Neviditelný čert

Na téma, co se s námi stane, když zemřeme, jsem tady uvedl několik článků. Každý byl poněkud z jiného úhlu pohledu, počínaje třeba buddhismem. Jedna z hypotéz spočívá v tom, že existuje něco jako kosmické vědomí. Naše vědomí po smrti opustí již nepoužitelné tělo a postupně splyne s kosmickým vědomím. V roce 1954 rok před svou smrtí Albert Einstein údajně vedl rozhovor, který byl okamžitě utajen. Dodnes oficiální věda popírá existenci tohoto rozhovoru. V 21. století díky ztraceným archivům jednoho z jeho nejbližších přátel Kurta Gödela se tato slova znovu objevila. Jsou to úvahy o tom, co leží za konečnou hranicí – za smrtí. Následují výňatky z rozhovoru.

Lucifer

Novinář, jehož jméno zůstává utajeno, položil první otázku: „Profesore Einsteine, věříte v pokračování života po smrti?“ Dlouhé ticho, lehký úsměv. „Věřit není to správné slovo. V mém věku raději vím.“ Novinář takovou odpověď nečekal a pokračoval: „Ale vaše věda vždy popírala existenci duše.“ „Ne moje věda,“ opravil ho Einstein. „Věda, jak ji chápou masy, se omezuje na to, co je pozorovatelné. Je slepá k tomu, co se nevejde do vzorců. A teď poslouchejte pozorně,“ dodal. „To, co vám teď řeknu, musí zůstat mezi námi, alespoň dokud na to nebude lidstvo připraveno. Život nekončí smrtí. Není to hypotéza, ale fakt, který jsem pochopil ne studiem fyziky, ale zkoumáním matematických struktur času a prostoru.“

Novinář nemohl uvěřit svým uším. „Promiňte, profesore, mluvíte o duši nebes?“ „Mluvím o pokračování, o transformaci. Představte si vlnu na hladině oceánu. Dokud fouká vítr, existuje. Ale i když vítr ustane, voda nezmizí. Vlna už není viditelná, ale její energie zůstává v oceánu. Lidské vědomí je tou vlnou. Tělo je pouze dočasnou formou, ve které se tato vlna projevuje. Když tělo zemře, vědomí nepřestává existovat. Vrací se do oceánu.“

Novinářovi trvalo několik minut, než zpracoval to, co slyšel. „Ale jak se to slučuje s teorií relativity?“ „Teorie relativity se týká a energie, ale jedna věc vždy unikala vzorcům. Pozorovatel. Vědomí samo o sobě není produktem hmoty, je primární. Celý vesmír existuje, protože ho někdo vnímá. To je prastará pravda, kterou intuitivně chápali mystici. Já jsem k ní dospěl prostřednictvím matematiky. Všechno to směřuje k jedné děsivé, ale krásné myšlence. Vědomí utváří realitu a po smrti nezmizí. Vrací se ke zdroji, čistému vnímání. A pokud se mne zeptáte, zda Bůh existuje, odpovím: Bůh není osoba. Není to vousatý stařec na obláčku. Bůh je samotný oceán. Vědomí všech bytostí se v tomto oceánu spojuje. Proto nikdo, kdo kdy žil, nezmizí navždy.“

„Profesore, odpusťte mi mou přímočarost, ale jak může vědec vaší úrovně tvrdit něco tak metafyzického?“ „Vy si myslíte, že jeto víra, ale je to věda. Moje práce na teorii jednotného pole mě vedla k pochopení, že existuje jediná struktura spojující hmotu, energii a vědomí. Na počátku 20. století si fyzici mysleli, že atom je nedělitelná stavební jednotka reality, ale mýlili jsme se. Za atomem je prázdnota. Za prázdnotou jsou vibrace vakua a kvantové provázání. Když dvě částice, které se jednou vzájemně ovlivnily, zůstanou propojené bez ohledu na vzdálenost mezi nimi. To není jen fyzika, je to nápověda. Propojení je základem existence. Pokud mohou být částice propojené přes prostor, proč nemohou být vědomí propojena přes smrt? Vědomí je nelokální, není vázáno na mozek. Mozek je anténa, přijímač a zdroj leží mimo čas a prostor. Smrt není zničení antény, je to pouze odpojení jednoho komunikačního kanálu.“

