U zrodu SETI, což je Search for Extraterrestrial Intelligence (Hledání mimozemské inteligence) stál Frank Drake. Jednoho chladného mlhavého rána v dubnu roku 1960 se jako mladý astronom tiše ujal řízení šestadvacetimetrové antény na americké Národní radioastronomické observatoři ve městě Green Bank v Západní Virginii a namířil ji na Slunci podobnou hvězdu τ Ceti a vzdálenou jedenáct světelných let. Naladil zařízení na 1420 MHz, usadil se a čekal.Lucifer
Ničeho se však nedočkal a po půlhodině přesměroval anténu na další hvězdu, ε Eridani. Z reproduktoru se náhle ozvala řada dramatických dunivých zvuků a záznamové zařízení se horečně rozkmitalo. Drake málem spadl ze židle. Anténa zjevně zachytila silný signál umělého původu. Když pohnul teleskopem lehce mimo cíl, signál se ztratil. Když ale pohnul anténou zpět, signál zmizel. Nakonec se ukázalo, že tento signál pochází z tajného vojenského radarového zařízení.To byly skromné počátky - rozmarně nazvané Projekt Ozma podle mytické země Oz, který je znám jako SETI. Většina aktivit projektu SETI staví na Drakeově původním konceptu pročesávání oblohy radioteleskopy a hledání jakéhokoli náznaku poselství z hvězd. Až jeden či dva zvláštní případy (o nichž si řekneme víc později) se všechny dosavadní pokusy setkaly s podivným tichem. Znamená to, že žádní mimozemšťané neexistují? Nebo že jsme hledali špatnou věc, na špatném místě, ve špatný okamžik?Pro astronomy SETI není toto ticho překvapením. Ke dni, kdy byla dokončena tato knížka (viz Zdroj), prozkoumal projekt pouze pár tisíc hvězd do vzdálenosti asi tak 100 světelných let. Naše galaxie má 400 miliard hvězd rozkládajících se v prostoru 100 000 světelných let. A cizích galaxií jsou miliardy. Rozsah hledání se má nyní dramaticky zlepšit, až bude postaveno 350 vzájemně propojených rádiových antén ve městě Hat Creek v severní Kalifornii. Tato soustava se jmenuje Allenovo pole teleskopů a umožní badatelům sledovat mnohem větší část Galaxie.Naděje, že obdržíme poselství z hvězd je však i v tomto případě nepatrná, takže kromě "tradičního SETI" takového druhu, jehož průkopníkem byl Frank Drake, potřebujeme spustit mnohem širší program: hledání obecných známek inteligence, ať už se do fyzického vesmíru obtisknou kdekoli. A to si žádá zapojení všech věd, nikoli pouze radioastronomie. Protože se tradiční SETI zaměřilo na velice specifický scénář - mimozemskou civilizaci, která bude vysílat takzvané úzkopásmové rádiové zprávy (s ostrou frekvencí), které bude možné zachytit na Zemi - zaseklo se v jakémsi konceptuálním stereotypu. Projekt SETI se musí oprostit od pout antropocentrismu, který jej zatěžoval od samého počátku.Hlavní starostí výzkumných pracovníků ze SETI kdysi v 60. letech 20. století bylo rozhodnout, kterou konkrétní frekvenci by si E.T. asi tak mohl vybrat, když uvážíme, že jsou miliardy možností. Seznam možných "přirozených" frekvencí byl záhy žalostně dlouhý. Tato bitva vlnových pásem však nakonec utichla, protože vznikla technologie, která radioastronomům umožňuje sledovat miliony a dokonce i miliardy rádiových kanálů (o typické šířce mezi 1 až 10 Hz) současně. I když by se mimozemšťané mohli shodnout na rádiových vlnách jako na přenosovém médiu, lze sotva očekávat mezi úrovní lidské technologie z 50. a 80. let: co je pár desetiletí proti milionu let? A pak je tady ještě laser, na který se v 60. letech začalo pohlížet jako na výkonný alternativní prostředek lidské komunikace a někteří badatelé ze SETI začali velmi brzy tvrdit, že E.T., který je o tolik napřed, by jistě raději používal tento skvělý prostředek a nikoli staromódní rádio. V důsledku toho se zrodilo optické SETI.Ačkoli vědecká komunita jako celek je dnes se SETI poměrně srozuměna, pro laickou veřejnost je obtížné zařadit jej správně do vědecké scény. Lidé chtějí vědět, proč je v pořádku hledat mimozemšťany ale ne duchy, proč je poselství z hvězd vědecky korektní, ale poselství mrtvých ne. Kde má člověk narýsovat onu dělící čáru mezi vědou a pavědou? Thomas Bayes byl anglický duchovní, který žil v 18. století a chápal, že váha přisuzovaná