Neviditelný čert

Ve svém oblíbeném knihkupectví Academia jsem narazil na pozoruhodnou knížku, která se zabývá "novou alchymií vědy a ducha". Po zběžném přelétnutí jejich stránek jsem dospěl ke dvěma závěrům. Ten první je, že ji zde v prosinci alespoň částečně využiji k uvolnění populárně naučného a filosofického ducha, a druhý je, že by to nemuseli někteří konzervativně materialisticky ladění čtenáři strávit.

Lucifer

Kniha nabízí zajímavý pohled kvantového fyzika na vznik "objektivní" reality a na způsob, jakým je hmotná realita ovlivňována myslí, jež ji spoluvytváří. Na pomoc si přitom bere symboliku starých alchymistů, kteří se do tajemných zákoutí lidského bytí snažili proniknout již před tisíci lety. "Nová alchymie" je zajímavou a odvážnou syntézou materialistického a duchovního pohledu na svět a poodhaluje možné odpovědi na základní otázky týkající se lidské existence a vědomí. V jejím úvodu se píše:

Lidé věnující se nejrůznějším vědeckým, náboženským a filosofickým disciplínám začali vytvářet pojítka mimo jiné mezi vědou, spiritualitou, šamanismem, starými magickými rituály, metafyzikou a pochody, jež se odehrávají v lidském těle. Pojítek bylo vytvořeno tolik, že máme potíže určit, čemu vlastně máme věřit. Máme číst a přijímat pouze to, co hlásají respektovaní vědci? Selský rozum nám ale napovídá, že by to nebylo moudré, a to z jednoduchého důvodu: tito lidé nemají v oblasti výprav do neznáma o nic větší představivost než průměrná osoba. (Poznámka: Zde bych s autorem asi tak trochu nesouhlasil. Soudobé průměrné osoby jsou na tom díky konzumní manipulaci o poznání hůře než průměrné osoby před padesáti a více lety.) A co je ještě horší, i ti nejchytřejší z nás mohou podléhat konzervativnímu uvažování, či dokonce předsudkům. (Poznámka: K tomu už nemám žádné výhrady.)

Určitě bychom neměli ignorovat pokusy "geniálních vědců" vysvětlovat své názory veřejnosti, která po nich prahne. Na druhé straně však existuje velký prostor pro spekulace vědeckých popularizátorů, jakým je kupříkladu autor této knížky, kteří se v rámci výkladu vědeckých témat nebojí nastiňovat i své vize pro budoucnost - a to i v případě, že se tak dostanou za hranice obecné přijatelnosti. Takové vize mohou být užitečné zejména tehdy, pokud mohou dodat člověku naději či posloužit mu jako inspirace pro život.

V této knize, založené na spekulacích a představivosti, se autor pokouší nabídnout nové myšlenky vycházející ze starých vizí. Semínka těchto myšlenek pocházejí od starých alchymistů, kteří se snažili tento svět pochopit, změnit jej a odhalit jeho magické tajemství. Moderní podoba představovaných myšlenek pak vychází z kvantové fyziky, neurobiologie a informační teorie. Tyto koncepce se zabývají lidmi, jejich myslí a tělem a pokusy chápat, ovládat a měnit prostředí, v němž žijí, a to ať už takovým prostředím myslíme vzdálenou galaxii, nebo něco tak blízkého jako lidské city a myšlení. V cílech, kterých se snaží dosáhnout dnešní vědci, se tak odrážejí cíle starých alchymistů.

Stará alchymie

Podle dávných legend, jež se dochovaly v podání uznávaných učenců judaismu, anděl u rajské brány seznámil Adama s tajemstvím kabaly a alchymie. Lze říci, že základy alchymie, hermetismu, rosikruciánství a svobodného zednářství jsou pevně spjaty s teoriemi kabalismu a také že všechny tyto nauky sledují společný cíl: transformovat ze základního a běžného v čisté a vzácné. Zjednodušeně řečeno snaží se o přeměnu mysli v hmotu.

Kabalismus významně ovlivnil středověké myšlení, a to jak křesťanské, tak židovské. Učenci věřili, že svaté texty obsahují skrytou doktrínu, klíč k pochopení těchto písemností. Postupem času se však z jednoduchého kabalismu prvních století křesťanského období stal teologický systém spletitý natolik, že dogma, které ukrýval, se stalo prakticky nepochopitelným. Možná právě v tomto okamžiku došlo k oddělení alchymie od kabalismu. Stopy alchymie lze vysledovat do starověkého Egypta, kde byla považována za nejvyšší formu vědy. Principy alchymie ovládali i Chaldejci, Féničané a Babyloňané, jakož i mnohé východní národy. Praktikovala se ve starověkém Řecku a Římě a v období středověku byla vědou, náboženstvím i filosofií. Alchymisté byli často považováni za rebelanty vůči vlastnímu náboženství, a proto svá filosofická učení schovávali pod pláštíkem výroby zlata. Mohli tak pokračovat v rozvoji svého umění a metod, s tím rozdílem, že místo pronásledování a smrti se vystavovali pouze nebezpečí posměchu.

