.:: Neviditelný čert ::.

Názory vědců třetí kultury

rubrika: Filosofický koutek

Úvod knížky Třetí kultura je doplněn krátkými komentáři několika vědců, kteří byli označeni za představitele třetí kultury. Zbytek knihy je pak tvořen souhrnem esejů od dvaceti tří vědců tohoto kalibru z nejrůznějších vědeckých disciplin (včetně těch z úvodu). Výběr vědců pro tuto knihu samozřejmě není zdaleka vyčerpávající. Mnozí důležití přispěvatelé třetí kultury, včetně sociologů, behavioristů a antropologů zde chybí. Je třeba uznat též přínos vědeckých novinářů, z nichž mnozí jsou vynikající spisovatelé a význační myslitelé; jejich knihy umožnily, aby veřejnost více porozuměla práci a myšlenkám třetí kultury. Pro dnešek jsem vybral několik myšlenek z úvodních komentářů.

Lucifer

Stephen Jay Gould (evoluční biolog):
Britský držitel Nobelovy ceny Peter Medawar, velmi humanisticky a klasicky vzdělaný vědec, prohlásil, že je nefér, když přírodovědci, kteří nejsou bůhvíjak kovaní v umění a hudbě, jsou spisovateli považováni za tupce a nevzdělance, zatímco titíž spisovatelé se domnívají, že nepotřebují znát z vědy vůbec nic, aby mohli i tak být považováni za vzdělané; vše, co vzdělanec potřebuje znát, je umění, hudba a literatura, nikoli věda.

Murray Gell-Mann (fyzik, který se význačně podílel na teorii elementárních částic):
Bohužel ve společenských a humanitních oborech existují tací - možná jsou dokonce i mezi lidmi ze sociálních věd - kteří se pyšní tím, jak málo toho vědí o vědě a technice nebo o matematice. Opačný fenomén je velmi vzácný. Tu a tam najdete vědce, který neví nic o Shakespearovi, ale nikdy nenajdete vědce, který by se svou nevědomostí vychloubal.

Steve Jones (evoluční biolog):
Nejlepším způsobem, jak objasnit myšlenku "třetí kultury", je zeptat se: "Existovalo někdy víc kultur než jedna?" Toť základní otázka. Je vzdělanost dělitelná, nebo nedělitelná? Od roku 1550 až přibližně do roku 1950 byla odpověď jasná: kultura je kultura - ačkoli po Miltonovi už nikdo nemohl vědět všechno. Otázkou, kterou si dnes jako za Snowových dní klademe, je, zda existuje kultura, k níž se každý vzdělanec může přimknout. Pokud ne, tak by tu rozhodně měla být. Nedokážete-li všeobecně hovořit o vědeckých i nevědeckých tématech, nejste civilizovaní

Když byl koncem osmdesátých let minulého století oznámen objev odchylek v kosmickém reliktním záření, vlivný a věhlasný novinář Bernard Levin ztrhal v podstatě celý kosmologický program jako nevhodný vážných komentářů. Prohlásil například, že teorie velkého třesku nemá ani zrnka důkazu. To je velice zavádějící prohlášení, protože samozřejmě pro ni množství důkazů existuje. Dalším novinářem, který si udělal z vědců fackovacího panáka, je Brian Appleyard. V předmluvě ke svému bestselleru Porozumět dnešku tvrdí, že k jejímu napsání ho přiměl vztek, který cítil po svém interview s Hawkingem. Byl rozčilen tím, co považoval za aroganci vědců, kteří se pokoušejí vyjadřovat k tak závažným otázkám, jako je existence Boha a lidstva. Člověku to připadá, že taková reakce na důležité a vzrušující vědecké objevy, které mění náš pohled na svět, je jakýmsi bezmyšlenkovitým hájením teritoria. Vědci byli po mnoho let ignorováni, a nikdo jim nenaslouchal; teď když se jim dostalo jisté pozornosti, dostali nálepku intelektuální mafie.

