Neviditelný čert

[I] [II] [III] [IV] [V] [VI] [VII]

A je tady druhá kontemplativně meditační sobota. Počínaje dnešní zde budu každou sobotu předkládat některé pasáže a myšlenky z meditační knížky Arthura Zajonce. V originále se tato knížka jmenuje When Knowing Becomes Love: Meditation as Contemplative Inquiry, v českém překladu vyšla pod názvem Meditace jako myšlení srdcem: Když se poznání stane láskou, který jsem upravil na Když se poznání stane láskou: Meditace jako kontemplativní výzkum. Takže se hezky usaďte (viz obrázek), dnešní meditace se započíná:

Lucifer

Jméno Buddha znamená "probuzený". Říká se, že kromě úplné bdělosti vyzařovala z Buddhy i naprostá mírnost. Bdělost musí být doplněna mírem. Jinými slovy, pokud chce člověk dospět k plnější bdělosti, pak břímě takové bdělosti vyžaduje ustálenou mysl, rozšířené srdce a hlubokou vyrovnanost tváří v tvář novým a významným zkušenostem. Zároveň je třeba nebýt pouze otevření vůči vlastnímu utrpení, ale i vůči utrpení celého svého společenství a vedle pravdy usilovat rovněž o usmíření namísto pomsty.

Vidět znamená podstupovat utrpení i zakoušet radost. A plněji vidět znamená si uvědomit, že naše srdce musí cítit hlubší mír, aby se tak mohlo starat o živé. Zkuste si představit, že život, podobně jako kovodělník odlévající kovy do tyglíku, taví zkušenosti do tvárné, ohnivzdorné nádoby lidského srdce. Žár pravdy nás hněte a slévá dle vlastních zákonů, pokud máme trpělivost a sílu takové tavení vydržet. Simone Weilova měla pravdu, když poznamenala, že "milovat pravdu znamená vydržet prázdnotu a následkem toho přijmout smrt. Pravda je na straně smrti". Pokaždé když projdeme změnou, něco v nás umírá. Abychom vytvořili prostor pravdě, musíme odložit své "staré dobré" návyky.

Současný kontemplativní výzkum

V současnosti začalo být zřejmé, že kontemplativní praxe funguje. Stovky vědeckých studií zkoumajících účinky meditace prokázaly její účinnost v oblasti zdravotnictví. Vrcholem v tomto ohledu byla konference při MIT v roce 2003 s názvem "Výzkum mysli". Zúčastnila je jí vybraná skupina buddhistických učenců a mnichů včetně dalajlámy spolu s rovnoměrně zastoupenými vědci z oblasti výzkumu mozku a psychologie. Richard Davidson z Univerzity ve Wisconsinu představil v Madisonu poznatky ze svého rozsáhlého výzkumu zaměřeného na osm zkušených praktiků buddhistické meditace během dalších údobí meditace. Aby eliminoval možné chyby, byl jeho výzkum puntičkářsky přesný a probíhal snad pod veškerým dozorem, který si vůbec lze představit. Tyto údaje byly přesvědčivé. Dokonce i na neurofyziologické úrovni byly zjištěny evidentní dramatické změny, dalekosáhle překračující veškeré předpoklady.

Jakkoli byl Davidsonův výzkum impozantní, pouze potvrdil to, co bylo známé na základě tisíce let osobních meditačních zkušeností na celém světě. Meditace působí. A nepůsobí pouze na mnichy, ale také na pacienty Centra plného vědomí při lékařské fakultě na univerzitě ve státu Massachusetts a v 250ti obdobných centrech po celém světě. Působí také na stovky univerzitních studentů, kteří každý semestr zakoušejí prospěch, který jim přináší pedagogika obohacená o kontemplativní praktiky. Prospěch meditace v oblasti zdraví, vzdělání, byznysu i na osobní úrovni je nyní pečlivě zdokumentován a široce oceňován miliony Američanů a bezpočtem dalších lidí po celé planetě. Skutečným cílem kontemplativní praxe, vlastně samotného života, je spojení hlubšího poznání a soucitu, moudrosti a lásky. Abychom tento výčet uzavřeli, zmiňme ještě hluboký vnitřní mír a schopnost učit se hlubší a hlubší bdělosti, z níž získáváme užitek ve všech oblastech, jimiž se zabýváme.

