[I] [II] [III] [IV] [V] [VI] [VII]
Mám pocit, že se ze mne stává knihomol. Nemám samozřejmě na mysli onoho zástupce molovité čeledi z motýlího řádu, ale čtenářského závisláka člověčího podřádu. Dokážu číst dvě i více knížek najednou a není vyloučeno, že se o mě začne zajímat významný představitel psychiatrického neřádu bohnické čeledi, který se proslavil v kultovním filmu tehdejšího společenského zlořádu. Lucifer
Asi bych měl své knihomolské řádění přibrzdit. Jenže jak na to? Tak těžká závislost se nedá nahradit žádnou jinou závislostí, nedá se zpacifikovat žádným sedativem, alkoholem, nikotinem či propečeným bůčkem, zkrátka žádný účinný narkomanský či medicínský prostředek v tomto punktu neexistuje a s největší pravděpodobností ani nikdy existovat nebude. Začal jsem se již smiřovat se svým tragickým knihomolským osudem, ale jak se říká: "Když je ti nejhůře, Bůh ti pomůže", tak mi bylo nečekaně pomoženo jedním kolegou z plazmatického úřadu, který mi nenápadně podstrčil knížku Meditace od Arthura Zajonce, která hned na úvod cituje mně dosud neznámého Henryho Davida Thoreaua: Musíme se naučit, jak se znovu probudit a zůstat bdělí, a to nikoli mechanickou cestou, ale nekonečným vyhlížením úsvitu, které nás neopustí ani v nejhlubším spánku. A dále: Jen málo toho můžeme očekávat ode dne, lze-li to vůbec nazvat dnem, pokud nás neprobouzí náš Génius, ale otrokář mechanickým šťouchancem, a když nás neprobouzí nově získaná síla a touha, ale tovární sirény... Miliony lidí vstávají, aby fyzicky pracovali, ale pouze jeden z milionu vstává, aby se věnoval intelektuálnímu úsilí, a pouze jeden člověk ze sta milionů vstává, aby se věnoval básnickému či duchovnímu životu. Bdít znamená být naživu. Ještě nikdy jsem nepotkal člověka, který by byl úplně probuzený. Jak bych se mu mohl dívat do tváře? Arthur Zajonc, mimochodem profesor fyziky a interdisciplinárních studií na Amherst College v Massachusetts, píše, že když se setkal s někým více probuzeným, cítil rozporuplné emoce, jako jsou rozpačitost, netrpělivost, rozmrzelost nebo podrážděnost. Snažil se těmto probuzeným lidem podobat, být živější a žít více přítomností. Podotýká, že nadčasový příběh Buddhy zachycuje pocity právě z takového setkání. Říká se, že krátce po jeho osvícení prošel kolem Buddhy muž, kterého zasáhla jeho neobyčejná přítomnost. Muž se zastavil a zeptal se: Příteli, kdo jsi? Jsi snad bůh či jiná nebeská bytost? Nejsem, odpověděl Buddha. Jsi tedy kouzelník nebo čaroděj? A Buddha opět odpověděl: Nejsem. Jsi člověk? Ne. Zněla odpověď. Dobře, příteli, kdo tedy jsi? Buddha odpověděl: Jsem probuzený. A o čem je tedy ta knížka? Arthur Zajonc to naznačuje hned ve druhé části svého úvodu: Jedním z osvědčených způsobů, jak kultivovat bdělost a mír, je praxe kontemplace. Začal jsem meditovat před třiceti pěti lety, přibližně v době, kdy jsem začal nadšeně studovat fyziku. Od té doby se kontemplativní praxe stala nedílnou součástí mého života, podobně jako vědecká činnost. Sporadicky jsem tu i tam narazil na kolegu či společníka, který rovněž kombinoval kontemplativní úsilí s činným akademickým životem, nejčastěji to byl někdo z humanitních věd nebo uměleckých oborů. Ale to se dnes mění. Arthur Zajonc ve své knize seznamuje čtenáře s výsledky současného kontemplativního výzkumu a předkládá výběr z kontemplativních cvičení. Ne všechno, na co jsem v knížce při zběžném prolistování narazil (je třeba si uvědomit, že jsem mezi tím listoval dalšími dvěma knihami), kontemplovalo s mými duchovními obzory, ale už se mi podařilo objevit tolik zajímavých podnětů, že jsem se rozhodl nahradit vcelku nudný sanitární den sobotní meditací. Suma sumárum (Pozor! Ne somár somárům): Od této chvíle zde budu každou sobotu meditovat spolu Arthurem Zajoncem až do chvíle, kdy se probudím z knihomolské závislosti.
05.11.2011, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 0