Většina moderních slovníků označuje alchymii za nevyspělou, na empirii a spekulacích založenou předchůdkyni chemie, jejímž hlavním cílem byla přeměna základních kovů ve zlato. Přestože se chemie z alchymie skutečně vyvinula, oba obory nikdy neměly mnoho společného. Zatímco chemie zkoumá vědecky ověřitelné objektivní jevy, mystické doktríny alchymie se týkají skrytých, subjektivních, abstraktních a vyšších forem reality. Svůj cíl nazvali Opus Magnum neboli Velké dílo, jež bylo považováno za krásu všech krás, lásku všech lásek a nejvyšší možnou formou bytí. Jeho poznání vyžadovalo radikální změnu vědomí z běžného stavu (reprezentovanou olovem) na vyšší, jemnou úroveň vnímání (symbolizovanou zlatem) tak, aby každý objekt byl vnímán ve své dokonalé archetypální podobě - jako absolutno, svatyně svatých.

Alchymie není ryze duchovní či hmotnou disciplínou, základem alchymického učení je jasně vymezený vztah mezi viditelným a neviditelným, mezi nahoře a dole, hmotou a duchem, planetami a kovy. Eliphas Levi ve své knize Trancendental magic píše:

Velké dílo je především stvořením člověka sebou samým, tj. plné a celkové ovládnutí jeho schopnosti a budoucnosti. Jedná se o dokonalou emancipaci lidské vůle zajišťující... plnou moc nad univerzálním magickým činitelem. Tento činitel, starými filosofy nazvaný pralátka, určuje formy měnitelných substancí; jeho prostřednictvím můžeme dosáhnout přeměny kovů nebo objevit všelék.

Na počátku procesu "stvoření člověka sebou samým" stojí vytvoření primárního neboli archetypálního obrazu člověka, k čemuž jsou zapotřebí symbolické nástroje. K tomuto účelu jsou ideální písmena hebrejské abecedy. Cris Monnastreová v úvodu k pátému vydání knihy Israela Regardieho Golden Dawn (Zlatý úsvit) píše:

Doporučuji... naučit se hebrejskou abecedu. Její systém neodkazuje žádné implicitní odkazy na jakékoli náboženství nebo sektu. Jednotlivá písmena jsou považována za "generické" a "posvátné" symboly - mocné brány do vnitřního světa. Zároveň však nejsou spojována s určitým dogmatem nebo esoterickou či duchovní organizací.

Staří mystikové tato hebrejská písmena, tyto symbolické brány do vnitřního světa nejdříve považovali za univerzální šifru - rozhodli se proto zevrubně prozkoumat jejich význam. Cílem mystiků bylo vytvořit obraz prvotní lidské bytosti. Aby toho dosáhli, museli nejdříve nechat tyto symboly ožít ve svém nitru, navázat s nimi spojení, a získat tak nový vhled do duchovního i hmotného světa. Pokud uspěli, stali se prvními vědomými lidskými bytostmi.

Tento poznatek je založen na biblických slovech, podle nichž Bůh stvořil muže i ženu k obrazu svému. Vyplývá z toho, že v lidské bytosti musí existovat Božský život a že se tato Boží existence musí projevovat a realizovat v každé části lidského těla. Plně vědomý mystik se pak, k obrazu Božímu, stává Adamem Kadmonem (אדם קדמון - při čtení hebrejské verze zprava doleva jsou písmena v pořadí alef - dalet - mem (Adam) a kuf - dalet - mem - vav - nun (Kadmon)). Podle mystiků se od tohoto Adama odvíjí veškerá lidská existence.

Kabalismus se během svého trvání snažil o propojování dvou světů - stadií vývoje člověka. První stadium je svět primitivní mytologie, druhé stadium je svět duchovního prozření. Snažit se o duchovní osvícení, aniž bychom si uvědomili mytologický svět uvnitř nás samotných, by byla velká chyba. Lidé, kteří se o to pokusí, často končí "v boji s ďáblem" nebo sžíráni "strachem ze zla". Carl Jung nazval snahu o vytěsňování mytologie "stínem". Důraz na mytologie klade i kabalistická škola Isaaka Lurii ze Safedu (dnešní Izrael) z 16. století. Stvoření podle něj začalo v okamžiku, kdy Bůh se stáhl sám do sebe, a vytvořil tak nepředstavitelný "sebepojímající" koloběh. Z tohoto ustoupení se do prvotního prostoru, který tak vznikl, rozlilo Boží světlo. Z prvotního prostoru se později vyvinul náš třírozměrný svět. Ze světla vystoupila i první bytost Adam Kadmon. Z jeho očí, úst, nozder a uší vyzařovalo ničím neomezené prvotní světlo. Najednou, jakoby kouzlem, se zjevily zvláštní nádoby s prvotním světlem. Ty byly prvotní hmotou či semeny. Nádoby se ale rozbily a uvolnil se zmatek. Z něj pak do časoprostoru vypadl člověk, který byl jakousi mentální projekcí Adama Kadmona.

Zdroj: Fred Alan Wolf, Od mysli k hmotě: Nová alchymie vědy a ducha

08.12.2011, 01:02:00   Publikoval Luciferkomentářů: 12