„Lidstvo stojí na prahu největšího objevu. Pochopení, že smrt není nepřítel. Je to přechod. Ale pokud se tato pravda dostane na veřejnost příliš brzy, může být zkreslena a zneužita k získání moci, manipulaci. To vysvětluje mé mlčení po všechny ty roky. Cítím však, že éra materialismu se chýlí ke konci. Brzy se věda a spiritualita spojí a otevře se nová cesta.“

„Ptáte se, co nás čeká na druhé straně?“ Einstein pokračoval. „Odpověď je jednoduchá i složitá, Vše závisí na úrovni vědomí. Ti, kteří žili pro moc, požitky a sobectví, budou připoutání k nižším vrstvám reality. Jejich vědomí bude i nadále bloudit ve stínech jejich minulosti. A ti, kteří hledali pravdu, milovali, sloužili druhým, ti vystoupají, spojí se se zdrojem, najdou mír a nový začátek. Mám podezření, že cyklus nekončí. Vědomí se vrací znovu a znovu, aby se učilo, rostlo a přinášelo světlo do světa. Znovuzrození. Ale ne automaticky. Je to volba. Svobodná vůle je nejvyšší zákon, a když je vědomí připraveno, může cyklus opustit. Pak nastává to, co staří nazývali osvobozením. V tom okamžiku individualita nezemře, ale rozpustí se v oceánu světla.“

V místnosti zavládlo ticho. Novinář cítil, že kdyby položil ještě jednu otázku, mohl by uslyšet něco, co by ho navždy změnilo, ale nemohl odolat. „Profesore, pokud je to tak, proč o tom ostatní velikáni nemluví?“ Einstein se usmál. „Bohužel, protože pravda je příliš jednoduchá a příliš nebezpečná. Vědci se bojí posměchu, náboženství se bojí ztráty moci, politici se bojí ztráty kontroly. Pravda je svobodná a každý, kdo je zvyklý vládnout, se bojí svobody. Někteří znali Newtona, Plancka, Teslu. Dokonce i Darwin na sklonku života tušil, že za evolucí se skrývá něco většího než pouhá náhoda.“

„Nedávno jsem si znovu prohlédl svou slavnou rovnici E = mc² Tato rovnice odhalila světu rovnocennost hmoty a energie. Existuje však ještě další úroveň, o které jsem veřejně nemluvil. Vědomí je také energie, velmi jemná forma energie a analogicky ji lze transformovat. Když tělo zemře, energie vědomí přechází do jiné formy v jiných dimenzích. Nazývá se různými jmény. Duše, atman (brahman), kvantum vědomí.“

Novinář se tiše zeptal: „Pak tedy smrt neexistuje.“ „Smrt existuje, ale ne tak, jak ji chápou lidé. Existuje smrt formy, smrt těla, smrt osobnosti spojené s konkrétním životem, ale podstata je nesmrtelná. Všichni, kdo kdys žili, stále existují na jiných úrovních reality, v jiných stavech. Jejich myšlenky, emoce, zkušenosti, vše je zachováno v obrovském poli, které někteří nazývají akáša. Navíc jsme s tímto polem neustále spojeni. Intuice, déjà vu a předtuchy jsou ozvěny tohoto spojení.“

Novinář se zeptal: „Proč tedy utrpení, nemoc, ztráta?“ Einstein řekl: „Utrpení je škola. Bez zkušenosti bolesti se vědomí nemůže rozvíjet, stejně jako svaly rostou pod zátěží. Duch se posiluje zkouškami. Každý život je lekcí. I ty nejtěžší osudy mají smysl. I když lidská mysl to zpravidla nedokáže pochopit. Až opustíme tento svět, mnoho věcí se vyjasní a my pochopíme, že nikdo nikdy nebyl skutečně sám. Všechny cesty vedou k jednotě.“

