Neviditelný čert

Německého filosofa a filologa Friedricha Nietzscheho jsem už několikrát zmiňoval, například v článku Tak pravil Nietzsche. Dnes se k němu opět vracím s pomocí knížky Nietzsche aneb vášeň pro život od Bertranda Vergelyho.

Lucifer

Pohleďme na přírodu. Pohleďme na člověka. Není úchvatné, že existuje něco jako život namísto ničeho? A není v lůně života ještě překvapivější, že existuje myšlení, které se projevuje díly lidské kultury namísto nicoty? Měli bychom se radovat, že život a myšlení existuje. Proč tomu tak není? Je to snad proto, že život je tvrdý a že myslet mohou jen vybraní jedinci?

V devatenáctém století povstal jeden muž, aby řekl ne tomuto odmítání života a myšlení. Byl to Friedrich Nietzsche (1844 – 1900). Tváří v tvář všem těm, kteří smutní nad životem a hledají ty nejlepší důvody proč nemyslet, vykřikl ze všech sil: „Ne! Ne. Život není smutný, ale naše odmítání života je smutné. Myšlení není pro nás příliš vysoko, to my jsme spadli příliš hluboko na to, abychom mysleli. Přestaňme si stěžovat a považovat život za chorobu.“

Nietzsche nebyl blázen, jak o něm mnozí tvrdili. Byl naopak geniální. Konstatoval úpadek evropské kultury, kritizoval filosofii, náboženství a morálku, a nakonec přitakal kultuře života. Filosofie nemá právo být smutná. Jinak to není žádná filosofie. Filosofie může být jedině veliká, protože je veliký život i myšlení. Nemějme strach vydat se za Nietzschem po cestě, která vede k tomuto myšlení, protože je to myšlení, které osvobozuje.

Nietzscheho nemůžeme pochopit, pokud si nepovšimneme, že se jeho myšlení zrodilo jako reakce na krizi kultury, která zmítala Evropou v devatenáctém století. Čas šlechty, s jejím řádem, tradicemi, aristokratickými cnostmi a ctí, pominul. Nastal čas buržoazie založený na práci, inteligenci a kultuře. Cnost už není vojenská ani náboženská. Je ekonomická a sociální. Tato změna, která propůjčila neslýchanou moc novým pánům světa, musela nutně vyvolat hlubokou krizi.

Nietzsche chtěl, aby lidé znovu nalezli svoji sílu. Proto volil tragiku. Radostnou tragiku, která praví: nic není dáno jednou provždy. Takže chceme-li, je všechno možné.

Friedrich Nietzsche se narodil roku 1844 v Německu, v malém saském městečku Roecken. Jeho rodina se usadila nedaleko Halle. Studoval na koleji Pforta. V roce 1864 se zapsal na univerzitu v Bonnu a natolik vynikal v klasické filologii (staré jazyky, řečtina a především latina), že byl zvolen v roce 1869 profesorem v Basileji. V roce 1872 vydal své první dílo Zrození tragédie. Richard Wagner, který knihu četl, byl nadšen. Tehdy začalo přátelství mezi Nietzschem a Wagnerem. Univerzitní kruhy naopak zůstaly nepřátelské. Nietzsche proti sobě postavil Dionýsa, boha poezie a opilství, a Apollona, boha pravdy. Protože pravda podle něj zadusila poetický život. Moderní svět, kde vítězí věda nad filosofií, je výsledkem této porážky poezie rozumem.

Každá filosofie spočívá na ústřední intuici, která je myšlení tím, čím jsou kořeny stromu. To je i případ Nietzscheho, pro něhož hraje pojem nevinnosti zásadní roli. Nevinnost, jak naznačuje slovo, odkazuje ke stavu nevědomosti v pozitivním slova smyslu. Nevědět jako děti znamená nemít předpojaté myšlenky. Naprosto se odevzdat tomu, co právě prožíváme. Dítě prožívá svou hru v naprosté nevinnosti. Když nedělá nic jiného, zakouší nerozdělené štěstí. Zná ráj okamžiku, který z něho září skrze krásu jeho obličeje opojeného tímto tak vychutnávaným štěstím.

Zdroj: Bertrand Vergely, Nietzsche aneb vášeň pro život, Les Essentiels, Milan 2001, přeložila Monika Matiášková a vydalo nakladatelství Levné knihy, a. s., v roce 2009

27.12.2024, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 0