Neviditelný čert

Když chceme postoupit dál než jen k hrubým rozpoznávacím znamením mimozemské technické činnosti - jako jsou energie a používání zdrojů (viz Mimozemská magie I) - tápeme, hledáme nějaký výchozí bod a jsme nevyhnutelně v pokušení sáhnout opět po lidských zkušenostech. Dokonce i science fiction má sklon líčit mimozemskou techniku jako velmi podobnou té naší.

Lucifer

Ve filmu Hangár 18 z roku 1980 je například létající talíř zkoumán jednoduše tak, že někdo zmáčkne pár tlačítek a čeká, co se stane. Obří kosmická loď ve Dnu nezávislosti, ačkoli je produktem technologie vyvíjející se více než milion let, je vybavena počítačovými konzolemi z 90. let 20. století a nemá ani firewall. Dokonce i v řemeslně pečlivějších sci-fi dílech vypadají mimozemské artefakty zřetelně jako stroje, a to ve smyslu toho, jak jsme daný pojem chápali ve 20. století: mají pravidelný geometrický tvar, jsou vyrobeny z kovu či nějaké jeho kvalitnější náhražky ve všedním velikostním měřítku a často jsou netečné vyjma reakce na úmyslné pošťuchování. Při úvahách o aktivitách superinteligence se ve skutečnosti vyplatí oprostit svou mysl ode všech předsudků. Abychom tomuto procesu napomohli, uvažujme o hypotetické mimozemské technologii, která:

• není vytvořena z hmoty
• nemá pevnou velikost ani tvar
• nemá přesně určené hranice ani topologii
• je dynamická ve všech prostorových a časových měřítcích
• nebo se naopak zdá, že nedělá vůbec nic, co bychom dokázali rozeznat
• není složena ze samostatných, oddělených věcí; spíše jde o systém věcí nebo důmyslné vztahy mezi nimi, a to na vyšší úrovni.

Naše myšlení je tak nerozlučně spjato s lidským konceptem stroje coby kusů kovů s tlačítky a kolečky nebo coby zpracovávané informace (jako v softwaru), že je nám zatěžko vytvořit si představu o technologii, která by znamenala manipulaci na vyšší úrovni. Tradiční stroj, jako například auto, přesunuje systematickým způsobem hmotu. Informační technologie na druhé straně přesunují systematickým způsobem informace. Například program Photoshop umí otočit obrázek. Když se to stane, pohybuje se i hmota, jmenovitě elektrony v obvodech počítače, ale na základě pozorování elektronů bychom nepoznali, že tato technologie pracuje - to chápeme díky celkovému obrázku.

Jedna možnost, jak uvažovat o informacích, je, že jde o pojem "vyšší úrovně" než hmota. Vyšší úroveň staví na úrovni nižší, ale přesahuje ji. Software - abstraktní koncept - tudíž stále vyžaduje fyzický hardware, na němž poběží: vířící bity informací uvnitř počítače nebo smyslová data v mozku potřebují přepínače nebo neurony. A nyní se tážeme: jsou tyto dvě konceptuální úrovně - hmota a informace - vše, co existuje? Před pěti sty lety by byl nepochopitelný sám pojem zařízení manipulujícího s informacemi (softwaru). Mohla by existovat nějaká ještě vyšší úroveň ležící dosud mimo veškeré lidské zkušenosti, která by informace organizovala stejným způsobem, jako proces zpracování informací organizuje elektrony? Pokud ano, potom by se tato "třetí úroveň" nikdy neprojevila při pozorování na úrovni informací, tím méně na úrovni hmoty.

Chceme-li uvažovat o tomto námětu tvůrčím způsobem, musíme se dokonce mít na pozoru před pojmy jako "řízení" a "manipulace" a "konstrukce", jelikož jde také o lidské kategorie a může se ukázat, že mají krátký život. Svévolné dělení objektů na "přírodní" a "umělé" je cosi, co bereme za samozřejmé, ale jde o rozlišení dané čistě kulturou. Technologie v nejširším slova smyslu je vědomí, inteligence nebo účel prolínající se s přírodou. Důležité je, že si technická zařízení nepodmaňují přírodu a stále se řídí fyzikálními zákony. Technologie zákony využívá, nepřebíjí je. Takže když řekneme, že rádiový přijímač nebo laser nebo obelisk na Měsíci je "nepřirozený", neznamená to, že není součástí přírody. Dá se říci, že technologie je vylepšená příroda. (Umění je také vylepšená příroda.)

