Neviditelný čert

Z pohledu toho, zda planeta může být domovem života, nestačí, že má zhruba tentýž poloměr jako Země. Aby byla vskutku jako "Země", je zapotřebí několika dalších vlastností, které považujeme za zásadní pro biologii. Například musí mít rozumně hustou atmosféru. Pravděpodobně potřebuje také horké nitro, aby vytvářelo magnetické pole odklánějící nebezpečné kosmické záření a také aby uvádělo do pohybu deskovou tektoniku (pohyb kontinentální kůry), což je důležité pro recyklaci chemických sloučenin v prostředí na povrchu.

Lucifer

Není pochyb o tom, že nejdůležitější pro nám známý život je tekutá voda: žádná známá životní forma bez ní nedokáže fungovat. Tyto podmínky vedly k pojmu "obyvatelná zóna" - jde o oblast vesmíru okolo hvězdy, kde by podmínky na povrchu planety mohly připouštět tekutou vodu. V případě Sluneční soustavy se obyvatelná zóna prostírá někde mezi Venuší a Zemí (Venuše je pro tekutou vodu příliš rozžhavená) a dál až asi k Marsu (který je většinou, avšak ne vždycky, příliš chladný).

Aby planeta byla "v zóně", je v ideálním případě zapotřebí, aby se pohybovala kolem Slunci podobné hvězdě po dráze podobné dráze Země. Tradiční pohled na obyvatelné zóny je však dnes považován za příliš omezující a je potřeba jej rozšířit. Například nějaká chladná hvězda, jako je červený trpaslík, by mohla mít úzkou obyvatelnou zónu o malém poloměru. Roku 2007 byla u červeného trpaslíka Gliese objevena planeta, na níž by mohl být život. Tato planeta je superzemí obíhající ve vzdálenosti pouhých 11 milionů kilometrů od své hvězdy (Země je od Slunce vzdálena 150 milionů kilometrů). To je dost blízko na to, aby zde voda byla tekutá, ačkoli tato hvězda není příliš jasná. Naneštěstí pro vyspělý život je jisté, že planeta, která je u své hvězdy takto blízko, bude mít vázanou fázi - bude ke hvězdě otočená stále stejnou stranou, podobně jako má Měsíc fázi svázanou se Zemí. Z toho plyne, že půl planety se stále peče a druhá půlka je trvale zmrzlá, což není ideální uspořádání pro biologii. Někde v ústraní však bude existovat zóna odpovídající zlaté střední cestě, kde by případně mohl existovat přinejmenším primitivní život.

Dalším druhem obyvatelné zóny by bylo nitro malé ledové planety nebo měsíce. Europa, měsíc Jupiteru, má pod svou ledovou kůrou tekutý oceán zahřívaný gravitací Jupitera prostřednictvím slapového tření. Ještě dále leží trpasličí planetka Pluto, o níž dnes víme, že je příslušníkem velké třídy ledových těles, z nichž některá také oplývají chemickými látkami podporujícími život. Větší z nich mají v důsledku svého vzniku ve svém nitru dost tepla na to, aby zůstala uvnitř tekutá po miliardy let, a to i díky uvolňování tepla radioaktivními a chemickými procesy.

Cizí planetární soustavy budou téměř jistě obsahovat podobná tělesa se zamrzlým povrchem a nitrem a tekutou vodou. Pokud by uvnitř těchto ledem pokrytých těles vznikl život, s největší pravděpodobností by se zastavil na úrovni mikrobů. Ale i kdyby se tam vyvinuly složitější biologické entity, o tom, jaký by život na takovémto místě byl, lze pouze spekulovat. Jak dlouho by myslícím bytostem uvězněným pevnou oblohou o tloušťce stovek kilometrů v tekutém prostředí černém jako uhel trvalo, než by objevily, že za zdánlivě neproniknutelnou střechou jejich světa leží celý ohromný vesmír? Lze si jen obtížně představit, že by se kdy ze svého ledového vězení "probouraly ven" a vyslaly rádiovou zprávu vesmírem.

A co všechny ty historky o UFO?

