.:: Neviditelný čert ::.

Vidění sv. Terezie

rubrika: Pel-mel

Týden uplynul a zase je tu neděle se svým rozjímáním. Rozhodl jsem se, že s pomocí knížky Simona Coxe navážu na předchozí povídání o sv. Bedovi povídáním o sv. Terezii. Co mě na sv. Terezii tak zaujalo? Zkuste si to v tom textu najít.

Lucifer

Berniniho mistrovské dílo, zobrazující setkání sv. Terezie s andělem, se nachází v kapli rodu Cornarů v kostele Santa Maria della Vittoria v Římě. Kostel je místem, kde podle románu Dana Browna Andělé a démoni došlo k vraždě třetího ze čtyř unesených kardinálů, a je symbolem ohně jako jednoho ze základních živlů. Sousoší zachycuje okamžik, v němž sv. Terezii probouzí anděl, což sama popisuje takto:

... krásný anděl jako stvořený ze samého světla (Poznámka: Simon Cox k tomu dodává, že si myslí, že tu jde o narážku na bytost, o níž někteří komentátoři hovoří jako o serafovi či "planoucím". Já k tomu dodávám, že tím planoucím by mohl být světlonoš, viz Tisíc andělů a odkazy u prvního komentáře). V ruce držel dlouhý zlatý šíp a měla jsem dojem, že na jeho hrotu zableskl oheň. Bylo to, jako by mi šípem několikrát probodl srdce a ten pronikl až do mých vnitřností, a když jej vytahoval, bylo to, jako kdy by mi je bral s sebou. Ta bolest byla tak opravdová, že jsem několikrát zasténala, ale ta hrozná trýzeň byla tak sladká, že byste chtěli, aby nikdy nepřestala ...

Extatické výrazivo, jehož sv. Terezie užila při popisu svého snového zážitku, a smyslný výraz sochy samotné Langdona přiměly k tomu, aby se na chvíli zamyslel nad sexuálním podtextem tohoto díla. Kardinál Federico Cornaro, který u Berniniho objednal výzdobu celé rodinné kaple, do níž sousoší náleží, asi sotva tušil, že dílo bude ještě po třech staletích vyvolávat nejrůznější interpretace. Ze slov, kterých sv. Terezie používá, však celkem zřetelně vyplývá, že tlumočí sexuální zážitek, jak na to poukázali někteří badatelé.

Bernini byl též zkušeným divadelním výtvarníkem, a celé sousoší má proto dramatický ráz. Je 3.4 metru vysoké a zezadu osvětlené odraženým světlem přicházejícím ze skrytého okna, což umocňuje dojem, že postavy jsou zality září. Po obou stranách kaple umístil Bernini sochy členů rodu Cornarů, kteří jako by vzrušující scéně přihlíželi z divadelních lóží.

Na výzdobě kaple a na samotném sousoší Bernini pracoval v letech 1647-1651, krátce poté, co byla Terezie svatořečena. Když si, ještě jako Terezie z Ávily, uvědomila, co je jejím posláním, vstoupila do řádu karmelitánek. Trpěla řadou zdravotních potíží a měla vize, které popisuje ve zprávě o svém duchovním životě. Se svými zážitky se svěřila klášterním družkám, které ji přesvědčily, že její vidění jsou Božím darem.

Výše popsané setkání se serafem v ní zanechalo hlubokou vzpomínku na celý život. Pomohlo jí pochopit utrpení a trpělivost Ježíše Krista a stalo se inspirací pro krédo, které si zvolila: "Pane, nech mě buď trpět, nebo zemřít", s nímž se lze často setkat na jejích obrazech. Když v roce 1582 skutečně zemřela, její tělo bylo nabalzamováno, a v roce 1622 ji papež Řehoř XV. prohlásil za svatou.

Zdroj: Simon Cox, Andělé a démoni - fakta

Poznámka:

Takže co mě na sv. Terezii tak mocně zaujalo? Mohl bych říct, že skoro všechno, ale abych učinil zadost svému luciferovsky pojatému nedělnímu rozjímání, zredukuji to na to rande se světlonošem

Příjemné prožití nedělního rozjímání.