.:: Neviditelný čert ::.

Západní fyzika a východní mystika

rubrika: Filosofický koutek

V dějinách lidského myšlení asi obecně platí, že nejplodnější vývoj se odehrává tam, kde se střetávají dva různé myšlenkové proudy. Tyto proudy mohou vycházet ze zcela odlišných kulturních oblastí, z různých dob, z prostředí odlišných kultur a náboženských tradic. Když se opravdu setkávají, když mohou skutečně interagovat, můžeme doufat, že povedou k novému, zajímavému vývoji. - Werner Heisenberg

Lucifer

V Cyklických modelech od starověku již bylo naznačeno, že moderní kosmologický model pozoruhodně připomíná starověkou hinduistickou kosmologii. Do jaké míry se moderní kosmologové nechali inspirovat hinduismem, netuším, ale faktem je, že někteří současní teoretičtí fyzikové se ke starověkému mysticismu upírají s čím dál tím větším zaujetím. Do jaké míry je to jen moderní úchylka, nebo podle Heisenberga podnětná myšlenka, si zatím nedovolím polemizovat. Jedno je však jisté: ve starověkém mysticismu lze nějakou tu inspiraci bezpochyby nalézt. Do rukou se mi konečně dostala knížka od západního a východně mysticky orientovaného fyzika Fritjofa Capry Tao fyziky I. Knížka pojednává o tom, kam se (podle Capry) ubírá moderní fyzika. Uvedu zde několik úvodních myšlenek, na které jsem narazil při předběžném prolistování, a v nějaké, blíže neurčené recyklaci se k tomuto tématu vrátím.

Fritjof Capra se hned v první kapitole zamýšlí nad tím, zda je moderní fyzika cestou srdce. A aby bylo jasno, co má na mysli, započíná citací z knížky Učení dona Juana od peruánského autora kontroverzních knih Carlose Castaneda, které tvrdily, že popisují jeho učednictví u čaroděje z tradice Toltéckých zřeců:

Každá cesta je jenom cestou a není pro nikoho potupou ji opustit, když mu to říká jeho srdce... Soustředěně a pozorně si prohlédni každou cestu. Vyzkoušej ji tolikrát, kolikrát to považuješ za potřebné. Zeptej se pak sebe sama: Má ta cesta srdce? Jestli ano, je ta cesta správná, jestli ne, je k ničemu.

Na Západě byla mystika tradičně, avšak zcela mylně, spojována s vágními a zcela nevědeckými záležitostmi. Tento přístup se naštěstí už mění. O východní myšlení se začíná zajímat značný počet lidí a meditace se už nevnímá s podezřením či posměchem. Mystika se začíná brát vážně dokonce i ve vědecké komunitě. Fritjof Capra vidí v tomto zájmu součást mnohem širšího hnutí, které se pokouší vyvažovat značnou nerovnováhu v naší kultuře, myšlení, cítění, v našich přístupech, pojímání hodnot i v našich sociálních a politických strukturách. Došel k závěru, že při popisu této kulturní nerovnováhy jsou velmi užitečné čínské principy jin a jang. Naše kultura neustále upřednostňovala jang čili mužský princip, jeho hodnoty a přístupy. A zanedbala doplňující ženský princip jin. Dávali jsme přednost sebeprosazování před integrací, analýze před syntézou, racionálním znalostem před intuitivní moudrostí, vědě před náboženstvím, soutěžení před spoluprací, expanzí před uchováváním atd. Tento jednostranný vývoj dosáhl alarmujícího stadia: krize v oblasti sociální, ekologické, morální i duchovní.

Moderní fyzika otevřela vědcům dvě zásadně odlišné cesty. Řečeno v nadsázce: tyto cesty nás mohou vést k Buddhovi nebo k Bombě. A je na každém, aby se rozhodl, po které cestě půjde. V době, kdy zhruba polovina našich vědců a inženýrů pracuje pro armádu a utrácí ohromný potenciál lidského důvtipu a kreativity vývojem ještě rafinovanějších prostředků totální destrukce, není od věci začít hledat cestu Buddhy - cestu srdce.