Průzkumy ukazují, že ohromujících 40 milionů Američanů vidělo něco, co popisují jako UFO. Tato zkratka označuje neidentifikovaný létající objekt (Unidentified Flying Object), takže doslova znamená, že nikdo neví, co to je. Tisk ale negativum - "nevíme" - změnil na pozitivum - "víme, že to je... Cosi Jiného". V představách veřejnosti je toto "cosi jiného" kosmická loď z jiného světa. Takže když někdo vidí na obloze něco, co nedokáže určit, potom - tak se obvykle argumentuje - jde o kandidáta na mimozemskou kosmickou loď. (Poznámka: Vzhledem k obrovskému množství pozorování UFO to vypadá, že se nacházíme na nějakém kosmickém "Václaváku").

To, že něco nedokážeme určit jako X, neznamená, že to musí být Y. Mohlo by jít o Z či cokoli jiného. Pozorování UFO jsou hlášena po tisících a naprostá většina z nich je potom vysvětlena přímočaře jako zvláštní atmosférické jevy, letadla pozorovaná za neobvyklých podmínek, jasné planety a jiné. Je pravda, že je tu hrstka obtížných případů. Ale ty, které jsou nakonec vyřešeny, od těch, které se vyřešit nepodaří, neodděluje žádná zřetelná demarkační linie. Je tedy lákavé dojít k závěru, že pokud lze 95% pozorování bez velké námahy vysvětlit, potom by to mohlo platit i pro oněch zbývajících 5%, kdybychom měli k dispozici dost informací, protože tu není nic, co by tento zbytek povyšovalo nad ostatní případy, kromě toho, že jsou záhadnější.

Roku 1950 Spojené státy spustily projekt Modrá kniha, který měl vyhodnocovat, zda UFO představují hrozbu pro národní bezpečnost. V průběhu dvaceti let byly prošetřeny tisíce zpráv a stovky z nich byly prozkoumány podobně. Po dokončení této gargantuovské práce požádala vláda Edwarda Condona, známého jaderného fyzika, aby výsledky posoudil. Vznikla tak Condonova zpráva, která došla k závěru, že kolem 90% pozorování lze vysvětlit pomocí obvyklých jevů, zatímco zbývajících 10% nemá dostatečnou vědeckou hodnotu, ani nejsou natolik významné z hlediska obrany země, aby to odůvodnilo pokračování projektu Modrá kniha. Ten byl tedy řádně ukončen. V projektu Modrá kniha byl jako vědecký poradce zaměstnán jistý astronom - Allen Hynek z Northwestern University v Illinois. Byl to právě on, kdo tato hlášení třídil do různých kategorií a vymyslel známý pojem "blízká setkání třetího druhu", jenž se proslavil poté, co jej Steven Spielberg použil pro svůj slavný film (a na oplátku dal Hynkovi i s jeho dýmkou v tomto filmu drobnou roli). Hynek byl po letech vyčerpávajícího šetření přesvědčen, že "na tom něco je", i když připouštěl, že pouze nepatrná část případů přináší důkazy o čemsi podivném.

Na všech těchto pozorováních je zajímavé to, jak hluboce jsou antropocentrická - nesla všechny znaky lidské, nikoli mimozemské mysli. To platilo zvláště o těch nejnáročnějších případech, kdy svědkové tvrdili, že se s mimozemskými bytostmi setkali naživo. Tito "ufonauté" měli téměř vždy humanoidní podobu (někdy šlo o trpaslíky či obry (Poznámka: Stejně jako v Zápasu s nebem od J. M. Trosky)) a často byli popisováni tak, že připomínali cosi z nabídky největších hollywoodských castingových agentur. Co tyto případy dále shazovalo, byla banalita údajné agendy mimozemšťanů, která, jak se zdálo, sestávala z toho, že se hrabali v polích a loukách, pronásledovali krávy, letadla či auta jako znudění výrostci (Poznámka: Myšlenka, že nějací mimozemští výrostci unikli strážcům pozemské rezervace není až tak nezajímavá ];-) a unášeli lidi kvůli pokusům v nacistickém stylu. To není, co by člověk očekával od kosmických supermyslí.

