Při pravidelné nedělní návštěvě knihkupectví Academia na Václavském náměstí jsem narazil na knížku Trialogy na hranicích Západu. Jejím obsahem je diskuse mezi jejími autory: Ralphem Abrahamem, matematikem a odborníkem na teorii chaosu, Terencem McKennou, etnobotanikem a odborníkem na šamanismus, a Rupertem Sheldrakem, biologem a autorem teorie morfogenetických polí, podle níž v přírodě existuje inherentní (společná, kolektivní) paměť organismů, která je od starších podobných organismů získána prostřednictvím morfické rezonance.Lucifer
Pro dnešní den jsem se rozhodl ocitovat část předmluvy od filosofky, psycholožky a kulturní historičky Jean Houstonové, protože mi přišlo, že nás velmi výstižně a literárně roztomile uvádí do morfogenetického pole:Když jsem byla ještě malá holčička, můj tatínek, autor komedií, mě vzal s sebou na návštěvu k břichomluvci Edgarovi Bergenovi, jehož pravidelné rozhlasové show v té době psal. Bergenova nejoblíbenější loutka Charlie McCarthy patřila k nejslavnějším postavám rozhlasových komedií a hrála také v mnoha filmech. Kromě toho byl Charlie můj dobrý přítel a usazen na Bergenových kolenou se mnou vedl nejednu živou a potrhlou konverzaci.Když jsme tehdy s tátou vstoupili otevřenými dveřmi do Bergenova pokoje, seděl na posteli zády k nám a velmi soustředěně o čemsi rozmlouval s Charliem. Charlieho odpovědi ho viditelně uváděly v úžas. Narozdíl od pořadů v televizi nebyla v téhle rozmluvě žádná uštěpačnost, žádný nucený sarkasmus. Spíše ta na mě působilo dojmem, že Bergen je žákem, zatímco Charlie hraje úlohu učitele."Co to dělají?" zeptala jsem se šeptem otce. "Zkoušejí," odpověděl. Když jsme se ale do Bergenových a Charlieho slov pozorněji zaposlouchali, zjistili jsme, že se určitě nejedná o zkoušku žádné z nám známých rozhlasových show, protože Bergen pokládal loutce zásadní otázky typu: "Co je smyslem života? Jaká je povaha lásky? Lze najít pravdu?" V Charlieho odpovědích zaznívala tisíciletá moudrost. Jako by se velcí myslitelé všech dob a zemí vměstnali do té dřevěné hlavičky, aby vysypali všechnu svou moudrost jeho malými klapajícími čelistmi.Bergen byl Charlieho znamenitými odpověďmi tak nadšen, že se ptal stále dál a dál: "Řekni mi, Charlie, lze oddělit mysl od mozku? Kdo stvořil vesmír a proč? Můžeme se vůbec něco určitého dozvědět?" Charlie pokračoval ve svých osvícených odpovědích, sypaje ze sebe jednu pronikavou, vybroušenou větu prodchnutou hlubokou moudrostí za druhou. Malá loutka s rošťáckým obličejem oblečená ve smokingu vládla znalostmi, k jejichž získání muselo být zapotřebí celoživotního studia, pozorování a diskusí se srovnatelně vznešenými bytostmi. Můj otec několik minut naslouchal, uhranut tímto dřevěným Sókratem, a pak se rozpomněl na své teologické přesvědčení agnostického baptisty a významně zakašlal.Bergen zvedl oči, zlehka se začervenal a vykoktal pozdrav. "Ahoj Jacku. Ahoj Jean. Tak jste nás přistihli, co?""Ahoj Ede," odpověděl táta. "Co to tady u všech všudy zkoušíte? Tohle jsem určitě nenapsal.""To nebyla žádná zkouška, Jacku. Jenom jsme si s Charliem povídali. Je to ten nejmoudřejší člověk, jakého znám.""Ede," namítl můj otec. "Je to přeci tvoje mysl a tvůj hlas, co mluví z toho tupého kusu dřeva.""Asi máš pravdu Jacku," řekl Bergen tichým hlasem. A pak v hlubokém dojetí dodal: "A přesto když mi odpovídá, nemám ani ponětí, odkud to bere nebo co řekne v příští větě, Ví toho o tolik víc než já."Tahle Bergenova slova změnila můj život. Uvědomila jsem si, že je v nás "o tolik víc", než tušíme. Jako bychom v běžném bdělém stavu žili někde na polici v podkroví mysli, nechávali všechna patra pod sebou neobydlená a sklep neotvírali až na vzácné případy, kdy v ně, něco vybuchne. Pochopila jsem také, že nemám jinou možnost než vydat se cestou umožňující čerpat ze skrytého hlubokého poznání, jež si nosíme sebou, a z gnosis uhnízděné v nás.Abych učinil zadost objektivnímu posouzení, přidávám na závěr názor z opačné strany barikády, který jsem vyčetl na Wikipedii:Český klub skeptiků Sisyfos uvádí, že představa o „morfickém poli“ a morfické rezonanci je zcela bizarní, odporuje vědeckým poznatkům o přenosu informace i o evoluci a nebyla na žádném vědeckém pracovišti potvrzena. V opakovaných experimentech byly vyvráceny Sheldrakeovy pokusy s krystalizací látek.Co k tomu dodat? Momentálně mě nic smysluplného nenapadá. Musím si to nechat projít hlavou z obou stran. Jediné, co mohu v této chvíli říci, je, že nemám sisyfovskou náturu skeptického klubu. Když vyloučíme všechny podvrhy, a jsou jich tady mraky, stále zde zůstávají experimentálně či ze zkušenosti pravdomluvných jedinců doložitelné jevy, které by se touto teorií daly vysvětlit. A možná by se daly vysvětlit již známými a experimentálně mnohokráte potvrzenými fyzikálními teoriemi. Každý jev po sobě bezpochyby zanechává ve svém fyzikálně reálném okolí stopy, které se určitě nějak dají přečíst. Když na něco myslíte, váš mozek vyzařuje elektromagnetické záření, které se šíří kolem a které se dá přinejmenším detekovat a do jisté míry interpretovat elektroencefalografem.A to je ode mne momentálně vše.
17.05.2011, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 4