo ještě někdy Leonardo Florentino), tituloval sám sebe mistr Leonardo da Vinci? Původně jsem chtěla psát dvě glosy, jednu o Velikonocích a pak něco krátkého a úderného o Leonardovi (má 15. dubna výročí narození), ale stalo se mi něco zvláštního. Zjistila jsem včera na Wikipedii u hesla Mona Lisa, že text byl změněn a přidána poznámka, že předlohou ženy na obraze by mohla být Caterina, matka Leonarda, a zároveň byl přidán odborný článek do zdrojů Wikipedie. Tak tohle mě dostalo. Jak to říct kulantně? Jistý Roni Kempler se ve svém článku z roku 2017 (v angličtině), chlubí teorií a uvádí argumenty, které se převelice nápadně podobají teorii a argumentům v mém článku, který jsem publikovala v populárně naučném časopise o historii „Fakta a svědectví“, vydání 4/2015. Na jedné straně mě to trochu naštvalo, ale na druhé straně je zřejmé, že moje bádání zaujalo víc lidí, než jsem si myslela. A protože článek už není dostupný online, pouze se dá v antikvariátu koupit tištěná verze celého čísla časopisu, říkala jsem si, že by vás to třeba mohlo zajímat.

Marky

Je slavná „Mona Lisa“ ve skutečnosti obrazem Leonardovy těhotné matky?

Zní to neuvěřitelně, vždyť matka Leonarda, Caterine, byla v době malování obrazu již mrtvá, navíc jistě nebyla mladá, jako žena na obraze. Ale pokud vezmeme v úvahu dostupné informace, nezdá se tato teorie tak úplně nepravděpodobná.

Leonardo da Vinci se narodil 15. dubna 1452 v Anchianu u Vinci a byl nemanželským synem notáře Sera Piera Fruosini da Vinci a jisté Cateriny. Kdo vlastně byla Caterina? Starší prameny uvádí, že byla prostá venkovanka, ale podle nejnovějších nálezů to byla zřejmě otrokyně ze Středního východu. Badatelé se vesměs shodují, že byla přivezena z Konstantinopole (dnešní Istanbul), pravděpodobně prostřednictvím florentské kupecké rodiny Marchionni. Jméno Caterina se často dávalo otrokyním právě z této lokality. Skutečné jméno i národnost Leonardovy matky je stále zahaleno tajemstvím.

Podle badatele Dona Franca Bontempi byla Caterina židovka ruského původu (což bylo u otroků z východu obvyklé). Přiblížení Leonardovy tvorby ke kultuře své matky vidí Bontempi mimo jiné i ve způsobu zobrazování svatého Jana Křtitele, který je často na Leonardových obrazech hlavním motivem a je líčen (podle Bontempiho) jako duchovní průvodce do nebe bez Ježíše. Zajímavé také je, že se zatím nenašel jediný Leonardův obraz, který by znázorňoval ukřižování Krista, což bylo v tehdejší době tradičním a oblíbeným tématem.

Je třeba ale poznamenat, že Jan Křtitel není důležitou postavou pouze v židovské tradici, je posledním prorokem starobylého gnostického náboženství Mandejců. Mandejci (Nazarejci, Sabejci) bývají také ztotožňováni s esény – národem svitků od Mrtvého moře. Vztah Mandejců k postavě Ježíše Krista je trochu problematický. Mandejci věří, že Ježíš vylákal od Jana Křtitele tajné mandejské učení a přetvořil ho v křesťanství. Sebeoznačení Mandejců je odvozováno od aramejského „manda“ – poznání, znalost. Postavení žen v mandejské společnosti bylo a je rovnoprávné, v jedné z verzí stvoření světa je žena Eva darem Světla (nikoliv stvořena z Adamova žebra). Ženy z rodin rabínů měly v rámci mandejské obce často vysoké postavení, přepisovaly a editovaly posvátné texty a zastávaly i funkce kněží.