nějakému údaji bude záviset na tom, za jak věrohodnou předem považujeme hypotézu, jíž se údaj týká (takzvaná apriorní pravděpodobnost).Když bayesiánské pravidlo použijeme na vědu a pavědu, pomůže nám přiřadit pravděpodobnost konkurenčním tvrzením. Thomas Jefferson pronesl slavnou větu: "Spíš bych věřil tomu, že dva yankeeští profesoři lhali, než že z nebe padaly kameny", když mu řekli o výpovědích očitých svědků o padajících meteoritech. Podobně jako mnozí intelektuálové v 19. století, i Jefferson nad tvrzeními o meteoritech ohrnoval nos kvůli tomu, že apriorní pravděpodobnost toho, že na nebi jsou kameny, je nepatrná, zatímco apriorní pravděpodobnost toho, že nějaký hanebný profesor si tento příběh třeba vymyslel, aby získal slávu, tak malá není. Dnes víme, že Sluneční soustava je plná drti, která tu zbyla po jejím vzniku, takže apriorní pravděpodobnost, kterou bychom příběhu o pádu meteoritů přisoudili dnes, je mnohem větší.Jednou z výtek laické veřejnosti je to, že moderní fyzika hlásá všemožné šokující představy o vyšších dimenzích, nikdy nespatřené temné hmotě, neviditelných strunách, paralelních vesmírech, vypařujících se černých dírách, červích dírách a tak dále, navzdory skutečnosti, že za většinou z těchto hypotéz je jen málo experimentálních či pozorovacích důkazů či dokonce vůbec žádné důkazy, které by je dokládaly. A přece s jevy, jako je telepatie a jasnozřivost, mají přímou zkušenost tisíce lidí a vědci je okamžitě zavrhují jako nesmysl. Nejde o do očí bijící případ dvojího metru? Jak můžeme popírat existenci duchů, když uznáváme existenci neutrin, jež jsou mnohem přízračnější?Krátká reakce na výše uvedenou výtku zní: "bayesiánské pravidlo". Jde o to, že v moderní fyzice nejsou výstřední entity jako temná hmota či neutrina navrhovány jako izolované spekulace, ale jako součást rozsáhlého systému podrobné teorie, která je předpovídá. Souvisejí se známou a dobře prověřenou fyzikou prostřednictvím konzistentního a obsažného matematického schématu. Jinými slovy, mají své místo v teorii, které dobře rozumíme. V důsledku toho je apriorní pravděpodobnost vysoká. Úkolem experimentátora je tuto teorii ověřit. Jestliže postavíte experiment, který má exaktně změřit nějakou veličinu, jejíž přesná hodnota byla předem předpovězena, potom pádnost důkazu, který požadujeme, abychom uvěřili, že je řečená entita reálná, je mnohem nižší, než kdyby ji někdo jednoduše náhodou našel, aniž by se opíral o jakoukoli teorii. A co se týče paranormálních jevů, telepatie zjevně není absurdní pojem, ale abychom v ní uvěřili, bylo by zapotřebí hodně důkazů, protože neexistuje žádná řádně propracovaná teorie a jistě ne žádný matematický model, které by předpovídaly, jak funguje či jak silná bude za různých okolností. Takže jí odpovídá velice nízká (ale nenulová) apriorní pravděpodobnost.Když se teď podíváme na SETI, jak si stojí coby věda proti pavědě? Okamžitě zde narazíme na základní problém celého tohoto podniku. Jakou apriorní podobnost bychom měli přiřadit existenci komunikující mimozemské civilizace? Nikdo neví. Pokud již máte dobrý důvod věřit, že E.T. tam někde je, a konkrétní představě o povaze jeho signálu, potom jste takříkajíc "připraveni" na důkaz, a je pravděpodobné, že budete snadno přesvědčeni. Pokud se ale domníváte, že samotný pojem mimozemské civilizace je neuvěřitelný, budete potřebovat skutečně velmi pádný důkaz. Takže ti, kterým představa mimozemské civilizace přijde jako divoká a neospravedlnitelná spekulace, kladou SETI do sféry pavědy, zatímco druzí, kterým tato myšlenka přijde přijatelná, jej považují za pravou vědu.Zdroj: Paul Davies, Podivné ticho - Hledání mimozemské inteligence 2.0Předchozí články na téma E.T.:Vesmírný letZemě je plná, jděte domůObyvatelné zóny a termofilyPhaeton (Lucifer, Urmart)Vyspělá technika stará celá ticíciletíKde tedy všichni jsou?Mimozemšťané existují a jsme to my - my všichni jsme mimozemšťanéZpráva z Areciba (Arecibo Message)Záhada v Chibolton (Arecibo Answer) IZáhada v Chibolton (Arecibo Answer) II
27.01.2012, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 2