Neviditelný čert

Na téma mimozemšťané zde již byla celá řada článků. Odkazy na většinu z nich naleznete v SETI a podivné ticho. Ve stejné knížce, která je uvedena jako zdroj v předchozím odkazu, mne velmi zaujala jedna kapitola pod názvem Známky galaktické diaspory. První část této kapitoly se zabývá "Fermiho paradoxem" (viz Kde tedy všichni jsou?), který vznikl v době, kdy se Enrico Fermi nalézal ve výzkumné laboratoři v Los Alamos (viz Země je plná, jděte domů, druhý odstavec pod perexem). Pro dnešek jsem připravil něco z této části výše uvedené kapitoly. Ostatní části, které obsahují velmi pozoruhodné úvahy a argumenty, si nechám na svůj příští vstup do Astronomického koutku.

Lucifer

Jak již bylo řečeno, během jednoho oběda v Los Alamos, kdy se vedla debata o UFO, se Fermi náhle otázal: "Kde všichni jsou?", a myslel tím mimozemšťany. Jestliže se Galaxie opravdu hemží životem, vysvětloval, potom Země měla být kolonizována v dávné minulosti. Mimozemšťané by tu měli být odjakživa a my bychom to dobře věděli.

Fermiho argument je velice jednoduchý. Životu na Zemi trvalo 3 nebo 4 miliardy let, než se vyvinul na úroveň inteligence a technologie. Kdyby život na nějaké jiné planetě, říkejme jí X, vznikl ve stejnou dobu jako na Zemi, potom je pravděpodobnost, že by tamní život dosáhl téže úrovně technologie jako lidé v tento konkrétní okamžik - a to dokonce plus mínus pár tisíc let - neobyčejně nízká. Pokud by se inteligentní život a technologie vyvinuly na X nějakou jinou evoluční cestou, mohly by úrovně lidské technologie dosáhnout o desítky či dokonce stovky milionů let dříve. Nebo později. A teď k tomu připočítejte skutečnost, že planety podobné Zemi tu byly dřív, než vůbec vznikla naše sluneční soustava: tyto planety by měly před Zemí obrovský náskok. Když si to vše dáte dohromady, je závěr jasný: jestliže je život široce rozšířený a Země je typická, mělo by už velice, velice dlouho existovat mnoho planet s rozvinutou civilizací cestující vesmírem. Proč sem tedy tito mimozemšťané již nepřiletěli?

Nejlogičtější vysvětlení nepřítomnosti mimozemšťanů na Zemi je, že neexistují - tedy že jsme ve vesmíru sami. To bylo podle všeho Fermiho stanovisko a cílem jeho argumentu bylo zlehčit historky o létajících talířích. Může však být spousta důvodů, proč jsou mimozemské civilizace někde daleko, ale ne tady.

Pro ilustraci zvažte následující možné řešení. Představte si, že v Mléčné dráze je mnoho civilizací a že již dávno založily galaktickou síť pro výměnu informací. Tato myšlenka pochází z roku 1974, kdy si Ronald Bracewell, astronom ze Stanfordské univerzity, představoval "galaktický klub" komunikujících civilizací, které sdílejí zprávy, informace a klepy, a data přitom sviští z hvězdy na hvězdu jako e-maily po kosmickém internetu. Klub mohl být založen dokonce ještě dřív, než před 4.5 miliardami let vznikla Sluneční soustava (Galaxie je stará víc než 12 miliard let).

Jestliže je motivací ke zkoumání zvědavost a získávání informací, jeví se jako daleko jednodušší prostě se přihlásit do GWW (celogalaktické sítě), a tyto informace tam zdarma získat. Je koneckonců mnohem rychlejší a levnější posílat mezihvězdným prostorem rádiové vlny než veliké kovové stroje. Pokud na cílové planetě již někdo je, proč se máme potom obtěžovat tím, že se tam vydáme? Jestliže je účelem letu vesmírem výzkum, tak nám mimozemšťané mohou poslat obsah svého nejnovějšího DVD. Pokud jde na druhé straně o dobývání, potom skutečnost, že na cílové planetě se již uvelebila nějaká mnohem rozvinutější civilizace, by nás docela silně odrazovala. Když ale nikdo necestuje, není žádný důvod, proč by tu mimozemšťané měli být, nebo proč by tudy měli kdy proletět.

Předchozí argument má svou váhu, ale přesvědčivý je pouze tehdy, pokud existuje mnoho planet s vlastní technickou společností. Jestliže je dostatek nedotčených planetárních pozemků pro všechny, mohla by se nějaká civilizace klidně odhodlat nějaký zabrat, i kdyby zůstala v "klubu". Je také důležité mít se jako vždy na pozoru před antropocentrismem. Lidé se ochotně stěhují jen tak ze zvědavosti, aby z toho měli hmotný prospěch nebo kvůli dobývání území. Mimozemská civilizace ale může mít pro expanzi do vesmíru mnoho důvodů, z nichž některé nám nic moc neříkají.