Víme, že Caterina uměla psát, můžeme tedy mluvit o určitém vzdělání, které bylo na tehdejší dobu u žen-otrokyň určitě neobvyklé. V době raného Leonardova dětství asi s největší pravděpodobností Caterina psala jazykem svého národa, tedy zprava doleva. Mohou tady být kořeny Leonardova slavného zrcadlového psaní?

Vliv kultury Středního východu skrze dědictví matčiny národnosti na Leonarda jako umělce, matematika a filozofa uvádí také Alessandro Vezzosi, ředitel Museo Ideale Leonardo Da Vinci, který jako první předložil nové poznatky o původu Leonardovy matky.

Nejstarší záznamy o existenci Cateriny byly nalezeny v evidenci majetku místního šlechtice Sera Vanniho a po jeho smrti se objevuje její jméno v souvislosti s majetkem Leonardova otce Sera Piera. Prvních pět let žil Leonardo se svou matkou a jejím manželem (Caterina byla provdána několik měsíců po narození Leonarda) v Anchianu, potom si ho jeho otec odvezl na svůj statek do vedlejšího města Vinci, kde začal Leonard chodit do školy.

Není jisté, jestli se později s matkou stýkal, ale pokud ne, pravděpodobně mu chyběla. Byla prý velice křehká a měla úsměv podobný tomu na obraze „Mony Lisy“. Caterina si s Leonardem během svého života dopisovala. V roce 1493, po smrti svého manžela, se za ním přestěhovala do Milána, kde v roce 1495 zemřela.

Historikové soudí, že Leonardo začal malovat „Monu Lisu“ v roce 1503 po svém návratu do Florencie. Pracoval současně na dalších dvou dílech: „Madona s dítětem“ a „Svatý Jan Křtitel“. O rok později (1504) dostal oznámení o smrti svého otce a musel se svými nevlastními sourozenci bojovat o dědictví. Bylo to velice složité zřejmě kvůli původu Cateriny a jejího podřadného společenského postavení. Dědické řízení muselo být pro Leonarda ponižující. Patrně vyslechl spoustu úředních prohlášení souvisejících s jeho statutem nemanželského dítěte, které porodila velice mladá, neprovdaná dívka, navíc otrokyně. Jistě pociťoval jako nespravedlivé, že tehdejší společnost viděla jeho matku jako druhořadého člověka, což ostře kontrastovalo se vzděláním, které Caterina pravděpodobně měla. V té době bylo Leonardovi 52 let. Byl ve věku, kdy muži často rekapitulují svůj život (dnes tomu říkáme krize středního věku). Možná, že při práci na obrazu „Madona s dítětem“, začal uvažovat o portrétu své matky a rozhodl se, že ji namaluje jinak než ostatní ženy, které kdy zvěčnil. Chtěl namalovat Caterinu jako světici (natruc společnosti, která ji nepovažovala ani za rovnoprávného člověka) s ještě nenarozeným dítětem – s ním samým. Toto křehké tajemství ale nesmělo být zřejmé na první ani na druhý pohled. Možná, že se Leonardo obával reakce církve na takový portrét (kromě jiného by riskoval i jeho zničení), nebo prostě jen chtěl vytvořit obraz, jehož tajemství by znal jen on sám.

Pokud se Leonardo rozhodl namalovat svoji matku jako těhotnou dívku, potřeboval s největší pravděpodobností nějaký model. Možná, že žena bohatého florentského kupce Lisa del Giocondo, nebo jiná modelka, byla podobná Caterine. Mohl také použít předlohu bez obličeje. Domnívám se, že hlavu pak dokreslil podle autoportrétu a stylizoval jako mladou ženu s typickým úsměvem, který tak dobře znal z dětství. Namaloval tedy tvář podle svých vlastních obličejových proporcí (možná i tím chtěl dostat do obrazu sám sebe) a podle vzpomínek na nejdůležitější ženu ve svém životě.

