Neviditelný čert

Než byla objevena Austrálie, byli všichni přesvědčeni, že labutě jsou pouze bílé. Opírali se o tisícileté zkušenosti  - o empirické poznání. Ale stačil jediný příklad a ukázalo se, že stará pravda neplatí. Událost, již Nassim Nicholas Taleb  nazývá ČERNOU LABUTÍ, má tři vlastnosti:

1. Je NEOČEKÁVANÁ.
2. Má MIMOŘÁDNÝ dopad.
3. Hledáme pro ni DODATEČNÁ vysvětlení.

Černé labutě jsou vzácné, významné a předvídatelné pouze retrospektivně. Může k nim patřit doslova cokoli. Války, módní vlny, epidemie…

Stella

Chováme se, jako by tento fenomén neexistoval. Tzv. „sociální vědci“ se domnívají, že dokáží změřit neurčitost. Ale aplikace abstraktních věd o neurčitosti na konkrétní svět mívají kuriózní výsledky. Ve světě financí a ekonomie se s černou labutí nepočítá a intelektuální podvody se maskují matematikou. O celkovém riziku nám finančník řekne tolik, co astrolog.  Zaměřujeme se na maličkosti a pomíjíme potenciální převratné události. ŽIVOT JE SOUČTEM NÁSLEDKŮ NĚKOLIKA SILNÝCH OTŘESŮ. Kolik událostí v životě společenském i osobním bylo plánovaných?

To, co nevíme

Je daleko důležitější, než to, co víme. Míra úspěchu při jakékoli rizikové činnosti (podnikání, bádání) je inverzní vůči míře všeobecného očekávání.

Experti a falešný lesk kravat

Chováme se, jako bychom byli schopni vědomě ovlivňovat vývoj. Ztrácíme čas s projekcí cen ropy… Ale např. i války jsou zcela nepředvídatelné. Snadno spustíme černou labuť, neboť kauzálním řetězcům mezi politikou a jejími praktickými následky příliš nerozumíme. Nejsme schopni předvídat a nejsme si této neschopnosti vědomi! Profesionálové zabývající se složitými systémy nerozumějí svému oboru o nic více než laici. Ale umějí lépe mluvit a častěji nosí kravatu. A zahrnují nás matematickými modely. Co dál? Měli bychom se přizpůsobit existenci černých labutí. ZAMĚŘIT SE NA VLASTNÍ NEZNALOST a hledání pozitivních černých labutí. Vyhledávat příležitosti. Ve vědě a v investicích ztratíme nejméně, když budeme těžit z neznáma a nejistoty. Téměř všechny objevy a významné technologie byly neplánované a nečekané. Také volný trh není úspěšný proto, že by pobízel schopné jedince, ale proto, že umožňuje metodu pokus – omyl.

Učíme se učení

Jsme nepoučitelní ve své nepoučitelnosti. Zavrhujeme vše abstraktní, odmítáme metapravidla, milujeme fakta. Myšlení vyžaduje čas a je plýtváním energií. Naši předchůdci byli sto milionů let nemyslícími savci. Kdyby přemýšleli, nejspíš bychom zde nebyli – meditující prapředek by byl sežrán. Přežil ten, který včas utekl. Dnes myslíme – ale méně, než se domníváme, a o věcech okrajových. Nedostatkem je, že jsme příliš praktičtí, neučíme se znalostem obecným.

Nový druh nevděku

Skuteční hrdinové a hybatelé dějinami bývají neznámí a sami si nejsou vědomi svých zásluh. Pokud ano, zemřou s pocitem zbytečnosti. Uznání potřebuje i ten, kdo prohlašuje, že mu jde jen o práci jako takovou. Jsme povrchní a nespravedliví. Oslavujeme politika, jenž začal válku a zvítězil, nikoli toho, jenž jí předešel.

Život je zvláštní

TÉMĚŘ VŠE, CO SE VE SPOLEČENSKÉ SFÉŘE DĚJE, JE NÁSLEDEK VZÁCNÝCH, ALE CITELNÝCH SKOKŮ A ŠOKŮ. Ovšem badatelé se zaměřují na tzv. normální jevy. Opírají se o Gaussovu zvonovou křivku. Která má pro převratné jevy nulovou výpovědní hodnotu. Ignoruje velké odchylky. Je velkým intelektuálním podvodem – VIP.

Platón a školomet

PLATÓNSTVÍ  podle Taleba je lidský sklon plést si území s jeho mapou. Intelektuálské mapy reality nejsou vždycky chybné, ale případná chyba má nedozírné následky. PLATÓNSKÝ ZLOM je nebezpečná hranice, kdy nebezpečně narůstá rozdíl mezi tím, co víme, a tím co se domníváme, že víme.