Jednou záležitostí, která tu není podstatná, jsou vesmírné vzdálenosti mezi hvězdami. Je pravda, že podle lidských měřítek by trvalo dlouho, než bychom uskutečnili cestu z jednoho hvězdného systému k jinému, a to dokonce i s velmi rychlou lodí. Při rychlosti desetiny rychlosti světla potřebuje ale kosmická loď k průletu Galaxií pouze milion let. Kdyby po uplynulou, řekněme, jednu miliardu let existovala kdekoli v Galaxii nějaká mimozemská civilizace, ona cesta, která by trvala jeden milion let, by se do jejího časového rámce snadno vešla. Samozřejmě že třeba nebude chtít urazit celou cestu na jeden zátah. Nejpravděpodobněji poletí z jedné planety na druhou v ohromných vesmírných archách. Celá cesta jí může trvat mnoho generací a na každé planetě se usídlí. Nakonec se osada rozvine a kolonisté se pustí k další vhodné planetě a tak dále.

Tato plíživá kolonizace je pomalejší než expedice zaměřená na konkrétní cílovou planetu, ale podle astronomického měřítka času zase ne o tolik. Kdyby kolonii trvalo 1 000 let, než by se rozvinula, a kdyby se vhodné planety nalézaly v průměru deset světelných let od sebe, souhrná doba pobytu na planetách by byla pouze kolem 3 milionů let. Ta by se musela přičíst k celkovému času potřebnému k letu na Zem z vnitřní oblasti Galaxie, kde sídlí starší hvězdy a kde by se podle všeho nacházely nejrozvinutější civilizace To jsou všeho všudy méně než 4 miliony let, než se sem dostane. Samozřejmě že neočekáváme, že by si to mimozemšťané namířili přímo k Zemi, když uvážíme bohatý výběr všech ostatních obyvatelných planet po cestě. Spíš si lze představit, jak zárodečná civilizace roztahuje své kolonizující ramena ve všech slibných směrech, třeba aby nakonec pohltila celou Galaxii. Podobný difúzní proces by trval déle, ale stále by představoval pouze zlomek stáří Galaxie.

Když Fermi formuloval svůj původní "paradox", měl na mysli mimozemšťany z masa krve, kteří přiletí na Zemi. Stejná úvaha by však platila i pro mimozemské artefakty, zvlášť pokud se dokážou množit a šířit jako von Neumannovy stroje. Co se týče výzkumu vesmíru a kolonizace, skýtají samoreprodukující se stroje v porovnání s biologickými průkopníky mnoho výhod v oblasti nákladů, životnosti a schopnosti přežít. Pokud jsou mimozemské civilizace běžné, Galaxie by již jistě byla zaplavena von Neumannovými stroji, protože by dokázaly kolonizovat celou Mléčnou dráhu za mnohem kratší dobu, než je stáří Sluneční soustavy. Jelikož (dosud) nebyl nalezen žádný důkaz von Neumannových strojů v našem astronomickém okolí, můžeme to chápat tak, že jejich nepřítomnost vychyluje jazýček vah v neprospěch hypotézy, že mimozemské civilizace jsou běžné.

Fyzik Frank Tipler úporně tvrdil, že zdánlivá nepřítomnost von Neumannových strojů ve Sluneční soustavě takřka dokazuje, že jsme ve vesmíru sami. Odhadoval, že by trvalo pouze 300 milionů let, než by tato zařízení zaplavila Galaxii, takže byl dostatek času na to, aby k tomuto galaktickému převratu došlo. Tiplerův argument funguje pouze tehdy, pokud přijmeme jeho zásadní premisu, která spočívá v tom, že ve Sluneční soustavě žádné von Neumannovy stroje nejsou. Můžeme si tím však být jisti? Zjevně můžeme vyloučit scénář, v němž se mimozemské von Neumannovy stroje prostě jen tak dál množí, dokud nezaplaví Sluneční soustavu. V případě méně agresivní strategie ale není situace tak jednoznačná. Existuje nesčetně míst, kde se malý, nečinný stroj mohl skrývat, aniž bychom o něm věděli. A přece je těžké pochopit účel takovéhoto programu, pokud nejde o navázání kontaktu s domorodým inteligentním životem. A v tom případě - proč to podivné ticho?

Zdroj: Paul Davies, Podivné ticho - Hledání mimozemské inteligence 2.0

05.05.2012, 00:19:00   Publikoval Luciferkomentářů: 3