Další teorie, za kterou stojí italský historik a archivář Roberto Zapperi, tvrdí, že v Louvru jako „Mona Lisa“ visí obraz, který si objednal Giuliano de Medici pro svého nemanželského syna Ippolita, kterému krátce po porodu zemřela matka. Portrét Lisy de Giocondo bylo podle něj úplně jiné dílo, které se zřejmě nedochovalo. Obraz Giulianovy nejoblíbenější milenky měl být pro malého Ippolita jedinou vzpomínkou na matku. Leonardo neznal podobu této ženy, maloval proto jakýsi ideální prototyp matky. I v tomto případě lze pochopit důvody, proč by na obraze mohla být Caterina, od které byl v dětství odloučen.

Podívejme se teď blíže na slavný obraz „Mony Lisy“. Je na něm mladá žena, prostě oděná, bez šperků, s jednoduchým účesem. Bez obočí se téměř podobá zobrazení svatých. Není bez zajímavosti, že jméno Caterina je původně řecké a znamená čistá, neposkvrněná.

Z analýzy vrstev barvy pomocí laserových paprsků víme, že žena měla na původní malbě přes obličej tenký černý závoj, který v té době nosily těhotné ženy (nebo ženy po porodu) a těhotenský pásek, obojí bylo později přemalováno (možná se Leonardovi zdálo, že by to bylo moc nápadné). Ze stejné analýzy také víme, že původně byly vlasy bez průsvitného závoje, byly volně rozpuštěné jako vlasy mladé neprovdané dívky. Žena se opírá rukou o židli, druhá ruka je přes ni přeložena, pas postavy tak není vidět. Někteří badatelé označují tuto pozici pro portrétování jako nezvyklou, skryté těhotenství by mohlo být vysvětlením.

V pozadí obrazu je skalnatá krajina, uvádí se, že vypadá jako po nějaké katastrofě, přesto je typově podobná pozadím na jiných Leonardových obrazech. Jsou to obrazy s náboženskou tématikou, je na nich zobrazena Svatá země, tedy Střední východ, pravděpodobně tedy oblast, odkud Caterina pocházela. (druhý obraz je výřez z Obrazu “Madona s vřetenem”

Šifra mistra Leonarda?

V nedávné době byla zveřejněna zpráva, že italský vědec Silvano Vincetti zkoumal obraz pod mikroskopem a zjistil, že v jednom oku „Mony Lisy“ jsou napsána písmena LV a ve druhém CB nebo CE. U mostního oblouku v pozadí pak čísla 7 a 2.

LV by mohly být iniciály malíře (Leonardo da Vinci), C by mohla být Caterina a další písmeno E nebo B, město, ze kterého pocházela. Například to mohl být Bagdád (Caterina da Bagdad), který tehdy lehl popelem pod útokem mongolských hord a živořil pod jejich krutou nadvládou. Právě takovou apokalypsu, zničenou zemi se skálami a rozbouřenými řekami, můžeme vidět v pozadí slavného obrazu. Most v dálce by mohl být jedním z Bagdádských mostů přes Tigris.

Čísla 7 a 2 by nutně nemusela být čísla. Mohla by to být písmena „w“ a „z“ aramejské abecedy Dascyleion, která byla rozšířená v západní Asii, což by samo o sobě mohlo vypovídat něco o původu a národnosti Cateriny.