Věci příliš nudné

V minulosti byli filozofové závislí na mecenáši. Dnes závisí akademik v oblasti abstraktních disciplín na názorech kolegů. Chybí vnější kontrola. Akademická činnost se mění v intelektuální závod a exhibici. Lidé z poslucháren nemají zkušenost těžkého rozhodování v nejistých podmínkách. Nedokáží odlišit důležité od nepodstatného. Nimrají se v jazyce. Obvykle vysvětlujeme jevy pomocí příkladů a příběhů. Dá se hovořit o NAIVNÍM EMPIRISMU.  Ale historky nejsou důkazem, právě tak, jako jím nejsou citované výroky zesnulých autorit. OD EXTRÉMNÍCH UDÁLOSTÍ JE ZAPOTŘEBÍ VYCHÁZET. Budoucnost bude stále nepředvídatelnější, i když se sociální „vědy“ spikly, aby nám to zatajily.

Z dalších Talebových myšlenek (Výběr Stella):

HISTORIE. Vidíme z ní jen výsledky, nevidíme scénář. Trpíme třemi chorobami, trojí mlhou:  Iluzí, že chápeme, co se děje. Retrospektivně zkreslujeme minulé. Přeceňujeme fakta. (Nikdo nikdy neodhadl předem délku války a délku exilu.) HISTORIE A SPOLEČNOSTI SE NEPLAZÍ, ALE SKÁČOU. Jsme posedlí minulostí a vlastními iluzemi. Nacházíme dodatečně smysl v čemkoli. Všechno vysvětlíme – až poté. Ale nepřijmeme myšlenku nepředvídatelnosti. Události nebývají spojité! Paměť je omezená a vybíravá. Zpětně jsme schopni mluvit o nevyhnutelných událostech. Jsme zvyklí škatulkovat. Ale pokud stvořené kategorie považujeme za definitivní, nejsme schopni je přehodnotit. Když pomineme zdroje nejistoty a neurčitosti, podlehneme iluzi, že rozumíme světu.

Taleb při studiu na prestižních školách pochopil, že vedoucí pracovníci nejsilnějších světových korporací nejspíš nevědí, čím se vlastně živí.  A později si uvědomil, že ve světě volného trhu ani nepotřebují vědět, co se děje. Dospěl až k LHOSTEJNOSTI VŮČI PENĚZŮM. Potřebuje jich tolik, aby byl svobodný. Tato nezávislost chrání člověka před mozkovou prostitucí a osvobozuje od autorit!! (Moje řeč)

Spekulant a prostitutka

„… BÝT ČESTNÝ ZNAMENÁ NEBÁT SE BÝT POVAŽOVÁN ZA VÝSTŘEDNÍHO BLÁZNA. Až vás někdo bude příště obtěžovat nepotřebnými radami, nenápadně mu připomeňte, jak dopadl mnich, jehož nechal Ivan Hrozný za nevyžádané a moralizující rady popravit. Na chvíli to pomůže.“ (str. 45) O ŠKÁLOVATELNOSTI říká Taleb mimo jiné, že se projevuje i v evoluci. Některé DNA mizejí, jiné se reprodukují jako úspěšné nahrávky. „Stačí se podívat na rozdíl mezi člověkem (ekonomy a obchodníky nepočítám) a dalšími formami života na naší planetě.“ (str. 49) Taleb vytváří utopický kraj Průměrov a Extrémov. Pro Průměrov platí, že pokud je vzorek početný, celek se významně nezmění žádným jednotlivým případem. V Extrémově jediný případ neúměrně ovlivní celkový součet – v EXTRÉMOVĚ  se rodí černé labutě. Sociální veličiny mají charakter informace- téměř všechny jsou z Extrémova. V Průměrově snášíme tyranii kolektivního, rutinního, předpokládaného. V Extrémově tyranii jedinečného, náhodného, nevídaného…

Zkratky

Myšlenkové zkratky jsou dobré i špatné. Nemůžeme přemítat před tygrem, zda jde jen o optický klam. Dáváme se na útěk ještě dříve, než si tygrovu přítomnost plně uvědomíme. Předpokládá se, že emoce jsou zbraň, jež nás nutí k rychlému jednání. Umožní nám vyhnout se riziku rychleji, než by to umožnil kognitivní systém.

Pozor na mozek

„Mozek však může být daleko komplikovanějším nástrojem, než si myslíme. Jeho anatomie nám v minulosti zamotala hlavu již mnohokrát. Pomocí přesných a důkladných pokusů zkoumajících, jak lidé v určitých podmínkách reagují, však můžeme v jejich reakcích nalézt určité pravidelnosti a svá zjištění zaznamenávat. Dobrým příkladem, který ospravedlňuje skeptický postoj vůči bezhlavému spoléhání na neurobiologii a rehabilituje ideje empirické lékařské školy, k níž patřil i Sextus, je inteligence ptáků. V mnoha různých textech jsem se dočetl, že právě mozková kůra je tou částí mozku, jíž zvířata ‚přemýšlejí‘, a tedy, že zvířata, která ji mají nejrozvinutější, jsou ta nejchytřejší – vůbec největší kůru máme my lidé. Po nás následují vedoucí zaměstnanci peněžních ústavů, delfíni a naši opičí bratranci. Ukazuje se však, že vysokou míru inteligence, srovnatelnou s delfíny, projevují i někteří ptáci, například papoušci, a čerti.  Inteligence u ptáků ale koreluje nikoli s velikostí mozkové kůry, nýbrž jiné části mozku, zvané hyperstriatum. I neurobiologie se svou nálepkou ‚exaktní‘ vědy nás tedy může někdy (byť ne vždy) oklamat a dovést k platonizovaným, zjednodušujícím výrokům. Fascinuje mě, jak daleko dokázali dohlédnout ‚empirikové‘ skeptičtí vůči vodítkům mezi anatomií a funkcí – není divu, že jejich škola sehrála v intelektuálních dějinách lidstva jen velmi malou roli. Jako skeptický empirik upřednostňuji před neurobiologií a MRI skenováním, opírajícím se o teoretické úvahy, experimenty empirické psychologie, i když se jeví veřejnosti jako méně ‚vědecké‘“. (str. 101)

