Žába - Jedovatý paradox

rubrika: Pel-mel


Dívám se, dívám, a mým očím se nechce věřit. Nějak jsem začal zanedbávat rubriku Pel-mel a poslední dobou tam začínají převládat živočichové ze zoologické zahrady těch dvou pánů dole u zdroje. Vládne tady Populárně naučný koutek, občas se přidá Poetický nebo Filosofický koutek, a Pel-mel, do něhož se dá nasypat vše, co se nedá nasypat do všech jiných koutků, skomírá na úbytě. Něco s tím budu muset udělat. V dnešním sanitárním dni si to však ještě netroufám. O takových věcech se musí chvíli přemýšlet; praštit do stolu, to umí každý. Vzhledem k tomu, že jsem v zoologickém výběhu u těch dvou tam dole narazil na živočicha, o němž se poněkud nelogicky traduje, že sedává na prameni (jen v pohádkách se z nich líhnou princové), zachovám zatím onen trend, jenž dočasně ovládl tuto rubriku o všem, co se do jiných rubrik nasáčkovat nedá.

Lucifer


V pohádkách jsou žáby ošklivé, ale přitom moudré a laskavé; ve skutečném životě jsou úchvatně krásné a některé smrtelně nebezpečné. To alespoň platí o překrásně zbarvených stromových žábách Jižní Ameriky. Hrají všemi barvami spektra - od svítivě červené přes jasně oranžovou, jedovatě zelenou, purpurovou až po modrou - a oči mají jako drahokamy.

Nejjedovatější žába světa je pralesnička strašná (Phyllobates terribilis). Někdy je mátově zelená, někdy žlutá, není větší než uzávěr láhve, ale obsahuje dostatek jedu na zabití 20 000 myší nebo deseti mužů. Množství jejího jedu, váhou odpovídající třem zrníčkům soli, stačí na zabití člověka a smrtelné může být už jen to, že ji podržíte v dlani. Těmto žábám se říká šípové, protože domorodci si do jejich jedu namáčejí špičky šipek do foukaček. Poprvé se o tom přesvědčil kapitán James Cochrane v roce 1823. Také zjistil, jak domorodci jed získávají: žábu napíchnou, dají ji nad oheň a ona jed vypustí. Druhá nejjedovatější žába na světě je pralesnička dvoubarvá (Phyllobates bicolor) z Kolumbie. Je jasně oranžová nebo žlutá s tmavě modrýma nohama. Také tuto žábu domorodci nutí vypouštět jed tak, že ji nahřívají nad ohněm.

Obecně se dá říct, že platí pravidlo - čím je žába pestřejší, tím je nebezpečnější. Říká se tomu aposematismus, což v řečtině znamená "varovný signál". Maličká, červeno-bíle pruhovaná ekvádorská pralesnička Epipedobates tricolor vypadá jako fanynka fotbalového klubu Sunderland. Komické? Ani trochu: mohla by vás totiž zabít. Zato jiné druhy nebezpečné nejsou, ale barevně se maskují tak, aby nebezpečně vypadaly. Červenooká rosnička z Kostariky je zelená, s modro-žlutě pruhovanými boky, oranžovými prsty a šarlatovýma očima. Hlasem připomíná malého chřestýše, ale je naprosto neškodná. Tento jev se označuje jako batesiánské mimikry, po Henry Walteru Batesovi (1825-92), který strávil sedm let v Amazonii s Alfredem Russelem Wallacem a objevil pro vědu 8000 nových živočichů. Trinidadská rosnička podivná (Pseudys paradoxa) získala své jméno proto, že její pulci jsou třikrát větší než dospělá žába -ale žáby a paradoxy jsou ruku v ruce. Na světě jich žije na 5000 druhů a stále se objevují nové - jen na Srí Lance se jich v roce 2002 našlo 100 nových druhů.

Žáby ovšem také alarmujícím tempem vymírají: třetina všech žab patří mezi ohrožené druhy, protože žáby dýchají kůží. Ačkoli jejich toxiny mohou být občas nebezpečné pro lidi, jedy, které vypouštějí lidé do životního prostředí, jsou pro ně daleko nebezpečnější. To může mít tragické následky pro ně i pro nás. Žabí toxiny jsou v podstatě alkaloidy - podobně jako kokain, nikotin, kodein, kofein a chinin - a vědci zjišťují, že žáby, ony krásné paradoxy živočišné říše, jsou živoucí lékárničky, jejichž smrtelné jedy se mohou využít jako léky, kterými můžeme léčit mnohé nemoci od rakoviny po Alzheimerovu chorobu. Epipedobates tricolor produkuje lék proti bolesti, který je 200násobně účinnější než morfin; Phyllobates terribilis produkuje jinou látku, 600krát účinnější. Žádná z nich není návyková. V tělech dalších žab mohou být látky na uvolnění svalového napětí a stimulaci srdce, léky na mrtvici, bakteriální infekce a deprese. Přece jen se v nich tedy ukrývá pohádkový princ.

A na závěr dvě žabí perličky:
Některým samečkům narostou lepkavé "zásnubní polštářky", kterými se přilepí na samičku. Objetí lásky (tzv. "amplex") trvá tak dlouho, dokud se neobjeví vajíčka, která může sameček pokrýt spermatem. Roztoužený sameček se občas omylem přitiskne na starou loďku nebo mrtvou rybu.
Některé druhy žab zvracejí tak, že vyvrhnou celý žaludek, pravou prackou ho vypláchnou a pak ho strčí zpátky dovnitř.

Zdroj: John Lloyd a John Mitchinson, Kniha všeobecné nevědomosti o zvířatech


komentářů: 1         



Komentáře (1)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

1
Zuzana (neregistrovaný) 24.03.2013, 16:01:52
Zlehynka, zlehynka,
hladim zabkam stehynka.
Pak je hazim do vany,
rikaji mi Galvany.

Jo, vim, ze Galvani. :)

«     1     »