Tabulka převzata z http://www.mandaeanunion.org/

Každé písmeno těchto starých jazyků má ale svůj další význam. Je zajímavé, že v mandejštině, která přímo navazuje na aramejštinu w (Wa-Wailh) znamená „běda tomu kdo nenaslouchá jazyku světla“ a z (Za-Ziwa) znamená živé světlo nebo jas, symbolizuje slunce nad obzorem. V hebrejštině, která také vychází z aramejštiny, je w (Vau) symbolem nejhlubších a nejzastřenějších tajemství, světla a spirituality. Z (Dzain) je znaménko demonstrační, abstraktní obraz pouta pojícího věci, symbol lomu světla. Mohli bychom se domýšlet, že v obraze je pomocí těchto písmen zakomponované tajemství, které má něco společného s živým světlem spojujícím například minulost a současnost? Je nutné ale dodat, že velká část odborníků je k šifrám umístěným v obraze spíše skeptická.

Leonardo se od obrazu nemohl odpoutat, měl ho při sobě až do své smrti. Prodal ho až na sklonku života samotnému francouzskému králi. Zřejmě věděl, že namaloval jedinečné dílo, které je nedostižné nejen pro svou technickou dokonalost, ale i pro tajemné mystérium, které z něj vyzařuje. Pro malíře samotného mohl obraz být i jistým zastavením času- jeho matka ho vlastně ještě stále nepřivedla na svět. Na obraze by tak měl Leonardo da Vinci na věky celý život před sebou.

Leonardo Da Vinci tak zvěčnil svoji matku Caterinu v období, kdy on sám byl teprve v jejím lůně. No nebylo by to geniální? Co jiného také čekat od génia.

A možná, že Sigmund Freud něco podobného tušil, když napsal.

A ke slavné Moně Lise: „Její dobře známý okouzlující úsměv budí podezření, že skrývá tajemství lásky. Síla Leonardova umění vytváří postavy, v nichž blažené sepětí přirozenosti mužské s přirozeností ženskou je ukojením touhy chlapce okouzleného vlastní matkou.“

21. 10. 2014

Psáno pro časopis “Fakta a svědectví”, vydavatel Naše Vojsko.

09.04.2020, 09:47:01 Publikoval Luciferkomentářů: 0

Nejen o shromažďování věcí

rubrika: Povídání

Luciferova úvodní poznámka:

V posledním příspěvku od emeptra Odkud jsou ti osamělí lidé, jsem vás seznámil s tím, že mi zaslal výbor ze svého povídkového díla, a předložil jsem jeho čtyři mikropovídky. Začal jsem od prostředka, jak mi doporučil, s tím že příště začnu od začátku. A to právě nyní činím.

Tentokrát jsem jich vybral pět. První, dle níž se jmenuje tento příspěvek, se zabývá marnotratným shromažďováním věcí. První je proto, že mi padla do oka jako první, protože toto téma je velmi vážné. I mně se někdy stává, že začnu shromažďovat věci, k nimž se povětšinou už nikdy nevrátím, a přestávám vnímat mnohem důležitější věci, ke kterým se pak už vrátit nemohu. Druhá je o sázení stromů. Kdysi jsem si přinesl domů semínka borovice, zasel do květináčů a čekal, až vzejdou. Vzešly, a po krátké době uschly. Třetí je o mimoslovní komunikaci. Je velmi krátká, ale zařadil jsem ji, protože s tímto jevem mám už dlouholeté zkušenosti. Ženy mají „oči“ i na té straně, kde mají zadek. Čtvrtou, Noe, jsem vybral, protože se v ní objevují moje vidle, a pátá, pornografická, je jenom taková laškovní třešnička na tomto výběrovém dortu.

empetr

Celý článek »

25.03.2020, 19:01:39 Publikoval Luciferkomentářů: 15

Neviditelný čert

Nepravidelný obšťastník

Leonardo Vincio

rubrika: Pel-mel

Sluneční východ

rubrika: English Corner

Koronáč podruhé

rubrika: Pel-mel

Glosárium o dubnu

rubrika: Pel-mel

Koronáč

rubrika: Pel-mel

Glosa: Home Office

rubrika: Pel-mel

Nejen o shromažďování věcí

rubrika: Povídání

Language

Témata

Odkazy

Login

Revolver Maps

Počet přístupů

Archivy

Username
Password