Život v předpokoji naděje

To, že jsme dnes v práci na nic nepřišli, má svoji cenu. Zjistili jsme, kudy cesta nevede. Bohužel, jsme-li výzkumníky, musíme se smířit s povinností publikovat v „prestižních“ časopisech nepodstatné články, aby nás kolegové na konferencích vůbec pozdravili.  Mnoho lidí je přesvědčeno o správnosti své práce, ale musí snášet připomínání úspěchů kolegů a nepřijít o motivaci. Vypadají jako hlupáci, kterým se nedaří. Ale může přijít veliký zlom a satisfakce. Nebo také ne. Vyrovnat se s tím, že náš život je sérií proher, není jednoduché. Jako lidé trápíme jeden druhého.

Slepota se vrací

“Jsme-li ponecháni napospas vlastnímu rozumu, máme tendenci si myslet, že to, co ve skutečnosti nastává každých deset let, se objevuje jednou za století, a že navíc tomu rozumíme.“ (str. 157)

Problém s experty

„Experti skuteční: zootechnik, astronom, zkušební pilot, půdoznalec, šachový velmistr, fyzik, matematik (pokud se zabývá matematickým a nikoli empirickým problémem), účetní, potravinářský inspektor, vyhodnocovač leteckých snímků, pojišťovací analytik (pokud pracuje s gaussovskou statistikou). Experti tak trochu falešní: burzovní makléř, klinický psycholog, psychiatr, člen komise pro přijímací řízení na univerzitě, soudce, radní, personalista, analytik rozvědky… A Taleb přidává ještě z vlastní zkušenosti: ekonom, finanční prognostik, profesor financí, politolog, „expert na řízení rizik“, osobní finanční poradce,… (str. 162-163) Tam, kde se věci mění, žádné experty nepotřebujeme. Máme ale vrozený sklon naslouchat expertům i za těchto okolností. PLÁNUJEME. Možná proto, že je to součástí lidského vědomí, spontánně.

Předpověď a SVOBODNÁ VŮLE

Pokud známe vlastnosti fyzikálního systému, můžeme teoreticky projektovat chování tohoto systému. To se týká neživých objektů. Pokud věříme ve svobodnou vůli, NEMŮŽEME SOUČASNĚ VĚŘIT SOCIÁLNÍM VĚDÁM A EKONOMICKÝM PROGNÓZÁM…. „Proboha živého, je třeba se naučit žít bez obecné teorie!“ (str. 202) Rozmnožili se empiricky slepí učení idioti. Na periferii byli vytlačeni skuteční myslitelé, jako Keynes, Hayek, Benoit Mandelbrot a G. L. S. Shackle, který zavedl pojem „nevědění“.

Jak zvýšit ODOLNOST VŮČI ČERNÝM LABUTÍM

1. Co je křehké, mělo by padnout, dokud je malé.
2. Zastavme privatizaci zisků a socializaci ztrát.
3. Lidé, kteří řídí autobus se zavřenýma očima (a havarovali), by neměli dostat nový.
4. Nesvěřujme řízení jaderné elektrárny – nebo svých finančních rizik – lidem, kteří dostávají „výkonnostní prémie“.
5. Kompenzujte komplexitu jednoduchostí.
6. Dynamit nepatří do rukou dětem, i když je opatřen varovným nápisem.
7. Na důvěře by měla záviset jen Ponziho schémata. Vlády by neměly nikdy volat po obnovení „důvěry“.
8. Projevují-li se u narkomana abstinenční příznaky, nedávejte mu další drogu.
9. Občané by neměli záviset na aktivech jako prostředku k uložení majetku a spoléhat ve svých penzijních plánech na nedokonalé rady „expertů“.
10. Udělejme z rozbitých vajec omeletu: neudělujme Nobelovu cenu za ekonomiku, bankéře přesuňme tam, kam patří.  Vytvořme svět, kde riskují místo bankéřů podnikatelé, bez finančních pák. Co padnout musí, ať samovolně padne.

Senecův stoicismus učí, jak se vyrovnat se ztrátou. Kdykoli můžeme o všechno přijít. Nebylo to tedy důležité.

Zdroj: Nassim Nicholas Taleb, Černá labuť: následky vysoce nepravděpodobných událostí (Paseka, Praha -  Litomyšl 2011)

10.01.2014, 00:00:15   Publikoval Luciferkomentářů: 8