Evropský středověk rozeznával dva způsoby života: vita activa a vita contemplativa, činný život a život kontemplativní. Většina příslušníků středověké společnosti se věnovala aktivnímu životu: zemědělství, řemeslům, válečnictví a vládnutí. Oproti tomu v klášterech se pouhá menšina věnovala životu modlitby a meditace, čili vita contemplativa. Zatímco mniši pracovali v klášterních zahradách a kuchyních, aby se zaopatřili, před vřavou každodenního života je chránily klášterní zdi. Dokonce i práce sama se stala pro středověkého mnicha formou modlitby. Mnišské heslo zní: Laborare est orare, "práce je modlitba".

Dnešní doba je jiná, neboť ti, kdo touží po kontemplativním životě, musí současně žít aktivním životem. Zdi kláštera nás už nechrání. Jsme plně zasazeni do života a složitost světa exponenciálně roste. Místo klášterů a pousteven jsme odříznuti od světa jinými způsoby, jako osamělí poustevníci, kteří bloumají světem a nesou si své jeskyně na zádech. Ačkoli jsme zakořeněni v činorodém světě, můžeme pociťovat hlubokou osamělost, i když jsme obklopeni mnoha lidmi. Abychom zdolali tyto přehrady, jsme voláni k obojímu, k hluboké reflexi i vnější aktivitě. Pokud to cítíme jako rozpor, tak to rozpor je. Nová paradoxní geometrie života se postupně usídlila v samotném jádru moderní existence. Je správné a náležité, že řídíme své činy a jsme ve světě plně angažováni, ale uprostřed ruchu života si musíme uchovat v mysli slova trapistického mnicha Thomase Mertona:

Nechat se ovládnout množstvím konfliktních zájmů, podlehnout příliš mnoha požadavkům, vrhnout se do příliš mnoha projektů, chtít každému ve všem pomoct - to samo znamená podlehnout násilí naší doby.

Potřebujeme vyvážit vnější činnost odpovídající niternou aktivitou, to se však u většiny nebude odehrávat na meditačních pobytech v klášterních komunitách. Potřebujeme tudíž takovou podobu praxe, která odráží změny doby, ve které žijeme, jedinečné vědomí, které si neseme. Metoda kontemplativního výzkumu, která je předložena v této knize, přistupuje k odpovědi na uvedenou výzvu tak, že včleňuje kontemplativní život do života aktivního. Správné záměry a technické dovednosti nebudou dostačovat k tomu, aby se z nás stali takoví učitelé, lékaři, vědci, státníci a umělci, jaké bude budoucnost potřebovat.

Takový průlom k niternosti může být vybudován na základech výzkumu takových metod, jako je například MBSR (mindfulness-based stress reduction - redukce stresu založená na plnosti vědomí), která má prokazatelně technické prostředky, jak učinit všeobecně známými hluboce transformativní a uzdravovací praktiky, vhledy a uvědomění, které jsou podstatou meditačních tradic. Taková to systematická meditační praxe a její výzkum se nyní vynořily a staly se požehnáním pro širokou paletu tradičních institucí a oblastí včetně medicíny a zdravotnictví, podnikání, práva či vzdělávání, a to tím, že přesáhly v současnosti převládající redukcionistickou, materialistickou koncepci reality.

Mnozí význační vědci prokázali, že tvrzení o výlučně materiální povaze veškeré přírody a všeho lidského života se jednoduše nezakládá na pravdě. Takovéto metafyzické předpoklady nemají nic společného s úspěchem jejich vědeckých teorií. Potřebujeme nové a obsáhlejší metody výzkumu, které mohou posloužit velkým vědeckým výbojům, které však nebudou omezeny na dogmatickou perspektivu materialismu a s ním spojenou ekonomii. Takovýto pohled na člověka a kosmos je prostě příliš úzký a ochuzený, než aby mohl uspět.

Zdroj: Arthur Zajonc, Když se poznání stane láskou: Meditace jako kontemplativní výzkum

12.11.2011, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 28