Hodnota, již přidá technologie, je velmi konkrétní směsice omezení a rozšíření možností, které jsou zcela zjevně spojeny s účelnými cíly. Pračka nedokáže upéct chléb, ale umí to, k čemu byla zkonstruována (a co nepozměněné příroda nezvládne) - vyprat a vymáchat a odstředit prádlo. Počítač neumí létat, ale umí dokázat teorém o čtyřech barvách, což matka Příroda nikde na programu nemá. Avšak technologie tohoto druhu - našeho druhu - může být třeba pouze jednou možností, jak se z přírody stává vylepšená příroda. A možná nedokážeme zcela rozeznat ani docenit význam důmyslnějších forem vylepšené přírody, dokonce i kdybychom je měli přímo pod nosem.

Stroj je charakterizován tím, že existuje určitý vztah mezi jeho částmi a celkem: součástky systematicky spolupracují, aby splnily společnou funkci. William Paley přišel se slavnou analogií mezi hodinkami a živým organismem, když si povšiml, že se obé skládá ze soudržného celku složeného z částí, které se vzájemně podporují, což je shoda, kterou dnes vysvětluje darwinovská evoluce. Ale strojová a biologická funkčnost představuje pouze jednu možnost, jak spolu mohou části a celek zvláštně a neobvykle souviset. Ve skutečnosti již víme o dalším příkladu: kvantové systémy. Kvantová mechanika je zlatým hřebem fyziky 20. století, a její úspěšné předpovědi a vysvětlení sahají od částicové a jaderné fyziky až po kosmologii. Její předpovědi tedy musíme brát vážně.

Jedna předpověď kvantové mechaniky říká, že část je řádně určena pouze ve vztahu ke stavu celku, jehož část naopak tvoří. Tento zenový popis nejlépe pochopíme na příkladu. Atom se může chovat buď jako vlna, nebo jako částice. Je-li izolován, není konkrétně ani jedním; jeho stav je nerozhodnutý. Pokud je ale vložen do prostředí většího systému, jeho ze své podstaty nejednoznačný charakter se může vyjasnit. Dojde k tomu takto: můžeme sestrojit jistý druh mikroskopu, který určí polohu konkrétního atomu, říkejme mu A. Po měření bude z A "atom na nějakém místě". Nebo můžeme naopak zkonstruovat nějaký přístroj, který odhalí vlnový charakter atomu, a v tomto případě bude z A "atom s nějakou rychlostí" (kvantová vlna popisuje atom, který má konkrétní hybnost).

Podle kvantové teorie tedy A nemůže být současně jak "na dobře definovaném místě", tak "mít dobře definovanou rychlost". To, která stránka duální identity A se projeví - vlna nebo částice - závisí na tom, s jakým druhem přístroje A interaguje; to znamená na uspořádání celého okolí. Systém "atom A plus přístroj" je ale sám o sobě souborem atomů, takže k určení charakteru našeho jednotlivého atomu A slouží konkrétní konfigurace a stav všech těchto atomů dohromady. A to platí obecně: všechny atomy, které interagují s většími systémy, jsou současně určeny souhrnem všech atomů, zatímco tento celek je naopak tvořen těmito částmi. Lidé se mnohokrát pokoušeli tuto "vertikální" vzájemnou souvislost mezi celkem a částmi kvantových systémů nějak vystihnout. Niels Bohr ji přirovnával k jin a jang, David Bohm ji popisoval jako "implikovaný řád". V posledních letech dostala přezdívku "kvantová podivnost".

Kvantová podivnost, živé organismy, vědomí a uměle zkonstruované stroje, to vše jsou příklady, kde mají celky a jejich části různé vzájemné vztahy. Bylo by naivní se domnívat, že tento seznam je vyčerpávající. Mohlo by existovat mnoho možností, jak by se vztahy mezi celkem a částmi mohly lišit od čehokoli, s čím máme zkušenost. Kdo by byl koneckonců před sto lety tušil, že se atomy chovají právě takto? Skutečně rozvinutá mimozemská technologie by se mohla projevit zcela novou formou vzájemného vztahu mezi celkem a jeho částmi. A právě tak jako kvantovou podivnost odhalíme pouze velmi speciálním přístrojem, tak ani mimozemskou technologii bychom nemuseli zaznamenat a ani bychom o ní nemuseli mít tušení, protože si ji neprohlížíme dostatečně odpovídajícím přístrojem.

Zdroj: Paul Davies, Podivné ticho - Hledání mimozemské inteligence 2.0

03.06.2012, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 0