Nicholas Humphrey (psycholog):
Mezi britskou inteligencí panuje hrůza, že je kultura ignoruje. Šli do školy, studovali klasickou a anglickou literaturu a považovali vědce za jakési burany. To, co se odehrávalo v chemických či biologických laboratořích, nebylo přece hodno intelektuálů, kteří obcovali s Platonem, Aristotelem a Juliem Caesarem. Tito lidé, kteří si na své dominantní postavení v naší kultuře zvykli, mají teď nahnáno. Jelikož vědě nerozumí, jejich jedinou obranou je tvrzení, že na tom nesejde. Jenže oni bojují předem prohranou bitvu. Lidé už jim to nebaští. Co dnes lidé poslouchají? Co sledují v televizi? Jaké knihy kupují?

W. Daniel Hillis (počítačový expert):
Vědci, kteří reprezentují vznikající třetí kulturu, nejsou typickými vědci - oni se v určitém smyslu podílejí na širším světě. Došlo jim, že problémy, na nichž pracují, nezapadají do úhledných struktur jejich interních oborů. Mnozí z vědců, kteří píšou populárně-naučné knihy, to dělají proto, že jisté nápady ve vědecké komunitě nemohou projít. Proto existuje tradice: před sto lety byli intelektuály právě filosofové přírody.

Problém, před nímž třetí kultura stojí, tkví v tom, že sami vědci často hledí spatra na kolegy, kteří se snaží své představy jasně vysvětlit laikům. Když přijde někdo, kdo je schopen se jasně vyjádřit jako Gould či Dawkins, ostatní vědci začnou trochu žárlit, protože tito dva vysvětlují obyčejným lidem problémy, o nichž se my ještě jen dohadujeme. To platí zejména v biologii. Zde vládne pocit, že vědci by neměli prát své špinavé prádlo na veřejnosti, protože náboženští konzervativci vyhledávají spory mezi evolucionisty jako podporu pro své kreacionistické teorie.

Roger Schank (počítačový expert):
Jsem v redakční radě Encyklopedia Britannica a před rokem či dvěma jsme přemýšleli, kdo se o tuto encyklopedii bude starat v budoucnosti a co v ní bude. Rada, samí literární týpkové, se rozhodla přibrat do svých řad lidi od počítačů, protože počítače budou náš svět čím dál víc ovládat. Cliftom Fadiman (americký intelektuál a spisovatel) prohlásil, že se nejspíš budeme muset smířit s tím, že brzy budou Encyklopedii Britannicu řídit méně vzdělané mozky než ty naše. Zvolal jsem: "Podle čeho soudíte, že jsem méně vzdělaný než vy?" Ale on se z toho vykroutil: "Já nemyslel vás! Vy jste fenomenální a mimořádný odborník na počítače."

Už nějakou dobu hodně čtu o vědomí. Tento směr mě zajímá a chci se o něm dozvědět co nejvíc. Najít potřebné věci napsané mnoha různými autory pro mě bylo snadné díky šéfovi redakční rady Britannicy Mortimeru Adlerovi, který se nazývá The Syntopicon. Podařilo se mi najít, co o tomto tématu poznamenali Tomáš Akvinský a Montaigne a Aristoteles - autoři, které Adler uvedl u hesla "vědomí". Tihle lidé měli vágní a zanedbatelné představy o tom, co vědomí vůbec je, navíc silně poznamenané náboženstvím. Jejich dílo by současní učenci nepřijali. Přesto je nám stále vtloukáno do hlavy, že pokud jsme zmíněné autory nečetli, nejsme vzdělaní.