Skalní zastánce UFO v podobě mimozemských lodí však žádným pádným argumentem nepřesvědčíte, vždycky si najdou nějakou šikovnou výmluvu, a totéž platí pro všechny konspirační teorie. Mnoho lidí je přesvědčeno, že "vláda" "pravdu" o UFO zná, ale z jakýchsi hanebných důvodů ji skrývá. To je z povrchního pohledu věrohodné, protože vlády jistě mají ve zvyku věci tutlat. Otázka však zní: Opravdu by při utajování něčeho tak velkého, jako je toto, byli tak zdatní? UFO nejsou výlučnou doménou Spojených států: jsou hlášena po celém světě. Nestačí, aby pravdu po mnoho desítek let skrývala americká vláda. Co vlády, řekněme, Belgie či Botswany? Čekali byste, že přinejmenším jedna z nich čas od času nechá něco prosáknout ven. Na zprávách o mimozemšťanech není zvláštní to, jak jsou podivní, ani to, že jsou jakoby z jiného světa, ale jejich zřetelně všední a lidské rysy. Očekávali bychom od nich jistě něco mimořádnějšího, než že půjde o lidem podobné bytosti pilotující našlapanější obdobu letounu stealth.

SETI nás nutí propustit uzdu své fantazie mnohem víc. Britský biolog J. B. S. Haldane kdysi pronesl slavnou poznámku, že "vesmír není pouze bizarnější, než si představujeme, ale bizarnější, než si vůbec představit dokážeme." Když uvažujeme o skutečně mimozemské inteligenci a znacích technologie, která se vyvíjí po mnoho milionů let, znamená to, že se musíme co nejvíce oprostit od své mentální přítěže. Zapomeňte na zelené mužíčky, šedé trpaslíky, létající talíře s okénky, kruhy v obilí, zářící koule a děsivé noční únosy. Když přijmete SETI, znamená to, že půjdete dál než jen k UFO a pustíte se mimo stereotypy lidských mýtů, mimo folklór, báje a vědecko-fantastickou literaturu. Dokonce ani země Oz, fantastická krajina, podle níž Drake pojmenoval projekt Ozma, není "dost bizarní", abychom parafrázovali Haldanea. Chceme-li plně porozumět významu onoho podivného ticha, musíme se vydat na pouť skutečným neznámem.

Zdroj: Paul Davies, Podivné ticho - Hledání mimozemské inteligence 2.0

Předchozí články na téma SETI:

SETI a podivné ticho
SETI a život mezi hvězdami I

Poznámky:

Jen tak spatra mě napadlo, že pravděpodobnost, že by nás mohli navštívit mimozemšťané na takové úrovni, že bychom si toho byli schopni všimnout, je téměř, nebo spíše naprosto nulová. Nejbližší sluneční soustava, kde by takové bytosti v téměř stejném čase mohly vzniknout, je vzdálena několik desítek, nebo spíše stovky či tisíce světelných let. Cesta mimozemské výpravy podsvětelnou rychlostí by byla nesmyslná. Představme si, že nějaká civilizace dosáhla takového vědění, že je schopna tuto rychlost překonat. Taková se ale bude nacházet na tak vzdáleně nám vyšší mentální úrovni, že pro ně bychom byli něco jako mravenci. Prohlédli by si nás a zase by putovali dál. Nějací biologičtí učenci by tady asi zůstali a zkoumali nás, ale my bychom si jich všimli, asi jako si nás všímají mravenci.

Není samozřejmě vyloučeno, že nějaká civilizace dosáhne takového vědeckého poznání a zplodí úžasné kosmické technologie, aniž by mentálně téhož dosáhla. Taková civilizace by však tímto procesem začala hubit sebe sama - což se momentálně v jistém měřítku děje na Zemi. V počátcích sedmdesátých let se už létalo na Měsíc. Uplynulo čtyřicet let, tehdejší technologie jsou proti dnešním jako z doby kamenné, a kosmonauti se horko těžko dostanou sotva na zemskou orbitu. Tudy cesta nevede.

Pokud vás tento skeptický závěr poněkud zklamal, neřku-li rozesmutnil, tak jako P.S. přidávám dva mnohem optimističtější odkazy  

Nejtajemnější místa planety: Přistáli v Oblasti 51 mimozemšťané?
Area 51 Alien Interview

15.02.2012, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 7