.:: Neviditelný čert ::.

Duní vlak metrem

rubrika: Pel-mel

Již tradičně je v nočním metru o zábavu postaráno.

Lucifer

Včera do vagónu vtrhla tlupa ožralých bezdomoveclike individuí se psem. Ještě před tím jsem zaznamenal bohorovného týpka, který seděl přes uličku, tvářil se jako mistr světa, důležitě mačkal čudlíky na mobilu a roupama nevěděl, kam si dát nohy. Všude ho bylo plno. Po invazi bezďáků sklapl jako za groš kudla, stáhl se do sebe, scvrknul, minimalizoval, nohy způsobně seřazeny pod sebou. Individua radostně povykovala jedno přes druhé, pes radostně štěkal a já jsem se na příští stanici radostně kýbloval do vedlejšího vagónu.

Milý Dopravní podniku hl. m. P., oceňuji, že se nám snažíš zpestřit jízdu bohatým kulturním programem, ale věz, že někdy méně může být více. Apropos, kdy a za kolik miliard konečně namontuješ ty turnikety? Všiml jsem si také, že v metru vzrůstá obliba stolování. Pročež bych rád vznesl podnětný návrh, zda by se nedaly do vagónu metra nainstalovat zásuvky na 220 V a popřípadě i s mikrovlnkama, poněvadž jak známo: Some Like It Hot.

Dnes ráno ovšem zábava úplně z jiného soudku. Přisedl si asi šedesátiletý hipíklike jedinec a hned se pustil do výkladu. Nejdříve zkoumal, zda si nepřevleče kalhoty nebo co (moc jsem mu zpočátku nerozuměl), protože lidé jsou zlí, důležité ale je, že ti, co se u nich narodil, jsou už chválabohu v hrobě. Tvrdil, že rodiče na něho byli přísní, nejvíc máma, která se chovala jako generál, proto také nikdy neměl rád vojnu. Často musel klečet u ledničky. Máma ho také nutila chodit na zábavy, kde se mu vůbec nechtělo a když šel a požádal nějakého hocha: smím prosit, končilo to obvykle fackou.

Pak vytáhl malý kovový pilníček a začal si ošetřovat černě nalakované nehty. Povídal, že to sice není ten správný manikúrní porcelánový, že je to pilníček na železo, ale že mu to stačí. Říkal něco v tom smyslu, že být mužem bylo těžké, a tak už je teď ženou, teprve několik dní, že je spokojený a že mu to tak stačí. Pak strčil pilníček do kabelky a vystoupil.