J. Doyne Farmer (fyzik):
Jedním z největších problémů pro společnosti je obecně syntéza znalostí. Společnost je velmi složitý organismus a potřeba zvyšující se specializace přiměla každého, aby se zaměřil na úrovně obklopené vysokými informačními bariérami. Newton ještě publikoval ve Philosophical Transactions of the Royal Society a fyzici ještě po celé devatenácté století publikovali v časopisech, v jejichž názvech bylo slovo "filosofie"; jasné hranice neexistovaly. Prostě filosofie přírody. Teprve ve dvacátém století se věda čím dál víc izolovala.

V 50. letech se objevila generace fyziků - vynikajícím příkladem je Richard Feynman -, kteří opovrhovali filosofií a došli k závěru, že fyzikové by s tím neměli ztrácet čas. V jistém smyslu měli k tomu dobrý důvod. Stačí se podívat na směr, jímž se filosofie začala ve dvacátém století ubírat - je to velmi tristní záležitost.

Ještě pro Einsteina, Bohra a jejich generaci se věci jevily jinak. Přední fyzikové 20. let byli většinou vzdělaní také ve filosofii. Například Einstein často cituje Kanta a považuje filosofické vzdělání u fyzika za nezbytnost. Mnozí fyzikové v té době psali filosofická pojednání a pořád existovalo spojení těchto dvou oborů. Jenže v 50. letech z toho nezbylo zhola nic a moje generace vyrůstala v tom, že jde o ztrátu času a být filosofem znamená koledovat si o potíže. Když jste napsali článek do filosofického žurnálu - co hůř, když jste napsali populárně-naučnou knihu -, ohrožovali jste tím svou reputaci.

Lee Smolin (teoretický fyzik):
Když poslouchám humanitně vzdělané lidi, uvědomuji si, že mají se sdělováním složitých představ jisté problémy. Nemohu je číst řádku za řádkou, protože tento jazyk vychází z Hegela a Heideggera či jim podobných a nedává mi žádný smysl. Tito pánové mají jisté romantické představy o tom, že je třeba vyjadřovat se složitě, a to je špatně. Proč to dělají nebo proč je takový přístup oblíbený, je něco, co nedokážu pochopit. Nechci příliš tlačit na pilu, protože ono už stačí nastolit tuto otázku mezi vědci.

Jeden z rozdílů mezi tradicemi přírodních věd a humanitních oborů tkví v tom, že humanitní obory se staly tradičně záležitostí čtení a psaní. Lidé v těchto oborech spolu nehovoří. Sedí doma ve svých pracovnách a vytvářejí věty a odstavce, ale nemluví spolu. Vědci spolu mluví, to v první řadě. Naše kultura je naopak slovní a my víme, jak s lidmi mluvit. Jděte na přednášku někoho z filosofů nebo literárních teoretiků. Všimněte si, že pokaždé čtou slovo od slova, co so napsali. Něco takového dělá jen málokterý přírodovědec.

Občas zahlédnu filosofická témata, kterými se mnozí vědci dnes zabývají, i v dílech umělců. Samozřejmě existuje množství umělců - a množství "intelektuálů", kteří píšou o umění -, jež jsou stále polapeni v Nietzschově pasti, zahrávají si se smrtí, násilím a negativitou, vyjadřují zánik starých a překonaných představ o světě. Tito lidé jsou však čím dál bezvýznamnější; zajímavé je, že někteří umělci pochopili, že svět nespěje ke svému zániku, že 21. století bude úžasnou dobou a že přišel čas začít si představovat, jakým směrem se bude lidská společnost ubírat.

Zdroj: John Brockman, Třetí kultura - Za hranice vědecké revoluce

Poznámka: U prvního komentáře bych z množiny spisovatelů vyňal autory sci-fi, ale ti bývali nescifisty často také považováni za tupce, což už se dnes zřejmě tolik nepraktikuje. Vyřadil bych rovněž řadu obzvláště soudobých spisovatelů fantasy, ale ti se nenavážejí do přírodovědců či ostatních literátů, zpravidla totiž nemají ponětí ani humanistické, ani přírodovědecké.