Ještě musím něco dodat, řekl Einstein. „V posledních letech jsem si začal všímat nebezpečného trendu. Lidstvo se rychle řítí k rozdělení. Technologie pokročila, ale morálka zaostává. Lidé zapomínají na vzájemné spojení. Místo odrazu sebe sama vidí nepřátelé. To je velmi nebezpečné. Pokud si lidstvo neuvědomí svou pravou podstatu, nemusí přežít příští století. Buď přijmeme pravdu, že jsme jedno, nebo se zničíme. Nepřítelem není jiný člověk. Nepřítelem je nevědomost. Vědění je světlo a světlo přemáhá temnotu. Předávejte to těm, kteří jsou připraveni tomu naslouchat. Ale nevnucujte to nikomu. Každý musí k pravdě dojít sám.“

Novinář položil poslední otázku: „Pokud je to všechno pravda, existuje nějaký způsob, jak dokázat pokračování vědomí po smrti?“ „Vědecká metoda vyžaduje reprodukovatelnost a měřitelnost, ale existují jevy, které nelze v laboratoři zopakovat. Jejich důkazem je samotná skutečnost jejich existence. Vzpomínky dětí na minulé životy, jevy kvantového provázání, případy klinické smrti, kdy lidé popisovali události, které se odehrály mimo jejich fyzická těla. Věda to bude popírat až do konce, ale popírání není reputace. Kvantová fyzika již prolomila zeď materialismu. Čas není absolutní, prostor není prázdný. Všechno je energie, všechno je vědomí. Kdyby všichni věděli, že myšlenky, slova a činy nezmizí, ale pokračují v existenci v jednotném poli reality, svět by se změnil. Je lidstvo připraveno na takové poznání?“

Začalo svítat. Albert Einstein přistoupil k oknu a podíval se na jasnou oblohu. „Víte“ řekl tiše, „v mládí se mi zdálo, že nejdůležitější je objevit zákony vesmíru. Najít vzorec, který by vysvětlil všechno. Ale postupem let jsem si uvědomil, že nejtěžším úkolem je pochopit sám sebe, své spojení s ostatními. Vědu lze pochopit, ale smysl života objevuje každý sám pro sebe. Bojíme se smrti, protože se bojíme ztráty, ale není co ztratit. Vše, co je skutečné, zůstává s námi. Láska, dobré skutky, vzpomínky, to vše jde dál, i když tomu vždy nerozumíme. Žijte ne ve strachu, žijte v hledání. To je vše, na čem záleží.“

Poslední slova, která novinář napsal do svého zápisníku, zní: „Nezáleží na tom, co nás čeká později. Důležité je, co děláme teď.“

Zdroj: YouTube, Zakázaný Rozhovor s Albertem Einsteinem o posmrtném životě a jeho důkazu

Moje poznámky

Představa, že kromě hmoty existuje energie a vědomí, je trochu diskutabilní. Podle fyziky jsou hmotnost a energie dva aspekty téhož, čili hmoty. V podstatě vše, co existuje, představuje nějakou formu hmoty. Tudíž i vědomí.

Ke kvantovému propojení dvou částic na jakoukoli vzdálenost. Ve vesmíru neexistuje žádná částice, která by neustále neinteragovala s jinými částicemi, které se nacházejí v jejím blízkém okolí. A jak se pohybuje vesmírem, interaguje s dalšími a dalšími částicemi. Představa věčného a ničím nerušeného kvantového provázání dvou částic je v podstatě nesmyslná. Faktem nicméně je, že každá interakce každé částice či jakýchkoli objektů po sobě zanechá nějakou „stopu“, která se postupně bude rozplývat v dalších „stopách“, ale svým způsobem úplně nezmizí.

A pokud jde o rozhovor. Nepodařilo se mi s pomocí internetu jednoznačně dopídit, zda je skutečný či fiktivní. V každém případě mě však oslovil. Moje myšlenky se tímto směrem nějakou dobu ubírají a jejich náznaky spatřuji již v dobách svého dospívání.

30.06.2025, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 0