Neviditelný čert

V biologii a medicíně se hypertrofií rozumí zvětšení orgánu či tkáně, k němuž může dojít například v důsledku zvýšených nároků na výkon. Paleontologie zná četné příklady nadměrného růstu dílčích orgánů u různých druhů, které pak vlivem tohoto zvětšení vyhynuly. Výraz "hypertrofie" se dá v širším významu použít pro kulturní evoluci a projevuje se v chování živočichů i v myšlení člověka.

Lucifer

Uveďme si pro zpestření jeden jednoduchý příklad či spíše myšlenkový experiment: Dejme tomu, že si někdo, kdo se právem obává o bezpečnost svou i o bezpečí svého bytu, dá na hlavní dveře instalovat bezpečnostní zámek. Pak má větší jistotu. Mohly by ho však přepadnout pochybnosti: je ten zámek vskutku dostačující? A jestliže nějaké bezpečí dává, pak by dva takové zámky (logicky!) musely být dvakrát bezpečnější. Ovšem ještě lepší by byly tři či snad hned čtyři... V určité fázi (těžko říci, ve které) by byl byt i chudák jeho ustaraný majitel skutečně před zloději spolehlivě zajištěn. Nyní si ale představme, že v bytě propukne požár. Jak dlouho potrvá, než se dveře zajištěné mnoha, řekněme deseti, bezpečnostními zámky podaří otevřít? V úvahu je zapotřebí vzít i okolnost, že majitel bytu může kvůli ohni propadnout panice, že se mu budou při odemykání chvět ruce, že něco udělá špatně, a bude tedy na cestu ven potřebovat dosti dlouhou dobu. Přání jistoty se tak nakonec může obrátit proti tomu, kdo po bezpečí toužil, a může ho dokonce stát i život.

Tím, že vědeckotechnická civilizace vše, co považuje za dobré, zvětší a znásobí nikoliv desetkrát, ale stokrát či tisíckrát, je na nejlepší cestě patent na konečné řešení opravdu najít. Myšlenka pokroku kdysi vyjadřovala naději, že člověku usnadní život a že se jedinec díky pokroku osvobodí od fatálních dogmat tmářů. Zatím však její obhájci už dávno tento cíl přestřelili, dobré úmysly strašným způsobem zmrzačili a špatné mnohonásobně zhoršili. Od předků jsme ve svém fylogenetickém vývoji zdědili mozek s omezenou schopností odhadnout následky našeho počínání. Necháváme se oslnit technickými velkoprojekty, které nám dávají svatozář polobohů, a zároveň se divíme, když pak přinesou katastrofální následky - a svou zaslepenost si neumíme přiznat.

Člověk je na jedné straně odkázán na zdroje, které mu dala k dispozici příroda (na potravu a energii), ale na druhé straně se svým způsobem života v civilizaci přeměnil z "primárního spotřebitele" v "sekundárního". Na přírodu působí svou prací a konzumuje hlavně to, co získal z přírody, kterou napřed upravil pomocí techniky. Z toho zase plyne, že je systematicky ničena příroda "jako taková" a že si tak člověk podřezává větev, na níž sedí. Abychom mohli "surovou přírodu" zužitkovat, musí napřed růst průmysl a technika. A to se také v nevídaném rozsahu děje podle již zmíněné zásady: "Je-li jeden bezpečnostní zámek dobrý, pak jsou dva lepší, tři ještě lepší atd." Naše nadšení pro růst bohužel postrádá jakékoliv pojistky, které by nás ochránily před jeho neblahými následky.

Prorokům "lepších" světů tedy není co věřit, zvláště pokud své bludy zkombinovali s jednáním, jehož následky byly pro lidstvo vždy neblahé. Budoucnost je nevynutitelná, neboli určité vize budoucnosti se nemusí shodovat s její reálnou podobou. A tak se všechno může odehrát docela jinak...

Pro živého tvora, jako je člověk, znamená každý krok v organické i kulturní evoluci nové možnosti, ale současně mu brání v návratu k minulým vývojovým stadiím. V tomto směru nejsou představiteli zpětného vývoje ani parazité; od svých předchozích stadií se vzdálil natolik, že pro ně jsou už dávno nedosažitelná. Naše civilizace nás totiž uvrhla do stavu závislosti na tom, co jsme sami vytvořili. Tuto knihu sice bylo možné psát při svíčce husím brkem a inkoustem a většina z nás by zajisté byl schopen poradit si v každodenním životě (třeba s kamny na dřevo místo elektrického sporáku či s kapesním nožem místo elektrického kráječe chleba). poněvadž mnohé nástroje a přístroje k životu vůbec nepotřebujeme a oblíbili jsme si je pouze proto, že přispívají k našemu pohodlí. Kdyby ale najednou nebyl žádný elektrický proud, civilizace jako celek by se zhroutila, protože se bez něj už neobejde skoro nic. Jak by to mohlo probíhat, je kupříkladu popsáno v románu Tma od Ondřeje Neffa, ve kterém se díky tomu dostala k moci lůza z okraje společnosti, která nebyla na elektrický proud tolik zvyklá.

Nemusíme věřit v přísné zákony evoluce a lidských dějin, abychom viděli, že situace je pro daný systém stále hrozivější, pokud tento systém závisí již na zcela rámcových podmínkách, které se kdykoliv mohou změnit v jeho neprospěch. Budoucnost naší civilizace nestojí ve hvězdách (neboť ty se o nás nezajímají), ani na ni nelze jednoznačně usuzovat z dosavadního živočišného vývoje včetně vývoje našeho druhu. To my sami jsme si vytvořili specifické rámcové podmínky pro život, ale podlehli jsme nebezpečné víře, že se tyto podmínky nemohou změnit a že budou konvenovat našemu očekávání. Jsme tak závislí na vymoženostech naší civilizace, že bez ochranného civilizačního pláště bychom už nebyli schopni přežít přírodní katastrofy, jako je dlouhá zima s trvalým sněžením anebo stálé teploty pod minus dvacet stupňů. Když napadne první sníh, nastává pravidelně, rok co rok dopravní chaos. Zdá se, že pár sněhových vloček v prosinci nikdo nečeká!

Budoucnost nemůžeme předvídat a ani ji přesvědčivě neodvodíme ze zpětného pohledu na dosavadní evoluci. V žádném případě nám však nezůstávají utajeny současné tendence, a ty s sebou nesou nebezpečí, které musí postřehnout každý, kdo se dívá kolem sebe. K. R. Popper varoval před nebezpečím pesimismu, před "opakovanými snahami říkat mládeži, že žije ve špatném světě". Jistě, takové snahy zpochybňují roli výchovy a proč také mladé lidi připravovat na budoucnost, když stejně žádnou nemají? Jedna gymnaziální profesorka měla za to, že bude lépe, když svým studentům nebude vykládat o nebezpečí nákazy AIDS - člověk přece těm mladým nemůže kazit radost. Ano, věci lze vidět i takto. Avšak představuje-li pedagogické nebezpečí pesimismus, není zamlčování problémů a možných katastrof nebezpečné a nezodpovědné o nic méně.

Zdroj: Franz M. Wuketits, Přírodní katastrofa jménem člověk

27.05.2011, 00:23:00   Publikoval Luciferkomentářů: 11